Telefónica v Telecomu: co by mohlo být dál?

Když minulý týden přebírala španělská Telefónica vládu nad Českým Telecomem, provedla poměrně razantním způsobem očekávané personální změny - do vedení společnosti a do jejích statutárních orgánů dosadila své lidi. Rozhodla také o odměnách představenstvu a dozorčí radě, a potvrdila rozhodnutí (prozatím) nevyplácet žádnou dividendu. Již méně pak lidé z Telefóniky hovořili o sledu svých dalších kroků, byť právě o ně se média zajímala asi nejvíce: jak to bude dál s dividendovou politikou a hlavně s povinným odkupem akcií minoritních akcionářů. Či jak konkrétně dojde k začlenění Českého Telecomu a Eurotelu do celé skupiny Telefóniky, včetně jejich možného přejmenování atd.

Ze všeho nejméně se pak hovořilo o dalším strategickém směrování Českého Telecomu a Eurotelu na našem trhu elektronických komunikacích. Co se změní v jejich zaměření, nabídce, cenách atd.? Co dostane přednost a bude rozvíjeno, co bude naopak utlumeno atd.? Zde jsou noví vlastnící skoupí na slovo, což ale samo o sobě není žádným překvapením. Takovéto věci chtějí svůj čas, a ten Telefónica ještě neměla.

Než se tedy dočkáme prvních zřetelnějších obrysů a náznaků nové strategie, dovolím si trochu zavěštit ze stříbrné koule a naznačit svá očekávání.

Vzhledem ke své velikosti a postavení na trhu si Český Telecom (ani Eurotel) nikdy nebude moci dovolit úplně všechno, co by mohl chtít. Vždy bude sešněrován nějakými restrikcemi a pravidly. Nutnosti dodržovat pravidla hospodářské soutěže a dohledu antimonopolního úřadu (ÚOHS) ho nezbaví nikdo. Jiné už to ale může být s odvětvovou regulací (na trhu elektronických komunikací) a s dohledem odvětvového regulátora, tj. Českého telekomunikačního úřadu. Jeho šéf David Stádník se před několik málo dny nechal slyšet, že regulace Českého Telecomu by již v příštím roce mohla skončit.

U zmíněného výroku jsem nebyl, a neznám také jeho přesné souvislosti. Interpretoval bych jej ale spíše ve smyslu toho, že skončí regulace podle původního zákona (č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích, a po ročním přechodovém období nastoupí regulace podle nového zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikací. No a ta bude fungovat podle úplně jiných principů.

Český Telecom už nebude regulován "proto, že je Českým Telecomem", resp. proto, že poskytuje určitou službu (univerzální službu), a ta je podle zákona regulována. Takováto regulace skutečně skončí.

Místo ní se nově bude zkoumat konkrétní situace na určité části trhu (tzv. relevantním trhu). Pokud se ukáže, že tato část trhu není dostatečně konkurenční (někdo zde má takovou pozici, že by mohl bránit konkurenci), pak nastoupí nápravná opatření. Ta přitom nemusí nutně mít povahu cenové regulace, resp. direktivního stanovení maximálních cen. V úvahu připadají i další nástroje.

To všechno ale vychází z nového evropského regulačního rámce, který španělská Telefónica jistě dobře zná, a s jeho naplňováním má ve své domovině delší zkušenosti, než my zde v ČR.

Pokud jde o konkrétní dopady změn v regulaci, pak tipuji že například koncové ceny pevných hlasových služeb (měsíční paušály a hovorné) budou uvolněny, a Telecom si bude moci nastavovat jejich podobu a výši víceméně podle svého uvážení. To by mu umožnilo pokročit dále v jeho současné snaze převést co nejvíce výnosů z hovorného (kde musí čelit konkurenci) do měsíčních paušálů (kde konkurenci zatím nemá).

