Jak konvergují v O2?

Konvergence fixních a mobilních hlasových služeb (FMC, Fixed-Mobile Convergence)  je v poslední době velkým hitem a oblíbeným „klíčovým slovem“. Nicméně realita, alespoň v ČR,  je zatím hodně skromná. O skutečně konvergovaných službách na našem trhu zatím nelze moc hovořit. Snad jen v oblasti marketingu a prodeje (viz stále ještě probíhající rebranding O2), a možná také jednotného účtování (společného účtu).

Čeho jsme se zatím přeci jen dočkali, jsou služby charakteru fixně mobilní substituce (FMS, Fixed Mobile Substitution), neboli takové které se snaží pevné služby zcela eliminovat a plně je nahradit službami mobilními. U nás jde například o tarifní zvýhodnění „Pevná+“ od T-Mobile, které umožňuje volat na pevné linky za cenu, srovnatelnou s tarify pevných sítí, nebo dokonce ještě levněji. Jenže ani toto není žádná skutečná “substituce“, protože jde jen o jednostranné zvýhodnění, pro jeden směr volání (na pevnou linku). Netýká se volání opačným směrem, a má přímo v sobě zabudován i zajímavý paradox: pokud by dosáhla svého cíle, kterým je skutečné zrušení pevných linek, pak by se sama stala nepoužitelnou (nebylo by kam volat za výhodnější hovorné).

Německý Genion

Skutečná služba fixně mobilní substituce funguje přeci jen jinak, než naše Pevná+ od T-Mobile. Příkladem může být služba Genion, kterou od roku 1999 nabízí německý O2 (do roku 2002 ještě jako Viag Interkom). Je postavena na principu domácí zóny (homezone), kterou je oblast o průměru cca 500 metrů kolem jednoho místa, které si uživatel zvolí jako své „domovské“. Tato domácí zóna přitom nijak nekoreluje s buňkami mobilní sítě, a je na nich nezávislá. Vše pak funguje tak, že zákazník používá svůj standardní mobilní telefon, a pokud se právě nachází ve své domácí zóně (homezone), telefonuje za nižší tarif, srovnatelný s tarifem pevné sítě. V opačném případě, pokud se nachází mimo svou domácí zónu, volá ze svého mobilu naprosto stejně, ale jeho hovory jsou účtovány standardním mobilním tarifem.

Mohlo by se tedy zdát, že rozdíl je pouze v billingu, konkrétně ve zpoplatnění ochozích hovorů. Ale není tomu tak, protože „substituce“ se týká i opačného směru volání. Uživatel služby Genion dostává přidělena dvě telefonní čísla, z nichž jedno „patří“ do pevné telefonní sítě, a volání na něj je také zpoplatňováno jako volání na pevnou linku. Druhé telefonní číslo pak „patří“ do mobilní sítě a volání na něj je zpoplatněno jako volání do mobilní sítě. Pokud se uživatel služby Genion nachází ve své domácí zóně, lze se mu dovolat na jeho „pevné“ číslo, za tarif  pevné sítě. Všude jinde se mu lze dovolat na jeho „mobilní“ číslo, za mobilní tarif. No a pokud uživatel služby Genion chce, aby byl dosažitelný přes své „pevné“ číslo i mimo svou domovskou zónu, může si nastavit příslušné přesměrování ze svého „pevného“ čísla na číslo „mobilní“ a sám doplácet rozdíl v ceně. 

Bluephone, alias BT Fusion

Jiným příkladem služby, která už neusiluje o eliminaci a nahrazení pevných linek (tedy o fixně-mobilní substituci), ale o jejich co nejefektivnější spojení (fixně-mobilní konvergenci), je služba vyvinutá britským inkumbentem BT, původně pod názvem Bluephone, a v červnu 2005 spuštěná pod jménem BT Fusion.

