Stalo se: prozvánění po česku

Zatím neoficiální návrh komisařky Redingové počítá s cenovým stropem pro SMS zprávy v roamingu na úrovni cca 3,25 Kč. Novela zákona o elektronických komunikacích přikazuje operátorům uchovávat data o tzv. prozvánění. Operátoři ale mohou zákonu dostát, i když tato data uchovávat nebudou. Jak je to možné?

Minulý týden přinesl hned několik významných událostí  z oblasti elektronických komunikací současně. Jednou z nich  bylo oznámení o prodeji Broadnetu do rukou českého Vodafonu (o kterém jste se mohli dočíst zde na Lupě v samostatném článku).  A na tentýž Vodafone prakticky souběžně s tímto oznámením „prasklo“, že buduje plošnou novou Wi-Fi síť.  Že by nějaká kompenzace za jeho neexistující 3G technologie?

Když už jsme u našich mobilních operátorů: k 1. září začala platit novela zákona o elektronických komunikacích, která mění podmínky pro „uchovávání provozních a lokalizačních údajů“. Zejména v tom, že mobilní operátoři by nově měli uchovávat i údaje o pouhém prozvánění, a nejen o uskutečněných hovorech. Jenže naši mobilní operátoři už stihli dát najevo, že zákon dodrží, i když tyto údaje uchovávat nezačnou. A páni zákonodárci se najednou chytají za hlavu.

Za hlavu se ale nejspíše chytají i u mobilních operátorů, poté co se „zcela neoficiálně“ objevil na veřejnosti konkrétní návrh komisařky Redingové  na zavedení regulace SMS a dat v roamingu. Včetně regulace způsobu účtování.

Pojďme si  tyto dvě záležitosti rozebrat podrobněji.

Co navrhuje komisařka  Redingová?

Konkrétní návrhy komisařky Viviane Redingové jsou obvykle vydávány oficiální cestou, s patřičnou podporou v podobě tiskových zpráv. Tentokráte se ale na veřejnost dostal  ještě neoficiální návrh, určený teprve k diskusi v rámci samotné Komise a k získání jejího souhlasu. Teprve pak asi bude oficiálně publikován a postoupen do dalšího schvalování (Evropským parlamentem a Radou ministrů EU).

Stále tedy nejde o žádnou definitivu a výsledná podoba unijního nařízení (pokud vůbec  bude schváleno) může být jiná. Tentokráte se ale zdá, že opozice vůči návrhu Redingové, alespoň na úrovni Bruselu, europoslanců a ministrů členských zemí, nebude veliká. Asi i proto, že návrh má podporu Francie, která momentálně Unii předsedá. 

Ale jak vlastně vypadá nynější návrh? Co je jeho podstatou?

To hlavní lze shrnout takto:

• pro (koncovou cenu) SMS zprávy by byl zaveden cenový strop 11 eurocentů. Současným kurzem to odpovídá ceně cca 2,73  Kč. Nejspíše ale jde o cenu bez DPH, takže s ní by to bylo cca 3,25 Kč
• pro (velkoobchodní cenu) 1 MB dat v roamingu by byl zaveden strop 1 € (dnes cca 24,80 Kč)
• hovory delší než 30 sekund by měly být účtovány po sekundách.

 

Ani poslední uvedený bod, týkající se způsobu účtování, přitom není žádným překvapením, po předchozích signálech od ERG i od samotn0 komisařky Redingové (viz též můj článek Stalo se: operátoři si v roamingu notně přilepšují). Pikantní přitom ale je, že když už komisařka Redingová přišla s konkrétním návrhem na účtování stylem 30+1 (tj. první 30 sekund celých a pak po sekundě), je to rázem kritizováno  i pro svou „měkkost“.

V některých členských zemích Unie totiž mají již dnes legislativu, přikazující účtování stylem 1+1. Podle výsledků studie ERG (viz graf v minulém článku) to vypadá na Řecko a Finsko (plus Kypr u příchozích hovorů). Ale i tak by to v těchto zemích mohlo představovat jakési „oslabení“ přísnější místní legislativy. Dovedu si ale představit, že unijní nařízení by i zde nařizovalo spíše jakýsi strop, a vedle účtování 30+1 by dovolovalo i přísnější  1+1.

Co na to naši?

Dopady právě popisovaného návrhu na ceny SMS zpráv v roamingu u tří našich mobilních operátorů (v rámci jejich eurotarifů) ukazuje následující tabulka:

První reakce našich mobilních operátorů, tak jak je minulý týden přinesla média, moc nepřekvapily. Nesly se v duchu nařků a poukazů na to, že výnosy operátorů poklesnou, a tito to budou muset kompenzovat zdražením jinde. Viz např.:

Nově oznámené kroky Redingové podle mluvčí T-Mobile Martiny Kemrové směřují k dalšímu výraznému omezení konkurence a inovací v nabídkách jednotlivých operátorů. Dalším důsledkem prý bude výrazný pokles předpokládaných tržeb operátorů, kteří budou s velkou pravděpodobností propad výnosů kompenzovat zdražením jiných služeb.

