Historie naší liberalizace, díl XX: Pevní vs. mobilní

Konec prvního čtvrtletí roku 2001 přinesl první propojovací smlouvy mezi Českým Telecomem a alternativními operátory pevných sítí (jako první je s ČTc podepsaly společnosti Contactel, Aliatel a eTel). Pravda, nestalo se tak na základě vzájemné dohody (ale až na zásah regulátora, který direktivně určil výši propojovacích poplatků), a nebyly to "úplné" propojovací smlouvy, ale pouze smlouvy částečné - řešící jen problematiku základních hlasových služeb.

Na druhou stranu existence těchto alespoň základních dohod přinesla určitý "oddych" vyjednávacím týmům na obou stranách. Umožnila jim zaměřit pozornost i na další oblasti propojení a věnovat se jim intenzivněji. V předchozí dílu jsme se zabývali jednou z těchto oblastí - Internetem. Dnes je na řadě druhá oblast: propojení pevných a mobilních sítí.

Proč je volání do mobilních sítí tak drahé?

Nebývalý růst mobilních sítí v ČR je zajímavým fenoménem, který jistě má celou řadu příčin. Jednou z nich je i cenová politika operátorů, konkrétně výše cen za volání z pevné sítě do sítě mobilní. Pokud je totiž cena za takovéto volání vysoká, a naopak cena za volání v rámci mobilní sítě nižší, jsou zákazníci motivováni k tomu, aby více používali své mobilní telefony - dokonce i tam, kde mobilitu nepotřebují a mohli by volat ze své pevné linky. Již jen z tohoto důvodu bylo a stále musí být v zájmu mobilních operátorů udržovat ceny za volání do mobilních sítí co nejvyšší. Naopak v zájmu operátorů pevných sítí je tuto cenu co nejvíce snížit, nejlépe až na úroveň volání v rámci pevných sítí.

Koncovou cenu (cenu pro koncového uživatele) přitom lze udržet na vysoké úrovni asi nejsnáze udržováním vysoké výše propojovacích poplatků, konkrétně poplatků za zakončení (terminaci) hovorů vedoucích z pevné sítě do sítě mobilní.

Svůj efekt samozřejmě mají i propojovací poplatky za opačně vedené hovory, neboli terminační poplatky za zakončení hovorů z mobilní sítě do sítě pevné. Čím budou nižší, tím nižší koncové ceny budou moci nabídnout mobilní operátoři svým zákazníkům - a tím více je budou motivovat, aby přešli na používání mobilních telefonů místo telefonů pevných.

V roce 2000, ještě před otevřením našeho telekomunikačního trhu, u nás existovala opravdu výrazná asymetrie propojovacích poplatků mezi pevnými a mobilními sítěmi. Dokládají to následující údaje:

• hovor ze sítě Českého Telecomu do sítě Eurotelu: propojovací poplatek činil 7,37 Kč za minutu, v opačném směru: 1,76 Kč
• hovor ze sítě ČTc do sítě Paegas: 7,60 Kč, v opačném směru méně než 2 koruny
• ze sítě ČTc do sítě Oskar: 7,15 Kč

Koncová cena při volání ze sítě ČTc do mobilní sítě byla v roce 2000 na úrovni 9,40 Kč za minutu, opačným směrem podle cenového programu uživatele mobilní sítě (často ale výrazně nižší).

I tento faktor zcela jistě přispěl k celkovému trendu: zájem o pevné telefony již delší dobu stagnoval, zatímco zájem o mobilní telefony v té době stále ještě prožíval doslova explozivní nárůst. Právě koncem roku 2000 přitom došlo k překonání magické hranice: počet mobilních telefonů překročil počet telefonů pevných (a nadále rychle rostl).

APVTS žádá regulátora o zásah

Propojovací poplatky z roku 2000 měly platnost jen pro tento rok, a v roce 2001 bylo třeba je sjednat znovu, v nové výši. Tlaku na jejich snížení vyšli vstříc i samotní mobilní operátoři, kteří se svými požadavky "klesli" na úroveň 6,50 Kč za minutu (pro zakončení hovoru z pevné sítě do sítě mobilní).

Operátoři pevných sítí však požadovali podstatně radikálnější snížení, až na úroveň 1,21 až 1,58 Kč za minutu. K této částce přitom dospěli tak, že vzali nejlacinější minutové tarify mobilních operátorů (vesměs poskytované v tarifech s 300 minutami zdarma) a vyšli z předpokladu, že tyto tarify nemohou být výrazněji pod úrovní nákladů. Dále je vydělili dvěma, jako důsledek předpokladu že zakončení hovoru přicházejícího z pevné sítě spotřebovává pouze polovinu síťových zdrojů které spotřebovává hovor uskutečněný zcela v rámci mobilní sítě.

Operátoři mobilních sítí měli na věc jiný názor, a dokládali jej také poukazem na evropský průměr propojovacích poplatků v mobilních sítích. Ten v roce v roce 2000 dosahoval výše 7,188 Kč za minutu.

Stanoviska obou táborů byla natolik odlišná, že dohoda se ukázala záhy jako nedosažitelná. Proto se již v květnu 2001 asociace APVTS (Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí) obrátila na regulátora se žádostí o direktivní určení cen za propojení mezi pevnými a mobilními sítěmi. Současně s tím APVTS požadovala i to, aby mobilní operátoři vydali své Referenční nabídky propojení (s návrhy propojovacích poplatků). Oba největší mobilní operátoři (Eurotel, tehdy s 64,23 % podílu na trhu mobilních služeb, a Radiomobil s 35,77 %) měli ze zákona povinnost takovouto referenční nabídku vydat, ale neučinili tak.

