Historie naší liberalizace, díl XXIII: Návrh opatření

Na podzim roku 2001, kdy od otevření našeho telekomunikačního trhu uplynulo několik měsíců, již bylo možné provést první hodnocení dosavadního průběhu liberalizace. Již se dalo hodnotit, zda a jakým směrem se trh vyvíjí, ale třeba také to, kde jsou největší slabiny a překážky nástupu konkurence. Tohoto úkolu se celkem pochopitelně chopili novináři, analytici a další "veřejně činné" profese. Vedle nich se ale stejného úkolu chopilo i tehdejší Ministerstvo dopravy a spojů (dnes již pouze "Ministerstvo dopravy"), které připravilo poměrně obsáhlý hodnotící materiál. Jeho náplní však nebyl jen pohled zpátky a hodnocení dosavadního vývoje telekomunikačního trhu, ale také pohled vpřed. Obsahuje totiž i návrh takových opatření, která by napravila to, co se nezdařilo, ukázalo jako nepříliš vhodné či omezující atd. Celý materiál byl koncipován se záměrem použít jej jako podklad pro přípravu novely telekomunikačního zákona, která by navržená opatření uvedla do praxe - a také zapracovala do naší legislativy aktuální požadavky EU, které jsme se zavázali převzít do určitého data do našeho právního řádu. Zde šlo hlavně o direktivu EU č. 2887/2000 o zpřístupnění místních smyček, kterou jsme se zavázali převzít do konce roku 2002.

Výsledkem aktivit MDS ČR byl materiál s výmluvným názvem "Návrh opatření k dalšímu rozvoji konkurence na telekomunikačním trhu v České republice". Byl předložen vládě v listopadu 2001, a ta jej 14.11.2001 projednala a přijala k němu usnesení č. 1182. V něm ukládá ministru dopravy a spojů "předložit vládě do 31. května 2002 návrh věcného záměru novely zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů.".

Dnes, s odstupem více jak roku, si již můžeme říci jak to vše dopadlo: koncem června 2002 proběhly volby, přišla nová vláda, a s ní dohoda na vzniku nového resortu (Ministerstva informatiky). Jeho designovaný šéf Vladimír Mlynář na Invexu 2002 poprvé seznámil odbornou veřejnost s tím, že dal přednost zahrnutí "nápravných opatření pro posílení konkurence" až do zcela nového telekomunikačního zákona (připravovaného zákona o elektronických komunikacích), a že chystaná novela bude obsahovat jen to, k čemu jsme se zavázali vůči Evropské unii. Tedy právě a pouze problematiku zpřístupnění místních smyček.

Důvodem pro odklad prokonkurenčních opatření (resp. přesun z novely do zcela nového zákona) měla podle Mlynáře být jejich komplikovanost a nedostatečný konsensus o jejich potřebě a konkrétní podobě, což by mohlo zpozdit včasné přijetí novely. Pravdou ale je, že i bez nich se přijetí novely zpozdilo (nyní je teprve projednávána v Parlamentě, a to už měla o 1.1.2003 platit). Stejně tak je pravdou, že náš telekomunikační trh potřeboval ona prokonkurenční opatření doslova jako sůl - a jejich faktické oddálení se nutně musí projevit nižším úrovní faktické konkurence.

Seznamme se ale přesto alespoň se základními myšlenkami citovaného "Návrhu opatření …" od MDS ČR a s podstatou navrhovaných opatření.

Hodnocení dosavadního vývoje

Pokud jde o pevné hlasové služby, zde materiál dochází k závěru že zde situace není dobrá, a že ani nový telekomunikační zákon (míněno: zákon č. 151/2000 Sb.) to moc nezlepšil:

V posledních dvou letech se růst hustoty hlavních telefonních stanic v pevné síti zastavil na úrovni 38 HTS/100 obyvatel a tento ukazatel dokonce začal v roce 2001 mírně klesat, přičemž telefonizace bytů klesá dokonce již od roku 2000. Přetrvávající téměř monopolní prostředí v tomto segmentu trhu není schopno stimulovat novou poptávku po službách.

V oblasti poskytování veřejné telefonní služby a provozování veřejné pevné telefonní sítě se v důsledku nabytí účinnosti telekomunikačního zákona začala uplatňovat konkurence, avšak dosud nedosahuje žádoucí úroveň. Pouze velmi malá část uživatelů veřejné pevné telefonní služby má dnes možnost vybrat si jiného poskytovatele služby.