Přesně stejně argumentovali operátoři již při zavádění regulace hlasu v roamingu – a pohledem do jejich hospodářských výsledků se lze přesvědčit, že jejich příjmy a zisky od té doby rozhodně nepoklesly, právě naopak. A zaznamenali jste, že by některý z operátorů v poslední době někdy řekl, že něco zdražuje – a dokonce kvůli roamingu?

Dnes se přeci nezdražuje, právě naopak: zavádí se ceny, prezentované jako ještě mnohem výhodnější  pro zákazníka. A o tom, zda skutečně výhodnější jsou, či zda jsou naopak méně výhodné (dražší ), je pro zákazníka čím dál tím těžší se přesvědčit. Už kvůli faktorům, jako je způsob účtování (po stále delších intervalech), způsob čerpání kreditů a různých bonusů, jejich převádění či nepřevádění  do dalších zúčtovacích období atd.

A co třeba jen otázka dotování nových telefonů, kde posledně operátoři také hrozili omezením výše dotací, budou-li ceny roamingu regulovány? Také zde je obtížné hodnotit, zda došlo k nějaké změně dotační politiky na straně operátorů, vzhledem k jejich celkové složitosti . Subjektivně mi přijde, že nikoli.

Ale nebylo by omezení dotací nakonec spíše přínosem než zhoršením, alespoň z pohledu zákazníka?

Vždyť dotování telefonů nutně znamená, že zákazník si v ceně odebírané služby připlácí na telefon, který dostane s dotací od operátora. A může si být jist, že operátor na tom neprodělá, nýbrž že od zákazníka stejně dostane plnou pořizovací cenu přístroje. Takže je to vlastně specifická forma úvěru, spláceného v ceně odebíraných služeb. A to dále komplikuje posuzování výhodnosti koncových cen a tarifů za poskytované služby.

Ovšem ceny za odebírané služby, které s dotacemi dopředu nutně kalkulují , jsou obecně stejné pro všechny  zákazníky. Tedy i pro ty, kteří  dotované telefony kupují málo či vůbec.  A tím vlastně sami dotují jiné, kteří možnosti nákupu dotovaných telefonů využívají na maximum.

Ale to jen tak na okraj, otázka dotování by byla na samostatnou diskusi a řadu dalších článků.

Prozvánění  - neprozvánění

K prvnímu září nabyl účinnosti nový zákon č. 247/2008 Sb., novelizující stávající zákon o elektronických komunikacích (zákon č. 127/2005 Sb.). Jde o novelu, obvykle spojovanou s termínem „data retention“, protože dává náš zákon do souladu s evropskou směrnicí 2006/24/ES, zabývající se právě tímto aspektem.

K tomu, jak se novelou mění povinnosti operátorů ve vztahu k Internetu, bych se rád věnoval v samostatném článku. Zde bych se zastavil spíše u toho, co je na této novele asi nejvíce medializováno, a to je povinnost uchovávat informace i o pouhém „prozvánění“ v telefonní síti. Tedy i o vyžádaných ale neuskutečněných hovorech, které operátor nakonec nespojil.

Zdůrazněme si ono „i“: operátoři měli už dříve povinnost uchovávat tzv. provozní  a lokalizační údaje (tedy mj. kdo a komu volá, kdy, jak dlouho atd.), ale to se týkalo jen uskutečněných (spojených) hovorů. Teprve nyní k nim přibývá i ono prozvánění, definované v zákoně následovně:

neúspěšným pokusem o volání se rozumí takové volání, které bylo úspěšně spojeno, ale zůstalo bez odezvy nebo došlo k zásahu právnické nebo fyzické osoby zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací,

Zdůrazňuji to hlavně v reakci na různé zprávy v médiích, které vyznívaly tak, že až dosud operátoři nic neuchovávali (a nepředávali dál oprávněným orgánům, na základě jejich požadavku). Tedy že „Velký bratr“ přichází až teď.  Tak tomu ale není.

Teď jde skutečně jen o rozšíření toho, co zde již dávno existuje. Jen se upřesňují podmínky. Například jak dlouho se mají údaje uchovávat, či že povinnost jejich uchovávání se týká i VOIP, resp. operátorů poskytující hlasové služby na této platformě. A mění se i rozsah: v hlasových službách přibývá ono „prozvánění“. V příštím článku se pokusím ukázat, že třeba u internetových služeb naopak dochází k redukci toho, co je vyhodnocováno a uchováváno.

Za zmínku ale stojí reakce našich etablovaných mobilních operátorů, které se již minulý týden objevily v médiích. Deklarovali totiž, že údaje o prozvánění (o  neúspěšných pokusech o volání) uchovávat nebudou.

To je poměrně silné stanovisko, které by naši mobilní operátoři určitě nezaujali jen tak, aniž by dobře věděli, co dělají. V zákoně tedy musí existovat nějaké skulinka, která jim takovýto postup umožňuje.

