Stalo se: Telefónica zaplatí sporné 2 miliardy
Akcionáři Telefóniky O2 Czech Republic si vyplatí na 16 miliard na dividendách. Exekuci, která již řadu měsíců vázne na jejím majetku, hodlá Telefónica ukončit zaplacením částky 2 miliard, o kterou se stále soudí s českým T-Mobile. Sdružení obrany spotřebitelů kritizuje Telefóniku za faktické prodlužování časových závazků.
Poslední dny přinesly hned několik zpráv, které se přímo vztahovaly k Telefónice O2 Czech Republic. A kromě jedné to pro tuto společnost asi nebyly až tak dobré zprávy.
Tou dobrou zprávou, která určitě potěšila všechny investory, bylo rozhodnutí představenstva TO2 CR schválit návrh na výplatu dividend, a to ve výši 50 Kč na jednu akcii. Celkem by se tak mělo vyplatit na 16,1 miliardy Kč, které se podle tiskové zprávy vezmou z části zisku za rok 2007 a z té části rezervního fondu, se kterou může společnost nakládat dle vlastního uvážení. Skutečně vyplácet by se přitom mělo až na podzim letošního roku.
Jen pro připomenutí: v roce 2005 zaplatila Telefónica za svou tuzemskou akvizici na 82,6 miliardy Kč. Nyní by z celkové výše dividend (16,1 mld. za rok 2007) měla inkasovat na 11,2 miliardy, vzhledem k tomu že její vlastnický podíl činí 69,4%. Dividendy přitom Telefónica inkasovala již dříve: za rok 2005 ve výší 45 Kč na akcii (tj. cca 10 mld. Kč), a za rok 2006 ve výši 50 Kč na akcii (tj. cca 11,2 mld. Kč).
Exekuce na majetek TO2 CR
S financemi, rezervními fondy a hospodařením společnosti Telefónica O2 Czech Republic úzce souvisí další událost, která už pro ni není zdaleka tak příjemná.
Jde o dozvuky staré kauzy, které se začala psát v roce 2001 mezi tehdejším Českým Telecomem, Eurotelem, Radiomobilem (dnes T-Mobile) a tehdy novým Českým Mobilem (dnes: Vodafonem). A nešlo v ní o nic jiného, než o peníze. Konkrétně o výši propojovacích poplatků, hlavně za terminaci v mobilních sítích. Cena za tuto terminaci (zakončování hovorů v mobilní síti) se na přelomu let 2000 a 2001 pohybovala mezi 6 a 7 korunami za minutu, ale nově příchozí Český Mobil ji chtěl srazit podstatně níže. V polovině roku 2001 se proto dohodl s Českým Telecomem na tom, že ve své mobilní síti bude příchozí hovory zakončovat za 3 Kč za minutu, místo tehdy obvykle požadovaných 6,50 Kč za minutu.
Český Telecom, který tehdy fungoval a jednal výhradně jako pevný operátor (zatímco jím spoluvlastněný Eurotel se choval zcela nezávisle), velmi usiloval o rozšíření dohody na 3 Kč za minutu i s ostatními mobilními operátory. Zřejmě si hodně věřil, protože sám začal platit všem mobilním operátorům za zakončování svých hovorů v jejich mobilních sítích právě ony 3 Kč, zatímco dva z nich po něm nadále požadovali 6,50 Kč.
Do vzniklých sporů nakonec zasáhl až regulátor, který v listopadu 2001 vzal svým rozhodnutím 09/PROP/2001 terminační poplatky v mobilních sítích do regulace a stanovil jejich výši na 3,66 Kč za minutu. Tedy o něco více, než kolik prosazovali Telecom s Českým Mobilem, ale na druhou stranu podstatně méně, než na čem trvali Radiomobil (T-Mobile) a Eurotel. Hlavně tím ale regulátor vnesl jasno do toho, kolik si mají operátoři platit navzájem. Ovšem jen od data účinnosti zmíněného rozhodnutí.
