Stalo se: budoucnost internetové ekonomiky je ohrožena kybernetickou kriminalitou
V jihokorejském Soulu proběhla minulý týden ministerská konference OECD na téma budoucnosti internetové ekonomiky. Jedním ze závěrů je i potřeba rychle něco udělat s posílením bezpečnosti a důvěryhodnosti celého prostředí Internetu. Jinak Internet ovládne kriminalita a místo šance se stane nebezpečím a hrozbou.
Dnešní díl seriálu Stalo bych rád věnoval významné události, která se uskutečnila minulý týden: ministerské konferenci OECD o budoucnosti internetové ekonomiky. Určitě nikoli náhodou se konala v zemi Internetu a broadbandu skutečně zaslíbené: v Jižní Koreji, resp. v jejím hlavním městě Soulu. Kromě zástupců členských zemí OECD (mezi které patří i ČR) se konference zúčastnili i představitelé dalších zemí a subjektů (včetně Evropské unie), a pochopitelně také řada velkých jmen z oblasti Internetu a internetového podnikání.
Nebyla to přitom první akce OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj) na dané téma: první se konala v roce 1998, kdy Kanada hostila obdobnou ministerskou konferenci, věnovanou oblasti e-commerce. Dnes nám asi přijde, že to bylo „na samém úsvitu (internetových) věků“, ale už tehdy OECD považovala za potřebné věnovat se Internetu jako oblasti pro podnikání a přijít s určitými návrhy a doporučeními pro koordinovaný postup, například pokud jde o zdanění, ochranu spotřebitelů či bezpečnost. Na kolik se to podařilo či nikoli, a nakolik to byla zásluha či vina OECD, by určitě bylo na zajímavou debatu.
Nicméně tento článek je o druhé konferenci na stejné či jen trochu zobecněné téma, kterou OECD svolala po dlouhých 10 letech. Prý proto, že „internetová ekonomika“ dnes stojí před další křižovatkou, danou zásadními změnami v tom, jak se Internet a jeho možnosti vyvíjí - a jak se mění postavení a role Internetu v našem každodenním životě, v rámci podnikání, i třeba v rámci fungování státu a celého veřejného sektoru. A tak jsou prý zapotřebí nová „vodítka“ („guiding principles“) pro rozvoj internetové ekonomiky na příští dekádu.
Výstupy konference
Samotná konference v Soulu byla spíše jednou velkou show, v rámci které dostala prostor pro vlastní prezentaci řada celebrit – a kolem nich a jejich slov se točila také většina mediálních ohlasů. Nicméně to nejpodstatnější asi jsou právě ona nová „vodítka“, na která také skutečně došlo. Byla většinou připravena dopředu, v rámci odborných pracovních skupin, a přímo v Soulu spíše jen prezentována a formálně přijata. Jde konkrétně o tyto dva hlavní dokumenty:
- Shaping Policies for the Future of the Internet Economy, se spíše obecnými doporučeními pro 20 oblastí jako je konvergence, kreativita, důvěryhodnost, a
- Dodatky k předchozímu dokumentu, s konkrétnějšími doporučeními pro 9 oblastí, jako jsou RFID, sítě NGN, ochrana spotřebitelů, digitální obsah či ochrana kritické infrastruktury.
Zapomínat však nesmíme ani na ministerskou Deklaraci o budoucnosti internetové ekonomiky ze Soulu, která je spíše obecněji-politickou záležitostí (deklarací vůle a záměrů politiků). Jako člen OECD je pod touto deklarací podepsána i Česká republika. Zřejmě skrze podpis paní Heleny Bambasové, náměstkyně ministra zahraničí, která vedla českou delegaci na konferenci.
Průběh a obsah jednání pak vcelku přehledně nastiňuje dokument „Shrnutí od předsedy“.
Jaké je hlavní sdělení?
Probrat se záplavou toho, co na tak velké akci zaznělo, co z ní vzešlo a co se o ní napsalo, a vybrat mezi zajímavými myšlenkami i prázdnými frázemi to nejvýznamnější a nejpodstatnější, není úplně jednoduché. Osobně považujiza hlavní sdělení konstatování, že ve většině oblastí se problémy už nedají řešit „na vlastním písečku“ (tj. lokálně), ale vyžadují spolupráci všech zainteresovaných stran a globální přístup. A pak závěr, že báječné možnosti Internetu se neotevírají pouze lidem na „kladné straně“ pomyslné barikády, ale i těm na druhé straně - a že další rozvoj internetové ekonomiky nejvíce ohrožují různé formy kybernetické kriminality. Dokonce natolik, že hrozí celkový obrat: možnosti Internetu, dnes vnímané kladně (jako přínos, výhoda, šance atd.), by se mohly stát naopak hrozbou, které je vhodné se vyhnout.
Nebo, viděno čísly: Internet je dnes významným zdrojem ekonomického růstu. Statistiky OECD to ohodnocují tak, že za posledních 10 let přispíval téměř 18 procenty k růstu HDP v členských zemích OECD. A pokud by tento zdroj růstu „kyberkriminalita“ zásadním způsobem ohrozila, je to skutečně na pováženou. A tak reagují už i politici. Mnozí z nich naznačují, že „už je konečně třeba s tím něco udělat“.
