Je DSL slepou uličkou?

Jedním ze základních pilířů současného světa elektronických komunikací je "orientace na měď", hlavně v podobě již existujících místních smyček (tzv. účastnických vedení), systematicky rozvedených z telefonních ústředen do bytů, kanceláří a dalších objektů. A to zdaleka nejen v ČR. Třeba i celá Evropská unie vychází z předpokladu, že přenosový potenciál těchto místních smyček ještě zdaleka není vyčerpán - a tak celý její regulační rámec elektronických komunikací zaměřuje na to, aby se již existující místní smyčky využily co nejefektivněji, všemi hráči na trhu (operátory).

I po technické stránce má tento přístup své opodstatnění. Klasická telefonie (včetně ISDN) totiž využívá jen velmi úzké frekvenční pásmo (na nejnižších frekvencích), a vyšší frekvence jsou tak k dispozici pro jiné technologie, které je mohou využít ke svému fungování. Čtenářům Digiwebu jistě nejsou neznámé technologie DSL (Digital Subscriber Line), vyvinuté právě za tímto účelem.

Třeba technologie ADSL, která je dnes již běžně používána, dosahuje až 8 Mbit/s směrem k uživateli. A novější verze technologie ADSL2+, která se nasazuje už i v ČR, dokáže z nadhovorového pásma doslova "vymačkat" až 25 Mbit/s. Ale ani to zdaleka ještě není poslední slovo, protože třeba technologie VDSL se může dostat až na 52 Mbit/s. A to se připravuje i její novější a rychlejší verze, VDSL2, která by měla nabídnout ještě vyšší rychlosti.

Je tedy o budoucnost postaráno, i při neustálém nárůstu požadavků na přenosovou rychlost? Lze očekávat, že možnosti technologií DSL porostou ještě dostatečně dlouho, ruku v ruce s tím jak porostou i nároky uživatelů?

Právě odpověď na tuto otázku ale není dnes až tak jistá. Spíše je rovnou záporná.

Potenciál místních smyček je velký...

I využití místních smyček, skrze technologie DSL, má totiž své limity, dané zákony fyziky. Jde například o to, že stále vyšších rychlostí se dá dosahovat jen na čím dál tím menší vzdálenosti. Takže třeba VDSL, ale i ADSL2+, dokáží přinést maximální rychlost jen na cca 300 metrů. A kdo je dál, musí se spokojit jen s nižší přenosovou rychlostí. Ta při zvyšování dosahu rychle klesá, a nepřímá úměra mezi rychlostí a dosahem tak zůstává zachována a se zdokonalováním technologií se zásadněji nemění. Takže uživatelé, kteří se nachází "dále", začínají mít smůlu.

Nebo jiný problém: zvyšování dosahovaných rychlostí jde ruku ruce se zvětšováním frekvenčního pásma, které příslušná technologie na místní smyčce využívá. Tak třeba klasické ADSL využívá frekvenční pásmo od 138 kHz (ve variantě tzv. Annexu B), až do 1,1 MHz. Ovšem ADSL2+ "jde" až do 2,2 MHz, a VDSL využívá frekvence dokonce až do 30 MHz! Takto nejde pokračovat donekonečna, protože to naráží na reálně obvodové vlastnosti místních smyček. Z těch se rázem stávají malé antény, které vždy něco vyzařují do svého okolí, a stejně tak ze svého okolí něco přijímají. Odehrává se to na všech frekvencích, ale nejvíce se to pochopitelně projevuje na vyšších frekvencích, v souvislosti se snahami dosáhnout co možná nejvyšší přenosové rychlosti.

Důsledkem je pak to, že se musí velmi pečlivě vybírat ty místní smyčky, které se navzájem ovlivňují co možná nejméně. On totiž i způsob jejich vedení, ještě pro potřeby klasické telefonní sítě, nevychází moc vstříc potřebám současných technologií DSL. Všechny místní smyčky se totiž sbíhají na telefonní ústředně, kde jsou v tlustých kabelových svazcích vedeny desítky tisíc místních smyček souběžně a velmi těsně vedle sebe, takže se o to více vzájemně ovlivňují. U klasické telefonie to významněji nevadilo, ale dnes to vadí čím dál tím více.

...ale časem se vyčerpá

Předchozí odstavce by se daly stručně shrnout tak, že reálně využitelný potenciál místních smyček není nekonečný. Možná ještě ne hned, letos či napřesrok, ale za pár let už určitě narazíme na to, že nelze "jít dál". Ovšem požadavky na přenosovou kapacitu a rychlost, dobře živené novými službami (jako je video na vyžádání, či jen klasická televize) se zcela jistě nezastaví a naopak "půjdou dál". A to bez ohledu na to, zda jejich krok bude tlačen nabídkou, či tažen poptávkou.