Ne skulinka, ale pořádná vrata

Už při velmi letmém pohledu do obsahu předmětné novely (zákona č. 247/2008 Sb., resp. do aktualizovaného znění zákona č. 127/2005 Sb. je vidět, že nejde o žádnou skulinku, kterou by dobře placení právníci museli pracně hledat. Místo toho jde o pořádně velká „vrata“, která říkají že:

Provozní a lokalizační údaje týkající se neúspěšných pokusů o volání je právnická nebo fyzická osoba zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací povinna uchovávat pouze tehdy, jsou-li tyto údaje vytvářeny nebo zpracovávány a zároveň uchovávány nebo zaznamenávány.

Pomineme-li jisté terminologické zacyklení (jednou ze dvou alternativních podmínek pro uchovávání  má být právě uchovávání), pak operátorům stačí, aby jejich systémy data o prozvánění  buďto vůbec negenerovaly, nebo s nimi alespoň dále nepracovaly.

Zákon tedy operátorům nenařizuje, aby údaje o prozvánění začali generovat a nějakým způsobem ve svých systémech dále držet (uchovávat nebo zaznamenávat), pokud tak dosud nečiní. Pouze jim přikazuje, že pokud tak již činí, mají je „uchovávat“ také ve smyslu zákona (např. v požadovaném formátu), včetně možnosti jejich následného předání oprávněným orgánům na jejich vyžádání.

Operátorům tedy stačí poukázat na to, že jejich systémy s údaji o prozvánění samy dále nepracují. A přesně to dělají, když nyní uvádí, že se jich nové rozšíření povinností netýká:

Podle mluvčího Vodafonu Miroslava Čepického mají povinnost ukládat údaje o nepřijatých hovorech jen ti operátoři, kteří už dosud tyto údaje ukládali. „Vodafone to nedělal, tudíž se na nás nyní tato povinnost nevztahuje,“ tvrdí Čepický.

Stejného názoru je i mluvčí T-mobile Martina Kemrová. „Novela pro nás neznamená vůbec nic. Údaje o prozvánění mají uchovávat pouze ti operátoři, kteří už tak činí. A protože my to nejsme, tak je ani sledovat nebudeme,“ říká Kemrová.

Zajímavá byla pozice TO2 CR. Některá média citovala vyjádření jejích zástupců, které vyznívala tak, že údaje o prozvánění uchovávat budou (zdroj):

Jediným operátorem, který už předem vyjádřil ochotu nepřijaté hovory zaznamenávat, je Telefonica O2. Přitom její zástupce tvrdí, že ani oni údaje o prozvánění v současné době neshromažďují. „Novelou se řídit budeme,“ uvádí ředitel pro právní podporu a regulaci O2 Václav Zakouřil.

Jenže ono „řídit se novelou“ může stejně tak dobře obnášet neuchovávání údajů o prozvánění. Pozdější  citace už vyznívají tak, že ani TO2 CR nebude údaje o prozvánění nově uchovávat.

Kdo to vymyslel?

Reakci mobilních operátorů bylo možné předpokládat: uchovávat údaje o prozvánění  by jim přinášelo konkrétní náklady ale nulový přínos (či možná spíše záporný, vzhledem k mediální publicitě). A tak když zákon hovoří tak jak hovoří, byli by operátoři  asi sami proti sobě, kdyby se zachovali jinak, než jak již signalizovali.

Překvapivější je reakce těch, kteří zákon připravili a následně projednali a schválili. Přípravu novely obstaralo Ministerstvo průmyslu a obchodu, a další už mají na svědomí poslanci a senátoři. A právě ti se nyní nejvíce diví, co že to vlastně Parlamentem prošlo. Třeba poslanec Jeroným Tejc za ČSSD se snaží svalit veškerou vinu na předkladatele novely:

Že by se mobilní operátoři z archivace neuskutečněných hovorů vyvlékli, se nelíbí například opozičnímu poslanci za ČSSD a členovi bezpečnostního výboru Jeronýmu Tejcovi. „Jestliže operátoři takovou povinnost mít nebudou, ministerstvo by z toho mělo vyvodit odpovědnost. Minimálně ihned připravit novelu,“ řekl včera Tejc s tím, že na půdě výboru se při projednávání novely od počátku mluvilo o tom, že data budou muset uchovávat všichni. „Ministerstvo tvrdilo, že je potřeba tímto způsobem bojovat s terorismem, jenže ten zákon teď neplní svou funkci. Každý terorista si bude moct zjistit, jak pomocí mobilu vzájemně komunikovat, aby na to nikdo nepřišel,“ dodal Tejc.

Pikantní přitom je, že právě poslanec Jeroným Tejc byl zpravodajem Ústavně-právního výboru při projednávání této konkrétní předlohy, a přednášel k ní svou zpravodajskou zprávu. Tak proč nyní dělá, jako kdyby sám nevěděl, co v návrhu vlastně bylo?

A pokud se na sněmovních výborech projednávají návrhy podle toho, co se o nich mluví - a nikoli podle toho, co se v nich píše - pak je asi něco hodně špatně.

---