Prague Internet World - příležitost k ohlédnutí

V minulých dnech se v Praze uskutečnil první ročník tuzemské verze prestižní konference Internet World, nazvaný příznačně "Prague Internet World '98". Nebyla to ale první skutečně významná a velká "internetová" konference, kterou naše stověžatá matička na svém území hostila - tou první byla konference INET/JENC, konaná v roce 1994 (podrobnější dobovou reportáž můžete nalézt zde). Obě tyto konference dělí pouhé čtyři kalendářní roky, ovšem z hlediska vývoje Internetu je mezi nimi doslova propastný předěl. Od června 1994, kdy se v Praze poprvé sešla internetová elita doslova z celého světa, se toho strašně moc změnilo - jak ve světě, tak i u nás, a hlavně v Internetu samotném. Letos se v Praze sešli lidé z úplně jiných kruhů, a považovali za potřebné zabývat se úplně jinými věcmi, než jaké se přetřásaly v roce 1994. Zkusme si podrobněji naznačit, v čem byly hlavní rozdíly.

V roce 1994 bylo jedním z hlavních sloganů konference INET/JENC tvrzení, že "rok 1994 je rokem, kdy svět objevil Internet". Byla to totiž především zahraniční konference, která se shodou příznivých okolností konala v Praze (za plné pořadatelské účasti české strany, ale za poměrně skromné aktivní účasti), a tak zmíněný slogan bylo nutné chápat spíše v kontextu vyspělých zemí - "světem" byla myšlena především zahraniční komerční sféra, která postupně začínala přicházet Internetu "na chuť". Otěže Internetu, a to celosvětově, však v té době stále ještě z rozhodující části držela akademická a vědecko-výzkumná komunita. To vše se pak markantně projevilo i na samotné konferenci INET/JENC v roce 1994 - byla to konference lidí zabývajících se fungováním Internetu a orientovaných spíše na jeho technologickou stránku. Konference lidí, dobře znalých principů a zásad, na kterých je Internet postaven, i způsobů jeho fungování. Konference lidí, které dokázala zaujmout krása technického řešení, ale kteří jen málo dbali na ekonomické aspekty či dokonce na potřebu na něčem vydělat. Byla to konference lidí, kteří již tehdy dokázali vidět společenské, etické a morální aspekty nastupujícího světa Internetu, a cítili potřebu se jimi zabývat - stejně tak jako cítili potřebu zabývat se zdokonalováním technologií Internetu, i jeho dalším rozšířením do Internetem dosud nepoznamenaných končin světa.

Během čtyř let, které od konání konference INET/JENC uběhly, Internet zcela a důsledně přešel do rukou komerční (podnikatelské) sféry, a to jak ve světě, tak i u nás. Komerční sféra, představující samostatný a svébytný "svět" s vlastními představami, pravidly a zvyklostmi, dosti odlišný od světa akademického, si pak zcela zákonitě uzpůsobila svým představám, potřebám a mravům i konference o Internetu - vnesla do nich reprezentativní prostory, vysoce společenský oděv, vysoké vstupné, reklamu, reklamní prostory a kampaně, ohlašování nových služeb a výrobků, sponzory, čestné výbory, záštity od představitelů politické sféry, ministry přestřihující pásku a pronášející proslovy apod.

Letošní Prague Internet World z tohoto celosvětového trendu nijak nevybočil - byl především konferencí lidí z komerční sféry, kteří v Internetu vidí novou příležitost, nové a dosud nevyužité možnosti, nové trhy, nové odběratele, nové možnosti podnikání, neboli nové zdroje výdělku. Byla to konference lidí, kteří již nepovažovali za nutné zabývat se technickými aspekty a samotným fungováním Internetu, ale kteří se naopak eminentně zajímali o takové věci, jako je efektivní oslovení zákazníka prostřednictvím Internetu, možnost přímého obchodování prostřednictvím Internetu, možnost začlenění Internetu do svých podnikatelských strategií, možnost podpory exportu prostřednictvím Internetu, možnost provádění finančních transakcí či celého bankovnictví po Internetu, efektivnost reklamy na Internetu apod. Byla to konference lidí, kteří snad ani necítili potřebu nějak přesněji vymezit co vlastně Internet je a co naopak není (a místo o jedné konkrétní globální počítačové síti, vlastním jménem Internet, často hovořili spíše o obecných soustavách vzájemně propojených sítí, neboli o internetech s malým "i"). Poněkud paradoxně však brali velmi vážně statistiky, které takto vágně definovaný předmět jejich zájmu exaktně kvantifikují - například nejrůznější statistiky o počtech uživatelů Internetu (neboli jednoho z mnoha tisíc existujících internetů), statistiky o počtech uzlů připojených k Internetu apod.