Jde o řešení, které vyžaduje pevnou broadbandovou přípojku na straně uživatele (jen od BT :). Na ni je připojeno koncové zařízení („BT hub“), které slouží jako router pro potřeby internetového připojení, ale současně i jako základnová stanice pro mobilní telefon, ze kterého uživatel volá, resp. na který se mu volá. Komunikace mezi mobilním telefonem a touto základnovou stanicí, pokud se uživatel nachází v jejím dosahu, se odehrává v bezlicenční pásmu, pomocí technologie Bluetooth. Samotný hovor je pak veden dál po pevné přípojce, a tedy jako hovor po pevné síti. běžný standardní mobilní hovor.

Uživatel služby BT Fusion však dostává jen jedno číslo pro příchozí hovory. To „odpovídá“ číslu z mobilní sítě, a také se na něj volá za mobilní tarif.  Za cenu pevného tarifu tak jsou vlastně jen odchozí volání z domácí zóny (pokud se uživatel nachází v dosahu své základnové stanice).

Služba BT Fusion je tedy postavena na principu, obdobném  konceptu UMA (Unlicensed Mobile Access), který si původně vytvořili mobilní operátoři. Jeho podstatou je využití bezlicenčního (unlicensed) pásma pro komunikaci mezi koncovým zařízením (mobilem) a jeho domácí základnovou stanicí. Zde konkrétně je použita technologie Bluetooth, která ale má poměrně malý dosah, a tím omezuje dosah celé domácí zóny. Však také sám BT plánuje převést svou službu BT Fusion z Bluetooth na Wi-Fi, které má přeci jen větší dosah (ale zase nemá zabudovanou podporu pro přenos hlasu, jako Bluetooth).

Hlavně ale: zásadní nevýhodou služby BT Fusion je nutnost použití duálních koncových zařízení – takových, která v dosahu domácí základnové stanice komunikují jedním způsobem (v bezlicenčním pásmu, přes Bluetooth), a mimo něj jiným způsobem (pomocí standardního GSM, event. UMTS). Uživatel si tedy nemůže vybrat jakýkoli mobil, který by se mu líbil, ale může volit jen z velmi omezené nabídky duálních mobilů.

Femto buňky

Nedávno, na brífinku společnosti O2  v Londýně („O2 Strategy Day“), jsem měl možnost se seznámit s obrysy jiného řešení z oblasti fixně.mobilní konvergence. Jde přitom o zcela jiný koncept, než na kterém je postavena služba BT Fusion. Základním rozdílem je to, že domácí základnová stanice komunikuje s uživatelem (resp. s jeho mobilem) stejným způsobem, jako standardní mobilní síť, a tedy v příslušném licenčním pásmu, které dostal přidělené příslušný mobilní operátor. Důsledkem je pak skutečnost, že uživatel může používat jakýkoli běžný mobil, a už nepotřebuje žádný speciální (duální) mobil.

Na druhé straně ale tento princip znamená, že domácí základnová stanice se musí chovat jako standardní BTS mobilní sítě, a  kolem sebe vytvářet buňku, používající jiné frekvence, než všechny ostatní buňky v dosahu. Dokonce už existuje i termín, kterým jsou takovéto buňky označovány: femto buňky (ve smyslu: ještě menší než piko buňky).

Používání femto buněk ale vyžaduje poměrně složité frekvenční plánování ze strany mobilního operátora, tak aby nebyl narušen „buňkový princip“ a žádné dvě sousedící buňky nepoužívaly stejné frekvence (aby se nerušily). Vše bude nejspíše řešeno tak, aby o tom koncový uživatel neměl ani ponětí: příslušné koncové zařízení si doma zapne, ono si zjistí vše o svém okolí a buňkách v dosahu, přes pevnou přípojku se domluví s řídícími prvky sítě svého poskytovatele, a spolu s nimi pak vybere frekvenční kanály, které pak začne používat.

