ČTÚ chce zakázat více než jen plechovky

Technologie Wi-Fi se v poslední době změnila v zajímavý fenomén. Původně vznikla pro použití "na krátkou vzdálenost", typicky uvnitř budov (pro bezdrátové propojení počítačů například v bytě či kanceláři). Lidé jí ovšem přišli na chuť natolik, že ji začali používat i na větší vzdálenosti, pro překlenutí tzv. poslední míle, pro potřeby přístupu k Internetu. Zvláště u nás to asi byla určitá forma reakce na to, že jiné formy připojení k Internetu byly špatně dostupné a drahé. A tak schopní lidé vzali věc do svých rukou a začali stavět komunitní sítě, postavené vesměs právě na technologii Wi-Fi. Připojili se i někteří provideři (komerční poskytovatelé připojení), a i oni začali nabízet své služby skrze Wi-Fi.

Vše se přitom odehrávalo a dosud odehrává prakticky výlučně v pásmu 2,4 GHz, které je tzv. bezlicenční, a ve které pracují zařízení vycházející ze standardů IEEE 802.11b a 802.11g. K použití tohoto pásma existuje již delší dobu tzv. generální licence (GL-12/R/2000), která říká za jakých konkrétních podmínek může být toto pásmo využíváno.

Z jeho bezlicenčního charakteru přitom vyplývá, že jej může využívat každý, kdo splní podmínky generální licence, a nepotřebuje k tomu žádnou individuální licenci. Na druhou stranu to ale znamená, že stejné frekvence může používat více uživatelů současně a jejich přenosy se mohou navzájem ovlivňovat - a že zde neexistuje princip ochrany před rušením, jako u licenčních pásem.

Asi nejvíce omezující podmínkou v dosavadní generální licenci pro pásmo 2,4 GHz bylo omezení vyzářeného výkonu, na max. 100 mW, resp. 20 dBm, a to v hlavním maximu vyzařování antény (tj. nikoli na výstupu ze samotného Wi-Fi zařízení, ale až na anténě a v tom směru, kde použitá anténa vysílá neintenzivněji). Troufnu si tipnout, že nezanedbatelný počet těch, kteří Wi-Fi technologie používají na větší vzdálenosti a s externími anténami s vyššími zisky, toto omezení nedodržuje. Možná i nevědomky, protože neznají způsob výpočtu vyzářeného výkonu a nevědí, že kvůli velkému zisku své antény by měli podstatně snížit vysílací výkon své Wi-Fi stanice (tak, aby se výsledné vyzařování stále "vešlo" do stanoveného limitu). To je ale nijak nezbavuje odpovědnosti za překračování podmínek generální licence, za které může ČTÚ ukládat vysoké pokuty. Dlužno dodat, že tento problém se týká prakticky výlučně uživatelů "vnějších" řešení, a nikoli uživatelů "vnitřních" řešení - například domácích Wi-Fi sítí, ve kterých se externí antény obvykle nepoužívají a které mají dosah jen pár metrů.

Další podmínkou dosavadní generální licence GL-12/R/2000 je to, že mohou být používána pouze zařízení takového typu, která buďto schválil (uznal) sám ČTÚ, nebo která vyhovují nařízení vlády č. 426/2000 Sb., kterým se "stanoví technické požadavky na rádiová a na telekomunikační koncová zařízení", a které také definuje postupy schvalování konkrétních typů zařízení. V zásadě to vše znamená, že mohou být používána jen schválená zařízení.

Nyní ale náš regulátor (ČTÚ) přišel s návrhem nové verze generální licence. Vlastně už ne generální licence, ale tzv. všeobecné oprávnění, jak to vyžaduje nový zákon č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích. Tento návrh přichází po dlouhé době čekání , slibů a odkladů, a nově řeší hlavně otázku využití pásma 5 GHz na bezlicenčním principu (pro zařízení na bázi standardu IEEE 802.11h). To by bylo také na samostatné povídání.

Hlavně ale tento nový návrh pokrývá i dosud používanou oblast 2,4 GHz, a oproti její stávající úpravě přináší jednu podstatnou změnu. Říká totiž, že v obou pásmech (2,4 GHz i 5 GHz) má platit, že:

Stanice mohou být vybaveny pouze vestavěnou anténou nebo druhem / typem antény, který stanoví výrobce v návodu k obsluze.

Oproti dosavadní úpravě v pásmu 2,4 GHz je to zásadní změna: dosud platilo, že uživatel si mohl pořídit samostatně (schválené) Wi-Fi zařízení, resp. stanici, a samostatně (schválenou) externí anténu. Oba tyto prvky pak mohl sám zkombinovat, podle vlastního uvážení, tj. mohl si vybírat anténu podle vlastních potřeb a finančních možností. Sám pak také ale odpovídal za to, že výsledek (stanice + externí anténa) splní i ostatní podmínky, zejména požadavek na maximální vyzařovaný výkon (100 mW, resp. 20 dBm). Že právě tato podmínka mnohdy splněna nebyla, je jiná (a smutná) záležitost.

