HSPA+ DC: Mobilní až-data
T-Mobile a Vodafone zkouší ve své 3G síti technologii HSPA+ DC, resp. HSPA+ 42, s inzerovanou rychlostí až 43,2 Mbit/s, resp. 42 Mbit/s. V laboratorních podmínkách s ní dosahují kolem 30 Mbit/s, v reálných podmínkách očekávají 10 až 15 Mbit/s. Konkrétní tarif ale může omezit rychlost ještě mnohem více.
Dění kolem rychlých dat v našich mobilních sítích mi stále více připomíná to, co se odehrálo, a vlastně stále odehrává v pevné síti, hlavně u ADSL a VDSL: stále více rozevřené nůžky mezi tím, co se v různých marketingových kampaních dává na odiv zákazníkům, a tím na co zákazníci mají šanci reálně dosáhnout. A vlastně to v mobilních sítích začíná být ještě horší.
Když je u ADSL/VDSL inzerováno až 25 Mbit/s, mohou existovat (a věřím, že existují) zákazníci, kteří na tuto rychlost skutečně dosáhnou. Díky tomu, že jsou dostatečně blízko od telefonní ústředny, na dostatečně krátké místní smyčce, aby VDSL ukázalo, co umí. Většina ale "dosáhne" jen na nižší rychlosti.
Celé je to vlastně ještě složitější, protože není rychlost jako rychlost: máme rychlost „marketingovou“, která je inzerovaná v různých nabídkách, a které teď Telefónica vtipně říká „objednaná“. Pak máme rychlost nominální, která je u ADSL a VDSL nastavena jako rychlostní profil – a která se v optimálním případě (na krátké smyčce) může rovnat rychlosti marketingové.
No a v praxi si uživatelé sami měří rychlost efektivní, neboli skutečně dosahovanou, která je nižší třeba i o polovinu oproti rychlosti marketingové (inzerované, objednané). Protože se u ní uplatňuje nejrůznější režie na přenos, včetně agregace, a také takové faktory jako nastavení operačního systému, eventuelní vliv opatření Fair Use Policy atd. U mobilních sítí pak vstupuje do hry ještě sdílený charakter přenosové kapacity, připadající na jednu buňku, a stejně tak faktory, ovlivňující rádiový přenos (vzdálenost, pohyb, rušení, atmosferické podmínky atd.).
Celkový výsledek je pak ten, že marketingovým éterem létají úplně jiná čísla, než jaká zákazník pociťuje a může naměřit při praktickém používání konkrétních služeb. Jako třeba právě včera a v úterý, kdy se dva naši mobilní operátoři pochlubili testováním nových technologií ve svých sítích.
T-M a VF uvádí: HSPA+ DC
Oba operátoři představili technologii HSPA+ ve variantě, označované jako Dual Cell či Dual Carrier (neboli: HSPA+ DC). To proto, že oproti „základní“ variantě HSPA+, která využívá jeden frekvenční kanál o šířce 5 MHz, tato druhá varianta používá dva takové frekvenční kanály. Díky tomu pak může dosahovat až dvojnásobných rychlostí: jestliže u „základní“ varianty HSPA+ operátoři dosud uváděli rychlost „až“ 21,6 Mbit/s, nyní již operují s rychlostí dvojnásobnou, tedy "až" 43,2 Mbit/s.
Abychom ale byli přesní: pouze Vodafone uvádí 43,2 Mbit/s, zatímco T-Mobile uvádí „jen“ 42 Mbit/s. Proto také Vodafone hovoří o technologii HSPA+ DC, zatímco T-Mobile o HSPA+ 42.
Oba ale mají na mysli stejnou technologii, a dokonce ve stejné implementaci od stejného dodavatele: čínského Huawei, který oběma těmto operátorům již delší dobu modernizuje jejich rádiovou síť. A jelikož jim dodává již značně univerzální „železo“, je přechod na „vyšší“ technologie pro oba operátory v zásadě jen softwarovým upgradem.
Ale o to teď nejde. Rozdíl v inzerovaných rychlostech „až“, tj., rozdíl mezi 42 a 43,2 Mbit/s, je dán jenom tím, na co si operátoři troufnou – zda jdou skutečně „nadoraz“ toho, co o sobě říká sama příslušná technologie, jako o svém principiálním teoretickém maximu (což je oněch 21,3 Mbit/s na 1 kanál šířky 5 MHz, a proto 43,2 Mbit/s pro dva kanály), nebo zda se drží alespoň trochu „při zemi“ a uvádí jen 21 Mbit/s, resp. 42 Mbit/s.
Inzerované vs. skutečně dosahované rychlosti
Z pohledu koncového zákazníka ale i to může být jedno. Pro něj jsou to „marketingové“, či „inzerované“ rychlosti, které se v optimálním případě (za ideálních přenosových podmínek, na minimální vzdálenost, v nezatížené buňce atd.) mohou rovnat rychlostem nominálním. Tedy rychlostem, které vypovídají spíše o tom, jak dlouho trvá přenos jednoho bitu, než o tom, kolik užitečných bitů se přenese za nějaký delší časový interval. Rychlostem, které se u bezdrátových technologií dají označit jako rychlosti downlinku a uplinku.
