Odložený prodej Telecomu?
Premiér Zeman včera dosti překvapivě naznačil, že prodej státního podílu v Českém Telecomu by mohl být odložen a ponechán až na příští vládu. Důvodem je situace na trhu, která není pro prodej příznivá. Jaká ale je dosavadní historie pokusů o (do)prodej Telecomu? A jaké by mohly být důsledky tohoto odkladu pro liberalizaci našeho telekomunikačního trhu?Včerejší den přinesl poměrně překvapivý výrok premiéra Zemana o tom, že hodlá odložit privatizaci Českého Telecomu. Jak napsala včerejší iDnes již v poledních hodinách
[Zeman) … v rozhovoru pro ČTK řekl, že je připraven přenechat privatizaci Českého Telecomu příští vládě i přes to, že nový majitel měl být znám už na jaře. "Domnívám se, že... budoucí vláda může Telecom privatizovat úspěšněji než vláda současná," prohlásil.
Jako důvod pak uvedl
… telekomunikační tituly mají momentálně nízkou cenu na trhu, a proto by tržba z prodeje nebyla tak vysoká, jak se očekávalo.
iDnes pak dále uvedla, že
Za 51 procent akcií chce stát podle posledních vyjádření získat padesát miliard korun. Původně ale počítal zhruba s osmdesáti.
K tomu si dovolím připomenout, že ještě počátkem roku 2000 stát počítal téměř s 200 miliardami! Právě premiér Zeman v březnu loňského roku řekl (podrobněji viz článek 200 miliard, nebo oči pro pláč?) :
"Za Telecom jsme čekali původně výnos 93 miliard korun, nyní odhaduji dvojnásobnou částku",
přičemž toto své očekávání zdůvodnil následovně:
"Hlavním důvodem k optimistickým očekáváním je růst cen akcií na pražské burze.
Pravdou je, že počátkem roku 2000 mohla situace vypadat docela optimisticky, neboť kurzy akcií telekomunikačních firem tehdy ještě byly vysoké. Snad jen opravdu velmi dobrý prognostik mohl tehdy předpovědět, k jakému sešupu dojde v následujícím období. A tak než se naše vláda stačila rozhoupat, došlo ke známému propadu v celém telekomunikačním sektoru (v souvislosti s prodejem licencí UMTS v zahraničí, i v souvislosti s děním ve světě dot.comů atd.). Pravdou je, že dnes by naše vláda z prodeje zbývajícího státního podílu v Telecomu nedostala zdaleka tolik. Proto rozhodnutí počkat s prodejem má jistou logiku, byť není vůbec jisté, kdy a jak dojde k opětovné konsolidaci telekomunikačního sektoru, k růstu telekomunikačních akcií, a s tím i k příznivějším podmínkám pro prodej Telecomu. Celá věc má ale několik dalších aspektů hodných zřetele.
Jenom Zeman, nebo celá vláda?
Z informací, které byly dostupné včera, vyplývá že záměr odložit prodej Telecomu je záměrem samotného premiéra Zemana, nikoli rozhodnutím vlády. iDNes napsala:
Jeho kolegové byli zaskočeni, mluvčí vlády Libor Rouček ani Fond národního majetku nemohli záměr premiéra pro iDNES komentovat.
Fond národního majetku se stále drží stávajícího vládního usnesení, které mu ukládá realizovat výběr strategického partnera pro Český Telecom do konce března 2002," řekla iDNES Lucie Králová z tiskového oddělení FNM.
Dodala, že Zemanovo prohlášení je pro FNM novinkou. Fond koncem listopadu vyzval potenciální zájemce o majoritní státní podíl v Českém Telecomu, aby své nabídky předložili mezi 19. prosincem a 9. lednem.
Že by tedy šlo o náhlé a s vládou nekonzultované procitnutí našeho premiéra, který se probral z určité letargie? A udrží svůj výrok, nebo jej záhy odvolá a svede jeho vznik na nepochopení hloupých novinářů, kterým tentokráte ani nepogratuluje k jejich inteligenci? Uvidíme.
Proč tak dlouhé otálení?
Zajímavá je jistě otázka, proč stát neprodal svůj podíl v Telecomu již dříve, v době kdy k tomu byly příhodnější podmínky. O důvodech mohu pouze spekulovat.
Od roku 1994, kdy bylo poprvé rozhodnuto o zachování monopolu Telecomu do konce roku 2000 a o vstupu strategického partnera, se vše zdálo směřovat k tomu, že budoucím kupcem bude právě strategický partner (či jeho majoritní vlastník, nizozemský KPN). Když Klausovu vládu, která vše takto "rozjela", vystřídala vláda sociální demokracie v čele s Milošem Zemanem, pokračovala v této linii a jednala se strategickým partnerem.
V dubnu 1999, v rámci své Národní telekomunikační politiky, Zemanova vláda deklarovala že stát by si měl ponechat majoritní podíl v tehdy ještě monopolním Telecomu nejméně do počátku roku 2001, do okamžiku plánovaného otevření telekomunikačního trhu (viz Prodej SPT aneb Je Národní telekomunikační politika jen cárem papíru? ):
U SPT TELECOM, a.s., vzhledem k exkluzivním právům na poskytování mezinárodní a meziměstské telefonní služby po pevné síti, (...) je potřebné zachovat majoritní podíl státu v SPT TELECOM, a.s. minimálně do doby ukončení uvedené exkluzivity."
Zhruba v září 1999 však vláda obrací a ústy ministra Mertlíka říká:
"Podmínky pro privatizaci nastaly, není důvod toto rozhodnutí odkládat."