Pokud jde o období do účinnosti zmíněného rozhodnutí 09/PROP/2001 z 27. listopadu 2001, to je stále předmětem sporu mezi dnešním T-Mobile (nástupcem tehdejšího Radiomobilu) a Telefónikou O2 Czech Republic (nástupcem tehdejšího Českého Telecomu): jeden platil druhému méně, než kolik druhý požadoval. Původní sporná částka podle dostupných odhadů dosáhla 898 milionů, a kvůli úrokům narostla až do současné výše cca 2 miliard.
Z celého sporu se podle očekávání nakonec stala právní bitva, která podle všeho ještě není dohrána. Jedním z jejích milníků bylo i vyhlášení exekuce na majetek Telefóniky O2 Czech Republic, kterého druhá strana sporu dosáhla v polovině loňského roku. A to Telefónice komplikuje život. Například při nakládání s nemovitostmi, které by ráda prodala – ale vzhledem k exekuci nemůže. Stejně tak má problémy při dalších aktivitách, jako například v různých výběrových řízeních. A třeba i při loňské koupi společnosti Deltax, za což ji měl T-Mobile zažalovat. A nelíbila se mu prý ani výplata dividend (za rok 2006):
Vedle akvizice Deltax Systems se právníkům z T-Mobilu nezamlouvá výplata dividend Telefóniky v hodnotě asi 16 miliard korun či navýšení základního kapitálu slovenské dceřiné společnosti o více než jednu miliardu slovenských korun.
Právníkům T-Mobile by se ze stejného důvodu nemělo líbit ani nynější oznámení o další výplatě dividend za rok 2007. Jenže Telefónica se mezitím rozhodla vyvázat z důsledků exekuce tím, že spornou částku uhradí. Informuje o tom v tiskové zprávě, vydané minulý týden. V ní současně zdůrazňuje, že tímto krokem neuznává nárok druhé strany, ale jde jí o ukončení důsledků vyhlášené exekuce:
Přestože Telefónica O2 považuje exekuci za neoprávněnou, rozhodla se učinit kroky k jejímu ukončení.
" Vlastní spor není uzavřen a bude dále pokračovat. Společnost chce být flexibilní v provádění celé řady obchodních transakcí. Proto jsme se rozhodli uhradit spornou částku, a ukončit tak předčasnou exekuci, kterou T-Mobile vedl ve snaze poškodit naši společnost," uvádí Jakub Chytil, člen představenstva společnosti Telefónica O2, a dodává: " Sporná částka činí 2 mld. Kč, ale blokovaný majetek společnosti tuto částku nesčíslněkrát přesahuje a je zřejmé, že taková omezení jsou zcela neadekvátní."
Poslední věta přitom naráží na další krok v celé právní bitvě, který se Telefónica rozhodla učinit: podat ústavní stížnost, usilující o zrušení části exekučního zákona.
Telefónica O2, jedna z nejvýznamnějších společností na českém trhu, podala ústavní stížnost směřující ke zrušení části exekučního zákona. Důvodem je především fakt, že hodnota blokovaného majetku během exekuce je zcela nepřiměřená sporné částce.
Exekuční zákon postihuje nakládání s veškerým majetkem subjektu vyjma jeho správy a běžné obchodní činnosti. Toto omezení platí po celou dobu exekuce, dokonce i poté, co exekutor vybere a postihne konkrétní část majetku. To se stalo předmětem ústavní stížnosti, která svým rozsahem přesahuje zájmy samotné společnosti Telefónica O2.
Pokuta za klamavou reklamu
Další nepříjemností, která v nedávných dnech potkala společnost Telefónica O2 Czech Republic, je pokuta od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Ta si na ni počátkem dubna posvítila kvůli reklamě, která inzerovala možnost „volat od pátku do neděle zdarma v pevné a mobilní síti O2“. Rada shledala tuto reklamu v rozporu se zákonem o regulaci reklamy. Konkrétně s pasáží, kterou se zakazuje:
reklama, která je nekalou obchodní praktikou podle zvláštního právního předpisu
s odkazem na zákon o ochraně spotřebitele (jako zvláštním právním předpisem). V tiskové zprávě, kde vše popisuje, Rada tuto reklamu označila přímo za klamavou. A ocenila ji pokutou ve výši 200 000 Kč.
