Proč se zvýší DPH u telekomunikací a dalších služeb?

Vyšlo v prosincovém čísle měsíčníku IT-NET

Podle dostupných informací, zatím ovšem stále neoficiálních, naše Ministerstvo financí skutečně chystá zvýšení sazby DPH u mnoha služeb včetně služeb telekomunikačních, s odkazem na to, že to je nutné kvůli našemu blížícímu se vstupu do EU. Tento argument je v zásadě oprávněný, ale je vhodné mu správně rozumět. Požadavky EU totiž neříkají nic o 22 procentech DPH, ale mluví pouze o sjednocování sazeb daně z přidané hodnoty u služeb i produktů, a konkrétně u telekomunikačních služeb požadují jejich zařazení do standardní sazby DPH.

Podívejme se nejprve, jaká je situace se sazbami DPH v Evropská unii. Ta počítá s existencí jediné "standardní" sazby DPH, kterou by mělo být daněno vše - a připouští pouze určité více či méně časově omezené výjimky ve formě nižších sazeb. Důležité ale je, že neříká, jak vysoká by standardní sazba daně z přidané hodnoty měla být - pouze požaduje, aby její minimální výše byla 15 procent. Jak ukazuje následující tabulka (s údaji ke květnu 2002), této minimální úrovně dosahují pouze v Lucembursku, zatímco ve většině ostatních členských zemí EU je standardní sazba DPH vyšší (ale v jednotlivých zemích různá). Kromě toho je z tabulky patrné i to, že mnoho členských zemí EU stále ještě má jednu, či dokonce dvě snížené sazby DPH, a některé mají také tzv. "parkovací sazbu". Ta je míněna jako přechodné opatření, které má zmírnit šok z přechodu z nižší sazby na sazbu standardní (tj. fakticky se zdanění zvýší nejprve na tzv. parkovací sazbu, a teprve za určitou dobu se přesune do standardní sazby).

Pravdou také je, že ve všech členských zemích EU (podle stejného zdroje jako uvedená tabulka) jsou telekomunikační služby daněny základní (tj. standardní) sazbou DPH. Evropská unie přitom požaduje to samé - tedy zařazení telekomunikačních služeb do standardní sazby DPH - i po nás, jako po kandidátské zemi usilující o vstup, a to nejpozději k okamžiku našeho vstupu. U nás dosud jsou telekomunikační služby zařazeny do snížení 5% sazby DPH. Z tohoto pohledu je tedy chystaný krok našeho ministerstva financí logický. V současné době, vzhledem k rychlosti přijímání našich zákonů je na splnění požadavků EU skutečně již nejvyšší čas (vyjdeme-li z předpokladu, že bychom do Unie vstoupili k 1.1.2004).

Zajímavé ovšem je, že přesun do standardní (a z našeho pohledu vyšší) daňové sazby požaduje EU také u celé řady dalších produktů a služeb, včetně takových jako jsou stavební práce či teplo. U těchto dvou komodit se ale našim vyjednavačům podařilo dosáhnout odkladu, a to až do roku 2007. Do této doby tedy smí stavební práce i teplo zůstat ve snížené sazbě DPH. Otázkou je, zda to samé nešlo dojednat i v případě telekomunikačních služeb. Odpověď je taková, že se o to naši vyjednavači ani nepokoušeli. Podle zprávy ČTK z 12.2.2110 ČR:

… v oblasti daní nežádá už o dočasné používání nižší sazby daně z přidané hodnoty na telekomunikační služby a menší spotřební daně na pohonné hmoty....

Ještě v září t.r., v souvislosti s tzv. povodňovými balíčky, naši politici signalizovali záměr zavést i u nás tzv. parkovací sazbu (jako dočasnou, pro zmírnění skokového přechodu), ve výši cca 12 až 13 procent, a převést do této "parkovací sazby" jak telekomunikační služby, tak i stavební práce a teplo. V ní by ale měly tyto komodity zůstat jen do našeho vstupu do EU, a poté by byly přeřazeny do standardní sazby. Zajímavé je, že tyto snahy přeřadit do parkovací sazby také stavební práce a teplo se objevily v době, kdy již ČR měla vyjednán s EU příslušný odklad až do roku 2007, umožňující ponechat tyto služby ve snížení sazbě.

Později, po "pádu" povodňových balíčků, změnilo Ministerstvo financí názor na možnost zavedení přechodné parkovací sazby a ústy ministra Sobotky prohlásilo, že na její zavedení již není čas. To fakticky znamená skokový přechod ze snížené sazby (dnes 5 procent) do "standardní" sazby DPH (dnes 22 procent). Současně s tím přestaly přicházet signály o tom, že by se to mělo týkat i stavebních prací a tepla, na které má ČR dojednánu výjimku - týkat by se to mělo pouze služeb telekomunikačních, u kterých ČR o výjimku nežádala (viz výše).

Co to bude znamenat?

Co by přeřazení telekomunikačních služeb z nižší do vyšším (standardní) daňové sazby znamenalo, při zachování současných hladin DPH, lze dokumentovat na následujícím příkladu: pokud dnes uživatel "zkonzumuje" služby v hodnotě 100 Kč (v cenách bez DPH), jako neplátce daně z přidané hodnoty za ně zaplatí 105 Kč (za předpokladu 5% snížené sazby). Po změně by za stejné služby zaplatil již 122 Kč, což odpovídá zvýšení koncové ceny cca o 16,2 procenta.

Pro hodnocení celkového dopadu takovéto změny je třeba vzít v úvahu více faktorů. Na první pohled je patrné, že při zachování celkové hladiny toho, co si za poskytované služby budou účtovat jejich poskytovatelé, by došlo ke zvýšení koncové ceny (pro neplátce DPH) o oněch 16,2 %. Efekt tohoto zvýšení by však přinesl pouze více peněz do státní kasy, a tudíž i možnost jejich dalšího přerozdělování na opravdu nejrůznější účely. Neznamenal by naopak zvýšení výnosů telekomunikačních operátorů, což by se mohlo odrazit například v investicích do celého sektoru, zkvalitnění poskytovaných služeb atd. Šlo by tedy spíše o určité "větší odčerpání" peněz koncových uživatelů ze sektoru telekomunikací.

K celkovému zvýšení koncových cen telekomunikačních služeb (včetně DPH) by ale nemuselo nutně dojít, nebo alespoň ne v rozsahu 16,2 procenta, pokud by poklesly "základní" ceny (bez DPH). K tomu by mohlo dojít zejména díky postupu skutečné liberalizace na telekomunikačním trhu a větším konkurenčním tlakům. Dosavadní průběh liberalizace našich telekomunikací však příliš nadějí k optimismu v tomto ohledu nedává. K určitému nástupu konkurence a poklesu cen sice došlo, ale jen v segmentu firemních zákazníků (kteří mnohdy jsou plátci DPH a dokáží si odpočítávat daň z přidané hodnoty), a nikoli v oblasti domácností a soukromých osob, které nejsou plátci DPH resp. nemohou si DPH odpočítávat.