České telekomunikace v roce 2013: najednou tolik změn

Rok 2013 byl rokem aukcí, nástupu virtuálů, zlevňování neomezených tarifů, změn ve vedení ČTÚ i v legislativě. Byl rokem sdílení sítí,  komerčního spouštění LTE, i velkých akvizic a prodejů.

Právě končící rok 2013 byl pro oblast telekomunikací doslova přelomový. Významných událostí se odehrálo tolik, že by to vystačilo i na několik předchozích let. Jako kdyby dlouho hromaděný tlak narostl natolik, že protrhl pomyslná stavidla a vyvolal úplnou explozi.

Vybrat za této situace pouhých 10 hlavních událostí roku 2103 není úplně jednoduché. Přesto jsem se o určitý, více či méně chronologický výběr pokusil. I když některé události bylo nutné spojit, a tím časovou souslednost porušit. Protože jinak by řada událostí z přehledu vypadla úplně.

1. První, neúspěšný pokus o aukci

Na první významnou událost roku 2013 bylo „zaděláno“ již v roce předchozím: na podzim roku 2012 spustil Český telekomunikační úřad, tehdy ještě pod vedením Pavla Dvořáka, aukci kmitočtů pro mobilní sítě. Očekávání bylo mnoho, ale vlastně žádné se z nich nenaplnilo. Ani to, že by aukce skončila ještě v roce 2012: místo toho se protáhla až do začátku března 2013, kdy ji předseda Rady ČTÚ zastavil – s kuriózním argumentem, že se cena za dražené kmitočty vyšplhala neúnosně vysoko.

Jak se později ukázalo, v nejlukrativnějším pásmu 800 MHz se cena (v přepočtu na jednotku pásma a jednoho obyvatele) dostala na 1,15€ u nevyhrazených bloků. To je skutečně více, než kolik se do té doby vydražilo jinde v Evropě (maximum za srovnatelné pásmo bylo 0,8 € v Itálii). Ale bylo to skutečně dostatečným důvodem k tak zásadnímu kroku, jakým bylo úplné zrušení aukce? Kroku, který přišel divný kdekomu, jen ne samotným operátorům?

Dodnes můžeme jen spekulovat o tom, kdo a jak v aukci „šrouboval ceny“ (museli na to být nejméně dva), jakou roli přitom sehrál nový zájemce o vstup na trh (Kellnerova PPF), i jak to již v uvedené době bylo s námluvami mezi Telefónikou a PPF. Připomeňme si, že počátkem roku 2013 byly spekulace o prodeji české Telefóniky do rukou PPF ještě dementovány.  

Oficiálně potvrzeny byly až v listopadu, již během opakovaného pokusu o aukci. Jenže než na něj došlo, uplynulo ještě hodně vody ve Vltavě, a udála se řada jiných zajímavých věcí.

2. Neomezené hlasové tarify

Počátkem dubna 2013 překvapila Telefónica opravdu razantním zlevněním svých neomezených hlasových tarifů: zatímco původně její tarify s neomezeným voláním do všech sítí přišly na 2 až 3 tisíce, nový tarif O2 FREE CZ již stál jen 749 Kč měsíčně. Pravda, s dvouletým úvazkem, zatímco bez něj byl o 150 Kč měsíčně dražší. Ale stále to bylo opravdu nevídané zlevnění, dokazující jak přemrštěné byly původní ceny, prakticky stejné u všech operátorů s vlastní sítí.

Telefónica přitom představila hned celou škálu neomezených tarifů, a své „spolupachatele vysokých cen“ (těžko zde mluvit o konkurentech) tím překvapila snad ještě více, než své zákazníky. Udržet vše v tajnosti, až do oficiálního oznámení, se jí prý podařilo jen díky tomu, že potřebné přípravy dělala raději v zahraničí.

Ostatní operátoři považovali podobný krok za nemožný, a třeba T-Mobile ještě nedlouho předtím přesvědčoval ČTÚ, že cenová válka mezi operátory nepřipadá v úvahu. Jedině snad, pokud by se management některého z operátorů zbláznil („jen za předpokladu neracionálního chování managementu“).

