Jednání o síťové neutralitě a konci roamingu v Radě EU uvízlo

Zástupci členských zemí v Radě EU se minulý týden dohodli pouze na tom, že se nedohodli. Celý návrh tzv. Propojeného kontinentu je na mrtvém bodě.

Předchozí Evropská komise, ještě pod vedením předsedy José Manuela Barrosa a s komisařkou Neelie Kroesovou odpovědnou za oblast digitální agendy, stihla v závěru svého funkčního období připravit několik poměrně radikálních návrhů. Nejméně jeden návrh, konkrétně nařízení týkající se elektronické identifikace a tzv. služeb vytvářejících důvěru (nařízení eIDAS, č. 910/2014), ještě Komise stihla prosadit. Možná i proto, že je radikální hlavně po technické stránce, ale nezasahuje tolik do zájmů a způsobu podnikání opravdu velkých a mocných hráčů.

To u jiného návrhu, který je znám pod označením „Propojený kontinent“, je situace odlišná. Tento návrh, který se týká celého telekomunikačního trhu a řeší například otázku roamingu, síťové neutrality, správy spektra, jednotné autorizace atd., by velkým hráčům již notně zasáhl do jejich byznysu. A tak se asi nelze divit, že to s tímto návrhem „nejde tak hladce“, a že se jej předchozí Komisi nepodařilo včas „protlačit“ až do formální účinnosti.

Poprvé tento návrh narazil již v Evropském parlamentu, kde jej europoslanci významně upravili, a v některých ohledech učinili ještě radikálnějším. Jako třeba v oblasti roamingu, či u síťové neutrality. Nicméně ještě během svého předchozího funkčního období europoslanci tento návrh stihli v prvním čtení schválit a odeslat jej do Rady EU. Protože, stejně jako u již zmiňovaného eIDAS-u, jde o návrh (společného) nařízení Evropského parlamentu a Rady EU. Proto jej musí odsouhlasit obě strany.

Poslední dobou ale sílí náznaky toho, že právě v Radě EU nebude mít návrh Propojeného kontinentu zrovna na růžích ustláno. Ostatně, mohli jste se o tom dočíst minulý týden i zde na Lupě: že podklady, či spíše „protinávrhy“, připravené pro Radu EU současným italským předsednictvím, vzbuzují v některých kruzích nevoli. Třeba u místopředsedy nové Evropské komise Andruse Ansipa, který se netajil svými obavami z toho, jak „protinávrhy“ italského předsednictví chtějí změnit celý dosavadní přístup EU k otázce síťové neutrality.

Jak dopadlo jednání Rady EU?

No a právě minulý týden, konkrétně ve čtvrtek 27.11.2014, se o Propojeném kontinentu jednalo v Radě EU na nejvyšší úrovni. Proběhlo totiž její 3350. jednání, konkrétně ve složení Rady pro dopravu, telekomunikací a energetiky, a to v zaměření právě na telekomunikace (což se děje pouze 2x ročně).

Toto jednání ale fakticky k ničemu nevedlo. Slovy českého zástupce, kterým byl náměstek ministra průmyslu a obchodu Karel Novotný:

dohodli jsme se, že jsme se prozatím nedohodli

Fakticky to znamená, že nejdůležitější otázky, tedy hlavně síťová neutralita a roaming, se „z vyšší úrovně“ (rozuměj: politické) vrací zpět na expertní úroveň, do různých (odborných) pracovních skupin. Zde se o nich bude dále jednat, a bude se hledat možný budoucí konsensus.

To představuje další odklad nejméně o půl roku - jelikož další Rada EU, ve složení Rady pro dopravu, telekomunikace a energetiku, by se v zaměření na telekomunikace měla znovu sejít v červnu příštího roku. A i pokud by se zde našel konsensus, přijatelný i pro politiky, je více než pravděpodobné, že jeho podoba se bude nějak lišit od toho, co v prvním čtení schválili (předchozí) europoslanci. Pak by muselo nastoupit vyjednávání mezi Radou EU a Evropským parlamentem (v jeho aktuálním složení), které by nejspíše také nějakou dobu trvalo.

Takže třeba s představou, že roaming by „zmizel“ již na konci příštího roku (k 15.12.2015, jak chtěli europoslanci), se asi můžeme definitivně rozloučit.

Jeden hot a druhý čehý?

Do všeho ale ještě může zasáhnout, a nejspíše také zasáhne, také určitý vývoj názorů, záměrů, iniciativ i konkrétních činů na straně samotné Evropské komise.

