Státní informační a komunikační politika - III.

Stát hodlá bojovat s hrozbou problému digital divide, a pomáhat lidem v získání a udržení informační gramotnosti mj. i daňovými úlevami pro domácí počítače a připojení k Internetu. Informatizaci škol navrhuje řešit na jiných principech než dosud. Cílem je dosáhnout evropský průměr vybavenosti a připojení, a udržet jej.

Prioritou číslo dva, hned za "nezbytným předpokladem" v podobě dostupných a bezpečných komunikačních služeb, je oblast informační gramotnosti. Ta je v návrhu Státní informační a (tele)komunikační politiky rozdělena opět na tři dílčí oblasti:

informatizaci škol,

informační gramotnost, e-learning a řešení problému digital divide

vědu a výzkum.

Jak dál s informatizací škol?
První podoblast, tj. informatizace škol, je dnes v kompetenci ministerstva školstvím mládeže a tělovýchovy. Návrh Státní informační a (tele)komunikační politiky, ve své stávající podobě, je zatím jen návrhem ministerstva informatiky a jeho obsah dosud nebyl s MŠMT projednáván a "sladěn". Proto je třeba brát následující zásady a vize skutečně jen jako návrh MI ČR, a nikoli jako návrh MŠMT, či dokonce jako návrh celé vlády.

Na druhou stranu návrh MI ČR není zaměřen výhradně jen na školy, ale obecněji na všechny vzdělávací instituce, včetně knihoven. Co konkrétně tedy obsahuje?

Zásadní je odklon od koncepce, na které je postaven dnes tolik kritizovaný projekt Internet do škol. Součástí této koncepce byl mj. předpoklad, že školy nejsou schopné se o cokoli postarat samy, a proto jim to musí být, za drahé peníze, poskytováno externím subjektem (generálním dodavatelem). Návrh nyní jasně říká, že:

Vláda považuje za správné, aby při provozu a využívání ICT technologií na školách a ve vzdělávacích institucích mělo přednost využití jejich vlastního potenciálu.

K outsourcingu, neboli k zajištění služeb externím subjektem, se staví jako k náhradnímu řešení, které má být použito jen výjimečně - a pokud, pak s ohledem na přednostní prospěch pro resort školství:

Metoda outsourcingu by měla být využívána tam, kde vlastní potenciál škol na zadané úkoly nestačí, a měla by respektovat přednostní postavení externích subjektů z resortu školství, před ostatními poskytovateli.

Pokud jde o koncept jediného generálního dodavatele, ten je v Návrhu nahrazen podstatně rozumnější představou několika vzájemně alternativních dodavatelů, se kterými stát předjedná rámcové podmínky, ale faktický výběr je až na samotných školách:

Stát nepovažuje za správnou jakoukoli exkluzivitu komerčních subjektů ve vztahu ke školství, ani pokud jde o poskytování ICT produktů a služeb. Efektivnost nákupu ICT produktů a využívání ICT služeb ve školství hodlá vláda podpořit uzavíráním rámcových smluv s více prodejci a poskytovateli. Cílem těchto rámcových smluv je předjednat pro celý resort školství výhodnější podmínky a dát vzniknout vzájemně alternativním nabídkám, mezi kterými si školy budou samy vybírat.

K tomu, zda by měly školy být připojovány přímo k Internetu, nebo pouze k privátní síti (školskému intranetu), se Návrh nevyjadřuje. Představa školského intranetu však není příliš konzistentní s představou o vzájemně alternativních dodavatelích a možnosti, aby si školy vybíraly, přes koho a jak se připojí.

K čemu se Návrh dále vyjadřuje, je princip financování informatizace škol. Na rozdíl od stávajícího principu "vše ze státní kasy" jednoznačně preferuje sdružování prostředků:

Při vybavování škol, vzdělávacích institucí a knihoven ICT technologiemi a připojením k internetu hodlá vláda v maximální míře prosazovat princip sdružování finančních prostředků z více zdrojů.

Zajímavý je také požadavek, aby rychlost připojení vzdělávacích institucí rostla přednostně (tj. rychleji), než u ostatních subjektů veřejné správy.