Když pak Telefónica přišla se svými tarify FREE, ostatní dva operátoři s vlastní sítí (T-Mobile a Vodafone) byli očividně zaskočeni a zcela nepřipravení. Nicméně dokázali rychle zareagovat, a nabídnout alespoň jakési provizorní alternativy k tarifům FREE. Tím zabránili „nejhoršímu“, tedy větší míře odlivu svých zákazníků (směrem k Telefónice). Teprve později přišli s „řádnou“ nabídkou neomezených tarifů, nahrazujících ty, které vznikly v jejich první panické reakci na (údajně neracionální)  kroky Telefóniky.

S delším časovým odstupem, po vydání kvartálních výsledků operátorů za druhé a třetí čtvrtletí, se ukázalo, že při celkovém (sumárním) pohledu neměl nástup neomezených tarifů zase až tak velký vliv. Žádné zásadnější změny ve výsledcích operátorů se neprojevily, ani v rámci zákaznické báze jednotlivých operátorů, ani pokud jde o přestupy mezi operátory. Také celkové výnosy a zisky operátorů se moc nezměnily. Možná se jen trochu zmírnil jejich dlouhodobější pokles.

V detailnějším pohledu, než jaký ukazují zveřejňované výsledky operátorů, by vliv nových neomezených tarifů na jednotlivé položky asi byl markantnější. Ale to nejdůležitější je možná jinde: operátoři celkově neztratili, ale přitom provedli jakousi „segmentaci“ trhu. Tedy rozdělili své zákazníky na ty „méně bonitní“, které jsou ochotni přepustit nastupujícím virtuálním operátorům, a ty „více bonitní“, které si ponechávají a skrze dvouleté časové úvazky u neomezených tarifů si je více „pojišťují“ a přivazují k sobě.

To vše (alespoň podle mého názoru) dokazuje, že krok managementu Telefóniky rozhodně nebyl neracionální. Vzhledem k dlouhodobému vývoji na našem trhu byl odvážný – ale dříve či později by k němu došlo tak jako tak. A to, že k němu došlo právě v uvedené době, určitě souvisí i se snižováním ceny za terminaci v mobilních sítích: od 1.4.2013 tato cena klesla na 41 haléřů za minutu. A záhy nato Telefónica přišla se svými neomezenými hlasovými tarify.

3. Nástup virtuálních operátorů

Také na další významnou událost roku 2013 – na nástup virtuálních operátorů - bylo „zaděláno“ již v roce předchozím. Protože BLESKmobil, jako značkový přeprodejce služeb poskytovaných Telefónikou,  vstoupil na náš mobilní trh již v listopadu 2012. A i když se můžeme přít o to, zda pouhý značkový přeprodejce již je virtuálním operátorem nebo ještě nikoli, prvenství ve vstupu na trh BLESKmobilu těžko můžeme upřít. Stejně jako to, že je zatím největší: podle informací z podzimu 2013 měl Bleskmobil na 300 000 zákazníků, přesněji aktivních SIM karet.

Nicméně teprve v roce 2013, a z pohledu časové souslednosti až po zrušení prvního pokusu o aukci, a po tarifech FREE, se s virtuály roztrhl pytel. V květnu vstoupil na trh MOBIL.CZ, jako značkový přeprodejce T-Mobile, a TESCO mobile, jako společný podnik (Joint Venture) mezi TESCO Stores a Telefónikou. Fungovat začal i první „zprostředkovatel“ (MVNE), a to společnost GTS, jehož služby záhy začala využívat celá plejáda menších, malých, až úplně nejmenších („jednomužných“) virtuálů. Postupně pak přibývali další: Quadruple a DH Telecom jako MVNE, Centropol a ČEZ jako MVNO, a tolik dalších, že situace se záhy stala nepřehlednou.

Zpočátku přitom existovala poměrně ostrá dělící čára mezi nabídkami virtuálů a nabídkami operátorů s vlastní sítí: virtuálové „nedosáhli“ na neomezené hlasové tarify, stejně jako na důstojnější datové objemy. To zůstávalo výhradní doménou trojice operátorů s vlastní sítí (Telefóniky, T-Mobile a Vodafone). Nicméně s postupem času se u některých virtuálů začaly objevovat nabídky přeci jen větších objemů mobilních dat, a někteří si troufli i na tarify s neomezeným voláním (do všech sítí). I když není jasné, jak se jim to podařilo – zda si neomezený tarif „vytvořili“ sami, na své podnikatelské riziko, nebo zda jej už dostávají od hostujícího MNO, resp. MVNE.