Zatím se například začíná rodit určitá disproporce mezi stanovisky a názory, kterými se prezentují různí členové nové Komise. A to právě ti, mezi které byly rozděleny kompetence v „digitální oblasti“ obecně, a v telekomunikacích konkrétně.

Třeba již zmiňovaný místopředseda Komise Andrus Anzip, který je bývalým předsedou vlády Estonska a v nové Komisi má na starosti „jednotný digitální trh“, se zatím zdá být (velmi zjednodušeně řečeno) „spíše radikálnější“. Třeba právě tím, jak odmítavě se staví ke snahám překroutit síťovou neutralitu a změnit celkový přístup k ní (viz výše).

Naopak komisař Günther Oettinger, který má na starosti „digitální ekonomiku a společnost“, se zatím zdá být (opět velmi zjednodušeně řečeno) „spíše konzervativnější“. Třeba tím, jak opatrně naznačuje možnost určitého přehodnocení dosavadního přístupu v oblasti telekomunikací, směrem k větší volnosti pro operátory a menší svobodě a ochraně jejich zákazníků, alespoň v oblastech s menší dostupností služeb.

Jednotný digitální trh, místo Propojeného kontinentu?

Jenže to není zdaleka všechno: samotný předseda nové Komise, Jean-Claude Juncker, a jeho zástupce Frans Timmermans, v souvislosti s novým „plánem práce“ celé Komise nedávno formou dopisu  vyzvali ostatní komisaře k určité inventuře takových dosud nerealizovaných legislativních návrhů z jejich oblasti, které nemají šanci na přijetí v blízké budoucnosti, nebo by nedokázaly naplnit původní cíle.

Jinými slovy jde zřejmě o snahu zrevidovat takovéto návrhy, nebo je dokonce úplně stáhnout a případně „začít znovu, na zelené louce“. A týkat by se to mělo i telekomunikací, resp. návrhu označovaného jako „Propojený kontinent“. Protože i ten je v dopise explicitně zmiňován, právě v kontextu určité „inventury“.

Dopis, který předseda Komise a jeho zástupce poslali ostatním komisařům, jde ale ještě dál. Zmiňuje celou řadu úplně nových záměrů, které Junckerova Komise chce prosadit. Mezi nimi je i iniciativa s názvem „Jednotný digitální trh“ (Digital Single Market, zkratkou DSM), kterou nová Komise chce předložit již ve druhém čtvrtletí 2015. A kterou očividně „pojímá šířeji“, než jen jako reformu telekomunikací.

Součástí nového jednotného digitálního trhu totiž má být – kromě telekomunikací – také například reforma copyrightu, a má do něj spadat například i oblast kybernetické bezpečnosti, ochrany osobních údajů, ochrana spotřebitelů či šíření digitální gramotnosti a podpora start-upů.

Pravdou je, že všechny tyto oblasti jsou vzájemně provázané, a tvoří určitý „širší ekosystém“ něčeho, co se asi dá nazvat digitálním trhem. A co skutečně má smysl řešit společně, nebo alespoň ve vzájemné synergii a ve vzájemných souvislostech.

Mimochodem: nová Komise očividně chápe digitální trh jinak a ještě „šířeji“, než předchozí Komise, která ještě mluvila o tzv. digitální agendě. Proto asi už také nemáme jediného komisaře pro Digitální agendu (kterou byla komisařka Neelie Kroesová), ale jednoho „zastřešujícího“ místopředsedu Komise právě pro Jednotný digitální trh (kterým je již zmiňovaný Andrus Ansip).

Vedle něj pak do „skupiny“ kolem jednotného digitálního trhu, koordinovaného Andrusem Ansipem, patří další komisaři, do jejichž portfolia spadají dílčí oblasti z tohoto „digitálního trhu“. Takže třeba telekomunikace spadají do portfolia německého eurokomisaře Günthera Oettingera. A třeba ochranu spotřebitelů má v nové Komisi na starosti česká eurokomisařka Věra Jourová.

Jednotný digitální trh je jednou z hlavních priorit nové Komise

Mimochodem, záměr sjednotit digitální trh, resp. vytvořit jej v již jednotné podobě, je od začátku jednou z deklarovaných hlavních priorit nové Junckerovy Komise. A nyní je také uveden mezi konkrétními iniciativami, které nová Komise plánuje „spustit“ (zřejmě v podobě návrhu) již v první polovině příštího roku (roku 2015).

Navíc, a to je velmi podstatné: součástí představ o novém Jednotném digitálním trhu je i deklarovaný záměr „ještě ambicióznější reformy telekomunikací“. Co to ale reálně znamená, spolu se zmínkou o dosavadním návrhu (Propojeném kontinentu) mezi nedokončenými iniciativami, zralými pro „inventuru“ a revizi?