Mohu-li připojit něco subjektivních dojmů z jednání letošního Prague Internet Worldu, pak nejvíce mne zaujal právě jednostranný pohled mnoha přednášejících na Internet jako takový - snad všichni se na něj dívali jako na nové podnikatelské prostředí a zabývali se tím, jak jej co nejlépe využít. Téměř nikdo se nezamýšlel nad tím, co by toto maximální "ždímání" Internetu mohlo přinést za důsledky - na člověka a jeho psychiku, na celou lidskou společnost a její složení, na politiku, na etiku a morálku lidí, na polarizaci společnosti na malou část lidí "znalých" a velkou část lidí "neznalých" apod. Předpovídat budoucnost je sice strašně ošemetné, ale přeci jen: co když za další čtyři roky bude prestižní internetová konference opět konferencí úplně jiných lidí, kteří se opět budou zabývat úplně jinými problémy než dnes? Co když půjde hlavně o "internetové aktivisty", kterým už nepůjde až tak o vydělávání prostřednictvím Internetu, jako spíše hledání mantinelů a předělů mezi tím, co je na Internetu únosné a co už nikoli, co je etické a co neetické apod.? Jaká vlastně bude budoucnost Internetu? Uvidíme.

Jak se změnil český Internet?

Srovnání konference INET/JENC v roce 1994 s letošní konferencí Prague Internet World je zajímavou příležitostí i k poohlédnutí se za vývojem našeho tuzemského Internetu.

V roce 1994 byl český Internet stále ještě výhradně akademický. Bylo to způsobeno především nesmyslným administrativním opatřením, kterým ještě v hektických polistopadových dobách tehdejší federální ministerstvo spojů vyjádřilo své přesvědčení, že datové sítě a počítačové komunikace se budou nejlépe rozvíjet v přísně monopolním prostředí, kde jakákoli konkurence bude předem vyloučena, a jediný monopolní operátor bude hýčkán doslova jako v bavlnce. Proto se postaralo o to, aby společnost EuroTel získala výhradní oprávnění na veškeré veřejné služby, spočívající v přenosu dat - kam bohužel spadalo i poskytování připojení k Internetu. Samotný Eurotel služby spojené s Internetem neposkytoval, ale jeho licence bránila tomu, aby to na bázi veřejných služeb (tedy pro nejširší veřejnost) dělal kdokoli jiný. K opravdovému rozvoji Internetu u nás proto došlo až rok po skončení konference INET/JENC, v polovině roku 1995, kdy zajímavým vedlejším efektem monopol Eurotelu padnul (díky prodeji části Eurotelu jeho původní licence přestala platit, podrobněji zde). Určitou dobu samozřejmě ještě trvalo, než se náš právě narozený trh s internetovými službami skutečně "rozjel", ale časem se očekávaný internetový boom skutečně dostavil.

Čtyři roky poté, v době konání prvního pražského Internet Worldu, se náš tuzemský Internet nachází v podobné situaci - v tom, aby nabral další významné obrátky, mu brání existence dalšího monopolu. Tentokrát jde o monopol našeho SPT Telecomu na místní telefonní služby. Problém je v tom, že uživatelé dnes platí více peněz za své připojení k Internetu do kasičky Telecomu, než svým internetovým providerům, přičemž tato disproporce má dokonce tendenci se zvětšovat (relevantní tarify monopolního SPT Telecom rostou, zatímco ceny providerů se díky existující konkurenci snižují).

Kromě toho je ale na obzoru další významný trend, o kterém si ale nejspíše budeme muset nechat jen zdát, nejméně do začátku roku 2001, a nejspíše ještě déle. Jde o masové připojování nových uživatelů k Internetu, a to především uživatelů z domácností, kteří se budou k Internetu připojovat nikoli prostřednictvím klasických počítačů, ale prostřednictvím tzv. set-top boxů (přídavků k běžné televizi, které obsahují vše potřebné k práci v Internetu), a prostřednictvím tzv. internetových telefonů (klasických telefonů, opět doplněných o vše potřebné pro práci v Internetu). Vše nasvědčuje tomu, že produkty tohoto typu by v nejbližší době měly doslova zaplavit trh, zejména se spotřební elektronickou, a svou cenou i celkovou koncepcí oslovit především ty lidi, kteří žádný počítač nemají, a třeba ani mít nechtějí. U nás je ale velmi málo pravděpodobné, že takovíto potenciální uživatelé, Internetem dosud nezasažení, v sobě najdou dostatečnou motivaci k tomu, aby si svůj domácí rozpočet nechali zatížit několika dalšími stokorunami či dokonce tisícikorunami měsíčně za telefonní účet - dokáže je někdo přesvědčit, že Internet opravdu stojí za takovéto hříšné peníze, když o tom často nejsou přesvědčeni ani "lidé od počítačů", kteří přeci jen mají lepší ponětí o tom, co jim Internet může přinést?