 |
 |
Ve znamení konvergence?
Vývoj v oblasti telekomunikací a v oblasti budování tzv. informační společnosti se v ČR až dosud odehrával odděleně, bez významnějšího vzájemného provázání. Měli jsme a stále máme samostatnou Národní telekomunikační politiku a samostatnou Státní informační politiku. První signály o tolik potřebné konvergenci i na úrovni národních koncepcí se ale již objevují.Chceme-li se zamyslet nad působením ICT průmyslu v ČR, je dobré se něj dívat jako na proces, který probíhá za určitých podmínek a určitém rámci (prostředí). Na formování tohoto rámce se podílí celá řada faktorů, včetně celkové vzdělanosti a kupní síly obyvatel. Velmi významné je ale z tohoto pohledu i působení státu, který zde má dvě hlavní role: sám je velkým "konzumentem" produktů a služeb z oblasti ICT, ale je také "architektem a strážcem mantinelů", který přijímá zásadní koncepční rozhodnutí, zavádí je do praxe a stará se o jejich naplnění, resp. dodržování.
Pojďme se proto podívat, jak se vyvíjel celkový přístup státu ke koncepčnímu řešení problematiky informační společnosti a telekomunikací.
Na počátku byly jen telekomunikace
Bezprostředně po sametové revoluci v roce 1989, a ještě dlouho poté (zhruba do poloviny devadesátých let), se náš stát problematikou informačních technologií explicitně nezabýval - alespoň ne v roli "architekta a strážce mantinelů". Byl sice již aktivním "konzumentem" informačních i telekomunikačních služeb, ale ještě necítil potřebu angažovat se v rovině tvorby nějaké jednotné koncepce. Nejrůznější orgány veřejné správy, motivované potřebou plnit své konkrétní úkoly, se již vybavovaly výpočetní technikou a začaly také budovat své vlastní (resortní) informační systémy, ale tato jejich činnost nebyla nijak významněji centrálně koordinována, alespoň pokud jde o jejich vzájemnou technickou kompatibilitu a možnost spolupráce. Stát nejspíše ještě necítil potřebu o něco takového usilovat. Později, při snahách o vzájemné propojení resortních informačních systémů, to způsobilo nemalé problémy. Také nějaké snahy o budování "informační společnosti" byly v té době věcí zcela neznámou.
Poněkud jiná situace byla v oblasti telekomunikací. Zde již počátkem devadesátých let stát cítil určité problémy a také potřebu aktivně je řešit. Jednalo se hlavně o nedostatečně rozvinutou komunikační infrastrukturu pro pevnou telefonii. Situace v této době skutečně byla dosti špatná, infrastruktura zaostalá a poptávka po pevných telefonních linkách zůstávala neuspokojena (mnoho lidí čekalo dlouhé roky na zřízení tel. přístroje). Již v roce 1992 byl přijat zákon umožňující oddělení správy a výkonu telekomunikací, a také oddělení poštovních služeb od telekomunikací. Výsledkem byl vznik SPT Telecom, nejprve jako státního podniku a posléze jako akciové společnosti. Především ale mohla vláda v roce 1994 přijmout své první koncepční rozhodnutí ve stylu "jak dál s telekomunikacemi". Jde o dokument "Hlavní zásady státní telekomunikační politiky" (přijatý usnesením vlády č.428 z 10. 8. 1994).
Hlavní náplní tohoto rozhodnutí bylo vyřešit problémy s pevnou telefonní sítí - cestou zachování monopolu v této oblasti až do konce roku 2000, naplánováním konkrétních rozvojových cílů (dosažení počtu 4 150 tisíc pevných telefonů do roku 2000) a vstupem strategického partnera do SPT Telecom.
Problematiku Internetu a informačních služeb tehdejší rozhodnutí explicitně neřešilo, ale formulovalo zásadu: "všechno ostatní" (míněno: kromě pevné veřejné telefonie) bude postupně liberalizováno. To se také stalo.
Důsledky rozhodnutí z roku 1994
Jedním z konkrétních důsledků koncepčního rozhodnutí z roku 1994 bylo udělení dvou licencí na mobilní sítě GSM společnostem Eurotel a Radiomobil (později i třetí licence firmě Český Mobil). Následná konkurence na mobilním trhu, byť zpočátku jen ve formě pouhého duopolu, se záhy postarala o pokles cen a nebývalý rozvoj mobilní GSM telefonie. Rozvoj byl tak výrazný, že se projevil i poklesem poptávky po službách pevné telefonie - již kolem roku 1999 se růst počtu pevných telefonů zastavil a dále neroste (spíše klesá). Koncem roku 2000 bylo v ČR jen 3 854 000 pevných telefonů, takže vytčený rozvojový cíl 4 150 000 telefonů se nepodařilo splnit. Ne proto, že by to SPT Telecom (mezitím přejmenovaný na Český Telecom) nedokázal - ale proto, že lidé o pevné telefony již nemají zájem.
Dalším důsledkem koncepčního rozhodnutí z roku 1994 byla liberalizace Internetu v polovině roku 1995. Došlo k ní nepřímo a nejspíše bez aktivního záměru. Společnost Eurotel totiž dostala již v roce 1990 exkluzivní smlouvu na veřejné datové služby (mezi které spadalo i poskytování přístupu k Internetu). Ačkoli Eurotel tehdy sám přístup k Internetu neposkytoval, exkluzivní charakter jeho licence bránil tomu, aby jej mohli poskytovat jiné subjekty. Ovšem právě v polovině roku 1995 Eurotel odprodal svou divizi datových sítí (NexTel) společnosti SPT Telecom a kvůli tomu jí musela být vystavena nová licence. V tomto okamžiku ale již zaúčinkovalo rozhodnutí vlády z roku 1994 (o liberalizaci "ostatních" služeb) a licence byla vydána již jako neexkluzivní.
Následně mohly potřebnou licenci na poskytování veřejných datových služeb získat i další subjekty - a tak se objevili první internetoví provideři a v ČR se začal rozvíjet komerční Internet.