Nyní už by to ale takto nemělo jít. Nyní už lidé nebudou moci libovolně kombinovat (schválené) stanice a (schválené) antény. Možné kombinace jim bude předepisovat výrobce stanic, tím že právě a pouze on bude moci stanovit druh či typ antény. A to přináší hned několik nepříjemných problémů:

• výrobci dnes většinou ani nespecifikují, s jakými konkrétními anténami lze jejich stanice použít. Bývá to zvykem jen v nejdražší kategorii, kde jde většinou o antény od toho samého výrobce. Ovšem u "běžnějších" produktů střední a nižší cenové kategorie to zvykem není.
• až výrobci začnou ke svým produktům specifikovat použitelné antény, uživatel bude stále ochuzen o právo volby takové antény, která (při dodržení technických parametrů, zejména vyzařovaného výkonu) nejlépe vyhovuje jeho potřebám a kapse. To může znamenat, že zaplatí více, než kolik by za anténu zaplatil za existence původních pravidel.
• a co s již existujícími instalacemi? Pokud by nové všeobecné oprávnění nabylo účinnosti v navrhované podobě, rázem by se týkalo i již existujících a dále provozovaných kombinací "stanice + anténa", které si zvolili sami uživatelé, a které jim nepředepsal výrobce.

Zastavme se ještě u posledního z uvedených bodů. Co s tím bude ČTÚ dělat? Začne se k existujícím instalacím rázem chovat jako k nelegálním? Návrh všeobecného oprávnění nemá ani žádné přechodné ustanovení či výjimku, ve smyslu "tam, kde výrobce nic nestanovil, si můžete sami vybrat schválenou anténu".

A co je vlastně smyslem celého opaření? Určité zpřísnění v beztak již hodně zarušeném pásmu 2,4 GHz by asi bylo na místě, tak aby se zmenšil počet těch, kteří se zde chovají nekorektně a překračují limit maximálního vyzařovaného výkonu 100 mW. Tím totiž zbytečně zvyšují rušení ostatních přenosů. Proč ale hned trestat i ty, kteří se chovají korektně a dodržují stanovené limity? Proč jim zakazovat jejich činnost pouze z titulu toho, že používají takovou kombinaci stanice a antény, kterou si sami zvolili? I s uvážením toho, že výrobce stanice jim nejspíše žádnou kombinaci ani nestanovil?

V materiálech EU, ze kterých návrh všeobecného oprávnění vychází (zde a zde), obdobný požadavek na kombinaci stanic a antén pouze podle výrobce není. Dovedl bych si představit záměr regulátora, aby přenesením volby antény na výrobce na něj přenesl také odpovědnost za to, že budou dodrženy ostatní podmínky, zejména pak maximální vyzařovaný výkon. Ale materiály EU (konkrétně tento ECC Report 57 ze září 2004) jasně říkají, že při samostatné koupi stanice a antény má za dodržení limitů odpovědnost zákazník, a nikoli výrobce (ten pouze u integrovaných antén a antén dodávaných jako příslušenství).

Jak reaguje zainteresovaná veřejnost?

Na popisovaný návrh všeobecného oprávnění, který regulátor zveřejnil na svém webu (v rámci diskusního místa), začala dosti intenzivně reagovat zainteresovaná veřejnost. Kritické články se objevily i na řadě odborných serverů.

Asi nejhlasitěji začali křičet uživatelé tzv. "plechovek", neboli antén vyrobených podomácku z obyčejných plechovek, s minimálními výrobními náklady. Osobně se ale domnívám, že tyto antény nevyhovovaly ani dosavadní licenci, konkrétně jejímu odkazu na to, že všechna použitá zařízení musí být schválená (Úřadem, nebo postupy definovanými v nařízení vlády). Ale o to teď nejde. Také proto, že ceny "hotových" antén na trhy již nejsou nijak horentní.

Za aktuálnější a "na místě" považuji spíše ty hlasy, které varují před hrozící "nelegálností" dosavadních kombinací stanic a hotových (nikoli vlastnoručně vyrobených) antén, které používají jak soukromé osoby k vlastní potřebě, tak i komerční poskytovatelé bezdrátového přístupu. To by měli všichni rázem "přezbrojit" na schválené kombinace? Proč, pokud nepřekračují limity vyzařovaných výkonů?

Tyto hlasy asi právem argumentují, že jde o zbytečné otravování a aktivní "anti-podporu" bezdrátových technologií, které na našem trhu elektronických komunikací a hlavně v oblasti dostupnosti broadbandu mají své významné místo.

Co ale s tím? Pouze křičet a psát články či reakce na ně? Nezapomínejme na to, že jde pouze o návrh, a že podle nových pravidel (zákona č. 127/2005 Sb.) musí ČTÚ své návrhy konzultovat také s uživateli. Tak proč toho nevyužít a nesdělit ČTÚ své připomínky a pohledy na věc? Čím více takových připomínek bude, a čím intenzivněji hlas uživatelské veřejnosti zazní, tím je větší šance že jej ČTÚ uslyší a vezme na vědomí.

Potřebnou formu připomínek popisují "diskusní pravidla" samotného ČTÚ, která najdete zde. Pokud nechcete sami vymýšlet formu a text svého podání ve zde popisované kauze, můžete najít vzor na stránkách sdružení ZUI (Zástupci uživatelů Internetu).