Internet v celé Praze zdarma?

Minulý pátek, 9. prosince, skončila lhůta pro podávání žádostí o podporu z tzv. broadbandového fondu. Neboli z Fondu pro rozvoj vysokorychlostního přístupu, který má formu dotačního titulu v rozpočtu Ministerstva informatiky, a pro příští rok by měl být naplněn částkou 200 milionů korun českých (coby první "várky" z jednoho procenta z výnosů privatizace Českého Telecomu, které vláda slíbila vložit do fondu do roku 2010). Zájemci o tuto podporu jistě pilně finišovali, aby své žádosti stihli podat včas a v požadované podobě.

Našli se přitom i tací, kteří pamatovali i na "PR", neboli na náležité zviditelnění svého projektu vůči veřejnosti a jeho publicitu v médiích. Mám na mysli konkrétně hlavní město Prahu, resp. její magistrát, který svůj projekt avizoval již dopředu - a hned také řekl, kolik bude od Fondu požadovat. Rovnou polovinu celého jeho obsahu pro rok 2006.

A na co že to má být?

O co by šlo?

Jednalo by se o celoměstskou Wi-Fi síť, která by poskytovala občanům hlavního města přístup k Internetu zdarma. V podstatě by šlo o jakési "roztažení" již existujícího projektu Praha5.Net, který realizovala městská část Prahy 5, na území celého hlavního města. Celkové náklady na vybudování takovéto sítě magistrát odhadl na 150 milionů korun. Z nich by 100 milionů požadoval po Fondu, a zbytek získal z nějakých dalších zdrojů.

Kromě základní konektivity (přístupu k Internetu) by podle dosavadních prezentací magistrátu měla jeho síť nabízet i další služby, včetně například internetové telefonie (VOIP). To už je něco, co jde nad rámec projektu Praha5.Net, který fungování takovýchto služeb blokuje.

Mají šanci na dotace?

Pojďme nejprve k tomu, zda projekt celopražské Wi.-Fi sítě má šanci na podporu z Broadbandového fondu. Můj osobní názor je zásadně odlišný od optimismu pražských radních, tak jak jej prezentovali médiím: jsem přesvědčen, že šanci nemají, a to z principiálních důvodů. Celý Fond, jehož existence i základní principy fungování jsou zakotveny ve vládou schválené Národní broadbandové strategii (národní politice pro vysokorychlostní přístup), sice počítá i s podporou budování nové infrastruktury (nových sítí, včetně bezdrátových) - ale jen tam, kde nabídka přístupu k Internetu není ještě dostatečně rozvinuta. Tedy pouze tam, kde se "silám trhu" zatím nevyplatí přístupovou infrastrukturu budovat, kvůli relativně řídkému osídlení, geografické rozlehlosti, zaostalosti regionu atd. Pouze zde, a nikoli jinde, stát deklaroval zájem zasahovat formou dotací, tak aby se i zdejší občané dočkali možnosti přístupu k Internetu.

O hlavním městě Praze ale platí přesný opak - pokud je nabídka přístupu někde rozvinuta nejvíce, pak je to právě v Praze. Takže pokud by snad Praha přeci jen dotaci získala, považoval bych to za dosti flagrantní porušení principů, spojených s Fondem a zakotvených již v samotné (vládou schválené) broadbandové strategii.

Navíc, pokud by nestačily ani zásady a principy samotné broadbandové strategie (a pravidla, stanovená broadbandovým fórem pro hodnocení projektů), jsou zde ještě dosti explicitní požadavky Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Také ten si "přisadil", požadavkem že nesmí jít o tzv. veřejnou podporu. A tou by byly (mimo jiné) právě dotace na budování nové infrastruktury tam, kde nějaká infrastruktura už existuje. Případně pokud by dotace zvýhodňovaly jednoho komerčního poskytovatele proti jinému.

Takže sečteno a podtrženo (a s nutným dodatkem: podle mého názoru) projekt celopražské bezdrátové sítě nemá šanci získat dotace z tzv. broadbandového fondu (dotačního titulu MI ČR).

Obecní Internet zdarma

Rád bych ale odlišil čerpání dotací z jednoho konkrétního fondu, s danými pravidly, od samotné myšlenky "obecního Internetu zdarma". Zde bych to už neviděl zdaleka tak jasné a jednoznačné, a spíše bych se přikláněl pro tuto možnost. Proč?