Obávám se ale, že nikdo moc netuší, jak konkrétně to udělat - aby to současně „nenarazilo“ někde jinde a nezničilo něco jiného, ale velmi důležitého pro rozvoj Internetu. Jako třeba motivaci a zájem uživatelů o využití Internetu, skrze jeho otevřenost a svobodu. Jakmile by tyto pilíře byly narušeny, možná by to pomohlo omezit některé špatnosti. Ale jaká by byla cena, kterou by za to zaplatila celá „dobrá strana barikády“?
Co navrhují politici ve své deklaraci?
Podívejme se nyní stručně na to, jak oblast bezpečnosti a důvěry v prostředí Internetu vidí politici. V rámci společné Deklarace vymezují čtyři hlavní oblasti, ve kterých považují za potřebné se angažovat, resp. „přispět“:
- usnadnit konvergenci digitálních sítí, zařízení, aplikací a služeb
- podpořit kreativitu v nasazení, využití a vývoji Internetu
- posílit důvěru a bezpečnost
- zajistit skutečně globální charakter internetové ekonomiky
Oblast bezpečnosti zde tedy není na prvním místě. Ale otázkou je, zda řazení vůbec vyjadřuje něco jako priority či úrovně naléhavosti, nebo zda jsou všechny oblasti v deklaraci stejně důležité. Spíše tipuji na to druhé.
No a jak má být důvěra a bezpečnost posilována? Deklarace to rozvádí do následujících úkolů:
- ochrana kritických informačních infrastruktur na národní a mezinárodní úrovni před bezpečnostními riziky
- posílení odolnosti a bezpečnosti Internetu a navazujících ICT systémů a zařízení, tak aby odpovídaly potřebám našich ekonomik a společností
- omezit škodlivé online aktivity, skrze posílenou národní i mezinárodní spolupráci mezi všemi zainteresovanými komunitami, usilujícími o efektivní prevenci, ochranu, sdílení informací a reakci na bezpečnostní incidenty, obnovu a kontinuitu podnikání.
- zajistit ochranu digitálních identit a osobních dat, stejně jako ochranu soukromí jednotlivců v online světě
- zajistit, aby opatření na ochranu spotřebitelů skutečně přinášela užitek a spotřebitelé měli vhodný přístup ke spravedlivým, snadno využitelným a efektivním mechanismům rozhodování spotřebitelských sporů, včetně adekvátních náhrad za škody, vzniklé při on-line transakcích
- podpořit spolupráci mezi vládami, soukromým sektorem, subjekty občanské společnosti a technickou komunitou Internetu na chápání vlivu Internetu na mladistvé, s cílem posílit jejich ochranu a podporu při používání Internetu.
- rozvíjet výzkum, zaměřený na boje proti nastupujícím bezpečnostním hrozbám.
Jak vidíte, jde o značně obecné formulace, které moc konkrétních informací nepřináší. Ale berme to skutečně jen jako deklaraci základních cílů, a nikoli jako náznak toho, jakým konkrétním způsobem by jich mělo být dosaženo. I tak ale zde můžeme najít některé zajímavosti. Třeba zmínku o „adekvátních náhradách za škody, vzniklé při online transakcích“.
Jak na digitální pirátství?
Co mne osobně na deklaraci, ale i na dalších materiálech z konference překvapilo, je relativně malý důraz na otázky duševního vlastnictví a IPR (Intellectual Property Right). Ne že by snad v Soulu někdo nabádal k porušování práv k duševnímu vlastnictví, autorským právům atd. To rozhodně ne, a i v rámci deklarace jsou zmínky o tom, že je třeba tyto věci respektovat. Ale nebylo to prezentováno jako nějaká zásadní a kritická záležitost, a hlavně to nebylo pojímáno jako záležitost, kterou je třeba řešit zakonzervováním starých ekonomických modelů, z doby před nástupem Internetu.
Právě naopak – způsob, jakým je to zmíněno v deklaraci, mi přijde velmi rozumný (a vlastně jediný možný):
Spojit síly a bojovat proti digitálnímu pirátství pomocí inovativních přístupů, které by tvůrce a držitele práv motivovaly vytvářet a zpřístupňovat díla způsobem, který je přínosný pro tvůrce, uživatele i naše ekonomiky jako takové.
Podporovat nové kolaborativní modely, založené na Internetu, a sociální sítě pro tvorbu, distribuci a využití digitálního obsahu, způsobem který plně uznává práva tvůrců a zájmy uživatelů
Snad tedy už i politici pochopili, že internetová ekonomika nepotřebuje podobné prostředníky, jakými byli v dřívějších dobách nejrůznější produkční společnosti, zajišťující pro autory (například hudebních děl) distribuci jejich produkce. Dnes už je v silách samotných autorů zajistit si vše potřebné. A že je potřeba hledat také ekonomické modely, které z této reality vychází – místo snah o posilování role stále méně potřebných prostředníků, kteří by naopak rádi prosadili třeba odpojování uživatelů od Internetu.
