Když se válčilo o Internet

Dvacet let. Přesně tolik času uběhlo od okamžiku, kdy byla zpřístupněna historicky první webová stránka na tehdejším Internetu. A jelikož toto výročí spadlo přímo doprostřed okurkové sezóny, média se ho ráda chytila a věnovala mu zvýšenou pozornost.

Našli se dokonce i tací, kteří si spletli web s Internetem a oslavovali 20. narozeniny Internetu jako takového. Ačkoli jde o poměrně zásadní omyl a mezi webem (službou World Wide Web) a Internetem rozhodně neplatí rovnítko, jde o omyl docela příznačný. Web totiž v prostředí dnešního Internetu natolik dominuje, že řada lidí skutečně může mít tendenci ztotožňovat jej s Internetem samotným.

Ne vždy tomu tak ale bylo. Před oněmi 20 lety, kdy World Wide Web (zkráceně jen web) vznikal, rozhodně neměl takovou pozici, jakou má dnes. Zpočátku ho znala a používala pouze uzavřená komunita fyziků vysokých energií, pro jejichž potřeby byl vytvořen, a teprve s postupem času se dostával do povědomí širší uživatelské veřejnosti.

Jenže: onou „širší uživatelskou veřejností“ byli počátkem devadesátých let minulého století především akademičtí uživatelé a lidé z oblasti vědy z výzkumu. A ti tolik nedali na „vnější vzhled“, ale zajímala je spíše efektivita a funkčnost aplikace. Navíc pro ně nebylo problémem zvládnout specifika ovládání více různých aplikací, často i dosti kryptických, vyžadujících zadávání složitých a přesně formulovaných příkazů.

I díky tomu mohl být tehdejší svět Internetu plný různých úzce specializovaných služeb, které vůbec nebylo jednoduché naučit se a umět ovládat. Pro zpřístupnění informací se tehdy asi nejvíce používala služba Gopher, a pro vyhledávání v jejích nabídkách služba Veronica. Pro plnotextové vyhledávání v dokumentech byla k dispozici služba WAIS, pro vyhledávání souborů sloužila služba Archie, pro psanou komunikaci v reálném čase (dnes bychom řekli jednoduše: chat) zde byla služba IRC atd.

Zanedlouho ale došlo k poměrně výrazné změně: do té doby výhradně akademický Internet se začal otevírat komerčnímu využití, a tím i masám „komerčních“ uživatelů. A od těch již nebylo možné očekávat, že se přizpůsobí Internetu a jeho fungování. Ani že budou ochotni pracovat s velkým počtem úzce specializovaných služeb, a že zvládnou jejich často dosti složité ovládání. Pro ně bylo nutné to udělat naopak: přizpůsobit Internet a jeho služby jejich potřebám.

No a právě zde se naskytla velká příležitost pro World Wide Web. To, co nabízel, totiž dokázal prezentovat ve velmi „sexy“ podobě, v líbivém a graficky bohatém provedení, v barvách, s animacemi a dalšími líbivými „pozlátky“. Že přitom spotřeboval mnohem více zdrojů? Že vyžadoval výkonnější počítač a rychlejší připojení, než jiné služby? Co na tom, vždyť to vlastně bylo jen dobře, alespoň z pohledu dodavatelů všech těchto komodit. Přeci jim to generovalo poptávku.

A co z pohledu samotných uživatelů? I pro ně se řada věcí zjednodušila. Díky webu už se nemuseli učit žádnému kryptickému ovládání, složitým příkazům a podobným věcem. Stačilo jim, a dodnes stačí, pouze ukázat prstem na to, co chtějí. S dnešními dotykovými obrazovkami to platí dokonce doslova, a není ani nutné se učit správně držet myš.

A tak web (plným jménem World Wide Web) doslova válcoval konkurenci a postupně odrovnával jednu konkurenční službu za druhou. Schválně, říká vám ještě něco třeba služba Gopher, se kterou zpočátku soupeřil asi nejvíce? Tušíte, že ještě v roce 1995 bylo v České republice více serverů služby Gopher, než serverů služby World Wide Web?