Faktem je, že samotná konektivita do Internetu s postupem času výrazně zlevňuje. Sami komerční poskytovatelé přitom naříkají, že jen na poskytování "holé a negarantované" konektivity se neuživí, a že budoucnost je pouze v garantované konektivitě a v přidaných službách. Nespěje tedy vývoj k tomu, že "holá a negarantovaná" konektivita bude úplně zdarma, a platit se bude za "to, co je navíc"? Třeba už jen proto, že "zkasírování" zákazníka (náklady na billing) by byly vyšší, než výnos z čím dál tím levnější služby?

Nebo už je tomu tak dnes? Někde ano. Třeba v komunitní síti CZ.FreeNet můžete získat zdarma sdílené připojení do rychlosti 64 kbit/s, s tím že ze "lepší" si již musíte připlatit. Tak proč by nemohl něco podobného dělat stát, resp. města či obce? Pokud už mají nakoupenu nějakou konektivitu, pak tu její část, kterou momentálně nevyužívají či mohou postrádat, mohou poskytnout (bez garancí) občanům. Buďto pro náhodné a příležitostné využití, případně i pro systematičtější využití místním občanům. Na tom bych neviděl nic špatného, ba právě naopak - veřejný sektor tím splní část úkolu, ke kterému se sám hlásí. Tím je zvyšování informační gramotnosti svých občanů a rozvoj informační společnosti. A to i tam, kde již existuje poměrně rozvinutá nabídka připojení na komerční bázi.

Jako velmi důležité bych ale viděl to, aby nebyla překročena určitá hranice, za kterou by stát, město či obec apod. již začal zasahovat do působnosti komerčních subjektů. Úřad pro hospodářskou soutěž to nazval zákazem veřejné podpory, a přesně vymezil (viz výše). Za sebe bych tuto hranici nastavil asi trochu jinak, i s uvážením míry či "velikosti" toho, co a jak je poskytováno zdarma.

Třeba u sdílené (a negarantované) konektivity 64 kbit/s, poskytované zdarma a s omezením jen na mail a web, bych to jako ohrožení komerčních poskytovatelů neviděl. Ba právě naopak, pro komerční poskytovatele by to naopak mohlo být dokonce přínosem - zákazník si zdarma vyzkouší, že Internet má pro něj význam a smysl, a sám zjistí že konektivita zdarma mu nestačí. A tak sáhne po "lepší", ale již placené nabídce od komerčního providera.

Samozřejmě, někdo může na sdílených 64 kilobitech za sekundu zůstat, s tím že pro jeho potřeby zatím stačí. Měl by se na něj ale komerční poskytovatel dívat jako na ztraceného zákazníka? Kolik by na něm asi vydělal?

Kde je hranice?

Zpět ale k oné pomyslné hranici, kterou by veřejný sektor neměl překročit. Kromě povahy a podoby poskytované služby bych viděl jako důležitý i způsob realizace. Aby to byl jen jakýsi "vedlejší výstup" něčeho, co již existuje, či jen malé rozšíření. Tedy aby se nebudovala zcela nová síť, ale aby se využila (jinak nevyužitá část) již existující sítě. Případně aby se přidalo jen "něco málo", co umožní využít již existující infrastrukturu k novému účelu.

Pokud jsem správně informován o projektu Praha5.Net, pak zde městská část postupovala právě takto: na střechy škol, které tak jako tak připojuje do své metropolitní sítě a k Internetu, dala nové antény, a zřídila tak veřejné hotspoty. K nim se lidé mohou připojovat zdarma a využívat sdílené připojení rychlostí 64 kbit/s, navíc s časovým omezením i dalšími limity (na druh provozu i počet celkem připojených uživatelů). Podle mého názoru toto ještě nepřekračuje onu pomyslnou hranici, za kterou by veřejný sektor neměl jít, a naopak prospívá občanům a celkovému zvyšování informační gramotnosti a rozvoji Internetu.

Ale u zveřejněných plánů hlavního města, na vybudování celé nové infrastruktury za 150 milionů, si už nejsem zdaleka tak jistý (bez ohledu na otázku dotací z broadbandového fondu). A jak se na to díváte vy?