Moc nechybělo a poslanci notně okleštili tzv. Husákovu novelu

Řada zákonných ustanovení, chránících zákazníky na telekomunikačním trhu, měla být redukována tak, aby se týkala jen spotřebitelů, a nikoli třeba nejmenších živnostníků a podnikatelů.

Poslanecká sněmovna ve svém předchozím složení (v rámci 6. volebního období) byla vcelku vstřícná k ochraně těch, kteří využívají služeb nejrůznějších telekomunikačních operátorů. Tedy alespoň v tom ohledu, že přijala tzv. Husákovu novelu, opakovaně popisovanou i zde na Lupě. Pro připomenutí: jedním z jejích přínosů je maximálně pětinová výše smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy na dobu určitou (za každý zbývající měsíc), ale i řada dalších ochranných opatření, usilující o ochranu všech zákazníků na telekomunikačním trhu. Jako například informování zákazníka před automatickým obnovením smlouvy, poskytnutí dostatečných informací o poskytované službě atd.

Operátorům se ale Husákova novela pochopitelně nelíbila. Kromě samotné možnosti předčasného vyvázání ze smluvního vztahu na dobu určitou, kterou mimochodem nezavedla až ona Husákova novela, kritizovali i maximální výši pokuty (onu pětinu). V neposlední řadě kritizovali také to, že ochrana, zavedená Husákovou novelou, se týká všech zákazníků (účastníků) bez rozdílu. Tedy i těch největších firemních zákazníků, kteří při vyjednávání s operátory jsou mnohdy v pozici „silnějšího“, a dokáží se účinně ochránit sami.

Alespoň podle mého názoru proto bylo jen otázkou času, kdy se objeví nějaký pokus o korekci toho, co Husákova novela zavedla. Případně o úpravu dalších ustanovení, týkajících se nastavení vzájemných vztahů mezi operátory a jejich zákazníky.

Jak jistě už tušíte z titulku a perexu tohoto článku, takovýto pokus o korekci nyní přišel. Jeho podstatu si dovolím shrnout jako záměr zredukovat existující ochranná opatření tak, aby se už netýkala všech zákazníků (účastníků), ale jen těch, kteří jsou spotřebiteli. A těmi nejsou například nejmenší živnostníci a podnikatelé, kteří si telekomunikační služby pořizují v souvislosti se svým podnikáním (tzv. „na IČO“).

Rovnou si dopředu naznačme, že teprve na poslední chvíli (ve 3. čtení) poslanci „zařadili zpátečku“ a vrátili návrhy zpět do 2. čtení.

Kudy to šlo?

Než se ale pustíme do detailů, zdůrazněme si, že existuje více způsobů, jak něco prosadit do zákona.

Standardní cestou je „hrát s otevřenými kartami“: předložit návrh nového zákona, resp. novely, včetně všech náležitostí (jako je například důvodová zpráva, popisující záměry předkladatele) - a nechat ho projít obvyklou „legislativní trajektorií“. Tedy příslušnými připomínkovými řízeními, legislativní radou vlády, samotnou vládou, a pak příslušným počtem čtení v Poslanecké sněmovně, Senátu  atd. Tímto způsobem je šance návrh „vyladit“, opravit v něm případné chyby, nekonzistentnosti atd. Nebo jej „upravit“ tak, aby byl vůbec „průchodný“, či jej třeba i úplně odmítnout.

Tímto způsobem byla předložena, projednávána, notně upravena a následně schválena i již zmiňovaná Husákova novela, formálně zákon č. 214/2013 Sb. (novelizující zákon č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích). Její „legislativní trajektorii“ si můžete kdykoli prohlédnout, stejně jako důvodovou zprávu, popisující záměry předkladatelů, či stanovisko vlády. Připomeňme si, že původně navržená podoba celé Husákovy novely byla ještě radikálnější. Například v tom, že nechtěla vůbec žádné smluvní pokuty. Teprve v průběhu projednávání na půdě Poslanecké sněmovny se dospělo k oné jedné pětině. Podrobněji jsem to popisoval v tomto článku zde na Lupě.