Zajímavé také bude, jak velký podíl virtuální operátoři získají. Na podzim, ještě před vstupem ČEZ-u na pole virtuálů, jsem podíl všech virtuálů odhadoval na cca 500 až 600 tisíc zákazníků/SIM karet. Což je asi desetina trhu s předplacenými službami, a cca pět procent celého mobilního trhu. Od té doby se situace pochopitelně mohla změnit, i když asi ne zcela zásadně.

Podíl virtuálů, i jejich možnosti a struktura nabídky, přitom budou důležité i pro další vývoj regulace mobilního trhu. Ale to už bude záležitostí roku 2014.

4. Změny ve vedení ČTÚ

Když už jsme u regulace mobilního trhu: tu „ex-ante“ má na starosti Český telekomunikační úřad. A právě jeho vedení se v roce 2013 významně obměnilo. Byť počátek změn se datuje již do roku 2012: čtenářům Lupy asi není třeba připomínat, že již v březnu 2012 byl do pětičlenné Rady ČTÚ zvolen novinář Ondřej Malý. V září 2012 byl za člena rady navržen známý právník Robert Pelikán, ale jeho nominace tehdejší vládou neprošla. Úspěšná byla až nominace Jaromíra Nováka, do té doby ředitele divize digitální ekonomiky na MPO: jeho nominaci do Rady ČTÚ vláda schválila v říjnu 2012.

Rada ČTÚ je pětičlenná, a z jejího středu se rekrutuje i předseda Rady, který řídí úřad jako takový - zatímco Rada, coby kolektivní orgán, rozhoduje jen v určitých záležitostech, vymezených zákonem. To bylo důležité i pro dění kolem první aukce (viz výše), kde o zastavení rozhodl sám tehdejší předseda Rady ČTÚ Pavel Dvořák. Nebylo to tedy kolektivní rozhodnutí Rady.

Funkční období Pavla Dvořáka, coby předsedy Rady ČTÚ, skončilo s koncem dubna 2013. Nicméně ještě předtím úřad stihl „nastavit mantinely“ pro opakovaný (druhý) pokus o aukci. S tím, že zcela zásadním způsobem změnil jeden z nejdůležitějších parametrů: zatímco před první aukcí ČTÚ rozhodl, že vyhrazení části spektra v pásmu 800 MHz pro nové hráče není možné, nyní to naopak sám udělal.

Nicméně „dotažení“ nového pokusu o aukci do zdárného konce bylo již úkolem nového předsedy Rady ČTÚ. Tím byl v květnu 2013 zvolen Jaromír Novák. V červenci pak „nová krev“ ve vedení ČTÚ dostala další posilu, když vláda Petra Nečase (již v demisi) zvolila dalším členem Rady ČTÚ Ondřeje Filipa z CZ.NICu.

5. Husákova novela

V srpnu 2013, konkrétně 8.8.2013, nabyl účinnosti  zákon č. 214/2013 Sb., známější jako tzv. Husákova novela. To proto, že pochází  z dílny (dnes již bývalého) poslance Jana Husáka, a novelizuje zákon č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích. A to například v tom ohledu, ze kterého vyplývá „míra pevnosti“, s jakou si operátoři uvazují své zákazníky prostřednictvím dlouhodobých úvazků (smluv na dobu určitou, obvykle na 24 měsíců).

Původně operátoři většinou trvali na plné výši svých výnosů (tedy placení plné ceny, po všechny zbývající měsíce), i když už žádné služby zákazníkovi neposkytovali. Nově si mohou účtovat už jen pětinu.

Zajímavý spor ale vznikl ohledně toho, od kdy ustanovení o oné jedné pětině vlastně platí. Novela totiž obsahuje přechodné ustanovení o šestiměsíčním odkladu, které ale operátoři a ČTÚ interpretují rozdílně: zatímco podle ČTÚ se odklad týká jen „papírování“ (změny textace smluv) ale nikoli samotné výše inkasovaných smluvních pokut, operátoři vztahují odklad na obojí. Nicméně tato rozdílná interpretace již záhy ztratí na významu, protože šestiměsíční odklad tak jako tak končí 8.2.2014.