V oblasti informatizace škol Návrh vytyčuje i konkrétní úkoly, mezi které patří zejména:

urychleně dokončit připojení všech vzdělávacích institucí (tj. jak škol, tak i knihoven a dalších)

získat a udržet evropský průměr, co do vybavenosti vzdělávacích institucí a parametrů jejich připojení

průběžně zvyšovat schopnost škol využívat ICT technologie, technologie e-learningu a vzdělávacího SW, včetně jejich zavádění do výuky

Jak dosáhnout informační gramotnosti?
Další "podoblast" je věnována informační gramotnosti, která je v Návrhu explicitně definována, a to následovně: Informační gramotností je obecně míněna vůle a schopnost lidí pracovat s informacemi a využívat k tomu informační a komunikační technologie (ICT technologie).

Vše je navíc chápáno nikoli jednorázově, ale jako kontinuální proces, který tudíž musí být součástí procesu celoživotního vzdělávání:

Vláda si plně uvědomuje, že vzhledem k rychlému vývoji v oblasti ICT není získání informační gramotnosti jednorázovou záležitostí, ale má kontinuální charakter. Proto musí být součástí systému průběžného celoživotního vzdělávání.

Potřebě získat a udržet si informační gramotnost je navíc připisována doslova klíčová role:

Absence či nedostatek informační gramotnosti vytváří u občanů tak silný handicap, že může vést k diferenciaci (rozvrstvení) obyvatelstva, resp. takovouto diferenciaci dále prohlubovat. Jde o problém, označovaný jako tzv. "digital divide". Vláda považuje za naprosto nezbytné proti tomuto nebezpečí aktivně bojovat, formou odstraňování překážek a podporou možností vzdělávání v oblasti informační gramotnosti pro nejširší vrstvy obyvatelstva.

Jaké ale jsou ony překážky? Návrh je vyjmenovává takto:

nedostatečná motivace a nízké povědomí o možnostech ICT technologií,

strach z prvních začátečnických kroků, z údajné složitosti a náročnosti

nízká dostupnost ICT produktů (zejména: počítačů) a služeb (zejména: připojení k Internetu), danou jejich relativně vysokou cenou, vzhledem ke kupní síle obyvatel

omezená dostupnost možností, jak informační gramotnost získat a udržet si ji

S druhou a čtvrtou překážkou hodlá vláda bojovat mj. i programem NPPG (Národní program počítačové gramotnosti), který považuje za základ celoživotního vzdělávání v oblasti informační gramotnosti, určený úplným začátečníkům. Do roku 2006 chce, aby informační gramotnost na úrovni NPPG získala nejméně polovina obyvatel. Vedle NPPG však musí existovat i pokročilejší vzdělávací programy, na vyšší úrovni, s možností objektivního hodnocení dovedností a znalostí. Zde vláda považuje za základ systém certifikací ECDL (European Computer Driving Licence), a požaduje aby do konce roku 2006 získali kvalifikaci na základní úrovni ECDL všichni vedoucí a odborní pracovníci veřejné správy.

Překonávat třetí překážku, tedy nízkou dostupnost ICT produktů a služeb, hodlá vláda občanům ulehčit daňovým zvýhodněním pro domácí počítače (včetně možnosti, aby firmy poskytly počítače svým zaměstnancům), a daňovým zvýhodněním domácího připojení k Internetu. Ministr Mlynář se právě takovýmto záměrem nikdy netajil, a na včerejší tiskové konferenci se k němu vyjádřil v tom smyslu, že po reformě veřejných financí příslušný návrh opět předloží do vlády.

Věda a výzkum
Oblast vědy a výzkumu je poněkud specifická, protože může navázat na vlastní koncepční dokument "Národní program výzkumu", který byl vládou schválen poměrně nedávno, v dubnu 2003. Návrh Státní informační a komunikační politiky se proto na něj odkazuje a přebírá jeho hlavní požadavky:
definovat roli státu pro oblast inovací, vymezit chybějící pravomoci a kompetence příslušného ústředního orgánu státní správy;

přijmout národní politiku inovací, včetně zohlednění návaznosti na inovační strategie krajů nebo regionů;

propojit databáze inovačních firem, aby poskytovaly veřejné správě a veřejnosti informace o státní podpoře výzkumu a vývoje, a o výsledcích aktivit financovaných z kapitol státního rozpočtu.

podpořit rozvoj národní páteřní sítě informační infrastruktury výzkumu a vývoje

rozvíjet mezinárodní spolupráci v oblasti programů výzkumu a vývoje v oblasti ICT;

zaměřit se na cílenou podporu technologickým parkům a inkubátorům.

předchozí část