Znamená to, že nová Komise chce úplně „restartovat“ dosavadní návrhy z oblasti telekomunikací? Tedy zahodit tu podobu Propojeného kontinentu, který je dnes na stole, a přijít s něčím úplně novým? Nebo dnešní podobu návrhů v rámci Propojeného kontinentu pouze nějak změnit, směrem k oné „ještě ambicióznější“ reformě telekomunikací?

A co by vlastně znamenalo ono „ještě ambicióznější“? Byla by Komise „ještě radikálnější“ než její předchůdkyně, která například chtěla úplně eliminovat roamingové příplatky? Nebo by naopak „větší ambicióznost“ spočívala v tom, že by se nová Komise odhodlala vyjít více vstříc operátorům a jejich zájmům?

V neposlední řadě je zajímavou otázkou, zda vůbec má cenu pokračovat v jednáních o Propojeném kontinentu na úrovni Rady EU. Zda to již není jen ztráta času nad něčím, co už stejně nemá perspektivu – a co bude záhy „přebito“ jinými návrhy. Kdoví jakými.

O čem se jednalo na Radě?

Vraťme se ale zpět na zem a do současnosti: jak probíhalo jednání výše zmiňované Rady EU minulý týden, k problematice telekomunikací a Propojeného kontinentu?

Pokud se podíváme do tiskové zprávy z tohoto jednání, musíme asi dát za pravdu českému zástupci (že se nic nedohodlo). Protože oficiálním závěrem z jednání je pouze následující, nic neříkající fráze:

Ministři diskutovali návrh na změnu evropského regulačního rámce („Propojený kontinent“). Debata zahrnovala přístup k řešení roamingových poplatků a síťové neutrality bez vytváření překážek inovacím a investicím.

O průběhu jednání si lze udělat určitý obrázek z již citovaného vyjádření českého zástupce Karla Novotného (náměstka ministra průmyslu a obchodu) a tohoto článku na Novinkách. Z jeho vyjádření na páteční konferenci APMS pak vyplynulo, že pokud jde o roaming, Česká republika zastává spíše „konzervativní“ pozici:

Jsou tam dva pohledy: část členských zemí by ráda tuto záležitost schválila co nejdříve a pak řešila technické záležitosti. Nicméně Česká republika si myslí, že kvalita by měla dominovat nad rychlostí. Jsou věci, které není vhodné uspěchat …..

Pokud jde o diskusi nad otázkami síťové neutrality, tu asi nejlépe popsal tento článek: podle něj došlo v Radě k  rozdělení členských zemí na dvě skupiny. Jenže k pochopení toho, kdo se hlásí k čemu, je nutné si udělat malou rekapitulaci.

Původní návrh, který prošel evropským parlamentem, byl poměrně striktní ve prospěch dodržování síťové neutrality, a mimo jiné se snažil i konkrétně definovat, co je to síťová neutralita vlastně je. Současné italské předsednictví ale přišlo s upravenými návrhy (hlavní část a příloha), které mění původní pojetí celého návrhu, zejména u síťové neutrality. Prý v zájmu toho, aby byly „politicky průchodné“.

Jenže podle řady názorů návrhy italského předsednictví původní pojetí síťové neutrality úplně otáčí. Například tím, že chtějí úplně odstranit definici síťové neutrality (i tzv. specializovaných služeb), a nahradit je (případnou) zmínkou (v rámci tzv. recitálu) o tom, čeho se síťová neutralita snaží dosáhnout.

No a přímo na jednání Rady EU minulý týden pak návrhy italského předsednictví způsobily rozkol: konkrétně Nizozemí a Slovinsko se s italskými návrhy nechce smířit a považuje je za zcela nepřijatelné. Nejspíše i proto, že v těchto členských už síťová neutralita je zakotvena v jejich národní legislativě, a to v podobě odpovídající původnímu návrhu. K pozici Nizozemí a Slovinska se mělo přidat i Polsko, Estonsko, Řecko, Maďarsko a Finsko. Podporu otevřenému Internetu mělo vyjádřit třeba také Německo a Španělsko.

Jednoznačně pro návrhy italského předsednictví prý nakonec byla jen Velká Británie. A zatímco zástupci členských zemí měli seznat, že se nedohodli, přítomný komisař Günther Oettinger prý hodnotil výsledek jako „dobrou šanci na dosažení dohody“. Buďto se zachoval jako diplomat, nebo (podle zmiňovaného článku) úplně nepochopil skutečnou situaci.