Intranet a extranet

Trend tedy celkem jednoznačně spěje směrem od široké škály "samostatných" služeb k jediné univerzální službě (WWW) coby platformě pro poskytování dalších služeb. Tento trend se zajímavě projevil i v oblasti lokálních sítí a aplikací, které v nich jsou provozovány - a souvisí úzce i s rozvojem Internetu a s úspěchem jeho technologií.

Dříve totiž byly v lokálních sítích používány dosti různorodé aplikace, často jednoúčelového charakteru, šité na míru pro konkrétní organizaci a založené na proprietárních technologiích svých dodavatelů. Jejich pořizovací náklady i náklady na údržbu byly vysoké, nehledě již na skutečnost, že způsob jejich používání se mohl značně odlišovat od způsobu používání nejrůznějších služeb v rámci Internetu (resp. "mimo" příslušnou lokální síť), což komplikovalo práci uživatelů i jejich zaškolování. Proto si provozovatelé lokálních sítí velmi brzy uvědomili, že se jim vyplatí nasazovat i v rámci jejich lokálních sítí stejná řešením, jaká se používají v rámci Internetu - tedy řešení dostatečně vyzrálá, fungující, standardizovaná, a podpořená produkty od mnoha různých výrobců, kteří díky vzájemné konkurenci musí bojovat o zákazníka a ne naopak. Řešení založená především na službě WWW, a pak také na elektronické poště - vše v podobě plně kompatibilní s tím, jak tyto služby fungují v celém Internetu.

Po takovémto "technologickém sjednocení" se ale začal stírat původní rozdíl mezi tím, co bylo "lokální" a co "vnější" - protože se vším se pracovalo stejným způsobem, pomocí stejných prostředků (hlavně WWW browserů a emailových klientů). Novou "dělící čárou" se stalo spíše to, jakému účelu co slouží: pokud to slouží "interním" potřebám, neboli potřebám vlastního fungování určité organizace, například firmy, a je to tudíž určeno jen omezenému okruhu vlastních uživatelů, pak příslušná část sítě a hlavně aplikace a služby v ní poskytované tvoří tzv. intranet. Naproti tomu to, co je určeno pro "externí" uživatele - tedy například pro koncové zákazníky, pro partnery apod., patří do tzv. extranetu.

Typickým příkladem aplikací, provozovaných v intranetech, jsou nejrůznější varianty tzv. groupwaru - tedy aplikaci umožňující plánování, součinnost pracovníků, vedení souvisejících agend apod. Naproti tomu typickým příkladem aplikací, patřících do extranetu, je celé široká oblast aplikací související s elektronickou komercí a businessem - snahy prodávat či obchodovat skutečně směřují "ven" z provozující organizace (patří do extranetu), zatímco třeba plánování či přidělování úkolů se týká vlastních pracovníků (patří do intranetu), ale nikoli externích uživatelů.