Nevýhody ASP modelu
V zájmu objektivity je třeba si říci i to, kde jsou kritická místa a potenciální ohrožení celého ASP modelu, který byl až dosud vykreslován téměř jako ideální řešení prosté jakýchkoli významnějších rizik.
Velmi významnou podmínkou pro smysluplnost a fungování celého ASP modelu je fungující, trvale dostupné a také ekonomicky únosné propojení mezi koncovým uživatelem a místem, kde je aplikace skutečně provozována (serverem v datacentru). Nesmíme totiž zapomínat na to, že celý ASP model předpokládá přístup uživatelů k aplikacím na dálku. Pokud by nezbytné spojení nebylo dostatečně spolehlivé, dostatečně průchodné a trvale dostupné kdykoli zákazník potřebuje, pak by vše ztrácelo smysl, stejně jako v případě, kdy by náklady na používání nezbytné konektivity byly příliš vysoké. V praxi se nejčastěji využívá propojení pomocí vyhrazených datových spojů či celých datových sítí, které díky své podstatě dokáží garantovat požadované vlastnosti (například trvale dostupnou a garantovanou přenosovou kapacitu, minimální zpoždění, malou chybovost atd.). Možnost využití sdílených sítí, mezi které patří zejména Internet, je samozřejmě také možná - má však jen velmi omezené možnosti jak garantovat požadované parametry. V praxi pak samozřejmě záleží i na tom, o jakou aplikaci se jedná - pokud je tzv. "mission critical", je vhodné ji řešit pomocí propojení vyhrazeného charakteru (privátním spojem či privátní sítí). Teprve u méně kritických aplikací je rozumné využít přístup přes Internet.
Dalším velmi důležitým momentem pro fungování ASP modelu je ochota koncových uživatelů "svěřit se" i se svými daty do rukou jiného subjektu (provozovatele aplikace, tedy subjektu ASP). Zde si musíme uvědomit, že to co aplikace zpracovává může mít doslova životní význam pro uživatelský subjekt, který je pak na výsledku zainteresován doslova existenčně. Je ale vůbec rozumné, aby se kdokoli tímto způsobem "vkládal do rukou" někoho jiného, na jehož chování, spolehlivost a další vlastnosti má obecně jen omezený vliv?
Odpověď není až tak složitá, ale je nesmírně důležitá: má-li se uživatel spolehnout na službu poskytovanou subjektem ASP, měl by oběma subjekty existovat platný smluvní vztah který vše potřebným způsobem upravuje. Je to analogické situaci v telekomunikacích, kde se podobným smluvním vztahům mezi operátorem a jeho zákazníkem říká SLA (Service Level Agreement, doslova: dohoda o úrovni služeb). I mezi subjektem ASP a jeho zákazníkem (uživatelem jeho služeb) by měla existovat obdobná dohoda jako je SLA, zahrnující všechny aspekty relevantní z pohledu uživatele - od trvalé dostupnosti (resp. maximálního počtu výpadků v dostupnosti služby) až například po způsob zabezpečení dat, která uživatel vzkládá do systému provozovaného subjektem ASP. V praxi pak samozřejmě velmi záleží na tom, co všechno je ten který subjekt ASP ochoten do smlouvy se svým zákazníkem zahrnout, resp. k čemu je ochoten se zavázat, na jaké sankce je ochoten přistoupit při nedodržení svých závazků atd.