ADSL: jak vypadá propojení
Čtyři měsíce po termínu, který si sám stanovil, regulátor konečně vydal rozhodnutí o ADSL přes propojení. Dává alternativním operátorům možnost zvolit si stupeň agregace dle vlastního uvážení, na druhou stranu pevně definuje přenosové rychlosti. Podle AORTy by koncová cena za ADSL přípojku bez objemových limitů mohla klesnout pod 1000 korun.Problematika ADSL přes propojení je jednou z nejdéle se vlekoucích kauz naší telekomunikační scény. Pravidelní čtenáři Lupy si snad ještě vzpomenou na druhou polovinu roku 2002, kdy Český Telecom přišel se službou IOL Platinum - ale jelikož ji zpřístupnil jen sám sobě, regulátor mu ji zakázal , a naopak mu přikázal připravit referenční nabídku ADSL propojení, tak aby se k této službě "dostali" i ostatní hráči na trhu. To se ale nestalo, a Telecom poslal regulátora "k šípku" - ještě v polovině prosince 2002 využil neaktualizovaný paragraf 102 telekomunikačního zákona a skrze pouhé podání žaloby k soudu zbavil rozhodnutí regulátora právních účinků. Co následovalo, je také všeobecně známo: Telecom sice přišel s nabídkou ADSL služeb pro ostatní operátory, ovšem na bázi přístupu a ne propojení, jak po něm požadoval regulátor. "Jemný" rozdíl mezi přístupem a propojením se dodnes projevuje například v tom, že Telecom volí většinu rozhodujících technických parametrů (agregace, objemové limity, přenosové rychlosti), které alternativní operátoři již nemohou zvrátit, a svou velkoobchodní cenou nastavuje zásadním způsobem "laťku" i pro koncové ceny.
Požadavek řešit ADSL přes propojení, což by mohlo (a mělo) prolomit diktát Telecomu co do podoby a dalších parametrů služby, však zdaleka nezanikl. Někteří alternativní operátoři jej dotáhli do podoby konkrétní žádosti o propojení, na které mají dokonce ze zákona nárok - ale vše nakonec skončilo na stole regulátora formou sporu k vyřešení. Regulátor se dokonce na podzim loňského roku sám zavázal, že vydá rozhodnutí o ADSL přes propojení (do konce listopadu 2003), ale nakonec tak neučinil - s odkazem na to, že problematika je složitá a názory zainteresovaných stran se různí.
Příslušné rozhodnutí o ADSL propojení (číslované jako 03/PROP/2004) se tak objevuje až nyní - čtyři měsíce po slibovaném konci listopadu loňského roku, a více jak po roce od prvních konkrétních žádostí alternativních operátorů o ADSL propojení. Navíc se tak děje v době, kdy trh s ADSL službami už je v ČR určitým způsobem "rozjetý" …
Jedním z klíčových problémů ADSL přes propojení je samotný způsob jeho realizace. Telecom po celou dobu "bojů o propojení" signalizoval, že mu není jasné co by se pod tím mělo rozumět, resp. že o klasické propojení dvou "rovných" telekomunikačních sítí se nejedná, a jde vždy jen o přístup - tedy o to, co sám začal nabízet. Alternativní operátoři naopak měli jasnější představu o propojení a chtěli se dostat podstatně "blíže" ke koncovému zákazníkovi, tak aby nemuseli sami nakupovat tolik služeb od Telecomu (s parametry které nemohou ovlivnit), a naopak mohli poskytovat co nejvíce služeb sami. Pro názornost jsem si to dovolil nakreslit na schematickém obrázku:
 |
Na koncích místních smyček, vedoucích od jednotlivých koncových uživatelů, jsou osazeny tzv. DSLAMy (DSL multiplexory). Takovýchto DSLAM-ů jsou velké počty, a nachází se v různých lokalitách (a jejich existencí či neexistencí v konkrétní lokalitě, na místní ústředně či na tzv. RSU, je pak dána i dostupnost ADSL služeb). Výstupy jednotlivých DSLAM-ů jsou "sváděny" do menšího počtu lokalit, a to skrze ATM síť (s tzv. ATM ústřednami). Dalším krokem pak je "svod" do ještě menšího počtu lokalit - aktuálně 4 v ČR - a to již skrze datovou síť na bázi protokolu IP. Teprve v tomto nejmenším počtu (4) centrálních lokalit pak dochází k "předávání" provozu mezi Telecomem a alternativním operátorem (v rámci současného "přístupu" k ADSL službám ČTc).