Tento trend již dnes vyústil v existenci cenových programů Volno a Víkend, které obsahují hovory mimo špičku již v základním paušálu (byť jsou zákazníkům prezentovány jako "hovory zdarma"). Pokračováním by mohlo být zahrnutí dalších hovorů do měsíčního paušálu. Zpočátku hlavně hovorů v rámci pevných sítí, časem možná i hovorů mobilních. Koncový zákazník by tak platil fixní částku, a již by neplatil za žádné jednotlivé hovory.

Zachování tohoto trendu očekávám i od nového vedení Českého Telecomu, již v režii španělské Telefóniky. A to i přesto, že jedno z mála konkrétnějších vyjádření Telefóniky, ještě před převzetím moci v ČTc, o segmentu pevných hlasových služeb a jeho potenciálu vůbec nehovoří:

"Telefónica zvláště podpoří Český Telecom v rozvoji a využití vysokého růstového potenciálu českého trhu širokopásmových služeb a mobilních služeb třetí generace".

Faktem ale je, že celkový objem trhu pevných hlasových služeb v ČR stagnuje. Navíc celkový podíl Českého Telecomu na tomto trhu spíše klesá, jak naznačuje i následující tabulka.

Na druhou stranu objemy výnosů z pevných hlasových služeb jsou stále ještě největší složkou všech výnosů samotného ČTc (nepočítáme-li dceřiný Eurotel) , a kompenzovat jejich úbytek růstem v oblasti datových a internetových služeb se daří jen částečně (měřeno absolutní výši výnosů, nikoli relativními nárosty v procentech).

Proto očekávám, že Český Telecom bude chtít využít celkových změn v regulaci tak, aby alespoň zvrátil úbytek svého podílu na tomto trhu, a v optimálním případě z něj vytlačil své konkurenty. Cestou k tomu by mohlo být již zmiňované zařazení hovorného přímo do měsíčního paušálu, protože to okamžitě vyřazuje ze hry všechny služby alternativních operátorů, poskytované na bázi volby operátora (CS) a předvolby operátora (CPS). Ty jsou totiž placené právě a pouze z hovorného, a nikoli z měsíčních paušálů.

Pokud by regulátor nechtěl připustit takovouto likvidaci konkurence, mohl by (resp. měl by) Telecomu uložit určitá "nápravná opatření". Samozřejmě až po důkladném prozkoumání situace na příslušné části trhu (analýze tzv. relevantního trhu) a zjištění, že právě Český Telecom má na tomto trhu "významnou tržní sílu", díky které by mohl rozdrtit svou konkurenci ještě dříve, než se tato stačí dostatečně vyvinout.

Příslušná nápravná opatření by mohla mít více různých podob. Mohla by být ryze "obranářská", zakazující zahrnutí všech hovorů do paušálu. Nebo by mohla mít proaktivní charakter a posilovat konkurenci. Třeba v oblasti zpřístupnění místní smyčky, aby zde měli alternativní operátoři více šancí Telecomu skutečně konkurovat. Nebo v přinucení Telecomu, aby povinně nabízel základní cenový program zcela bez hovorného (ať již ve formě kreditu či hovorů za paušál), a v takové podobě, aby i ostatní operátoři mohli nabízet hovory za konkurenceschopný paušál, jako volitelný balíček (přikupovaný k měsíčnímu paušálu bez hovorného).

Takovéto oddělení se regulátorovi nedávno podařilo, skrze odbourání "povinných" volných kreditů, ale ještě zbývá jeden důležitý krok. Tím je zavedení paušálních propojovacích poplatků (nejen za terminaci, ale hlavně za originaci, tj. režimu FRIACO, alias: Flat Rate Internet Access Call Origination). Dosud totiž alternativní operátoři platí Telecomu originační poplatky za každou minutu, a tak sami těžko mohou od zákazníka inkasovat pouze paušál. Již jednou, v prvním pololetí roku 2004, se o něco takového pokoušeli (například tehdejší GTS, skrze službu Pohoda Doma), ale zjistili že to jednoduše nejde.

