Kolik nás stojí spamming?

Problém spammingu, spočívající v hromadném rozesílání nevyžádaných zásilek zejména prostřednictvím Internetu, lze jen velmi obtížně "uchopit", protože se v něm vyskytuje velmi mnoho faktorů které jsou značně subjektivní a obtížně kvantifikovatelné. Jde například o posuzování samotné "vyžádanosti", resp. "nevyžádanosti", či o odhad rozsahu celého problému i škod, které způsobuje.

Z tohoto pohledu je třeba ocenit, že se problémem spammingu začala zabývat i Evropská unie, která si nechala vypracovat poměrně rozsáhlou studii tohoto problému, za účelem jeho lepšího pochopení a následného efektivnějšího boje proti spammingu. Studie má dvě části - první je věnována spíše věcným (technologickým) aspektům a rozebírá situaci zejména v USA, kde s celým problémem bojují zřejmě nejdéle. Druhá část studie se pak zabývá legislativou EU i jednotlivých členských zemí s ohledem na problém spammingu a jeho řešení. Celá studie je přitom dostupná na Internetu (byť zatím pouze ve francouzštině, zde, s anglickým resumé), a určitě stojí za prostudování - vřele ji doporučuji každému, kdo se chce seriózně seznámit s podstatou spammingu.

10 miliard. Ale za co?

Zprávy o této studii se objevily i v našem denním tisku. Například v Lidových novinách vyšel článek s nadpisem

"Reklamní maily stojí uživatele internetu miliardy"

a začínající větou

"Uživatelé internetu po celém světě zaplatí ročně za připojení o deset miliard eur více, než by museli, kvůli takzvaným spams, tedy nevyžádaným reklamním e-mailům".

Z toho by se dalo soudit, že studie obsahuje tolik potřebný odhad nákladů na spamming na straně jeho obětí (resp.: odhad škod, které jim spamming způsobuje). Pravdou je, že studie takovouto cifru (10 miliard ECU, tedy asi 346 miliard Kč, celosvětově za 1 rok) skutečně obsahuje, ale v poněkud jiném významu. Nejde totiž o odhad skutečných nákladů, ale o ilustrativní výpočet, kterým se autoři snaží ukázat dimenzi celého problému, v pasáži kde naznačují jak by tento problém mohl brzy eskalovat a v jakém řádu by se mohly pohybovat následky. Nejde tedy o žádný výpočet založený na statistice toho, kolik spammů uživatelé dnes skutečně dostávají a kolik peněz vynakládají na jejich nechtěný příjem. Je to výpočet ve stylu: kolik by to stálo, kdyby …..

Jak konkrétně se tedy došlo k částce 10 miliard ECU ročně?

Kdyby průměrný uživatel Internetu dostával 15 spammů denně v celkovém objemu 500 až 800 KB, při průměrné ceně za komutované připojení (12 ECU za 10 hodin) a rychlosti downloadu (180 KB za minutu) by jej to přišlo na cca 30 ECU ročně. Pokud bychom to extrapolovali do budoucna a do celosvětového měřítka, pak za předpokladu že celosvětová komunita uživatelů bude čítat 400 milionů lidí vychází konzervativní odhad na 10 miliard ECU ročně.

Na tomto výpočtu je zajímavé "drobné" zaokrouhlení z 12 na 10 miliard (30 x 400 milionů), a pak také pikantní chyba překladatelů. Francouzský originál zprávy totiž používá jednotky Ko (Kilo-octet, kde "octet" je osmice bytů, tedy fakticky 1 byte). Nicméně resumé je anglicky a stejná čísla interpretuje jako kilobity!

Výslednou cifru 10 miliard ECU celosvětově je tedy třeba brát skutečně s rezervou, ale především jako jinak míněné číslo! Nevychází z žádného odhadu počtu a objemu spammů, ale pouze z "nahozených" cifer (15 spammů denně, o celkovém objemu 500 až 800 KB). Takovýto odhad by ostatně byl velmi obtížný. Dále uvedený výpočet nebere v úvahu skutečnost, že různí uživatelé mohou být připojeni různými způsoby, s odlišnými náklady na download stejného objemu dat. Navíc o několik řádků před uvedeným výpočtem se praví, že dnes je počet uživatelů Internetu po celém světě odhadován na 300 milionů (a na 560 milionů mailboxů).

Především ale jde jen o jednu složku nákladů resp. škod, které oběti spammu musí nést - dalšími náklady jsou např. vyšší ceny internetových providerů, kteří také musí z něčeho financovat opatření proti spammerům a náklady na přenosy spammů po páteřních sítích. Nehledě již na obtěžování příjemců a na ztráty a komplikace, spojené s rozpoznáváním nevyžádaných zásilek a s jejich mazáním atd.

Autoři studie svůj výpočet ani neprezentují jako skutečný odhad, ale opravdu jen jako ilustraci rozměrů problému a vše používají jako argument na podporu svého základního tvrzení - že je třeba zabránit eskalaci spammingu, která by hrozila v případě že by byly naplno využity všechny možnosti, které Internet skýtá pro hromadné rozesílání nevyžádaných reklamních zásilek. Za jediné možné řešení přitom autoři považují postavit vše důsledně na principu OPT-IN, neboli na dobrovolné bázi, kdy příjemce předem vyjádří svůj souhlas s přijímáním zásilek. Ale o tom si povíme podrobněji v dalším článku.