Důležité přitom je, že k agregaci dochází primárně v rámci IP sítě, resp. na vstupu do ní, zatímco v rámci ATM sítě agregace ještě nemusí být prováděna. Bez zabíhání do technických detailů si lze představit, že v ATM síti mohou být jednotlivé datové toky od koncových uživatelů stále ještě oddělené (dosud neagregované). Nebo mohou již být různě "slučované" (agregované) po skupinách, ovšem s tím že ATM síť dává (na rozdíl od IP sítě) dost prostoru k ovlivnění stupně této agregace i k nastavení (a hlavně garantování) různých kvalitativních parametrů.
Podstatou nového rozhodnutí regulátora o ADSL přes propojení (03/PROP/2004) je nyní to, že alternativní operátor se propojí s Telecomem již v rámci ATM sítě (na úrovni ATM ústředen, viz obrázek), a ne až na konci IP sítě (jako u dosavadního přístupu). Tedy v místě, kde ještě je možné získat datové toky od jednotlivých koncových uživatelů buď zcela neagregované, nebo agregované tak, jak bude alternativní operátor požadovat. To je totiž další významný prvek nového rozhodnutí - způsob, jakým jsou (či nejsou) v ATM síti slučovány (agregovány) jednotlivé datové toky (na úrovni bitového proudu), si určuje alternativní operátor.
Celé řešení, se kterým nové rozhodnutí regulátora přichází, má tedy velmi blízko k tzv. bitstreamu (bitovému proudu), kterému se Telecom dosud bránil jak čert kříži.
Stupeň agregace tak zůstává "stupněm volnosti", o kterém rozhoduje žadatel o propojení (ale podle toho pak také platí různou cenu za propojení, viz dále. Kde nové rozhodnutí regulátora naopak neponechává volnost, ale direktivně vymezuje co a jak má být řešeno, jsou objemové limity a přenosové rychlosti.
V případě objemových limitů je rozhodnutí jasné a stručné: žádné objemové limity existovat nemají - tedy alespoň ne na úrovni propojení (tj. v ATM části sítě a na místních smyčkách). Zda budou nějaké objemové limity existovat v nabídce pro koncového uživatele, je na rozhodnutí příslušného poskytovatele.
Pokud jde o přenosové rychlosti, zde rozhodnutí regulátora vyjmenovává tyto kombinace:
- 256/64
- 512/128
- 1024/256
- 2048/384
To je poměrně málo možností - ale pokud interpretuji dikci rozhodnutí 03/PROP/2004 správně, jde jen o "povinné minimum", s tím že obě strany se mohou dohodnout i na jiných rychlostech. Zajímavá je také absence symetrických variant (se stejnými rychlostmi na upstreamu a downstreamu), ale to je zřejmě dáno tím, že jde o rozhodnutí týkající se ADSL, a nikoli DSL obecně.
Součástí nového rozhodnutí regulátora naštěstí je i stanovení ceny za propojení. Přesněji: vzorce, podle kterého se tato cena vypočítá. Tento vzorec je ale velmi komplikovaný, protože bere v úvahu řadu faktorů - od umístění ATM ústředny, kde dochází k propojení, přes velikost oblasti, ze které tato ústředna k sobě "svádí" datové toky od jednotlivých DSLAM-ů, až po míru agregace (v rámci ATM sítě), pro kterou se AO rozhodne. Je to asi logické, protože podle těchto faktorů musí být také celá ATM síť dimenzována, resp. podle toho jsou "konzumovány" její zdroje.
