VoFR, Voice over Frame Relay

Jinou přenosovou technologií, která se v praxi používá pro přenos hlasu, je technologie Frame Relay. Jde o technologii, vyvinutou zejména pro potřeby emulace vyhrazených dvoubodových spojů na bázi sdílené infrastruktury - neboli k tomu, aby se společná (sdílená) síť mohla tvářit vůči svým uživatelům jako dedikovaný (vyhrazený) spoj, na kterém je pak možné provozovat nejrůznější další přenosové mechanismy (přenosové protokoly vyšších vrstev). Kvůli tomu musí technologie Frame Relay fungovat na úrovni linkové vrstvy a tudíž pracovat s bloky dat, označovanými jako rámce (anglicky: frames), zatímco "paketem" se obvykle rozumí blok dat přenášený na úrovni síťové vrstvy.

Významnou odlišností rámců Frame Relay od buněk ATM je jejich velikost - rámce mohou být různě velké a jsou obecně podstatně větší než miniaturní ATM buňky o pevné velikosti 53 bytů.

Způsob, jakým technologie Frame Relay emuluje vyhrazenou přenosovou kapacitu, je naopak podobný technologii ATM a jejímu režimu ABR (Available Bit Rate). Frame relay totiž každému spojení zaručuje určitou minimální přenosovou kapacitu, tzv. CIR (Committed Information Rate). Měřený k bitech za sekundu resp. násobcích. Kromě toho ale může Frame Relay nabídnout v rámci příslušného spojení i určitou další přenosovou kapacitu, tzv. EIR (Excess Information Rate), ovšem bez záruky, podle svým momentálních možností. Příkladem může být FR spoj 64/32 kbps, čímž se rozumí to, že garantuje přenosovou rychlost 32 kbps (jako CIR), a navíc může (ale nemusí) mít k dispozici ještě dalších 32 kbps (jako EIR), takže maximální přenosová rychlost může dosahovat až 64 kbps.

Pro potřeby přenosu hlasu je ale důležité to, že Frame Relay standardně nenabízí podporu tzv. kvality služeb, zejména pokud jde o garanci konkrétních hodnot maximálního přenosového zpoždění a pravidelnosti doručování přenášených dat (jako to umí např. ATM). Důvodem je skutečnost, že síť Frame Relay je ve své podstatě klasickou datovou sítí s přepojováním paketů (byť funguje na úrovni linkové vrstvy). Již jen kvůli tomu, že přenáší relativně dlouhé rámce, může v uzlech této sítě docházet k výraznějšímu zpoždění při přenosech hlasových paketů.

Principiálním řešením je například fragmentace (rozbíjení větších rámci na menší fragmenty) či zavedení prioritizace, viz výše. Obojí je technicky možné a dnes již na to existuje podpora v konkrétních zařízeních od konkrétních výrobců. Například někteří poskytovatelé Frame Relay dnes již nabízí tři úrovně služeb:

• Real-Time Variable Frame Rate, zejména pro hlasové služby (funkčně jde o analogii NRT-VBR služeb sítí ATM)
• Non-Real Time Variable Frame Rate, hlavně pro vzájemné propojování sítí LAN a pro náročnější práci s Internetem či v rámci intranetu
• Available/Unspecified Frame Rate, pro email, přenosy souborů a další nejméně náročný provoz

Výhodou technologie Frame Relay je její jednoduchost (alespoň ve srovnání s ATM), a také dobrá dostupnost hotových produktů i služeb za konkurenční ceny. Existuje dokonce i standard (doporučení FRF.11), které říká jak by měla být řešen přenos hlasu v sítích Frame Relay. S jeho praktickým naplněním ale jsou stále problémy, zejména pokud jde o vzájemnou interoperabilitu řešení od různých výrobců.

Přesto je použití technologie Frame Relay pro přenosy hlasu poměrně časté - podobně jako u ATM ale spíše v páteřních částech sítí, nikoli až k jednotlivým koncovým uživatelům. Na rozdíl od technologie ATM, která je typicky používána pro vysokorychlostní spoje, je Frame Relay využíváno spíše na nižších rychlostem. Tedy například pro propojení meších firemních pobočkových ústředen mezi sebou či jejich napojení na větší ústředny, ale asi již ne pro vzájemné propojení "větších" ústředen s velkými objemy provozu.