Dohoda na 3 korunách

V červnu 2001 došlo k poměrně zajímavému vývoji, když se největší pevný operátor (Český Telecom) a nejmenší mobilní operátor (Český Mobil, provozující síť Oskar), přeci jen dokázali dohodnout, a to na ceně 3,- Kč za minutu zakončení hovoru v mobilní síti.

Ostatní mobilní operátoři na takovouto dohodu nepřistoupili, ale Český Telecom se začal vůči nim chovat stejně, jako kdyby na ni přistoupili, a začal jim platit po 3 korunách za minutu (místo jimi požadovaných 6,50 Kč). Ve většině propojovacích smluv se totiž říká, že pokud se operátoři nedohodnou na nových cenách do začátku zúčtovacího období, domluví se později a ceny budou jednoduše aplikovat se zpětnou platností. Následně se roztočil celý nepřehledný (a nepříliš zveřejňovaný) kolotoč vzniku vzájemných pohledávek, dluhů a nesplacených částek, který nejspíše přetrvává dodnes - celá problematika propojovacích poplatků mezi pevnými a mobilními sítěmi totiž není dodnes úplně vyřešena.

Vraťme se ale ještě do června roku 2001 a k dohodě mezi Českým Telecomem a Českým Mobilem. To, že Telecom jednostranně "extrapoloval" svou dohodu o propojovacích poplatcích i na ostatní mobilní operátory mu umožnilo nabídnout Českému Mobilu, že pro něj bude směrovat jeho hovory do sítí ostatních mobilních operátorů,. Tedy že tyto hovory povede přes svou síť, dále do sítí příslušných mobilních operátorů, a to za dohodnutý propojovací poplatek ve výši 3 korun (plus tranzitní poplatky).

Z pohledu Českého Mobilu to jistě bylo velmi výhodné (nemusel platit 6,50 Kč za minutu, požadovaných ostatními mobilními operátory). Jeho konkurentům se to pochopitelně už tolik nelíbilo, a viděli v tom porušení vzájemných smluv o směrování provozu. Proto se v září 2001 obrací Radiomobil na regulátora se stížností na toto směrování provozu Českého Mobilu přes síť Telecomu.

Regulátor tuto stížnost uznal a směrování provozu přes síť Telecomu zakázal. Český Mobil pak musel platit ostatním operátorům poplatek 6,50 Kč za zakončení hovorů vedoucích do jejich sítí. Tím ale fakticky padla i jeho dohoda s Českým Telecomem o 3 korunách (protože její součástí byl i tranzit do ostatních mobilních sítí), a i Český Mobil začal požadovat po Telecomu částku 6,50 Kč za minutu hovoru vedoucího do jeho mobilní sítě.

Rozhodnutí regulátora: 3,66 Kč

Po žádosti asociace APVTS (z května 2001) se v červnu 2001 na stole regulátora objevila další žádost o direktivní stanovení cen za propojení mezi pevnými a mobilními sítěmi. Tentokráte šlo o žádost společnosti GTS, která požadovala cenu za terminaci 1 minuty hovoru ve výši 1,21 Kč.

Na rozhodnutí regulátora si ale všichni museli ještě počkat. Až do 27. listopadu 2001, kdy regulátor konečně vydává své cenové rozhodnutí č. 09/PROP/2001. Jeho podstatou je stanovení maximální výše propojovacího poplatku (za zakončení 1 minuty hovoru v mobilní síti): 3,66 Kč.

Vzato čistě aritmeticky, je výsledná částka (3,66 Kč) někde uprostřed mezi požadavky obou stran (6,50 a 1,21). S tím koresponduje i to, že ani jeden z táborů nebyl s rozhodnutím regulátora spokojen. Pevní operátoři poukazovali na to, že částka je stále vysoká a bude nadále prohlubovat bariéry mezi mobilními a pevnými sítěmi, včetně odlivu zákazníků do mobilních sítí.

Stejně tak protestovali proti verdiktu regulátora i operátoři mobilních sítí. Těm naopak připadla částka 3,66 Kč příliš malá - a s využitím stejné metodiky, jakou použil regulátor, sami dospěli k jiným částkám: Eurotel dospěl k částce 4,80 Kč, a Radiomobil k částce 4,49 Kč.

Tyto částky pak také mobilní operátoři požadovali po operátorech pevných sítí při dalším "kole" sjednávání vzájemných propojovacích poplatků, v březnu 2002. Mohli tak činit i proto, že cenové rozhodnutí regulátora 09/PROP/2002 z listopadu 2001 stále nebylo pravomocné, protože minimálně jeden z mobilních operátorů se proti němu odvolal.

Další vývoj

Také další vývoj v oblasti propojování pevných a mobilních sítí byl poměrně bouřlivý, a vedl například i k dočasnému rozpojování již existujících propojení (to potkalo dvojici Radiomobil a GTS). Dodnes také operátoři pevných sítí poukazují na to, že celá problematika není vyřešena a že mobilní operátoři nejsou podřízeni stejné míře regulace jako oni, a požadují sjednocení podmínek. Ale to si už necháme na některé z dalších pokračování tohoto seriálu.