Vypočítat konkrétní částku, kterou alternativní operátor zaplatí Telecomu za ADSL propojení, rozhodně není snadné. K dispozici mám jen první letmé odhady z tábora alternativních operátorů - a ty se pohybují v řádu 300 až 400 Kč za jednu ADSL linku, samozřejmě v závislosti na stupni agregace, rychlosti atd.
Na těchto odhadech ceny za propojení je velmi zajímavá právě malá míra závislosti na parametrech ADSL přípojky - rozdíl mezi nejpomalejší linkou s vyšší agregací a nejrychlejší bez agregace je zde pouze v řádu stokoruny. Na druhou stranu to má svou logiku, protože cena za propojení pokrývá pouze náklady přístupové sítě (až po ATM ústředny), a zde se různé parametry projeví pouze potřebou jiného dimenzování ATM sítě a napojení ATM ústředen na DSLAMy. Naopak operátor, který se s Telecomem propojí již na úrovni ATM sítě, bude mít další nezanedbatelné náklady na to, aby vybudoval patřičně dimenzované propojení mezi svou páteřní sítí a všemi ATM ústřednami, na kterých se bude chtít s Telecomem propojit. To je myslím další klíčový moment: při současném řešení na bázi přístupu stačí alternativnímu operátorovi, aby se propojil s Telecomem jen ve čtyřech agregačních bodech (na výstupu jeho IP sítě), a tím rázem získává "celoplošné pokrytí".
Nyní, v rámci ADSL propojení, tak jak jej definuje nové rozhodnutí regulátora, získává AO jen velmi "selektivní" pokrytí - může poskytovat své služby pouze těm zákazníkům, kteří jsou v dosahu ATM ústředen, na kterých se s Telecomem propojil. Osobně proto očekávám, že alternativní operátoři si budou pečlivě vybírat, kde se skutečně propojí, a přitom se samozřejmě budou rozhodovat podle hustoty a "bonity" potenciálních klientů. Takže to nejspíše dopadne tak, že nová a atraktivnější nabídka bude dostupná jen ve větších městech, kde už tak jako tak existují různé další možnosti připojení k Internetu, a ostatní lokality "utřou ústa".
Ještě před redakční uzávěrkou se mi podařilo získat vyjádření zájmové skupiny alternativních operátorů v rámci asociace APVTS (AORTA). Je zajímavé, že obsahuje i první orientační odhad toho, kam až by mohla klesnout koncová cena za přípojku bez limitu:
ADSL bylo dosud v ČR díky cenové politice a rozvojovým plánům společnosti ČESKÝ TELECOM pro většinu zákazníků nedostupné. Zákazníci si často stěžovali jednak na vysoké agregační poměry snižující skutečnou rychlost ADSL, na datové limity deklasující ADSL přípojky do role rychlejšího dial-upu a na vysokou cenu ADSL přípojek s neomezeným přenosem dat," komentuje současnou situaci Petr Kastner, mluvčí skupiny alternativních operátorů AORTA a dodává: "Nové cenové rozhodnutí umožní alternativním operátorům a ISP nastavit kvalitu ADSL služeb podle skutečných požadavků zákazníků, a to vše v ceně pod 1000 Kč za neomezenou ADSL přípojku. ADSL tak i v ČR naplní očekávání, které vzbudilo v celém světě - stane se skutečným vysokorychlostním připojením dostupným široké veřejnosti."
Na druhou stranu cena do 1000 Kč za ADSL přípojku bez objemového limitu, a dokonce bez agregace (resp. s agregací 1:1), by na našem trhu nebyla absolutní novinkou. Třeba GTS nabízí ve své vlastní síti službu GTSL s rychlostmi 512/128 kbps (bez limitů a bez agregace) za 995,- Kč bez DPH, a pomalejší verzi pro domácnosti ještě levněji.