Na zmiňovaném brífinku ještě nebyla k vidění žádná pilotní verze takovéto služby, ani zde nezazněly žádné konkrétnější informace o tom, kdy by takováto služba měla být (ve Velké Británii) spuštěna. Ale Dave Williams, Chief  Technology Officer skupiny Telefónica O2 Europe, již novinářům ukazoval první dvě varianty „krabiček“, které by měly sloužit jako koncové zařízení (tzv. hub device) pro takovouto službu. Jednalo se o prototypy zařízení od Ericssonu, a jedno z nich mělo vytvářet domácí základnovou stanici (pro femto buňku) klasického GSM, a druhé UMTS/3G. Kromě toho by takovéto zařízení mělo současně fungovat i jako domácí brána pro přístup k Internetu. Mělo by tedy mít v sobě zabudovaný směrovač, firewall, a nejspíše také Wi-Fi rozhraní pro bezdrátové připojení zařízení charakteru počítačů.

Budoucnost je v konvergenci

Skutečnost, že britský O2 pomýšlí na službu z oblasti fixně mobilní konvergence (FMC), působí na první pohled paradoxně: proč chce mobilní operátor spojovat mobilní komunikace s pevnými? Neměl by spíše směřovat k fixně-mobilní substituci po vzoru služby Genion?

Na druhý pohled už to tak nelogické není. I britský O2 totiž seznal, že čistě mobilní budoucnost není to pravé ořechové, a že nejperspektivnější je právě spojení výhod mobilních a pevných služeb. Ne ale klasické pevné telefonie, jako spíše „drátového“ broadbandu. A tak se nepříliš dávno vrhl i do „pevného broadbandu“. A aby nezačínal zcela od začátku, v červnu letošního roku koupil mladého (cca rok starého) místního providera jménem Be Un Limited, specializovaného na využití technologie ADSL2+ nad zpřístupněnými místními smyčkami.

Dnes má „Be“,  jako pevná odnož britského O2, své DSLAMy na 300 místních ústřednách, a je schopna nabízet své pevné služby cca čtvrtině místní populace. No a celé britské O2 díky tomu může začít mohutně pošilhávat po skutečně konvergovaných službách.

A co u nás?

Jak jsem již uvedl výše, v ČR zatím skutečně konvergovanou službu nikdo nenabízí. Předpoklady k jejich budoucímu nasazení vidím jednoznačně u TO2 CR, která velmi usiluje o to, aby našla nějaké nové uplatnění pro své pevné linky. Dovolím si předpokládat, že jako člen skupiny O2 převezme i naše TO2 CR řešení, vzniklé v rámci této skupiny. Tedy nejspíše výše popisované řešení s femto buňkami a s možností použít jakýkoli mobilní telefon.

Další subjekt, který by měl mít zájem na nasazení konvergovanéh fixně mobilního řešení, je český Vodafone. Ten, podobně jako jeho zahraniční matka a sestry, také pošilhává po vlastní nabídce „drátového“ broadbandu, podobně jako to už zrealizoval britský O2. Následně bude nejspíše mít zájem obě služby spojit (konvergovat). Zda přitom zvolí „duální“ přístup, jako BT u své služby Fusion, či „neduální“ jako O2, si netroufám předvídat.

Za další kandidáty na nasazení „duálních“ řešení považuji naše alternativní operátory, kteří také chtějí protlačit své broadbandové přípojky do firem i domácností, a nabízet i možnost co nejvýhodnějšího telefonování. Ostatně, třeba Volný už před časem nabídnul určitou předzvěst, v podobě své služby TelefoNet i na mobilech Nokia, s možností „pevného“ telefonování v dosahu vhodného Wi-Fi připojení k Internetu. Jenže aby z toho byla plnohodnotná služba, s dosažitelností volaného skutečně všude, museli by se alternativci domluvit s některým z mobilních operátorů.  

V zajímavé situaci je podle mého názoru český T-Mobile. Ten zatím nesignalizuje snahu proniknout také do pevné oblasti, přesněji do „drátového“ broadbandu, a zatím sází jen na plně mobilní řešení. Proto bych od něj očekával spíše služby charakteru fixně-mobilní substituce, než fixně mobilní konvergence. Ostatně, již zmiňované tarifní rozšíření Pevná+ je toho příkladem.