Rozjedou se "soukromoprávní" datové zprávy?

Datové schránky, a jimi přenášené datové zprávy, jsou v povědomí širší veřejnosti spojeny s "úředním stykem". Tedy s komunikací, kterou lze označit jako veřejnoprávní. Ať již se jedná o komunikaci mezi úřady navzájem, či o komunikaci úřadů vůči firmám, podnikatelům i soukromým osobám, a také komunikaci v opačném směru.

Jenže už nějaký ten pátek je možné využívat datové schránky i k takové komunikaci, která má charakter soukromoprávní. Tedy ke komunikaci mezi firmami navzájem, či mezi občanem a firmou, a dokonce i mezi občany navzájem. Umožňují to tzv. Poštovní datové zprávy, jejichž odesílání je - na rozdíl od "veřejnoprávních" datových zpráv - hrazeno přímo odesilatelem, a nikoli ze státního rozpočtu.

Poštovní datové zprávy, coby "soukromoprávní" prostředek komunikace, by se daly využít k řadě věcí. V zásadě ke všemu, co se dnes v rámci soukromoprávní komunikace řeší "na papíře" a prostřednictvím doporučených dopisů či zásilek do vlastních rukou - a nyní by se dalo řešit i elektronicky. Jenže: neřeší se, až na opravdu vzácné výjimky.

Důvodem možná není ani tak vysoká cena za jednu Poštovní datovou zprávu, či negativní vnímání datových schránek jako takových, ze strany širší veřejností. Hlavní překážkou se zdá být něco jiného: dobrovolnost převzetí. Naši zákonodárci to totiž vymysleli tak, že když někdo někomu pošle nějakou "soukromoprávní" datovou zprávu (tedy: Poštovní datovou zprávu), záleží na libovůli příjemce, zda ji převezme či nikoli, a také kdy. Musí totiž její převzetí explicitně potvrdit. A to může, ale také nemusí udělat, podle svého vlastního uvážení.

Z pohledu odesilatele je to docela fatální: pokud potřebuje příjemci poslat něco důležitého (když už k tomu použije Poštovní datovou zprávu), nemá vůbec jistotu, zda příjemce bude chtít zprávu vůbec převzít. A také kdy. Pak asi skutečně nemá cenu to vůbec zkoušet - a je jistější (i rychlejší) raději volit klasickou listovní zásilku.

Že to "není vymyšleno dobře" už ale došlo i zákonodárcům, kteří již přijali úpravu, formou novely příslušného zákona (č. 300/2008 Sb.). Ta nabude účinnosti ještě tento měsíc, konkrétně 29. listopadu, a zcela odstraní dosavadní potvrzování doručení, ponechané na libovůli příjemce. Nově to tedy bude tak, že "soukromoprávní" (alias: Poštovní) datová zpráva bude doručena okamžikem, kdy se příjemce poprvé přihlásí do své datové schránky. Stále ale - na rozdíl od "veřejnoprávních" datových zpráv - zde nebude platit 10 denní fikce doručení.

Navíc dojde ještě k jedné změně, a to ve způsobu placení: nově bude existovat něco jako "odpovědní zásilka", kdy odpověď na datovou zprávu bude hradit ten, kdo poslal první zprávu.

Budou ale tyto změny postačovat k tomu, aby se možnost soukromoprávní komunikace přes datové schránky skutečně "rozjela"? I když na datové schránky často nadáváme a kritizujeme řadu jejich nedořešených aspektů, jednou už jsou tady a mají i své přednosti. Tak proč je nevyužívat?

Intenzivnější "soukromoprávní" využití datových schránek by navíc mohlo i uspíšit řešení oněch dosud nedořešených aspektů. Jako třeba to, jak správně pracovat s elektronickými dokumenty v delším časovém horizontu. Protože to je asi tou největší neznámou v celém procesu elektronizace, spuštěném datovými schránkami.