Samotná Husákova novela ovšem změnila i některé další věci. Například automatické obnovování časových úvazků sice nedokázala zakázat úplně, ale aspoň prosadila povinnost operátora včas informovat zákazníka a dát mu čas a prostor na to, aby automatickou obnovu úvazku odmítnul.

Další změna se pak týká uzavírání smluv na dálku: zde musí zákazník dostat plné informace o poskytované službě (v listinné či elektronické podobě), přičemž doba 14 dnů pro možnost odstoupit od takovéto smlouvy začíná nově běžet až od takovéhoto poskytnutí úplných informací.

6. Sdílení sítí mezi operátory

Ještě během letních prázdnin roku 2013 se objevily relativně nenápadné zprávy, které by ale mohly mít zásadní význam pro budoucí vývoj mobilních telekomunikací v ČR. Jde o záměr operátorů sdílet části svých sítí. A to už nejenom 3G, ale i dosavadní sítě 2G

Samo o sobě nejde o nic nového, ani překvapivého či dokonce „neracionálního“. Právě naopak. Je to cesta ke snižování nákladů a vyšší efektivnosti, což je i pro operátory imperativ doby. Zajímavé je spíše to, kdo jde s kým do party, a kdo naopak nebyl do party připuštěn.

Takže tedy: „v partě“ jsou spolu Telefónica a T-Mobile. Ti již delší dobu sdílí významné části svých 3G sítí, a teď by tedy nějak pokračovali i se svými 2G sítěmi. Konkrétní představa o rozsahu a formě sice ještě není známa (smlouva měla být podepsána do konce roku 2013), ale lze předpokládat, že to bude něco podobného, jako nynější sdílení 3G sítí. Naznačují to i tiskové zprávy samotných operátorů:

„Uvažujeme o zachování osvědčeného modelu geografického rozdělení území České republiky na dvě části, v nichž by vždy jeden z operátorů zajišťoval provozování všech 2G a 3G vysílačů," vysvětluje Milan Vašina, generální ředitel T-Mobile.

„Mimo partu“ se tak ocitne Vodafone: nedosáhne na úspory ze sdílení. Proto bude mít vyšší náklady, pokud bude chtít držet krok se svými konkurenty, co do pokrytí a kvality své sítě. Nebo bude mít o to horší síť. V každém případě to pro něj bude hodně nepříjemné. Možná i proto už nějakým způsobem reaguje: nedávno v českém Vodafone  nastoupil nový ředitel, a objevily se i první známky určitého „probouzení“ tohoto operátora, který v poslední době jakoby „poněkud pospával“. Jako třeba renesance Oskarty, Turbo Internet, spolupráce s Alza.cz apod.

Neméně důležitou otázkou pak jsou dopady sdílení mezi Telefónikou a T-Mobile: budou to i nadále dva samostatní operátoři, kteří si alespoň formálně konkurují? V případě 3G sítí, které se teprve nově budovaly, bylo sdílení přeci jen „o něčem jiném“ než nyní, kdy jde o již dávno vybudované 2G sítě, se stabilizovanou a v zásadě stejnou mírou pokrytí u obou operátorů. Nebyla by to spíše určitá forma spojení dosavadní jedničky a dvojky na mobilním trhu? Co na to řeknou příslušné regulační orgány z oblasti hospodářské soutěže?

7. Komerční spuštění LTE

Přestože přidělení kmitočtů, určených především pro LTE sítě, v rámci prvního pokusu o aukci „nedopadlo“, naši mobilní operátoři se do nasazování technologie LTE pustili tak jako tak. Svým rozsahem to ale byly stále spíše pilotní, resp. testovací záležitosti. A z hlediska významu to dost možná byl i určitý vzkaz regulátorovi a součást taktiky před první či druhou aukcí: ukázat, že nové kmitočty nepotřebujeme úplně nezbytně, a „alespoň něco“ jsme schopni postavit i bez nich. Nicméně i tak si to zaslouží zařazení mezi významné milníky.

Konkrétně Telefónica začala s LTE již v červnu 2012, kdy jej spustila v Jesenici u Prahy na 4 základnových stanicích – a přesto to neváhala prezentovat již jako komerční spuštění. V červnu 2013 se pak přihlásila k prvenství se spuštěním LTE v centru Prahy, a koncem října ohlásila pokrytí Brna (tiskovou zprávou stylově v hantecu). Vše na 2x10 MHz v pásmu 1800 MHz, s rychlostním maximem 75 Mbit/s.