Existují ovšem i jiné cesty, jak něco dostat do zákona, a to méně „otevřené“. Například formou pozměňovacích návrhů, vznesených v průběhu projednávání v parlamentu, doslova až „na poslední chvíli“. Nemusí se přitom jednat jen o tzv. přílepek, kdy je „něco“ vloženo do věcně zcela nesouvisejícího zákona. Může se jednat i o pozměňovací návrhy, vložené do „věcně příslušného“ návrhu zákona – ale nikoli v intencích toho, o čem návrh je, nýbrž v nějakých jiných intencích.

A právě k tomu zde došlo:  poslanecká sněmovna v současné době projednává tisk 135, který je návrhem novely zákona č. 127/2005 Sb. (zákona o elektronických komunikacích), ale také zákona č. 29/2000 Sb. o poštovních službách. Podle své důvodové zprávy řeší dopady zákona č. 255/2012 Sb. (kontrolní řád) do oblasti telekomunikací a poštovních služeb, a dále záležitosti kolem roamingu. Mimo jiné zavádí sankce pro mobilní operátory, kteří by nezavedli oddělený prodej roamingových služeb podle přímo účinného evropského předpisu.

Jedná se tedy spíše o technickou novelu, která byla v prvním čtení (v březnu) přikázána k projednání Hospodářskému výboru. No a právě na půdě tohoto výboru byly koncem května předloženy pozměňovací návrhy, které se vůbec netýkají původního zaměření novely (kontroly a roamingu), ale míří právě do oblasti vztahů mezi operátorem (poskytovatelem) a jeho zákazníkem (účastníkem). A jsou právě oním „pokusem o korekci“ tzv. Husákovy novely, ale i dalších oblastí vztahů mezi poskytovateli a jejich zákazníky.

Jde tedy o způsob, který je podstatně méně „průhledný“ než standardní postup: neodráží se v důvodové zprávě (předkladatel zde nemusí vysvětlovat své záměry), neprochází připomínkováním a diskusí mimo poslaneckou sněmovnu atd. A třeba i šance, že si ho včas všimnou média a začnou se jím zabývat, je menší.

Místo účastníka jen spotřebitel

Pojďme nyní již k tomu, co a jak ony pozměňovací návrhy požadují změnit. A začněme právě u oné Husákovy novely a u toho, jak zavádí strop (maximální výši) pro smluvní pokutu v případě předčasného ukončení smluvního vztahu na dobu určitou: současné znění (§63/1p) je následující:

výše úhrady v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, výpovědí ze strany účastníka nebo podnikatele nebo dohodou obou smluvních stran, přičemž výše úhrady nesmí být vyšší než jedna pětina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, nebo jedna pětina součtu minimálního sjednaného měsíčního plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, a výše úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo účastníkovi poskytnuto za zvýhodněných podmínek

Nově navrhovaná podoba, požadovaná pozměňovacím návrhem  vypadá takto:

v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, ať již výpovědí, nebo dohodou smluvních stran, informace o výši úhrady, která nesmí být v případě smlouvy uzavřené se spotřebitelem vyšší než jedna pětina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, nebo jedna pětina součtu minimálního sjednaného měsíčního plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, a výše úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo účastníkovi poskytnuto za zvýhodněných podmínek,

Povšimněte si hlavního rozdílu: dosavadní verze určuje max. výši pokuty (úhrady) v úrovni jedné pětiny bez ohledu na to, s kým je smlouva uzavřena. Nově by se tato pětina měla týkat jen smluv, uzavřených se spotřebitelem. Přitom „spotřebitelem“ je (i podle nového OZ, zdroj)

každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

Jinými slovy: spotřebitelem není (například) drobný živnostník či podnikatel, který si telekomunikační služby objednává na své IČ. Například proto, aby si je mohl zahrnout do svých nákladů. Stejně tak není spotřebitelem ani velká firma, která si od operátora objednává služby na bázi nějaké rámcové smlouvy. Pro obě tyto kategorie (a celé široké rozpětí mezi nimi) by tedy již neplatila ona maximální výše smluvních pokut (jedna pětina za každý zbývající měsíc).