Jen pro ilustraci, že velké požadavky na přenosovou kapacitu a rychlost nejsou zase až tak dalekou budoucností. Dnes už máme na trhu služby IPTV, které svým uživatelům dopravují videoobsah "po drátě", nejčastěji po ADSL přípojce (konkrétně po ADSL2+). V nabídce může být principiálně neomezený počet programů, ale k uživateli (divákovi) je dopravován v každém okamžiku vždy jen jeden program. Více se jich totiž do ADSL přípojky nevejde. No, možná se tam časem vejdou dva, nebo dokonce tři - anebo zase jen jeden, pokud se přejde na televizi s vysokým rozlišením (HDTV), která kvůli vyššímu rozlišení potřebuje přenášet více dat. Ale co třeba domácnost s více televizními přijímači, kde se každý člen domácnosti chce dívat na něco jiného? Zde už řešení s místní smyčkou nestačí ani dnes.

Řešením je optika

Přenosovým médiem, které stále skýtá dostatečný přenosový potenciál, a to i v dlouhodobějším časovém výhledu, je pouze optika, resp. optická vlákna. Jedno stará moudrost dokonce říká, že ani dnes ještě vůbec netušíme, kam až možnosti optiky sahají. V každém případě dostatečně daleko, aby to ještě "nějakou chvíli" vydrželo.

Jenže je zde velký háček. U místních smyček se ještě dalo vycházet z předpokladu, že "dráty v zemi" už existují, a tudíž není technicky nutné ani ekonomicky schůdné pokládat novou, duplicitní infrastrukturu. Proto se také celý evropský regulační rámec soustřeďuje z velké míry na to, jak tuto již existující infrastrukturu využít co nejefektivněji, a přitom podpořit konkurenci.

U optiky ale toto neplatí. Tedy alespoň ne v tzv. přístupových sítích, resp. na cestě mezi sítí poskytovatele a jeho koncovým zákazníkem. V páteřních sítích operátorů je dnes už optiky docela dost, ale zde jde hlavně o to, jak optiku "dostat až k uživateli". A právě to je drahé a náročné. Ne snad po technické stránce, jako spíše po stránce organizační, kvůli potřebě získat všechna nezbytná povolení pro "rozkopání země". A pak také pro náklady na zemní práce, které dnes už představují větší finanční zátěž, než samotná optická vlákna. Byť ta také nejsou zadarmo.

Proč se do optiky neinvestuje?

U nás v ČR samozřejmě již také existují projekty, které vsadily na optiku a rozvedly ji až ke koncovým uživatelům. Je jich ale zatím pohříchu málo, a až na výjimky se týkají spíše nově budovaných (rezidenčních) lokalit. Navíc jde spíše o projekty menších operátorů, než těch největších. Ti zatím stále sázejí hlavně na využití místních smyček, a do optiky významněji neinvestují.

Opravdu velcí operátoři, hlavně národní inkumbenti, mají asi "největší investiční potenciál", ale do investic do optiky v přístupových sítích se nehrnou hlavně kvůli obavě z regulace. Tedy z toho, že by po vybudování svých optických přístupových sítí tyto museli otevřít i svým konkurentům, stejně jako je tomu u "metalických" přístupových sítí (u místních smyček, položených z rozhodující části ještě v době svého monopolu).

Příkladem může být německý Deutsche Telecom, který před časem přišel s ambiciózním projektem, v rámci kterého chtěl mohutně zainvestovat do nových optických přístupových sítí, které by pokryly všechna větší města v Německu. Jenže za to chtěl garance od místního regulátora, že nově vybudované sítě zůstanou jen jemu, a nebude je muset zpřístupnit své konkurenci. Německý regulátor by takovéto garance býval byl poskytl, ale EU byla proti a poskytnutí garancí znemožnila.

V optice zaostáváme

Podle výsledků analýzy relevantního trhu č. 12 je v ČR optických přípojek asi 20x méně, než již existujících ADSL přípojek (na bázi místních smyček). V ostatních zemích EU je situace možná o něco málo lepší, ale stále nijak dramaticky odlišná. Větší "sázku na optiku" lze pozorovat spíše u asijských zemí, jako je Jižní Korea či Japonsko. Zde už počty ADSL přípojek dokonce klesají, s tím že jsou ve stále větší míře nahrazovány právě optikou. Možná to ovlivňuje i skutečnost, že v asijských zemích (ale třeba i v USA) se optická vlákna v přístupových sítích nezakopávají do země, ale vedou různě nad zemí, na stožárech apod. Je to sice méně robustní, ale také podstatně levnější a rychlejší než naše zakopávání do země.

Ale v celé EU je tomu naopak: počty ADSL přípojek, resp. jiných variant DSL na místních smyčkách, stále rostou nejrychleji. Není to, v dlouhodobém časovém výhledu, cesta do slepé uličky?