Také T-Mobile začal s testováním svého LTE již v roce 2012, konkrétně od listopadu 2012 v Mladé Boleslavi. V červenci 2013 pak rozšířil dostupnost svého LTE i na Prahu 4 – ale přitom stále hovořil o testovacím (zkušebním) provozu. O řádném komerčním provozu, stále jen v Mladé Boleslavi a na čtvrtině území Prahy, mluví až od 1.10.2013. Což je tak trochu symbolické datum: den předtím skončila lhůta pro podávání přihlášek do druhého pokusu o aukci. A hned následující den T-Mobile spustil své LTE komerčně …..

To Vodafone začal testovat své LTE až v červnu 2013 v Karlových Varech, a již o měsíc později, na počátku července 2013 (u příležitosti Karlovarského filmového festivalu) ohlásil spuštění „ostrého provozu“ svého LTE v Karlových Varech. Vše také v pásmu 1800 MHz, stejně jako ostatní.

Na přelomu října a listopadu pak Vodafone přišel s poměrně překvapivým oznámením, které by mohlo být určitou jeho reakcí na to, že se nedostal „do party“ s ostatními dvěma operátory: představil svůj Turbo Internet. Jeho podstatou je záměr „dokrýt“ stávající 3G sítě, dostupné jen ve větších městech, i v méně osídlených oblastech – a to pomocí technologie LTE, nasazené ovšem v pásmu 900 MHz. S tím, že

Veškeré investice do LTE na frekvenci 900 MHz budou následně využity v rámci migrace na LTE vybudované na kmitočtech, které případně získá v aukci.

Dnes, se znalostí toho, jak dopadl druhý pokus o aukci, vypadá takovýto záměr poněkud „divně“. Ale před aukcí měl svou logiku: pokud by Vodafone býval v aukci neuspěl, měl alespoň nějak nalinkovanou svou budoucnost v oblasti datových služeb. I když způsobem, který by nebyl tak docela plnohodnotný, resp. plně srovnatelným s řešením těch, kteří v aukci uspěli a získali nějaké příděly v pásmu 800 MHz.

8. Druhý pokus o aukci kmitočtů

Druhý pokus o aukci kmitočtů pro mobilní sítě byl ve většině ohledů pravým opakem prvního pokusu. Nejen v tom ohledu, že byl – na rozdíl od prvního pokusu – rychlý a úspěšný. Podstatnou odlišností bylo i již zmiňované nastavení základních mantinelů, o které se postaralo ještě původní vedení úřadu, v čele s Pavlem Dvořákem.

Šlo hlavně o již zmiňované vyhrazení jednoho bloku 2x10 MHz v pásmu 800 MHz pro nové hráče,  o kterém rozhodlo ještě ono původní vedení úřadu – a v jasném protikladu ke svému předchozímu stanovisku (z první aukce), kdy stejné vedení úřadu tvrdilo, že něco takového není možné. Nyní se to tedy stalo, a dosavadním operátorům se to podle očekávání nelíbilo. Dokonce tak moc, že začali pouštět hromy a blesky (podávat nejrůznější stížnosti a žaloby), a alespoň do médií hrozili i „zvažováním své účasti“ v samotné aukci. Nakonec se pochopitelně přihlásili všichni.

Pokud jde o nové hráče, také zde došlo k velkému překvapení: to když se nepřihlásila skupina PPF (skrze svou dceru PPF Mobile Services), celou dobu považovaná za prakticky jistého nového zájemce. Formálním argumentem pro neúčast PPF v aukci bylo to, že ČTÚ dal do podmínek na poslední chvíli zákaz „fúze“. Jinými slovy zákaz toho, aby jeden držitel přídělu kmitočtů z aukce koupil jiného, či se s ním jinak spojil (fúzoval).

Tato informace (a neúčasti PPF) vyšla najevo 30.9.2013, kdy skončila lhůta pro podávání přihlášek, a ČTÚ mohl oznámit, kdo a jak přihlášku podal. Skutečný důvod pak vyšel najevo až o měsíc později, počátkem listopadu – kdy byly oficiálně oznámeny (do té doby dementované) zásnuby mezi Telefónikou a PPF, která českou dceru od španělské matky odkoupí. Což fakticky znamená, že nebude stavět nového operátora na zelené louce, ale převezme toho již existujícího.

