Vyšlo v Softwarových novinách č. 10/99, v říjnu 1999
Vytištěno z adresy: http://www.earchiv.cz/a912s200/a912s235.php3

H.323

Jednou z největších porodních bolestí internetové telefonie byla vzájemná nekompatibilita prvních řešení. Nyní je k dispozici již druhá verze standardu H.323, který by měl mnohé problémy s kompatibilitou vyřešit. Ale bude tomu skutečně tak?

Standard H.323 je "zastřešující" standard (sám se odkazuje na celou řadu dílčích standardů), pochází od Mezinárodní telekomunikační unie (ITU), a týká se způsobů multimediálních komunikací v prostředí takových sítí LAN, které nenabízí žádnou garanci kvality služeb (QoS). Zabývá se poskytováním audio, video a datových komunikací, přičemž povinné jsou audio (hlasové) komunikace, a ostatní jsou nepovinné. Lze jej využít v sítích s prakticky jakoukoli topologií (typu point-to-point, multipoint, nebo třeba sběrnicové topologie se všesměrovým šířením apod.). Lze jej nasadit v jednoduchých segmentem sítí LAN, nebo i ve značně složitých soustavách vzájemně propojených sítí (internetech i Internetu), a podporuje dokonce i tzv. multicastový způsob přenosu (současné vysílání od jednoho zdroje k více příjemcům). Není vázán na žádnou systémovou platformu, a může tedy být nasazen skutečně kdekoli - dokonce nejen v klasických počítačích, ale také v různých zařízeních typu set-top boxů, IP telefonů apod. Hlavním úkolem tohoto standardu samozřejmě je zajistit vzájemnou kompatibilitu systémů, které nabízí multimediální přenosy (hlasu, volitelně i obrazu a dat). Je přitom poměrně pružný v tom smyslu, že umožňuje vzájemnou součinnost i mezi takovými systémy, které nemají stejné schopnosti - například videokonferenci s obrazem i zvukem umožňuje sledovat i zařízením, která dokáží pracovat pouze se zvukem, ale nikoli s obrazem. Po stránce praktického fungování se zejména snaží vyrovnávat zejména s nepříjemnými efekty, které přináší absence podpory kvality přenosových služeb. Pamatuje však i na možnosti regulace zátěže, kterou takovéto komunikace způsobují přenosovým sítím.