Za povšimnutí stojí, že u „doplatku“ za poskytnuté koncové zařízení k zúžení jen na spotřebitele nedošlo. Nejspíše proto, že zde jde o úhradu plné výše nákladů. K tomu si dovolím dodat, že operátoři „hořekovali“ nad Husákovou novelou i proto, že svým větším firemním zákazníkům často rozkládají do ceny služby i jednorázové náklady, které s nimi mají (například náklady na vybudování nové přípojky). Jejich návratnost jim ale Husákova novela notně zkomplikovala, protože se nemusí jednat o koncové zařízení, za které by zákazník vracel náklady. A nemusí se jim vrátit ani v ceně služby (kvůli omezení smluvní pokuty na jednu pětinu). Osobně jsem proto očekával, že „korekce“ bude směřovat i ke zmínce o „koncovém zařízení“ a nějak jej pozmění či rozšíří.

Ale nestalo se tak. Nejspíše i proto, že „korekce“ jde jinou cestou: snaží se změnit i další „ochranná opatření“, zavedená Husákovou novelou, tak aby se také týkala jen samotných spotřebitelů, ale nikoli již ostatních zákazníků. Tedy aby se netýkala ani velkých firemních zákazníků, ani nejmenších živnostníků a  podnikatelů. Konkrétně jde o tyto změny:

1. samotná možnost předčasného vypovězení smlouvy na dobu určitou: tato možnost je dnes zakotvena v §63/11, a týká se obecně všech zákazníků. Podle navrhovaných pozměňovacích návrhů by se nově týkala jen spotřebitelů (jen smluv, uzavřených se spotřebiteli). Tedy nikoli smluv „na IČO“.
2. upozornění na revolving (automatické obnovení smlouvy na dobu určitou) a informování o možnosti ukončit smlouvu (§63/10): dnes musí být informováni všichni, nově by to byli jen spotřebitelé
3. poskytnutí informací při uzavírání a změně smluv „na dálku“, včetně běhu lhůt (§63/9): dnes se týká všech, nově by se týkalo jen spotřebitelů

Zdůrazněme si ještě jednou význam prvního z uvedených tří bodů: podle něj by všichni ti, co nejsou spotřebiteli – tedy i nejmenší podnikatelé a živnostníci – přišli o možnost předčasného ukončení smlouvy na dobu určitou, kterou dnes mají. Proto ostatně i další změna ve výše citovaném ustanovení (nově navrhovaném znění §63/1p), o výši smluvní pokuty, ze kterého vypadla explicitní zmínka o „výpovědi ze strany účastníka“. Protože nově by výpověď smlouvy na dobu určitou mohl podat jen spotřebitel, a nikoli obecně „účastník“ (což může být i někdo „na IČO“).

Ještě si ale zdůrazněme, že smlouvu na dobu určitou může „ukončit“ i operátor, ze své strany. Třeba kvůli tomu, že mu jeho zákazník přestane platit za poskytované služby. V takovém případě může smlouvu vypovědět sám, a pak by nově záleželo na tom, zda neplatící zákazník je či není spotřebitelem: neplatící spotřebitel by měl platit smluvní pokutu v max. výši jedné pětiny, zatímco pro ostatní zákazníky (účastníky) by omezení na jednu pětinu již neplatilo. A tak by nejspíše platili plnou výši.

Zde si ale dovolím připomenout to, co jsem psal zde na Lupě již v únoru: že konkrétně Vodafone přišel na způsob, jak v popisovaném případě (neplatícího zákazníka) požadovat plnou výši již dnes, a to i když jde o spotřebitele: smlouvu s ním totiž nevypovídá, ale odstupuje od ní. A v tom je rozdíl, protože stávající (ale i navrhované) znění ustanovení o jedné pětině (§63/1p) hovoří jen o výpovědi, ale nikoli o odstoupení. A Vodafone říká, že to tak může dělat:

Nicméně pokud dojde k porušení smlouvy podstatným způsobem ze strany zákazníka (např. nehrazení vyúčtování), pak Vodafone může od smlouvy odstoupit. Pro stejné situace si Vodafone ponechal právo požadovat smluvní pokutu (v plné výši závazku).