Zpět ale k samotné aukci: místo jednoho očekávaného zájemce o roli nového hráče (kterým měla být právě společnost PPF) se nakonec přihlásili dokonce dva zájemci: Revolution Mobile, který vznikl prodejem a přejmenováním bývalé PPF Mobile Services, a dále čerstvě založená společnost TASCIANE, ke které se přihlásila společnost KKCG Karla Komárka, vlastnícího mj. i Sazku.

Samotná skutečnost, že se do aukce přihlásili hned dva zájemci o roli nového hráče, vzala vítr z plachet žalobám a stížnostem stávajících operátorů, kteří napadali právě vyhrazení části nejlukrativnějšího pásma 800 MHz jedinému zájemci (novému hráči). Když se přihlásili dva, měli oba soutěžit o takto vyhrazený blok 2x10 MHz.

Pak ale přišel další pořádný šok: samotné přihazování („aukční fáze“) začalo 11. listopadu, a již 19. listopadu ČTÚ oznámil konec této nejdůležitější fáze celé aukce. A to bylo celé přihazování ještě na několik dnů přerušeno, protože ČTÚ „nevěřil svým očím“ a potřeboval si ověřit některé skutečnosti.

No, však také měl nad čím kroutit hlavou a nevěřit svým očím  – když se ukázalo, že o vyhrazený blok A3 v pásmu 800 MHz, kolem kterého bylo tolik vášní, nakonec žádný z nových hráčů nebojoval. A tak se kvůli nezájmu (či jen pasivitě) nových hráčů tento blok stal nevyhrazeným, a mohli o něj soutěžit stávající operátoři. Ti o něj skutečně soutěžili, i když také jen velmi mírně: podle následně zveřejněných údajů o průběhu aukce se dalo vydedukovat, že cena předmětného bloku se zvýšila jen skrze 4 příhozy (vždy o 5 procent). A že jeden z bloků ve stejném lukrativním pásmu 800 MHz se prodal dokonce za vyvolávací cenu, zatímco ostatní se dočkaly jednoho či dvou příhozů.

Sečteno a podtrženo, stávající hráči se v aukci reálně neutkali s nikým dalším. Takže si v zásadě „bez boje“ a víceméně rovnoměrně rozdělili to, co bylo nabízeno. Byť ne úplně všechno, co bylo nabízeno, protože některé bloky vysoutěženy nebyly. Včetně bloku 2x15,6 MHz v pásmu 1800 MHz, který byl také vyhrazen pro nové hráče. A trh se žádného nového hráče nedočkal.

Pokud jde o celkovou vydraženou částku, ta dosáhla výše 8,529 mld. Kč., a nepřekonala tedy ani vyvolávací cenu za všechny nabízené kmitočty (cca 8,7 miliardy). Nenaplněno tak zůstalo i očekávání státní pokladny, která měla naplánovaný příjem ve výši 10 miliard. Stávající operátoři přitom získali kmitočty v nejlukrativnějším pásmu 800 MHz (v přepočtu na 1 MHz šířky a 1 obyvatele) za 0,39 € (T-Mobile), resp. 0,41 € (Telefónica), resp. 0,46 € (Vodafone). Pro srovnání: v prvním pokus o aukci byl zastaven v době, kdy jednotková cena dosahovala 1,15 €.

9. Prodeje a akvizice

Tím, co asi nejvíce ovlivnilo druhý pokus o aukci, zřejmě byl právě prodej české Telefóniky do rukou českého PPF.

