Proč ATM mohlo zvítězit?

Důvod, kvůli kterému ATM dokázalo vyjít vstříc dosti odlišným potřebám obou světů, stojí za malou odbočku: ve světě počítačů je nejdůležitější efektivnost přenosu. Data jsou "rozkouskována" na části (datové bloky), a ty jsou opatřeny hlavičkou s údaji potřebnými pro doručení. Přitom čím větší bude velikost datového bloku, tím menší bude relativní režie připadající na nezbytnou hlavičku (a tím bude i vyšší využití sdílené přenosové kapacity). Ve světě spojů je naopak nejdůležitější včasnost odeslání, tedy to aby data mohla být odeslána co možná nejrychleji. Tomu nejlépe vyhovuje princip přepojování okruhů, kdy jsou data přenášena jako souvislý proud - pokud ale není možné tento princip přepojování okruhů dodržet a je nutné data přenášet "nakouskovaná" (členěná do bloků), je výhodné aby tyto bloky byly co možná nejmenší. Pokud totiž budou hodně malé, bude jich díky tomu hodně, a když bude nutně nějaká data rychle odeslat, bude větší pravděpodobnost že se podaří najít či vytvořit volný blok a do něj data vložit a přenést. Počítačový folklór praví, že když se stanovovala velikost ATM buňky (neboli datového bloku ve výše popsaném smyslu), zástupci světa počítačů chtěli bloky alespoň 64 bytů nebo větší. Naproti tomu zástupci světa spojů požadovali bloky velikosti 32 bytů nebo ještě menší. Výsledkem pak byl čistý aritmetický průměr, 48 bytů, který ATM dostala do vínku (a k tomu ještě pětibytovou hlavičku, takže celková velikost ATM buňky je 53 bytů).

Představa fungování ATM

Doslova miniaturní a navíc pevná velikost ATM buňky umožňuje něco, co ve světě počítačů nebylo až dosud možné - garantování určité kvality služeb. Například garanci toho, že určitý přenosový kanál bude mít vždy k dispozici pevně danou přenosovou kapacitu. Toho lze dosáhnout takovým způsobem, že každá n-tá buňka bude vyhrazena tomuto přenosovému kanálu, bez ohledu na to zda ji skutečně využije či nikoli. Tím vlastně vznikne iluze, že zmíněný přenosový kanál funguje nad "samostatným drátem", resp. využívá přenosovou službu fungující na principu přepojování okruhů (v terminologii ATM se tomu říká CBR, od: Constant Bit Rate). Analogicky je možné používat základní přenosový mechanismus ATM takovým způsobem, aby nevyhrazoval vždy stejně velkou přenosovou kapacitu, ale tak aby bylo zaručeno že různě velká data budou odeslána včas - představa dosažení této garance je taková, že je sice rezervována každá n-tá buňka, ale pokud není aktuálně zapotřebí, je využita pro přenos jiných dat (v terminologii ATM se tomu říká VBR, neboli Variable Bit Rate). Momentálně nevyužitá přenosová kapacita (právě volné ATM buňky) pak může být využita buď takovým způsobem, že je garantována alespoň minimální propustnost (tzv. ABR, Available Bit Rate), nebo tak že není garantováno vůbec nic (UBR, Unspecified Bit Rate) - přičemž právě tato poslední varianta (UBR) odpovídá svou filosofií tomu, co nabízí datové sítě fungující na principu přepojování paketů. Proto je tak snadné přenášet po ATM opravdu nejrůznější druhy provozu, od nekomprimovaného hlasu a obrazu (pomocí CBR), přes komprimované multimediální přenosy (pomocí VBR), až po čistě "datové" přenosu (typicky nad UBR). ATM je tedy schopné chovat se k různým druhům přenosů různě, některým nabízet "preferenční zacházení", a jiným nikoli.