Podstatou problému přitom bylo to, že reklama neměla obsahovat upozornění na skutečnost, že hovory jsou zdarma až po vyčerpání volných minut. Což je samozřejmě velmi zásadní a podstatná informace. Vyjádření TO2 CR, které přinesla média, tuto absenci vlastně ani nerozporuje. Spíše se snaží zdůraznit, že reklama neobsahovala nepravdivé informace:
„Zvažujeme podání odvolání proti rozsudku. Jinak stále platí to, že se v žádném případě nejedná o klamavou reklamu, kde by byly uváděny nepravdivé informace. Zákazník má vždy možnost být řádně seznámen s celou nabídkou.“
A právě to mi přijde příznačné: problém dnešních reklam (alespoň z mého pohledu) nebývá ani tak v tom, že by obsahovaly nějaké vyloženě nepravdivé informace. Problémem je spíše to, že neobsahují další konkrétní informace, které mohou být zcela zásadní pro posouzení výhodnosti nabídky. Jinými slovy: klamat se dá i bez nepravd, pouhým zamlčením dalších důležitých skutečností.
Na druhou stranu je také pravdou, že reklamy ani nemohou obsahovat „celou nabídku“. Reklama je totiž „žánr“, který snad nikdy neskýtá dostatek prostoru pro vyjádření všech relevantních skutečností. Takže to není lehké ani pro inzerenty. A asi vždy bude na individuálním a objektivním posouzení odpovědného orgánu, zda v daném případě „zůstalo nevyřčeno“ příliš mnoho, nebo jen únosně málo.
A hlavně: jako spotřebitelé bychom měli brát reklamu jen jako pouhé konstatování toho, že něco existuje. Nikoli jako popis vlastností, výhodnosti či dokonce užitné hodnoty toho, co je inzerováno. Tedy dopředu počítat s tím, že reklamy jsou všelijak „zabarvené“, podle toho, kdo a co se nám snaží vnutit, a také notně „zkrácené“, tj. neobsahující všechny relevantní informace. Takže pokud chceme brát ohled na vlastní potřeby, přání, preference, zájmy atd., musíme si o inzerovaném produktu či službě sami zjistit potřebné informace z takových zdrojů, které sami považujeme za relevantní a objektivní.
Je to vlastně stále o tom samém: o potřebě myslet vlastní hlavou, a nenechat sebou manipulovat všelijakými kampaněmi. Ty ostatně budou stále sofistikovanější, promyšlenější, a nebudou váhat využít všech možností, které se naskytnou. Viz nejnovější diskuse kolem využití blogů pro marketingovou kampaň nového platebního systému PaySec.
Je z 24 rázem 26?
Potřebu důkladně se seznámit se všemi podmínkami, než „do něčeho jdu“, zdůrazňuje i kauza, kterou minulý týden otevřelo Sdružení obrany spotřebitelů ČR. Jde v ní o případ spotřebitelky, která uzavřela smlouvu na dobu neurčitou, ale současně využila Speciální nabídku s časovým závazkem na 24 měsíců. Ke dni uplynutí těchto 24 měsíců pak chtěla ukončit i smlouvu na dobu neurčitou, ale měla zjistit, že to takto nejde. Prý kvůli tomu, že:
- během časového závazku nejde smlouvu vypovědět
- po skončení závazku smlouvu vypovědět lze, ale s výpovědní lhůtou 1 měsíc, která začíná běžet od 1. dne následujícího měsíce.
Z toho pak podle SOS vychází, že zákazník je fakticky uvázán na 25 či dokonce 26 měsíců, zatímco původně byl informován o trvání závazku v délce 24 měsíců.
Druhá strana (Telefónica O2 Czech Republic) k tomu argumentuje následovně:
Pokud zákazník uzavírá smlouvu se závazkem, získává tím řadu nadstandardních výhod oproti zákazníkům, kteří využívají smlouvy bez něj.
Pokud účastník využije speciální nabídku, zavazuje se, že po dobu platnosti závazku z využití speciální nabídky nevypoví smlouvu (dle Všeobecných podmínek). To ale vůbec neznamená, že účastník nemůže smlouvu vypovědět. Může. Nejprve požádá o zrušení poskytování zvýhodnění ze speciální nabídky, následně zaplatit výzvu k úhradě záruky na smluvní pokutu. Potom může podat písemnou výpověď.
