Využití 3G je u nás sotva na třetině evropského průměru

Zatímco ve vyspělejším zahraničí má 3G služby aktivováno v průměru 30% zákazníků mobilních operátorů, u nás se sotva dostáváme někam k 10%. I se započítáním CDMA a UMTS-TDD.

Přesně před týdnem jsem zde na Lupě psal o výsledcích pevného sektoru našich telekomunikací za první letošní kvartál. Dnes si již můžeme ukázat obdobné výsledky za mobilní sektor – díky tomu, že je minulé úterý zveřejnil i třetí největší hráč, Vodafone. Tedy, abychom byli přesní: své výsledky zveřejnil mateřský Vodafone ve Velké Británii, zatímco tomu českému to nestálo ani za tiskovou zprávu. A přitom by měl čím se pochlubit, protože pouze jemu za letošní první kvartál zákazníci neubyli, ale naopak přibyli.

Do celkového obrázku však stále chybí čtvrtý hráč, společnost MobilKom (dnes již v majetku Dial Telecomu). Výsledky jejího U:Fona ale nejsou publikovány.

Ubývají zákazníci?

Začněme proto tradičním obrázkem se čtvrtletními přírůstky všech tří GSM operátorů. Samozřejmě s vědomím, že nejde o nové zákazníky (jak se nám snaží tvrdit operátoři), ale o aktivní SIM karty.

Už tento obrázek potvrzuje výše uvedené konstatování: že během prvního letošního kvartálu přibylo zákazníků/SIM karet pouze Vodafonu, zatímco O2 a T-Mobile jich pouze ubývalo.

Jenže: tato sumární čísla nedávají zcela přesný obrázek o tom, co se u operátorů doopravdy odehrává. Fígl je v tom, že jde o součet přes předplacené a tarifní SIM karty, z nichž jedněch dlouhodobě ubývá (těch předplacených), zatím těch druhých (tarifních) naopak dlouhodobě přibývá. Pokud si to takto rozdělíme, na předplacené a tarifní SIM karty, dostáváme úplně jiný obrázek:

Z něj je patrné, že nejvíce „tarifních“ SIM karet – skoro 36 tisíc - přibylo u O2. Druhý byl T-Mobile s 20 tisíci nových SIM karet zpoplatněných na tarifním principu, a teprve třetí pak byl Vodafone, kterému přibylo jen cca 17,2 tisíce nových „tarifních“ SIM  karet. Na druhé straně právě Vodafone byl jediným, komu přibyly i nové předplacené SIM karty, a právě tomu vděčí za své prvenství v celkovém součtu. Naopak u O2 a T-Mobile došlo k úbytku předplacených SIM karet, téměř shodně o cca 20 tisíc.

Celkově jde o zřejmý a zcela logický trend: operátoři dobře vědí, že tarifní zákazníci utratí více než zákazníci využívající předplacené služby. A tak se již dlouho snaží převádět své zákazníky z předplacených služeb na služby, zpoplatněné následně (formou tarifu).

Ukažme si ale kvartální přírůstky ještě jednou, a tentokráte v součtu nejenom před tarifní a předplacené karty, ale i přes všechny tři operátory. Výsledkem je následující obrázek, ze kterého vyplývají dva zajímavé poznatky.

První je ten, že první kvartály jsou tradičně „špatné“, pokud jde  o přírůstky. Nejspíše kvůli tomu, že zájem zákazníků se soustředil do konce roku (asi i v souvislosti s Vánoci), a během prvního kvartálu následujícího roku se jen pomalu probouzí. Pro úplnost si dodejme, že dva výrazné „zuby“ (za 1Q09 a 2Q10) jsou způsobeny změnou metodiky (definice aktivní SIM karty).

Druhým poznatkem, opět nijak převratným je to, že velikost kvartálních přírůstků postupně klesá.  Což odpovídá tomu, že „klasický trh“ mobilních služeb je čím dál tím více saturován, a zákazníci nemají  proč pořizovat si (v nějaké větší míře) další a další SIM karty. Také to ale znamená, že se našim operátorům příliš nedaří otevírat nové části mobilního trhu, které by poptávku po nových SIM kartách výrazněji zvyšovali. Například celý segment „embedded“ aplikací, kdy nejrůznější zařízení mají v sobě zabudovánu SIM kartu pro potřebu přenosu dat. Nikoli tedy různé tablety či čtečky s 3G rozhraním (ty viz dále), jako spíše různé alarmy, čidla, výtahy, logistická řešení apod.

Jak se dařilo mobilnímu broadbandu?

Zajímavé mi to ale přijde i v souvislosti s nástupem mobilního broadbandu, resp. mobilního Internetu. Ten lze kvantifikovat jak mírou jeho dostupnosti (pokrytím), tak i výnosy z datových služeb. Ale lze jej hodnotit i počtem uživatelů 3G služeb, kteří by také měli přispívat k růstu počtu aktivních SIM karet.

Zde je ale asi nutné rozlišovat mezi „internetem v mobilu“, kde se jen aktivuje příslušná služba na již existující SIM kartě, a „mobilním Internetem“, kde si zákazník pořizuje novou SIM kartu do svého USB donglu, tabletu, čtečky či podobného zařízení. První varianta tedy nejspíše moc nezvýší počty SIM karet, zatímco ta druhá by naopak měla.

