Když stránky obrací počítač

Ve výzkumných laboratořích Hewlett-Packard se zabývají mnoha zajímavými věcmi. Vedle projektu města budoucnosti s názvem Cooltown jde například o inovativní způsoby digitálního fotografování. Jak se třeba změní naše "fotografovací zvyky" až budeme moci fotit kdykoli, kdekoli a v podstatě trvale? A bude nás bavit číst texty z obrazovky místo z papíru?

Včera jsme si popisovali, jak ve výzkumných laboratořích Hewlett-Packard budují město budoucnosti jménem Cooltown. Je zajímavé tím, že v něm dochází ke vzájemnému prorůstání reálného hmotného světa a virtuálního světa, díky všudypřítomným technologiím. Není to ale zdaleka jediná oblast budoucího vývoje, kterou zde zkoumají. Zkusme si proto naznačit aspoň něco z těch dalších. Začněme třeba fotografováním.

Casual capture - spontánní snímání?

Fotografování, podobně jako snad všechny lidské aktivity, prochází určitým vývojem, jehož hnacím motorem jsou dostupné technologie a jejich možnosti. Dokud bylo pořízení fotografie náročným a drahým úkonem, lidé si samozřejmě dávali pečlivou práci s tím co fotí - fotograf dlouho aranžoval to co měl objektiv jeho fotoaparátu sejmout, snažil se o co nejlepší nasvětlení, zaostření atd. Nemohl si dovolit udělat fotografií více, ty nepovedené zahodit a nechat si jen ty povedené.

S postupem času se ale tento výchozí předpoklad zásadně mění. S nástupem digitálních fotografických technik je snímání obrazu čím dál tím jednodušší, rychlejší a také lacinější. Proto je také čím dál tím smysluplnější pořizovat raději více obrázků, spíše spontánně než s aranžováním předlohy a vybírat si jen povedené záběry (a ty nepovedené jednoduše mazat). Tento trend je již dnes patrný u různých digitálních fotoaparátů či dokonce low-end webových kamer, které dokáží snímat jak jednotlivé statické obrázky, tak i celé posloupnosti statických obrázků (jakési krátké videosekvence).

Vše tedy směřuje k tomu, že lidé budou spontánně snímat všechno kolem sebe a následně si budou vybírat nejpovedenější záběry. Důsledné praktické naplnění tohoto trendu je samozřejmě ještě hudbou budoucnosti, ale v HP Labs se již dnes zabývají tím, jak se k této budoucnosti dostat. Konkrétně se zabývají třemi oblastmi:

• jak udělat přístroje na snímání obrazu co nejjednodušší, nejmenší a co nejvíce přenosné a integrované.
• jak co nejjednodušeji snímat obsah dokumentů
• jak umožnit výběr a snímání obrázků bez lidské spoluúčasti

Pokud jde o první oblast, zde v HP Labs již pokročili docela daleko. Vyvinuli miniaturní, lehkou a lacinou kameru, která má podobu zásuvného modulu do PDA Jornada od HP (viz obrázek). Zajímavé je na této kameře to, že na rozdíl od svých větších a dražších protějšků používá snímací prvek na bázi technologie CMOS (a nikoli CCD). Dalším stádiem pak jsou miniaturní kamery v provedení "wearable" (doslova: "nositelné", například jako součást oděvu), případně "embedded", tj. zabudované do jiných předmětů, kupř. hodinek.

Při novinářské exkurzi nám byly předváděny prototypy kamer zabudovaných do obrouček brýlí, či do dětské hračky a propojené drátově či bezdrátově s počítačem, který se "díval na svět" očima těchto kamer.

Do druhé oblasti zase spadá prototyp kamery v provedení a ve velikosti běžného značkovače (fixu), který stačí namířit na dokument A4 a on jej sejme jako předlohu s jemným rozlišením. Zřejmě ne náhodou byl celý projekt nazván Q, podle vynálezce mnoha šikovných "věciček" ve filmech o Jamesi Bondovi.