Možnost odstoupení od smlouvy bez sankcí: zhoršení už nestačí?

Aby toho nebylo málo, kromě výše popsaných změn se pozměňovací návrhy, předložené v Hospodářském výboru, snaží ještě o jednu poměrně zásadní změnu. Již ne na bázi „redukce“ z účastníka jen na spotřebitele, ale cestou jiné redukce.

Konkrétně jde o to, co a jak se děje v případě, kdy operátor (poskytovatel) změní něco, co má dopad na jeho smlouvu se zákazníkem (účastníkem). Obecně má povinnost jej o tom informovat, a na tom poslanci nic měnit nechtějí. Co ale navrhují změnit, jsou podmínky toho, kdy takováto změna dovoluje zákazníkovi odstoupit od smlouvy bez sankcí. Dnes je to v zákoně (§63/6) formulováno tak, že odstoupit bez sankcí může při zhoršení svého postavení, nebo při změně (v zákoně taxativně vymezených) podstatných náležitostí smlouvy:

Pokud se jedná o změnu podstatných náležitostí smlouvy uvedených v odstavci 1 písm. c) až q), nebo změny jiných ustanovení, které vedou ke zhoršení postavení účastníka, je podnikatel povinen prokazatelně informovat účastníka rovněž o jeho právu ukončit smlouvu ke dni nabytí účinnosti této změny, a to bez sankce, jestliže nové podmínky nebude účastník akceptovat.

Nově by ale zmínka o zhoršení postavení zákazníka (účastníka) měla úplně vypadnout, a stejně tak by měl zmizet taxativní výčet toho, co je považováno za podstatnou náležitost smlouvy:

Pokud se jedná o změnu podstatných náležitostí smlouvy, je podnikatel povinen prokazatelně informovat účastníka, jehož smlouva obsahuje ustanovení o úhradě v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, rovněž o jeho právu ukončit smlouvu ke dni nabytí účinnosti změny, a to bez této úhrady, jestliže nové podmínky nebude účastník akceptovat.

Co by to ale v praxi znamenalo? Bez zmínky o zhoršení a bez taxativního výčtu podstatných náležitostí zůstane „poněkud otevřené“, co je nadále podstatnou náležitostí smlouvy (a její změnou).  Správně to nemůže záviset na tom, jak to bude ten který operátor interpretovat (ale podstatný bude celkový právní stav, včetně relevantní judikatury). Velcí firemní zákazníci, disponující (stejně jako operátoři) zásobou erudovaných právníků, si jistě nenechají nic „nabulíkovat“, ale u drobných živnostníků a podnikatelů si už tak jistý nejsem. 

A ještě jedna drobnost: proč ona detailní zmínka o „účastníkovi, jehož smlouva obsahuje ustanovení o úhradě v případě ukončení smlouvy ….“. Proč nejde o všechny účastníky, nebo alespoň o ty, kterých se týká úhrada? Mohlo by zde hrát roli to, zda ustanovení o úhradě bude uvedeno přímo ve smlouvě, nebo bude obsaženo až v nějakém dalším dokumentu, typu ceníku či podmínek služby?

Jak reagují poslanci?

Dovolím si vyjádřit osobní názor, že výše popsané pozměňovací návrhy od Hospodářského výboru nejsou přímo „z hlav“ svých předkladatelů (podle diskuse ve 2. čtení má jít o návrhy předložené poslanci Milanem Urbanem a Janem Birkem), ale že může jít svým způsobem o určitý test toho, k čemu bude nové složení Poslanecké sněmovny ještě svolné – jak moc bude ochotné vyjít vstříc zájmům nejsilnějších operátorů. Přijde mi, že návrhy nesou právě „jejich rukopis“.

