IAB, alias Internet Architecture Board
Historie IAB se datuje do roku 1983, kdy byla původně monolitická skupina ICCB (Internet Control and Configuration Board) nahrazena deseti pracovnímu skupinami se společným zastřešujícím orgánem, kterým byla právě IAB, tehdy ale ještě s názvem Internet Activities Board. Tato koncepce "zastřešujícho orgánu" pro odborně orientované pracovní skupiny (které se časem polarizovaly na dvě, IETF a IRTF, viz výše), pak orgánu IAB vydržela až do dnešních dní, i přes drobnou změnu jména, ke které došlo v roce 1993, v souvislosti s přechodem IAB, IETF i IRTF pod Internet Society (kdy se IAB přejmenovala na Internet Architecture Board).
Změna ve jméně vcelku dobře vystihuje i dnešní roli IAB: ta se skutečně zabývá celkovou architekturou Internetu, do které patří jak vývoj nových řešení a práce na standardech (kterou zajišťuje IETF), tak i řešení s delším časovým horizontem, resp. vědu a výzkum v oblasti Internetu (což zajišťuje IRTF), a stejně tak sem patří i celkový dozor na používáním a přidělováním "nehmotných statků" - různých adres, identifikátorů, parametrů apod. (touto oblastí se zabývá orgán IANA, kterému bude věnován příští odstavec).
Další ilustrativní moment je i personální obsazení IAB a IETF, resp. IESG - zatímco práce IETF se účastní odborníci, specializovaní na konkrétní problematiku, a do orgánu IESG jsou stejně tak nominováni specilisté, do IAB jsou voleni spíše lidí s všeobecným rozhledem (dalo by se říci "univerzalisté"). Je to proto, že by měli uvažovat v širších souvislostech a řešit obecnější strategické a koncepční otázky. Ukažme si to na příkladu: když se před jistým časem začalo ukazovat, že IP adresy ubývají velmi rychle a mohlo by dojít k jejich vyčerpání, vyšel od IAB signál k řešení situace - ke zformování samostatné oblasti v rámci IETF, která se následně začala zabývat různými aspekty tohoto problému (a časem vyprodukovala mj. protokol IPv6, i další řešení problému úbytku stávajících IP adres).
IAB se ale sama neúčastní vlastního standardizačního procesu, pouze jej formálně zastřešuje, a slouží jako arbitr pro případné spory (kterých je minimum). Veškeré formální kroky (schvalování návrhů, postup návrhů mezi různými stádii atd.) je plně v kompetenci IESG. IAB přitom zastřešuje i samotné vydávání dokumentů RFC - příslušné konkrétní pravomoci ale delegovala na tzv. RFC editora (kterým je od začátku vydávání dokumentů RFC pan Jon Postel).
 |