Další oblastí, která se od Telefóniky nedočkala explicitního vyjádření o své perspektivnosti, je internetový dial-up. Pravdu je, že s nástupem jiných a trvalejších možností přístupu k Internetu právě tato varianta ztrácí na atraktivnosti, ale pro řadu uživatelů je stále aktuální.

Španělská Telefónica přitom má své vlastní zkušenosti s paušálním dial-upem. V roce 1998, a tedy ve stejné době jako u nás, se vzbouřili místní uživatelé a požadovali výhodnější podmínky pro dial-up. U nás to skončilo zavedením tarifu Internet99 (s placením po minutách). Ve Španělsku nakonec tamní regulátor nařídil Telefónice nabízet svým konkurentům paušální originaci pro dial-up, byť zpočátku jen v době mimo špičku (18 hod. až 08 hod.), a to za cca 13 USD na jednu linku. Nešlo tedy o režim FRIACO (kde se platí paušálně za přenosovou kapacitu, a ne za uživatele, resp. jeho linku), ale bylo to už velmi blízko.

Dnes je ve Španělsku dial-upový paušál běžně dostupný, a to jak od samotné Telefóniky a její divize Terra, tak i od alternativních operátorů. Dokonce i v takovém provedení, že můžete volat z libovolného čísla. Na výběr jsou také 24-hodinové paušály, paušály jen poro dobu mi o špičku, pro dobu špičky, či pro víkendy. Nejlacinější 24-hodinový paušál (od alternativních operátorů) začíná již od 15 EURO měsíčně.

Osobně tipuji, že zde v ČR se Telefónica nebude dial-upovému paušálu bránit tolik a tak vehementně, jako to dosud dělal Český Telecom. Navíc nejspíše odpadne jeden z argumentů, na které se Telecom dosud vymlouval, a to požadované parametry kvality u univerzální služby.

Otázkou ovšem je cena paušálu. Pokud by se pohyboval někde kolem 450 až 600 Kč (15 až 20 EURO), pak by byl přinejmenším srovnatelný či spíše dražší, než nejnižší nabídky ADSL. Takže by mohl být zajímavý jen pro toho, kdo ještě není a jen tak nebude v dosahu ADSL.

Možná ale, že by mohl být zaveden právě proto, že už nebude tolik atraktivní.

Oblast broadbandu (vysokorychlostního přístupu) je naopak oblastí, o které se dosavadní vyjádření Telefóniky zmiňují jako o perspektivní, resp. s vysokým růstovým potenciálem. Otázkou ovšem je, jak konkrétně bude chtít Telefónica tento potenciál využít.

Českému Telecomu se až dosud dařilo zvyšovat svůj podíl na trhu xDSL služeb, které spolu s připojením "po kabelu" tvoří nejvýznamnější část celého trhu s broadbandem. Zatímco ale celoevropský trend je takový, že podíl tzv. inkumbenta (dříve monopolního operátora, u nás právě Českého Telecomu) na trhu xDSL postupně klesá, a dnes se pohybuje někde kolem 60 procent, u nás naopak stále stoupá. Český Telecom má na tomto trhu podíl kolem 80 procent, když ještě v roce 2003 měl podíl jen 60%. Znamená to tedy, že se mu daří vytlačovat své konkurenty z tohoto trhu a dostávat tento trh více do své moci a fakticky o něm rozhodovat.

Za upevňování své pozice v oblasti xDSL vděčí Telecom více faktorům. Jednak masivní a drahé marketingové kampani, jakou si jeho konkurenti mohou jen těžko dovolit. V neposlední řadě je podstatné i to, že se dokázal ubránit dosavadním tlakům na ADSL propojení, a vnutit trhu režim přeprodeje svých ADSL služeb na velkoobchodní bázi. Faktický rozdíl mezi těmito variantami je v tom, kdo a jak diktuje podmínky: velkoobchodní nabídka není nijak regulována, a tak zde jednostranně diktuje podmínky sám Telecom. Naproti tomu režim propojení je standardním režimem vztahu mezi operátory, kteří se buď dohodnou, nebo jejich spor řeší svým rozhodnutím regulátor, a to včetně direktivního určení cen za propojení.