O takovémto prodeji se spekulovalo již dříve, již v průběhu prvního (neúspěšného) pokusu o aukci. Pak bylo delší dobu „ticho po pěšině“, doprovázené všelijakým dementováním údajných spekulací. Teprve více jak měsíc po uzávěrce přihlášek do aukce přišlo oficiální potvrzení námluv. Přesněji dohody na prodeji, a to s následujícími parametry:  

• Telefónica S.A., která vlastní 70,8 % společnosti Telefónica Czech Republic, prodá 65,9 %  investiční skupině PPF. Zbývajících 4,9 % si nadále ponechá.
• Celková kupní cena je 63,6 miliardy Kč (což znamená 305,6 Kč na akcii). Z toho 53,2 mld. Kč bude splaceno  v okamžiku dokončení transakce a 10,4 mld. Kč v průběhu následujících čtyř let.
• Skupina PPF bude transakci financovat jak z vlastního kapitálu (35,5 miliardy Kč), tak úvěrem syndikovaným na bankovním trhu pod vedením Société Générale.
• Před samotným převodem akcií získá Telefónica v průběhu listopadu dalších 260 milionů euro (6,7 mld. Kč) na dividendách.
• Dokončení transakce je podmíněno souhlasem Evropské komise, po jeho dokončení bude PPF povinna učinit minoritním akcionářům povinnou nabídku převzetí ve vztahu k jejich akciím
• Nová akvizice PPF bude ještě po čtyři roky moci používat značku O2, a zůstane součástí „Business Partners Programme“ společnosti Telefónica S.A. (zahrnuje například přístup k společnému nákupu technologií, dohody o roaming atd.)

Načasování prodeje, či alespoň jeho oficiálního oznámení, přitom nemohlo být zcela náhodné, už kvůli aukci: podle jakých not měli zástupci české Telefóniky v aukci postupovat? Kdo jim měl určit jejich strategii, včetně výše částek, do kterých „mohou jít“? To už neměl být dosavadní vlastník, ale vlastník budoucí – a ten zase potřeboval dostatečnou jistotu o tom, že novým vlastníkem skutečně bude.

O tom, co prodej české (a vlastně i slovenské) Telefóniky, resp. jeho akvizice ze strany PPF přinese, bylo záhy napsáno mnoho (i zde na Lupě). Ale skutečnost ukáže až čas.

Ovšem ani prodej Telefóniky nebyl jedinou významnou akvizicí, která se dotkne tuzemského telekomunikačního trhu. Již 27. března 2013 byla podepsána smlouva, podle které český T-Mobile kupuje český T-Systems, a to od jeho dosavadního vlastníka, kterým je společnost T-Systems International.

Oba subjekty přitom naznačily, že (zatím) nehodlají fúzovat, ale více a intenzivněji spolupracovat. Zřejmě na zakázkách, které zahrnují jak telekomunikační služby (které poskytuje T-Mobile), tak i různá ICT řešení (která jsou naopak doménou T-Systems). Pravdou je, že český T-Mobile v oblasti ICT služeb dosud moc nevynikal, a popisovanou akvizicí tak může „srovnat krok“ s Telefónikou, která si příslušné kapacity pořídila již dříve.

A aby toho nebylo málo: silnější vazby nově budou i mezi tuzemským T-Mobile a společností GTS Czech. Protože jejich majoritní vlastníci (Deutsche Telekom, resp. GTS Central Europe) se v listopadu 2013 dohodli na koupi, resp. prodeji: GTS CE bude prodáno do rukou Deutsche Telekom. A zde už jsou přínosy pro český T-Mobile (od GTS Czech) celkem jasné: coby mobilní operátor může výrazně posílit i v oblasti fixní infrastruktury a služeb, a vydat se tak ještě více „konvergovaným“ směrem.

10. Pravidla řízení datového provozu

Na samotný závěr výčtu deseti význačných událostí roku 2013 si řekněme ještě o jedné, která může být třeba jen malým krokem z pohledu regulátora, ale může mít velký význam pro celý český Internet. Jde o nedávno zveřejněnou finální verzi Pravidel řízení datového provozu. Tedy o dokument, který říká, co a jak se smí označovat za službu přístupu k Internetu, a co smí dělat poskytovatelé, kteří takovéto služby nabízí.

Výsledná podoba tohoto dokumentu konstatuje, že normální a standardní je při přístupu k Internetu neomezovat, neblokovat ani nediskriminovat nad rámec tzv. opodstatněného řízení provozu (blíže definovaného v Pravidlech). A že taková služba, která jde nad tento rámec, již musí být prezentována jako služba s omezením (a toto omezení pochopitelně musí být jednoznačně deklarováno a popsáno ve smluvních podmínkách). Stejně tak by každá služba přístupu k Internetu měla zahrnovat jak IPv4 konektivitu, tak i IPv6 konektivitu.