Mimochodem, snahám o odpojování uživatelů od Internetu asi nejvíce naslouchají ve Francii. A právě francouzský zástupce na konferenci v Soulu, ministr Eric Besson (zodpovědný za rozvoj „digitální ekonomiky“), řekl pro agenturu AFP, že „jednou z priorit francouzského prezidenta je to, aby každý Francouz měl právo na broadbandové připojení“. No, nepřijde mi to zrovna konzistentní: na jedné straně odpojovat a na druhé straně dát každému právo na broadbandové připojení k Internetu.
Co předpovídá Vint Cerf?
Na konferenci OECD o budoucnosti internetové ekonomiky samozřejmě nemohla chybět ani taková osobnost, jako Vint Cerf. A také on se měl zajímavým způsobem dotknout otázek duševního vlastnictví. Když se zabýval dlouhodobější perspektivou Internetu (do roku 2035), podle tohoto zdroje zde měl vyjádřit velmi zajímavý názor: že v uvedeném časovém horizontu již bude logika Internetu určovat podobu zákonů a politiky („the logic of the Internet will shape laws and policy“). A že zákony v oblasti ochrany duševního vlastnictví budou uzpůsobeny tak, aby odpovídaly realitě ICT.
Nebo jiný aktuální postřeh, který následně citovala i řada dalších médií: že současné zvyšování cen ropy, vedoucí k vyšších nákladům na dopravu a cestování, naopak nahraje rozvoji ICT technologií a Internetu. No, to asi bylo vztaženo už k bližšímu horizontu, než je rok 2035. A k poněkud kratšímu horizontu se nejspíše vztahuje i Cerfova poznámka, že nejbližší „velkou výzvou“ pro tvůrce webu bude tzv. semantický web, pracující nejen se samotným textem, ale i s jeho významem.
Velmi aktuální může být i jeho povzdech nad rostoucím problémem „ztracených znalostí“. Ztracených či ztrácených kvůli tomu, jak se mění (stává nedostupnou či jen nefunkční) ta technologie, která je jako jediná schopna je interpretovat.
Co řekla komisařka Redingová
Jako členy Evropské unie by nás mělo zajímat i to, co na konferenci OECD v Soulu řekla komisařka Viviane Redingová. Její proslov je naštěstí dostupný v plném znění, takže si můžete sami počíst.
Osobně mne asi nejvíce zaujalo její vyjádření k otázce síťové neutrality, kterou prohlásila za politickou otázku:
Kvůli explosivnímu vývoji (Internetu a broadbandu, poznámka autora) se ozývají hlasy, zpochybňující základní principy otevřenosti a neutrality, které byly zcela zásadní pro rozvoj a obrovskou inovační sílu Internetu. A jelikož Internet je, podobně jako moře či vzduch sdílen celým lidstvem, musíme diskutovat a rozhodnout o takovýchto klíčových otázkách na globální úrovni a v úzké spolupráci s komunitou internetových uživatelů. Diskuse o síťové neutralitě není technickou otázkou, na kterou by měly odpovídat regulační orgány, ale především politickou otázkou, na kterou musí odpovědět lidé: Internet je jejich! I když si myslím, že bychom tuto otázku neměli zveličovat, cílem nás politiků po celém světě by mělo být zabránit tomu, aby vlivné zájmy ohrozily otevřenost Internetu jako veřejného prostoru a oslabily inovace v sítích.
Komisařka Redingová v Soulu také nastínila něco z budoucích plánů svého resortu. Například v oblasti bezpečnosti akcentovala důležitost kritických informačních infrastruktur a řekla, že na začátek roku 2009 chystá konkrétní návrhy na jejich ochranu. V polovině září (letošního roku) by měla vydat doporučení k otázkám bezpečnosti a soukromí u technologií RFID. Následně pak chystá vydat i konzultační dokument ke správě („governance“) budoucího „Internetu věcí“. Tedy Internetu, ke kterému se budou v masovém měřítku připojovat nejrůznější „věcí“ (zařízení), od jednoúčelových senzorů (třeba RFID) až po značně inteligentní prvky. A politiky samozřejmě zajímá, jak budou v takovémto „světě věcí“ rozdány karty a kdo zde bude tahat za nitky a rozhodovat. Právě o tom je „governance“.
A ještě jedna zajímavost: komisařka Redingová ve svém proslovu na konferenci OECD v Soulu vyzvala celý svět, aby se přidal ke snahám Evropy o „Future Internet“.
Co mne naopak na jejím proslovu zklamalo, je její přístup k otázkám duševního vlastnictví. Na rozdíl od ministerské deklarace, která hledí dopředu a hovoří o potřebě hledání nových inovativních modelů, slovům komisařky Redingové rozumím tak, že ona hledá spíše možnosti zakonzervování dřívějšího stavu: mluví o potřebě vytváření právní jistoty pro všechny hráče v rámci celého řetězce a zmiňuje chystanou strategickou iniciativu Komise, která by se měla zaměřovat na „kreativní obsahový průmysl“. Copak z toho asi vzejde?