Technické řešení
Poté, co jsme si v předchozích částech této cover story naznačili jaká je podstata celého "ASP modelu", koho se týká a jaké má výhody a nevýhody, je skutečně nejvyšší čas věnovat se také techničtějším ASPektům. Jak je vůbec možné, že uživatel se může nacházet na určitém místě a používat aplikaci která běží někde úplně jinde, nejspíše zcela mimo jeho firemní síť?
Odpověď je následující: není to vůbec nic nového pod slunce, totéž umožňovaly již dávné střediskové počítače (tzv. mainframy), soustředěné do klimatizovaných výpočetních středisek. Jejich uživatelé k nim přistupovali prostřednictvím tzv. terminálů, které mohly být umístěny prakticky kdekoli, jak ve fyzické blízkosti střediskového počítače (v terminálové místnosti hned vedle sálu s počítačem), nebo v podstatně větší vzdálenosti. Jen pro ilustraci: když po sametové revoluci firma IBM instalovala v rámci své akademické iniciativy na pražském ČVUT (v Dejvicích) svůj velký střediskový počítač, jeho terminály rozmístila po vysokých školách v Praze, Brně a Bratislavě. Takže například studenti a jejich učitelé v Brně či Bratislavě používali aplikace běžící v Praze, ale sami se nacházeli v příslušné terminálové učebně ve svém městě.
Možnost používat střediskové počítače na dálku vycházela z toho, že tyto počítače pracovaly v režimu označovaném jako "host/terminál". Fakticky to znamenalo, že aplikace běžící na takovémto počítači posílala veškeré své výstupy na terminál (ať se nacházel kdekoli), a naopak veškeré své vstupy (povely z klávesnice) očekávala také od tohoto terminálu. Hlavním důvodem pro takovéto řešení byl sdílený charakter střediskových počítačů - musely sloužit více uživatelům současně, a tak každému z nich museli nabídnout vhodné "pracovní místo" (terminál, umožňující zobrazování výstupů na obrazovce a zadávání povelů z klávesnice). Konkrétním mechanismem, který takovýto způsob fungování umožňoval, bylo tzv. vzdálené přihlašování (remote login): uživatel si sednul k některému z terminálů a přihlásil se operačnímu systému (vzdáleného) počítače. Ten pak věděl, kam (na který terminál) mu mají být posílány příslušné výstupy k zobrazení a odkud mají být očekávány jeho povely.
Když počátkem 80. let přišly na svět osobní počítače, sdílení jednoho počítače více uživateli současně skončilo. Nyní již mohl mít každý uživatel svůj vlastní počítač k trvalé a výlučné dispozici, a nemusel se o něj s nikým dělit - proto také tyto "osobní" počítače přišly o terminály, které byly nahrazeny jedinou klávesnicí a jediným monitorem (což pro jediného uživatele plně postačuje). Současně s tím ale zmizela i možnost používat tyto osobní počítače na dálku (resp. ne bez speciálních opatření typu dálkového ovládání, které jsou ale určené spíše jen pro "nouzové" situace).
Nynější ASP model již počítá s opětným návratem k používání aplikací "na dálku", a to libovolně velkou či malou. K dispozici má ovšem i jiné mechanismy k dosažení potřebného efektu. Proberme si je postupně.