Jenže i když novou technologii předvádí sami operátoři, třeba aby novinářům ukázali, jak báječně funguje, daří se jim dosahovat jen podstatně nižších rychlostí. Není divu, protože jde o rychlosti efektivní (skutečně dosahované), které již berou v úvahu i veškerou režii. Tedy o rychlosti, které lze označit jako rychlosti downloadu, resp. uploadu. Pro jejich maximalizaci však musí nastolit ideální (laboratorní) podmínky, a minimalizovat všechny negativně působící faktory.
Konkrétně u „základní“ varianty HSPA+, u které je inzerovaná rychlost 21 (resp. 21,6) Mbit/s, operátoři sami uvádí jako prakticky dosažitelné maximum (ve smyslu efektivní rychlosti, resp. rychlosti downloadu) kolem 15 Mbit/s. U varianty HSPA+ DC, která využívá 2 frekvenční kanály o šířce 5 MHz, je vše dvojnásobné: inzerováno je až 42 (resp. 43,2) Mbit/s, a jako prakticky dosažitelné maximum je uváděno 30 Mbit/s. Viz i tisková zpráva Vodafone.
Pravdou je, že když včera T-Mobile novinářům technologii HSPA+ DC předváděl, na uváděné maximální hodnoty (download 15 Mbit/s, resp. 30 Mbit/s) se dostal. Ovšem ve skutečně laboratorních podmínkách, na vyhrazené a nezatížené buňce, když antény základnové stanice byly jen několik málo metrů od mobilního terminálu, a server poskytující data se nacházel v jeho síti.
Na můj dotaz ohledně očekávané rychlosti, se kterou se může setkat zákazník v reálných podmínkách (u nové HSPA+ DC), zaznělo: 10 až 15 Mbit/s. Podle mne ale jen za předpokladu nepříliš zatížené buňky.
Na druhou stranu i reálně dosahovaných 10 Mbit/s, v mobilním provedení, může být pro zákazníka „úplná paráda“. Navíc když i latence může klesnout až někam na 30 až 40 milisekund (včera v průměru 30 ms). To už pak nemusí tolik bolet ani to, že jde o službu s inzerovanou rychlostí až 42 (resp. 43,2) Mbit/s.
Jenže: v praxi může ještě hodně záležet na tom, co s rychlostmi udělá konkrétní datový tarif, který uživatel používá. Protože ten může nastavit rychlostní strop ještě podstatně níže.
Zde, u datových tarifů pro koncové uživatele, se přístup Vodafone a T-Mobile zatím rozchází. Zatímco Vodafone nerozlišuje, jaký tarif kdo má a nechává ho používat takovou rychlost, jaká je pro něj technicky dostupná, T-Mobile povoluje vyšší rychlosti jen u vyšších (prémiových) tarifů, zatímco u těch nižších maximální rychlost výrazně omezuje. A pokud jsem správně pochopil včerejší diskusi, zatím to nevypadá na nějakou zásadnější změnu v přístupu.
Nasazení je také „až“
Úterní oznámení Vodafone a středeční prezentace T-Mobile, týkající se nasazení nové technologie HSPA+ DC, resp. 42, byla hodně „dopředná“. Nyní začíná pouze testování (a to v Berouně, jak říká Vodafone) či pilotní provoz (v centrále T-Mobile a jejím nejbližším okolí, jak říká T-Mobile). Obou testů/pilotních provozů se prý účastní vybraní partneři – ale koncoví zákazníci si na HSPA+ DC/42 musí počkat.
T-Mobile říká, že novou technologii začne ve své síti „spouštět postupně od 2. čtvrtletí podle kapacitních požadavků“. Vodafone také hovoří o příštím roku, ale nasazení podmiňuje úspěšným výsledkem testováním:
Pokud bude test úspěšný, plánuje Vodafone v příštím roce spuštění i v dalších městech.
V této souvislosti si připomeňme, že pro oba operátory by zprovoznění HSPA+ DC mělo být v zásadě jen softwarovým upgradem jejich základnových stanic od společnosti Huawei. Jenže úzké hrdlo pak může být i v tzv. backhaulu, neboli v napojení základnových stanic na řadiče a pak na páteřní část mobilní sítě. Operátoři se průběžně snaží backhaul posilovat a optimálně realizovat optikou, ale to je komplikované a drahé. Takže leckde fungují ještě staré rádiové spoje, které nemají dostatečnou kapacitu.
Dalším problémem mohou být i koncová zařízení. Zatím jich je pochopitelně minimum. Například pro HSPA+ DC (resp. HSPA+ 42) je to asi jen jeden USB dongle od Huawei (E372u).
Test LTE
T-Mobile včera také novinářům předvedl malý test svého LTE: v pásmu z digitální dividendy, tj. 800 MHz (prý se souhlasem ČTÚ) na frekvenčním pásmu šířky 10 MHz – a tedy jako na dvou 5 MHz frekvenčních kanálech, jako HPSA+ DC.