Neplatí také, že by Telefónica O2 účastníka nutila, aby čerpal služby (a platil z ně) po dobu delší než je sjednaný závazek. Ihned po podání písemné výpovědi může požádat o dočasné odpojení čísla do skončení výpovědní lhůty a nejsou mu účtovány paušální poplatky za tarify a služby.
Bohužel tisková zpráva SOS neuvádí, o jaký druh služby jde, ani o jakou speciální nabídku. Takže není možné se přesně dopátrat toho, kdo má v daném případě pravdu.
Například u předčasné výpovědi smluv s časovým závazkem není těžké najít přímo na webu TO2 CR, že to skutečně možné je – a také jak jsou konstruovány smluvní pokuty, které v takovém případě musí zákazník zaplatit (obvykle jde o měsíční sazbu krát počet zbývajících měsíců). Příkladem je následující citace:
Vyrovnání při předčasné výpovědi smlouvy na dobu určitou
Pokud společnost Telefónica O2 Czech Republic, a.s. uzavře s účastníkem Smlouvu na dobu určitou a účastník tuto Smlouvu vypoví před uplynutím sjednané doby trvání Smlouvy, má společnost Telefónica O2 Czech Republic, a.s. nárok na přiměřené vyrovnání. Nestanoví-li Smlouva jinak, určí se toto vyrovnání jako součin sjednaného minimálního měsíčního plnění za Služby poskytované na základě Smlouvy a počtu (byť i započatých) měsíčních zúčtovacích období zbývajících do uplynutí sjednané doby trvání Smlouvy.
Úskalí ale může být skryto v onom „nestanoví-li Smlouva jinak“, protože pak skutečně může být všechno úplně jinak.
Podobně i s podáváním výpovědi. Všeobecné podmínky TO2 CR upravují možnost podávání výpovědí obecně tak, že začíná běžet hned (resp. druhý den po doručení), a nikoli až následující měsíc. Ovšem i zde je „úniková cesta“ v podobě podmínky „pokud není stanoveno jinak“:
Výpovědní lhůta činí třicet dnů a počíná běžet od prvního dne následujícího po dodání výpovědi druhé smluvní straně, není-li v Provozních podmínkách stanoveno jinak.
Zajímavá je také ta část odpovědi TO2 CR na celý případ, která říká, že lze požádat o dočasné odpojení čísla:
Ihned po podání písemné výpovědi může požádat o dočasné odpojení čísla do skončení výpovědní lhůty a nejsou mu účtovány paušální poplatky za tarify a služby
Ve formuláři pro „Výpověď smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací sítí O2“ skutečně je možné zaškrtnout požadavek:
Žádám o dočasné odpojení výše uvedeného telefonního čísla ode dne ......... (nelze provést zpětně)
Ale nikde na webu O2 už se mi nepodařilo najít žádnou podrobnější informaci o tom, co takové „dočasné odpojení telefonního čísla“ obnáší a kdy ho lze využít. Nabízeny zde jsou jen služby „Dočasného přerušení provozu“ a „Vypojení na zkoušku“, které ale nejsou vždy použitelné (například v případě aktivního ADSL na pevné lince nezbavují zákazníka povinnosti platit vše v původní výši). Navíc jsou tyto služby samy zpoplatněné.
Zpět ale k meritu věci: nechci a nemohu zde dělat arbitra v konkrétním případě, na který poukazuje tisková zpráva SOS, protože k tomu mi chybí podstatné informace - o jakou službu a jakou speciální nabídku se jedná, kdy byla výpověď podána, k jakému datu, proč přesně byla odmítnuta atd. Navíc zde mohlo sehrát významnou roli i selhání lidského faktoru.
Ale i tak tento případ dává tušit jednu smutnou skutečnost: že teorie je jedna věc, ale praxe věc druhá. Že i když se zákazník neorientuje pouze podle zkratkovitých reklam, ale stará se a zajímá o konkrétní podmínky, přesto může narazit na změť komplikovaných a těžko proniknutelných smluvních dokumentů, ve kterých se nakonec ztratí a to podstatné se dopředu stejně nedozví.