Kladně je naopak hodnocena situace v oblasti mobilních sítí a Internetu, což ale není připisováno novému telekomunikačnímu zákonu, nýbrž vývoji ještě před jeho přijetím:

Nejvýznamnějším impulsem k rozvoji konkurence, a to nejen v oblasti mobilních telekomunikačních služeb, bylo udělení dvou licencí k provozování mobilních veřejných telekomunikačních sítí a poskytování služeb GSM v roce 1996. Tempo rozvoje mobilních telefonních sítí a služeb je stále oproti původním předpokladům značně velké i v celosvětovém kontextu.

Pro telekomunikační služby "netelefonního" typu a pro veřejné mobilní telefonní služby je až na výjimky vytvořeno v ČR příznivé konkurenční prostředí, které bylo založeno již před účinností (nového) telekomunikačního zákona. Tato skutečnost však neznamená, že i v tomto segmentu telekomunikačního trhu není co zlepšovat. Jako příklad lze uvést stále přetrvávající vysoké ceny za pronájem telekomunikačních okruhů a za hovory z mobilních do pevných telefonních sítí.

Toto poslední hodnocení platí obecně, a tedy i pro oblast Internetu. Specificky k dostupnosti Internetu se vztahuje následující hodnocení:

V posledních dvou letech došlo k prudkému rozvoji vyžívání služeb Internetu především v důsledku konkurenčního soupeření poskytovatelů služeb Internetu. …. Hlavním omezením dalšího rozvoje přístupu k Internetu pro širší veřejnost je relativně vysoká pořizovací cena osobních počítačů a skutečnost, že většina uživatelů je odkázána na využití pevné veřejné telekomunikační sítě společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s.

Na tomto hodnocení je určitě zajímavé, že materiál MDS ČR nehodnotí ceny telekomunikačních služeb jako příliš vysoké a brzdící rozvoj Internetu.

Jaká opatření?

Po hodnotící části obsahuje materiál MDS ČR z podzimu roku 2001 také návrh konkrétních opatření pro zvýšení konkurence na trhu. Tyto jsou rozděleny do tří hlavních okruhů:

• Propojování sítí
• Volba operátora a přenositelnost čísel
• Cenové regulace

Pokud jde o propojování sítí, zde materiál navrhoval zejména:

• stanovit lhůty pro vydání referenční nabídky propojení a sankce za jejich nedodržení,
• umožnit Českému telekomunikačnímu úřadu vstoupit z vlastní iniciativy do jednání o propojení
• zajistit transparentnost smluv o propojení
• stanovit sankce za nedodržení lhůt při uzavírání smluv o propojení a za porušování jejich podmínek.

V oblasti volby operátora materiál navrhoval:

• novelou telekomunikačního zákona vymezit rozsah úpravy, kterou provede ČTÚ opatřením
• upřesnit znění telekomunikačního zákona tak, že v případě geografických čísel bude přenositelnost při změně umístění účastníka zavedena pouze v rámci specifikované oblasti na základě síťového plánu
• stanovit sankce za nesplnění povinnosti umožnit výběr provozovatele a zajistit přenositelnost čísel ve své síti.

Pokud jde o první bod, zde bez náležitého zmocnění k vydání opatření regulátor nakonec musel zřídit "neformální fórum", jehož výsledky operátoři akceptovali na dobrovolné bázi. Přenositelnost čísel nakonec skutečně byla zavedena "pouze v rámci specifikované oblasti" (i bez explicitní podporu v zákoně).

V oblasti cenové regulace materiál navrhoval konkrétní opatření zejména k pronájmu telekomunikačních okruhů:

• doplnit do telekomunikačního zákona povinnost provozovatelů s výrazným podílem na trhu tvořit ceny za propojení a za pronájem telekomunikačních okruhů z oprávněných nákladů a přiměřeného zisku.
• dát ČTÚ ze zákona pravomoc stanovit vhodným způsobem metodiku tvorby cen a návazně ceny akceptovatelné na telekomunikačním trhu v České republice, pokud ceny za propojení anebo ceny za pronájem okruhů provozovatelů s výrazným podílem na trhu nebudou odpovídat cenám ve státech s fungující konkurencí.

Poslední částí materiálu "Návrh opatření k dalšímu rozvoji konkurence na telekomunikačním trhu v České republice" je i způsob zapracování direktivy EU č. 2887/2000 do našeho právního řádu. Nehovoří však explicitně o tom, zda má být poskytnut pouze tzv. přímý a sdílený přístup k místní smyčce (jak je tomu v nynější podobě novely), nebo zda má být povinně zahnut do nabídky také tzv. přístup k bitovému proudu (který je v předmětné direktivě EU volitelný, a do nové podoby novely se nedostal). Pokud jde o cenu za zpřístupnění místní smyčky, zde materiál navrhoval tuto úpravu:

Finanční náhrada bude nákladově orientovaná a pokud se strany nedohodnou, rozhodne o ní regulační orgán formou opatření.