Díky o něco vyšší dokonalosti technologie LTE ale byly o něco vyšší i rychlosti – jak ty inzerované, tak i ty skutečně dosahované. Zatímco inzerované rychlosti LTE na 10 MHz byla 75 Mbit/s, v ideálních (laboratorních) podmínkách se dařilo dosáhnout efektivní rychlosti (downloadu) kolem 50 Mbit/s. V opačném směru, od uživatele do sítě, pak bylo inzerováno 25 Mbit/s a dosaženo efektivní rychlosti (uploadu) kolem 20 Mbit/s.
Což nejsou špatné výsledky – a to i zde ještě existuje i „dvojnásobná“ varianta, která využívá dvojnásobně širší frekvenční pásmo (20 MHz).
Souvislost s budoucí aukcí
Včerejší a předvčerejší oznámení operátorů, týkající se technologií HSPA+ ve variantě DC (resp. 42) by se dala vykládat i jako určitý vzkaz, který říká: i s pomocí stávajících frekvencí jsme schopni se dostat na podstatně vyšší rychlosti. Což je pravdou – a ukazuje se, že přechod na LTE, s jeho rychlostmi „kolem 100 Mbit/s“, vůbec nemusí být skokový, ale postupný. Že technologie HSPA+ mohou zabírat širší frekvenční pásma a díky tomu také dosahovat vyšších rychlostí, blízkým těm co slibuje LTE. A to je na obzoru ještě vyšší varianta HSPA+, s inzerovanou rychlostí 84 Mbit/s (ale za cenu využití ještě širšího frekvenčního pásma a technologie MIMO).
Pochopitelně to má i druhou stranu mince: operátoři nemají dostatek frekvencí na to, aby jim vystačily i pro vyšší verze HSPA+. A tak nové frekvence přeci jen potřebují.
Ale i tak mi to přijde jako určitý vzkaz regulátorovi a státu, vydaný před nadcházejí aukcí, že nové frekvence nepotřebují „zase až tak moc“, jak by se mohlo zdát. I v tom smyslu, že jejich ochota zaplatit za ně v aukci nemusí být tak vysoká. A že budou pečlivě zvažovat cenu i další podmínky, které si stát určí (a které dosud nejsou definitivně určeny).
Ostatně, technický ředitel T-Mobile Frank Meywerk to včera takto naznačil (že nové frekvence nepotřebují „až tak moc“). A v prezentaci ze včerejší akce se objevila i větička o tom, že
teprve průběh a výsledky aukce určí smysl investování do rozvoje LTE
Za sebe si to dovolím shrnout jako začátek „dělostřelecké přípravy“ operátorů před nadcházející aukcí mobilních kmitočtů. Je zcela logické očekávat, že by chtěli prosadit takové podmínky, které pro ně budou co nejpříznivější: co nejnižší cenu, a co nejmenší a nejméně přísné požadavky, spojené se získáním kmitočtů.
Přitom právě včera poslanci přehlasovali Senát a jeho změny, a tím potvrdili svou původní verzi novely zákona o elektronických komunikacích, který aukci umožňuje. Pokud jej prezident podepíše ještě letos a stihne vyjít ve Sbírce někdy na přelomu letošního a příštího roku, nabude účinnosti po dalších dvou měsících (prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení). A pak má ČTÚ další tři měsíce na vyhlášení samotné aukce. Takže reálně někdy v polovině příštího roku.
A co Telefónica?
Na závěr si ještě stručně řekněme o třetím do party, neboli o Telefónice. Ta je v jiné pozici už kvůli tomu, že má jiného dodavatele: Nokia Siemens Networks, a nikoli Huawei (jako Vodafone a T-Mobile). Navíc začala své 3G budovat dříve než ostatní dva operátoři, takže má dnes určitý objem „starších“ technologií, které není tak snadné (levné) upgradovat, či vyměnit za nové.
Asi i proto se Telefónica neúčastní nynějšího „zrychlování“. A na můj dotaz ohledně svého přístupu k HSPA+ odpověděla poukazem na nízkou penetraci a dostupnost HSPA+ terminálů, a možnost dosahování vyšších rychlostí jen v těsné blízkosti základnové stanice. A ke své strategii se vyjádřila takto:
Telefonica v ČR aktuálně buduje intenzivně 3G pokrytí. Splnili jsme plán pro letošní rok a pokrýváme již signálem 3G základnové stanice, které byly v plánu pro rok 2012. Intenzivně také provádíme kontrolní měření a sledujeme, jestli je kvalita a rychlost signálu v pořádku. V příštím roce se Telefónica zaměří na budování a rozvoj optické sítě a příp. LTE.
V současné době považujeme za účelnější investovat peníze do rozšiřování pokrytí 3G a celkové kapacity sítě. Tyto investice využije podstatně více zákazníků, než technologii, která je dostupná ve velmi omezené míře pro úzký počet zákazníků.
Pokud jde o rychlosti mobilního internetu ve vztahu k HSPA+, věříme, že i přesto dosahujeme podle nezávislých měření srovnatelných výsledků s konkurencí.