ADSL v ČR

ADSL (Asymmetric Digital Subscriber Line) je technologie, která dokáže efektivně využít přenosový potenciál metalických vedení (např. i běžné telefonní dvoulinky) a přenášet po nich data rychlostí až v řádu megabitů za sekundu. Obvykle se jako maximální dosažitelná rychlost uvádí 8 Mbps, byť jen v jednom směru, zatímco v opačném směru je dosahována zhruba desetinová rychlost (proto také přívlastek "Asymmetric" v názvu technologie ADSL, která skutečně je asymetrická). V praxi ovšem velmi záleží také na kvalitě metalického vedení, i na jeho délce. Obecně platí, že s rostoucí délkou a klesající kvalitou klesá i maximální dosažitelná rychlost.

Technologii ADSL lze obecně nasadit na jakákoli metalická vedení (dostatečné kvality a vhodné délky) - tedy například i na taková vedení, která jsou privátní (například v rámci nějakého areálu, kde propojují dva objekty). Zdaleka nejvíce se ale ADSL nasazuje na již existující místní smyčky (v naší oficiální terminologii: účastnická vedení), neboli na metalická vedení budovaná pro potřeby klasické telefonie a vedoucí z bytů, kanceláří, učeben a nejrůznějších dalších lokalit (obecně: od každé telefonní zásuvky) k nejbližší telefonní ústředně.

Nasazením ADSL na místní smyčku lze vytvořit vysokorychlostní přenosový kanál (s již zmiňovaným maximem cca 8 Mbps v jednom směru), a tento využít pro přenos dat. Tedy například pro připojení koncového zákazníka k Internetu. Asymetrie ADSL zde bude dokonce výhodou (typický koncový uživatel je spíše "konzumentem" služeb, a tudíž přijímá více dat než jich odesílá). Snad největší přínos je ale v tom, že nasazení ADSL na místní smyčku nijak neomezuje její dosavadní využití. Lze na ní nadále telefonovat (dokonce i pomocí ISDN), bez jakékoli změny (ADSL totiž využívá vyšší část frekvenčního spektra, kterou zase nepoužívají klasické hlasové služby ani ISDN). Není tedy nutné pokládat žádné nové kabely, rozkopávat ulice, chodníky atd. Vše se odehrává v rovině efektivnějšího využití toho, co již existuje.

Nasazení ADSL na místní smyčky však samozřejmě není jen otázka technologická. Je to i otázka ekonomická (zda se to vyplatí, kolik to bude stát atd.), a samozřejmě také otázka "vlastnická". Místní smyčky někomu patří, a pokud jejich vlastník nemá ze zákona povinnost umožnit k nim přístup (není uzákoněno tzv. zpřístupnění místní smyčky), je to právě a pouze on, kdo má vše v rukou a rozhoduje o nasazení či nenasazení technologie ADSL. V ČR je situace taková, že zpřístupnění místních smyček není uzákoněno (byť příslušná novela telekomunikačního zákona je právě projednávána v parlamentě). O nasazení ADSL tak fakticky rozhoduje Český Telecom, který je majitelem prakticky všech místních smyček v ČR.

První dva pilotní projekty ADSL

První rozsáhlejší experimenty s nasazením ADSL zahájil Český Telecom ještě v minulém století. Konkrétně 15. listopadu 1999 totiž spustil svůj první pilotní projekt, zaměřený na otestování ADSL technologie v sítí ČESKÉHO TELECOMU a její možností. Jednalo se o interní a neveřejný projekt, který trval do 31. července 2000 a měl pomoci definovat produkty a technické a procesní zajištění celé služby. Po jeho skončení se však dlouho nic nedělo, prakticky celý další rok.

Až 1. července 2001 byl spuštěn další pilotní projekt, tentokráte již označený jako "komerční pilotní projekt služeb ADSL". Mohli se jej účastnit i zájemci z řad veřejnosti (pokud se nacházeli v dosahu těch telefonních ústředen ČTc, kde pilotní projekt probíhal).

První pokus o start ADSL

Druhý pilotní projekt ADSL měl původně skončit ke konci února 2002, a podle všeobecného očekávání (i signálů od samotného Českého Telecomu) na něj mělo navázat řádné spuštění ADSL služeb, jako skutečně veřejné služby. Neoficiálně se hovořilo o 1. březnu 2002 jako o dni ostrého startu. S tím korespondovala i skutečnost, že 25.2.2002 vyšlo únorové číslo Telekomunikačního věstníku, ve kterém byly zveřejněny "Všeobecné podmínky pro poskytování veřejné telekomunikační služby IOL Platinum". Právě tak totiž Telecom pojmenoval své ADSL služby, a svěřil jejich odbyt svému dceřinnému Internetu OnLine (IOL, jako součásti odštěpného závodu Imaginet).

Součástí těchto podmínek bylo i nadefinování konkrétních variant ADSL služeb z hlediska rychlostí (ale nikoli již cen). Konkrétně se jednalo o tyto čtyři "rychlostní" varianty s omezeným (resp. "počítaným") objemem přenesených dat:

• 256/64 kbps
• 512/128 kbps
• 1024/256 kbps
• 2048/512 kbps

a o jednu variantu s neomezených objemem přenesených dat a s rychlostí 256/64 kbsp.

Celá věc ovšem měla významný háček, na který okamžitě začali poukazovat alternativní operátoři: Český Telecom jako výlučný vlastník místních smyček totiž nabídnul možnost jejich využití (pro poskytování služeb spojených s přístupem k Internetu) pouze svému IOL, tedy fakticky jen sám sobě, a nikoli ostatním poskytovatelům služeb. Ti to kvalifikovali jako zneužití dominantního postavení a začali se dožadovat nápravy. Konkrétně toho, aby Telecom vydal tzv. velkoobchodní nabídku ADSL služeb, ve které by byly stanoveny podmínky, za jakých by i ostatní poskytovatelé mohli získat přístup k ADSL službám (na velkoobchodní bázi) a využít je k poskytování vlastních služeb koncovým zákazníkům.

K 1. březnu 2002 však Telecom své ADSL služby (resp. IOL své služby IOL Platinum) nespustil. Konkrétní důvody nejsou dodnes oficiálně známy, neoficiálně se spekulovalo o celé řadě důvodů - od technické nedořešenosti, přes snahy neohrozit ISDN, efekt protestu konkurence, až po různé zákulisní a strategické důvody.