Jenže: kolik je vlastně uživatelů mobilního broadbandu v té či oné podobě? Skrze provozní výsledky našich operátorů lze na tuto otázku lze odpovědět jen částečně, protože příslušná čísla publikuje pouze (Telefónica) O2, viz následující obrázek:

Z tohoto obrázku je patrné, že počet zákazníků O2, využívajících CDMA služby, pomalu klesá, počty zákazníků UMTS/3G služeb naopak stále roste. Jenže zase ne nějak převratně: za první letošní kvartál přibylo 24 800 nových zákazníků. Zde je ale otázkou, zda skutečně hovořit o nových aktivních SIM kartách, protože část z nich (využívajících služby charakteru „internet v mobilu“) si nejspíše jen nově aktivovala službu v rámci své již existující SIM karty.

Pokud bychom to ale vzali velmi hrubým odhadem ½ na ½ (mezi internet v mobilu a mobilní internet), pak přírůstek 24 800 nových zákazníků UMTS/3G mohl generoval necelých 13 000 nových SIM karet. Pokud by většina z nich byla zpoplatněna na tarifním principu, pak by se jednalo (velmi zhruba) o jednu třetinu nových „tarifních“ aktivních SIM karet, které O2 získal za 1Q 2011. Což mi nepřijde zrovna mnoho.

Jakou máme penetraci mobilního broadbandu?

Když už je řeč o mobilním broadbandu, bylo by zajímavé vědět, jakou máme v ČR penetraci 3G služeb. Tedy kolik zákazníků celkově využívá tyto služby, a kolik jich připadá na všechny uživatele mobilních služeb (tj. zákazníky, resp. aktivní SIM karty).

Problémem zde ale není jen to, že ostatní operátoři (kromě O2) svá čísla nezveřejňují. V úvahu musíme brát také to, že u nás máme i jiné mobilní sítě 3. generace, než jen ty „klasické“ na bázi UMTS/FDD. Konkrétně sítě na bázi CDMA (u O2 a U:Fona) na UMTS/TDD u T-Mobile. Což je známý pozůstatek toho, jak naši mobilní operátoři dlouhou dobu zkoumali slepé uličky, než se vrátili k „mainstreamu“.

Zkusme ale zůstat jen u klasického UMTS (FDD) a jen u O2: jestliže ta ke konci 1Q2011 hlásí 160 000 zákazníků svého UMTS (viz předchozí obrázek), s dovětkem že jde o „smluvní“ (resp. tarifní) zákazníky, pak bychom jejich počet měli správně poměřovat jen k celkovému počtu tarifních zákazníků O2, kterých ke stejnému období bylo 2,8995 milionu. Vzhledem k tomu oněch 160 tisíc odpovídá cca 5,5 procentům. Což, slovy klasika, „opravdu není mnoho“. A  i kdybychom O2 připočetli i všechny její zákazníky na CDMA, abychom zohlednili i „jiné“ 3G sítě a služby, dostali bychom se nejvýše někam k 10 procentům. Neboli: jen přibližně každý desátý zákazník (aktivní SIM karta) u O2 využívá (má aktivované) nějaké služby 3G sítí.

Jak již bylo řečeno, situaci u ostatních dvou operátorů (T-Mobile a Vodafone) neznáme, protože oni obdobná čísla nepublikují. Ale snad se nedopustíme až tak velké chyby, když si pomůžeme odhadem, že u ostatních dvou bude poměr obdobný jako u O2. Tedy někde kolem 5,5 procenta (ze všech tarifních zákazníků), kteří využívají klasické UMTS/3G služby. Případně 10 procent, se započítáním všech „alternativ“ ke klasickému UMTS-FDD.

I tento velmi hrubý odhad nás ale staví do značně nezáviděníhodné pozice, pokud se budeme srovnávat s vyspělejším zahraničím. Nemusíme asi hned soupeřit například se Švédskem, kde se penetrace 3G služeb dostala koncem roku 2010 již na 57,4% (tj. právě takové procento uživatelů mobilních služeb mělo aktivované 3G služby). A prý hlavně díky zájmu o 3G ve Švédsku přibylo za rok 2010 na 643 tisíc nových zákazníků (aktivních SIM karet). U nás to za stejnou dobu bylo 73 tisíc.

Nemáme třeba ani na Turecko, které se nedávno pochlubilo 3G penetrací 31%, což má být více než evropský průměr 30% (ve smyslu: 30% ze všech uživatelů mobilních služeb využívá 3G služby). U nás bychom asi museli proti těmto číslům postavit oněch velmi skromných 5,5 procenta, které vychází u našeho O2 (jako poměr 160 tisíc tarifních uživatelů UMTS vs. 2,8995 milionu tarifních zákazníků), s extrapolací i na ostatní dva operátory, resp. celý mobilní segment. A i kdybychom započítali i „ostatní 3G“, dostaneme se nejvýše někam k 10 procentům.

To vše nás odsouvá z pozice mobilních průkopníků, ke kterým jsme snad kdysi dávno patřili, do role zasvěcených pozorovatelů ujízdějících vlaků.