Konkrétním důsledkem je dnes to, že většina ADSL přípojek, realizovaných alternativními operátory, je postavena na bázi přeprodeje velkoobchodních služeb Českého Telecomu. Především ale: marže mezi velkoobchodními a koncovými cenami je velmi nízká. Telecom totiž určuje jak cenu svým velkoobchodních služeb, tak i cenovou hladinu služeb pro koncové zákazníky (samozřejmě pouze nepřímo, skrze ceny svých vlastních služeb pro koncové zákazníky). Příslušný rozdíl, za který musí alternativní operátoři poskytnout zákazníkovi veškerou konektivitu do Internetu, všechny další služby, a ze kterého musí pokrýt veškeré své náklady na marketing, billing atd., je skutečně velmi malý. To pak dává alternativním operátorům minimum prostoru k rozvoji jejich xDSL služeb, a pomáhá tak zvyšovat celkový podíl českého Telecomu na trhu xDSL služeb. S trochou nadsázky to lze parafrázovat také tak, že alternativní operátoři musí soutěžit v tom, kdo více vykrvácí za co nejmenší marži, zatímco Telecom je v klidu a má své jisté.

Společnost Telefónica nyní bude mít, alespoň podle mého názoru, na výběr několik variant dalšího postupu v oblasti xDSL služeb. Jedním je zachování současného trendu, který si dovolím charakterizovat spíše jako soustředění se na ovládnutí trhu a vytlačení konkurentů, než na pěstování a rozvoj tohoto trhu. Předpokládám ale, že v dlouhodobějším výhledu by tento trend byl neudržitelný, a regulátor by podle "nových pravidel" (na základě nového zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích) proti tomu musel zakročil.

Další možnou variantou je postup, při kterém by se Telecom už více zaměřil na rozvoj trhu, a to vlastními silami. Už by se tolik nesoustředil na to, aby svým konkurentům co nejvíce ztížil jejich pozici a zúžil prostor pro jejich působení (např. by se již tolik nebránil ADSL propojení). Místo toho by vrhnul celý svůj potenciál do poskytování vlastních služeb. Na jeho konkurenci by to mohlo mít srovnatelné dopady - místo přiškrcení by ji "převálcoval".

Nabízí se však i zajímavá třetí varianta: Telecom by využil již získané pozice (vysoké ceny "velkoobchodních vstupů" a minimální marže do koncových cen), a soustředil by se na poskytování velkoobchodních xDSL služeb na vlastní infrastruktuře (vlastní síti). Ty jsou totiž dosud nejvýnosnější částí celého podnikání. Svým konkurentům by naopak přenechal méně výnosnou část, kterou je přidání všeho ostatního (internetové konektivity, marketingu, billingu, podpory uživatelů atd.). Vlastně by tak nechal svou konkurenci, aby se ještě více poprala mezi sebou, a sám by se soustředil na tu oblast, která je nejvíce výnosná a kde má minimální konkurenci.

Osobně však tipuji spíše na druhou variantu, a to ze dvou důvodů. Jedním je to, že i ve velkoobchodních xDSL službách již Český Telecom začíná mít skutečnou konkurenci. Jde o velkoobchodní služby, které u nás nabízí společnost Telenor Networks. Ta si od Českého Telecomu pronajímá jeho místní smyčky (skrze zpřístupnění místních smyček, alias tzv. LLU, Local Loop Unbundling), a osazuje na ně vlastní xDSL technologie. Výsledek pak poskytuje dalším operátorům, obdobně jako to dělá sám Český Telecom. Výsledkem jsou koncové služby, které jsou (alespoň u vyšších variant) až dvakrát lacinější a lépe použitelné (bez restrikcí v podobě tzv. Fair Use Policy). To dokazuje, že prostor pro snižování cen a zvyšování celkových užitných vlastností xDSL služeb zde existuje, a není nijak malý.