Hlavním kandidátem samozřejmě byl strategický partner, který se již předtím pokusil sám zprivatizovat Telecom za jeho vlastní peníze (podrobněji viz články Chystá se TelSource převzít SPT Telecom plně do svých rukou? a SPT Telecom: pokus o převzetí se nezdařil).
Další jednání se strategickým partnerem ale dlouho nevedla ke konkrétnímu cíli, a bez dostatku věrohodných informací raději nechci spekulovat o tom, co bylo příčinou (a kdo na tom měl jaký podíl).
V srpnu loňského roku vše vyvrcholilo deklarováním nezájmu ze strany strategického partnera (viz KPN už nemá zájem o Český Telecom). Stalo se tak zřejmě v důsledku strategických změn v nizozemském KPN, který jimi reagoval na situaci do které se dostal po zakoupení licence na mobilní sítě 3. generace.
Náš stát se pak snažil dohodnout se strategickým partnerem alespoň na tom, že své podíly prodají ve vzájemné součinnosti (nezapomínejme, že KPN získal v Telecomu tzv. blokační minoritu a důležitá strategická rozhodnutí nemohla být realizována bez něj). V nové pozici ale KPN nejspíše sám měl o prodej zájem, a tak se našemu státu (téměř po roce) podařilo uzavřít s ním dohodu o společném postupu při prodeji Telecomu (v červnu 2001, viz článek Strategický partner v Českém Telecomu končí).
Poté již se mohlo začít s hledáním nového kupce, který měl být znám do konce října 2001. Pak došlo k odkladu až na březen příštího roku (2002). No a nyní přichází premiér Zeman se záměrem odsunout prodej ještě více ….
Odložená liberalizace?
Nový odklad prodeje Telecomu, pokud k němu skutečně dojde, bude nutně mít efekt i na liberalizaci našeho telekomunikačního trhu. Není žádným tajemstvím, že náš stát (přesněji: naše vláda) se snaží maximalizovat očekávané výnosy z prodeje Telecomu, ale činí tak způsobem, který naopak výrazně utlumuje liberalizaci telekomunikačního trhu. Stačí jmenovat odklad zavedení služeb volby operátora (a přenositelnosti čísel), který právě vláda prosadila do nově vznikajícího telekomunikačního zákona a fakticky tak zachovala Telecomu exkluzivitu při obsluze rezidenčních zákazníků. Z poslední doby pak je třeba poukázat na způsob, jakým vláda udělila Telecomu další exkluzivitu, tentokráte na obsluhu celé veřejné správy (a sama vláda dokonce na rovinu řekla, že jedním z cílů tohoto kroku je zvýšení tržní hodnoty Telecomu).
Nejsmutnější je na tomto postupu předpoklad, ze kterého vláda nutně vychází: že větší hodnotu má vyšší procentuelní podíl Telecomu na menším a zadušeném telekomunikačním trhu. Osobně jsem přesvědčen, že je tomu naopak - že větší tržní hodnotu bude mít třeba i nižší procentuelní podíl na větším telekomunikačním trhu, který se výrazně rozvíjí (a ne stagnuje).
Co bude příští rok?
Záměr odložit prodej Telecomu navíc přichází v době, kdy doslova buší na dveře nové důležité kroky, které rozhodnou o tom zda postupná liberalizace našeho telekomunikačního trhu bude dále pokračovat, nebo se zastaví či se dokonce začnou některé věci vracet zpět do své dřívější podoby. O co konkrétně jde?
Například o to, že dosud nejsou známy ceny univerzální služby, neboli základního hovorného v síti Českého Telecomu pro příští rok - tedy to, za co drtivá většina z nás stále telefonuje. Budeme příští rok platit opět více, nebo otevření našeho telekomunikačního trhu přeci jen přinese i zde nějaké zlevnění? Podle dostupných informací se o těchto cenách teprve jedná, a to na bázi stejného mechanismu, který se používá již od roku 1995 (což fakticky znamená každoroční zdražování podle určité formulky). Na včera skončené konferenci tel.con 2001 - České telekomunikace: bilance a výhledy zástupci Telecomu hlasitě mluvili o potřebě rebalancovat tarify (pokolikáté už), což podle mého názoru nevěští žádné zlevňování, hlavně u místních hovorů, kde pro rezidenční zákazníky (soukromé osoby) stále neexistuje alternativa.
Možná ještě podstatnější je ale skutečnost, že podle rozhodnutí ČTÚ by již od počátku roku 2002 měly být propojovací poplatky pro pevné sítě založeny na jiném modelu (resp. způsobu výpočtu) než dnes, a to na modelu LRIC, což by mělo následně vést i k výraznému snížení koncových tarifů. Vzhledem k brzkému konci kalendářního roku ale nevypadá příliš pravděpodobné, že by se příslušné změny podařilo realizovat včas. Podrobněji se k této problematice vrátím v samostatném článku.
Stejně tak nás ale příští rok čekají dvě významné události: v polovině roku by to mělo být zavedení tzv. volby operátora (ve variantě s individuální předvolbou), a do konce roku pak ve variantě s trvalou předvolbou (a také přenositelnost čísla). Také k této problematice bych se rád vrátil v samostatném článku. Již nyní si ale dovolím konstatovat, že nepřispějí ke zvýšení podílu Telecomu na trhu, ale právě naopak (jde o základní opatření, která otevřou dveře nástupu skutečné konkurence). Jak se ale v této situaci bude chovat stát, stále ještě vlastnící majoritu v Telecomu a usilující o jeho co nejlukrativnější prodej? Bude se angažovat ve zvyšování jeho pozice a podílu na trhu, na úkor ostatních operátorů? Nebo se bude chovat zcela neutrálně? Nebo bude aktivně podporovat nástup konkurence a skrze ni i rozvoj celého telekomunikačního trhu?