Tři pilíře po dvou letech

Dnes, s odstupem dvou let a dvou měsíců, bychom se rádi ohlédli za tím, co a jak se v naší společnosti a "znalostní ekonomice" událo a změnilo, a srovnali to s naší tehdejší vizí toho, jaké kroky je třeba udělat a kde. Rádi bychom to ale vzali poněkud podrobněji, než jen letmým konstatováním splněno/nesplněno. Proto to vezmeme po menších částech, po jednotlivých podnětech. Takže jak to tedy dopadlo?

První ze tří pilířů se týkal oblasti e-governmentu a e-občanství , v kontextu iniciativy eEurope+. Zde je dobré si říci, že zmíněný kontext (iniciativa eEurope) se v mezidobí formálně změnil. Iniciativa eEurope+, která byla jakousi přípravkou kandidátských zemí na celoevropskou iniciativu členských zemí (eEurope, nyní 2005), totiž skončila s koncem roku 2003. Pak byla několik měsíců pauza, a teprve s naším vstupem do EU, k 1.5.2004, jsme se formálně přidali k iniciativě eEurope2005. Fakticky zde ale nebyla žádná diskontinuita celkové filosofie ani změna hlavních cílů, protože obě iniciativy byly vzájemně kompatibilní.

Zhruba ve stejné době se přitom EU začala vážně zamýšlet nad tím, proč dosavadní naplňování cílů Lisabonského procesu zůstalo dosti pozadu za původním očekáváním, a co a jak s tím udělat - co vymyslet pro druhou polovinu tohoto desetiletého procesu (na léta 2006 až 2010). Celkové hodnocení našeho postupu v oblasti naplňování cílů a vizí iniciativ "eEurope" si dovolím zhodnotit stejně, jako vyznívá celoevropské hodnocení dosavadního postupu: "řada věcí se podařila, ale celkově to není nic slavného".

Prvním podnětem v rámci prvního pilíře bylo

Usnadnit komunikaci občanů a organizací s orgány veřejné správy elektronickou cestou. Do doby, než budou plně uplatněny elektronické podpisy, zavést povinnost úřadů vystavovat formuláře v elektronické podobě, aby mohly být získány prostřednictvím Internetu.

S elektronickým podpisem se v mezidobí hodně změnilo hodně k lepšímu po formální stránce, ale bohužel jen velmi málo po stránce věcné. Do naší legislativy konečně přibyla například časová razítka, a také zajímavý a široko daleko unikátní institut "elektronické značky" (jakási náhrady za elektronický podpis stroje, resp. někoho jiného než člověka). To otevřelo vrátka ke vzniku automatizovaných agend, jejichž výstupy (opatřené právě takovouto značkou) by měly jistý stupeň relevance. Zatím se ale žádná neobjevila.

Inovováno a zpřísněno bylo také nařízení vlády o elektronických podatelnách, v souvislosti s tím, že od roku 2006 budou subjekty veřejné správy povinny vést správní řízení (také, bude-li to po nich požadováno) v čistě elektronické formě. Dokonce byla uzákoněna i "motivační pobídka", v podobě odpuštění správních poplatků (do 2000 Kč) u úkonů, realizovaných elektronicky, s využitím el. podpisů. Ministerstvo informatiky se dokonce pláclo přes kapsu a rozdává obcím kvalifikované certifikáty zdarma. Došlo i na tolik medializovaná daňová přiznání, které již lze podávat čistě elektronicky - ale ani to všechno stále nestačilo k tomu, aby se elektronické podpisy náležitě "rozjely".

Dovolím si vyjádřit názor, že míra reálného využití elektronických podpisů ve veřejné správě, a to jak ze strany úředníků, tak i ze strany občanů, kteří se na veřejnou správu obrací, je zatím téměř nulová. Důvodem už není absence zázemí (legislativa), a snad ani motivace (např. zřizování podatelen je povinné) či jednorázová cena certifikátu.

Skutečné příčiny vidím dvě:

• v oblasti osvěty: většina potenciálních uživatelů elektrickým podpisům stále ještě nerozumí dostatečně principům elektronického podpisu, mají z něj intuitivní strach, bojí se možnosti jeho zneužití, jeho komplikovanosti. Chybí také možnost si využití el. podpisu nezávazně vyzkoušet, místo toho se musí okamžitě "jet na ostro".
• v absenci konkrétních agend a skutečných potřeb, které by se lidem vyplatilo řešit s využitím elektronického podpisu.

Z agend, které lze vyřizovat čistě elektronicky, se ujaly alespoň některé z těch, které jsou určené firmám. Příkladem může být pravidelné podávání přiznání k DPH ze strany firem. Důvod je jasný - když firma podává přiznání každý kvartál či dokonce měsíc, vyplatí se jí investovat do pochopení celé podstaty elektronických podpisů, do zvládnutí příslušné technologie i příslušných postupů. Pro jednorázové úkony, jakými je třeba podání nějaké žádosti na úřad (či přiznání k dani z příjmu, 1x za rok), se takováto investice stále ještě nevyplatí.

Určité "blýskání na lepší časy", alespoň pro rozšířenost el. podpisu, představuje nově zavedená povinnost pravidelného vyplňování tzv. evidenčních listů důchodového pojištění (ELDP). Je to další administrativní zátěž, kterou státní aparát uvalil na firmy. Pokud je možné na tom spatřovat něco pozitivního, mohlo by to být alespoň to, že Česká správa sociálního zabezpečení hodně usiluje o to, aby jí firmy tyto výkazy předkládaly v elektronické formě, s využitím elektronického podpisu, a nikoli na papíře.

Pokud jde o formuláře, zmiňované v prvním podnětu jako dočasná náhrada elektronických podpisů, pak zde si dovolím zhodnotit situaci jako uspokojivou. Většinu "papírových" formulářů lze sehnat na Internetu, vytisknout na tiskárně, vyplnit ručně a podat. Ne vždy ale musí být úředníci ochotni akceptovat formuláře nikoli předtištěné, ale vytištěné na běžné tiskárně. Takže třeba ministerstvo financí na svým webových stránkách, tam kde se formuláře stahují, upozorňuje občany na povinnost úřadů přijímat i takovéto formuláře.

Poměrně úspěšně se rozvíjí také technologie, usnadňující a zefektivňující práci s formuláři. Dnes již nejsou žádnou výjimkou inteligentní formuláře, které při vyplňování provádí určité kontroly vyplňovaných údajů, a v případě nějakých nesrovnalostí uživatele upozorní. Stejně tak za něj vyplňují různé odvozené položky, jako třeba různé součty apod.

Docela daleko došla v inovaci formulářů tuzemská společnost Software 602, se svou technologií 602 XML. Má vlastního a volně šiřitelného "vyplňovacího" klienta, který usnadňuje snadné a pohodlné vyplňování, a má také zajímavé groupwarové funkce. Nejzajímavější je ale možnost provázat výstup tohoto klienta s dalšími mechanismy (on-line i off-line aplikacemi), které vyplněná data dále zpracují, nebo s přenosovými mechanismy (např. elektronickou poštou), které vyplněná data dopraví na místo jejich určení. Pochopitelně nechybí ani klasická možnost vytištění.

Příště se podíváme na náš podnět z oblasti telekomunikací.