jednoduché IP sítě

Technologie ATM se ve světě spojů i ve světě počítačů významně prosadila, ale zase nikoli tak, že by naprosto dominovala a vytlačila jakoukoli svou konkurenci. Praxe totiž ukázala, že taková řešení, která "usilují o vlastní dokonalost" (což je právě případ ATM), v praxi nemusí být vůbec optimální - táhnou totiž za sebou zátěž složitosti, komplexnosti a velké režie, které se nedokáží zbavit. To platí i pro technologii ATM, která se pro mnohá nasazení ukazuje jako zbytečný "overkill" - jak po stránce své ceny, tak i funkcí, které nabízí.

Reálná praxe ukazuje, že životaschopnější jsou spíše řešení, založená na jednoduchosti, přímočarosti a jednoduchosti, která se v případě potřeby zdokonalují. V tomto ohledu je protokol IP skutečně ostrým protipólem protokolu ATM (i jiných protokolů ze světa spojů): je jednoduchý, přímočarý, zaměřený jen na jediný cíl (na to, aby dobře přenášel data), a činí tak s maximální snahou o korektní a včasné doručení každých jednotlivých dat. Nerozlišuje přitom, o jaká data se jedná a ke všem se chová stejně - nedokáže tedy nabízet různé úrovně kvality služeb, podobně jako to dokáže ATM. Všem datům nabízí stejné a rovné podmínky, a tyto podmínky jsou takové, že nezaručují téměř nic - pokud protokol IP zjistí, že nějaká data nedokáže z objektivních důvodů doručit, má právo je bez náhrady jednoduše zahodit.

Velkou výhodou protokolu IP je ale jeho doslovná všudypřítomnost - díky své jednoduchosti může být implementován opravdu nad čímkoli, nad jakoukoli fyzickou přenosovou infrastrukturou. Přitom jde o protokol dostatečně "vyzrálý", přizpůsobivý, a jeho implementace je zvládnuta snad všemi výrobci, kteří se doslova předhání v nabídce vzájemně plně kompatibilních implementací tohoto protokolu. To zase blahodárně působí na cenu, která je konkurencí tlačena směrem dolů. Budování přenosových sítí na bázi protokolu IP, zamýšlených primárně k přenosu dat, proto dnes doslova "exploduje". Je ale stále nutné budovat tyto sítě odděleně od sítí určených pro potřeby přenosu hlasu a obrazu?

Technologie VOIP (Voice over IP) dnes umožňují přenášet po jednoduchých IP sítích i takové druhy provozu, které byly původně odkázány na samostatné a specifické sítě světa spojů. Činí tak bez toho, že by nabízely jakékoli "preferenční zacházení" či garantovaly různou kvalitu služeb různým druhům přenosu. Ukazují, že nedostatky v garanci kvality přenosových služeb lze do značné míry kompenzovat, a to jednak prostým zvyšováním celkové disponibilní přenosové kapacity, a jednak zvyšováním inteligence komunikujících uzlů (například účinnější kompresí). Tím současně naznačují i jeden opravdu významný trend - trend k budování relativně jednoduchých přenosových sítí s propracovanějšími a výkonnějšími koncovými uzly (při troše nadsázky: hloupých sítí s inteligentními uzly) - zatímco dříve tomu bylo ve světě spojů přesně naopak.

Hlavně se ale ukazuje, že budování "počítačových" sítí na bázi protokolu IP a jejich provoz vychází levněji, než budování klasických telekomunikačních sítí, přičemž služby požadované uživateli lze v zásadě provozovat nad oběma druhy sítí. Lze se potom divit tomu, že dochází ke konvergenci směrem k "počítačovým" sítím na bázi protokolu IP? Že i velcí telekomunikační operátoři si začínají uvědomovat, že je pro ně výhodnější budovat a dále rozvíjet jen jeden druh sítě, a to IP sítě?

Bylo by ale velmi naivní myslet si, že právě popsaný třetí pokus o konvergenci, jakkoli nadějný, již nastal v plné své síle. Dnes jsme ještě ve stádiu prvních příznaků, zatímco masový nástup konvergence teprve přijde. Dnešní sítě na bázi protokolu IP ještě zdaleka nejsou připraveny důsledně převzít roli sítí světa spojů - ze všeho nejvíce pak na toto není připraven právě Internet, považovaný za základ všepronikající univerzální celosvětové komunikační infrastruktury.

Tím, co dnešnímu Internetu chybí nejvíce, se zabývá samostatný článek "Co chybí Internetu k dokonalosti?".