Třetí oblast se zabývá tím, jak zachytit vše relevantní, ale přitom nijak nepoutat pozornost člověka a neomezovat jeho zapojení do jiných aktivit. Jde tedy hlavně o to, aby se člověk nesoucí kameru nemusel věnovat její obsluze, aby nemusel být tradičním fotografem resp. kameramanem, ale mohl se chovat naprosto přirozeně, jako kdyby žádnou kameru sebou neměl a o vše potřebné se postarala kamera sama, v autonomním režimu fungování.

Zdaleka největším oříškem, který na vědce teprve čeká, však bude nějaká forma zautomatizování výběru podařených záběrů. Je totiž velmi nepravděpodobné, že lidé budou ochotni se "ručně" probírat hodinami videosekvencí a hledat mezi nimi nejpovedenější záběry.

Na druhou stranu se zřejmě rýsuje jiný zajímavý trend. Zatímco dříve lidem stačily jednotlivé statické fotografie (k tomu, aby si připomenuli určitý okamžik, místo, osobu apod.), s akcentem na její co nejvyšší kvalitu, dnes dávají přednost spíše většímu počtu jednotlivých snímků, které již nemusí být samy o sobě až tak kvalitní (co do rozlišení, ostrosti atd.), ale které dohromady a v určité posloupnosti dokáží evokovat vzpomínky na pohyb, na určitou atmosféru apod. Takže budeme nakonec vybírat nejhezčí záběry, nebo nejhezčí sekvence? Nebo něco ještě jiného?

Riffling, aneb: když počítač obrací stránky

Elektronické knihy a nejrůznější texty v čistě elektronické podobě určitě mají budoucnost. Nejspíše nikdy zcela nenahradí klasické tištěné materiály, ale míra používání čistě elektronických textů určitě bude stoupat. Proto je na místě zabývat se tím, jak čtení čistě elektronických textů lidem usnadnit a přizpůsobit jej lidskému naturelu a zvyklostem. Je to samozřejmě otázka vhodných čtecích zařízení, displejů s dostatečným rozlišením, vhodných fontů a jejich zobrazování atd. Ale patří sem i mnohem "banálnější" otázky, jako třeba struktura elektronických textů pro masové použití - mají to být obecně strukturované dokumenty na stejném "pavučinovém" principu jako webové stránky? Nebo to mají být pouze lineární posloupnosti stránek, tak jako u klasických knih, časopisů, brožur atd.? V HP Labs dospěli k závěru, že budoucnost elektronických textů pro masovější použití je spíše u lineárního uspořádání stránek. A tak se jali pracovat na tom, jak co nejlépe - pro uživatele co nejintuitivněji - vyřešit listování posloupností stránek. Jinými slovy: jak vyřešit obracení listů u lineárně řazených textů, směrem vpřed i vzad. Předpokládanou oblastí využití jsou jednak samostatné čtečky elektronických textů, ale třeba také různé veřejné terminály a informační kiosky.

Výsledkem je technologie, umožňující tzv. riffling - což je anglický termín pro rychlé listování, či míchání karet vsouváním dvou balíčků do sebe. Předpokládá použití polohovacího zařízení v podobě tzv. touchpadu (destičky citlivé na dotyk, jaká se dnes s oblibou používá například u notebooků). Po této destičce uživatel doslova "přejede prstem" jedním nebo druhým směrem, asi tak jako kdyby chtěl v nějaké pantomimě naznačit gestem obracení listu. Na zobrazovacím zařízení toto jeho gesto skutečně vyvolá přechod na další (resp. předchozí) stránku, navíc doprovázenou animací znázorňující postupné přehýbání jedné stránky přes druhou. Vizuální efekt je skutečně velmi blízký tomu, jak vše vypadá v reálné skutečnosti. Animace je dokonce dovedena k takové dokonalosti, že můžete listovat o více stránek - na displeji se vám pak přehýbají přes sebe jen růžky jednotlivých stránek, dokud neřeknete dost, načež se vám zobrazí ta stránka, ke které se tímto zrychleným listováním dospěli. Je to velmi intuitivní a také potřebné ovládání se dá velmi snadno nacvičit na touchpadu - stačí udělat prstem pohyb příslušným směrem ale nezvedat jej, nýbrž držet na destičce tak dlouho, než zrychlené listování dospěje ke stránce na kterou se chcete dostat.