Zajímavé je, že popisované pozměňovací návrhy prošly v úterý 10.6.2014 2. čtením zcela bez pozornosti samotných poslanců. A to i přesto, že byli zástupcem vlády upozorněni na problémy, které tyto návrhy přináší. Přesto se do diskuse nikdo nepřihlásil, a zpravodaj se zmohl pouze na přečtení usnesení výboru (že doporučuje návrh přijmout, ve znění přednesených pozměňovacích návrhů).

Teprve v rámci 3. čtení,  dne 20.6.2014, alespoň některým poslancům došlo, co vlastně jejich návrhy mohou znamenat. Či spíše: někdo je na to upozornil. Konkrétně poslanec František Laudát (TOP09) při zahájení jednání požádal o vyřazení bodu s projednáváním popisovaných návrhů ve 3. čtení:

Dávám návrh, aby z dnešního projednávání ze třetích čtení byl vyřazen bod č. 73, sněmovní tisk 135, zákon o elektronických komunikacích. Dostal jsem informace, že nejsou zcela známy všechny dopady, které by mohl vyvolat pozměňovací návrh hospodářského výboru, a chtěl bych si přece jenom zajistit nějakou nezávislou analýzu toho, co to bude v praxi znamenat. Prosím tedy bod č. 73 dnes vyřadit. Děkuji.

Tato žádost o vyřazení ale neprošla, a příslušný bod se tak začal skutečně projednávat. Poslanec Laudát proto navrhl (asi nepříliš obvyklé) vrácení celého návrhu znovu do 2. čtení, s tímto zdůvodněním:

Dámy a pánové, já jsem tady ráno navrhoval vzhledem k nějakým věcem, které jsme si tady začali vyjasňovat z mého pohledu trošku pozdě, přerušení toho bodu. To neprošlo. Nicméně pochybnosti zůstaly a domnívám se a nějak jsme se tady dohadovali, že řešením by bylo vrátit k projednání do druhého čtení. Tudíž dávám procedurální návrh, aby se tento návrh zákona vrátil do druhého čtení. Děkuji.

No a poté, co s návrhem souhlasil i předseda Hospodářského výboru Ivan Pilný, bylo vrácení do 2. čtení skutečně odhlasováno:

Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že se vyskytla velmi kontroverzní definice pojmu spotřebitel v pozměňovacím návrhu, tak přesto, že je to poněkud pozdě, tak jako předseda hospodářského výboru podporuji návrh pana poslance Laudáta.

Vrácením do druhého čtení tak popisované návrhy nebyly smeteny ze stolu, ale otevřela se cesta k jejich přeci jen standardnějšímu projednání a možným úpravám.

Co říká exposlanec Husák?

Při přípravě tohoto článku jsem se obrátil i na bývalého poslance Jana Husáka, který dnes pracuje jako poradce poslaneckého klubu TOP09 a starostové. A hlásí se k tomu, že současné poslance na dopady pozměňovacích návrhů upozornil on:

snažil jsem se vysvětlit poslancům dopady PN HV hned po jeho schválení v HV, ale v době druhého čtení jsem nebyl z osobních důvodů v PSP.

Zeptal jsem se i na názor pana Husáka na nynější pozměňovací návrhy. Jeho odpověď je následující:

Jednoznačně se jedná o okleštění mnou prosazené loňské novely. Považuji snahy obsažené v PN HV za nepochopitelné a zbytečné a předkladatele PN nechápu. Jedná se o vytváření výhody pro jednu skupinu podnikatelů - operátorů na úkor velké skupiny ostatních podnikajících osob, zejména živnostníků, fyzických osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění.

Skutečnost, že loňská novela byla podnikateli vyhodnocena jako druhý nejprospěšnější zákon pro podnikatelské prostředí v soutěži "Zákon roku 2013" umocňuje přesvědčení, že mnou prosazená úprava byla opodstatněná a správná.

Považoval jsem za nutné na tuto skutečnost poslance upozornit.

Uvidíme tedy, jak bude celá kauza pokračovat. Tentokráte snad již pod větším dohledem médií a širší veřejnosti.