Druhým důvodem, proč tipuji na volbu druhé varianty, je to že při třetí variantě by Český Telecom ztratil přímý kontakt s koncovým zákazníkem. To by mu zdávalo méně možností, jak tomuto zákazníkovi "vnutit" další služby, a naopak by to posouvalo tohoto zákazníka více do náruče konkurentů Telecomu.

Služby mobilních sítí jsou druhou oblastí, o které se již Telefónica stihla zmínit jako o perspektivní, byť jen v souvislosti se třetí generací. Tomu si ale dovolím rozumět nikoli v užším slova smyslu (pouze sítě UMTS jako takové), ale obecněji, ve smyslu datových služeb, a hlavně pak mobilního obsahu.

To je oblast, ve které je Telefónica sama dosti silná. Stejně tak se ale o tuto oblast zajímají i vlastníci ostatních našich mobilních operátorů - koncerny T-Mobile a Vodafone, a ani oni určitě nebudou chtít zůstat pozadu.

Předpokládám tedy, že dojde k čemusi jako závodům v tom, kdo dříve přijde s novým a atraktivnějším mobilním obsah. Nepůjde přitom o "pouhé" datové služby, resp. o služby přenosu dat a připojení k Internetu. K tomu budou sloužit technologie, které všichni tři naši mobilní operátoři nejspíše nasadí tak jako tak, a konkurovat si budou moci asi jen cenou.

Mám na mysli spíše takové záležitosti, jako je televize v mobilu, služby charakteru videa na žádost, různé on-line hry a obdobné služby. Zde je totiž větší prostor pro diferenciaci mezi operátory, a to jak po technologické stránce, tak zejména po stránce dohody s poskytovateli obsahu. Tipuji, že různé TV stanice a kanály by mohly uzavírat exkluzivní smlouvy o šíření svého obsahu jen v mobilní síti jednoho operátora, a ne všech.

K zajímavé situaci došlo díky privatizaci Českého Telecomu (do rukou španělské Telefóniky) v oblasti koncepce tzv. digitální domácnosti. Těm chce nabízet zejména služby charakteru video na žádost, "dodávané" po datové přípojce (ADSL, resp. xDSL).

Základ své koncepce digitální domácnosti Telecom představil na loňském Invexu, a počátkem letošního roku ji dále upřesnil, při uzavření strategické aliance s Microsoftem - hodlá se orientovat na technická řešení od Microsoftu. A to jak v oblasti pevných sítí, tak i v sítích mobilních. V té době samozřejmě ještě nevěděl, kdo uspěje v jeho privatizace.

Přitom španělská Telefónica má směrem k domácnostem obdobné záměry jako Český Telecom. Jenže s jejich realizací je podstatně dále, alespoň pokud jde o přenos TV a služby video na žádost po pevné síti (po přípojkách DSL). Již delší dobu reálně provozuje svou službu Imagenio, která nabízí služby charakteru video na žádost po ADSL, přesně tak jak to chce dělat i Český Telecom, a již na ní má na 40 000 uživatelů.

Ovšem Telefónica se orientovala na jiné technické řešení, než to teprve vznikající od Microsoftu. Vsadila na spolupráci se společností Lucent, a pro svou službu Imagenio využívá jeho platformu Stinger. Ta je poměrně pokročilá, a Telefónica ji využívá pro nabízení svých služeb typu "triple play" (tj. kombinace hlasových, datových a TV služeb). Lze si ji představit jako pokročilejší DSL technologii, která podporuje také TV a hlas v datové podobě.

Bude tedy nyní docela zajímavé, zda Telefónica ukončí dosavadní strategickou alianci Telecomu (a Eurotelu) s Microsoftem, a převede je na to technické řešení, které používá sama (tj. na platformu Stinger od společnosti Lucent). Nebo si nás Telefónica ponechá jako určitého zkušebního králíka, aby si vyzkoušela jak dalece budou řešení od Microsoftu použitelné? Tady si netroufám odhadovat.