Vzhůru do elektronických konferencí!

Elektronická pošta je mnohými uživateli vnímána především jako prostředek individuální komunikace, neboli jako nástroj pro vzájemné dorozumívání jednotlivců mezi sebou. Již méně se ale mezi širší uživatelskou veřejností ví, že elektronickou poštu je možné využít i pro skupinovou komunikaci - tedy pro vzájemné předávání zpráv mezi celými skupinami lidí. Představme si například společenství lidí, které spojuje nějaký společný zájem - například zájem o dílo spisovatele J.R. Tolkiena - a kteří si chtějí navzájem dopisovat. Chtějí to přitom dělat takovým způsobem, že když kdokoli z nich napíše nějaký příspěvek do diskuse, měli by jej dostat k přečtení všichni ostatní.

Zřejmě nejjednodušším způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout, je mít k dispozici seznam všech „členů", a podle něj pak jednotlivé příspěvky rozesílat. Zastavme se ale na chvilku u konkrétního způsobu realizace této představy. Má mít vlastní kopii tohoto seznamu každý potenciální autor příspěvku? To by mu sice umožňovalo rozesílat své příspěvky elektronickou poštou přímo jednotlivým adresátům, ale na druhé straně by to přineslo velké organizační a koordinační problémy. Je totiž velmi žádoucí, aby do diskusního spolku mohli „za chodu" přistupovat noví členové, a stejně tak se jiní členové mohli zase dynamicky odhlašovat. Jak ale potom zvládnout průběžnou aktualizaci velkého počtu kopií jednoho a téhož seznamu, ve kterém je potřeba provést nějakou změnu, a všechny tyto kopie udržovat ve vzájemně konzistentním stavu? Bohužel, tudy cesta nevede.

V podstatě jedinou rozumnou šancí je mít zmíněný seznam účastníků diskuse jen v jediném exempláři, a držet jej na vhodném centrálním místě - například u někoho, kdo bude fungovat jako správce tohoto seznamu, a v podstatě i jako správce diskusní skupiny. Tomuto správci pak bude možné adresovat všechny žádosti o přidání do seznamu, či naopak o vyjmutí ze seznamu účastníků diskuse.

Jak to ale potom bude s vlastní diskusí? Komu pak má svůj příspěvek do diskuse poslat ten, kdo jej napíše? Musí jej opět poslat správci, protože teprve ten má k dispozici seznam všech účastníků diskuse, a dokáže příspěvek správně rozeslat. Ale pozor! Zmíněný správce musí vždy bezpečně poznat, zda to co mu někdo poslal je příspěvkem do diskuse, který má skutečně, nebo zda jde o žádost o zařazení do seznamu či o vyjmutí z něj, která je určena jemu samotnému. V praxi se toto řeší tak, že správce příjímá svou poštu na dvou různých adresách - jedna je určena pouze pro vlastní příspěvky do diskuse, a druhá pro příkazy správci.

To, co jsme až dosud označovali jako „správce", samozřejmě nemusí být skutečný člověk - zejména pokud jde o subjekt, který má na starosti průběžné vedení seznamu. To snadno zvládne automaticky fungující program. Poněkud jiné to může být s vlastním rozesíláním příspěvků. Tady je klidně možné, aby každý příspěvek před jeho rozesláním prohlédnutl nějaký člověk, a případně vyřadil příspěvky nevhodné, patřící do jiných diskusí, nebo přímo odpověděl na zcela triviální dotazy. Stejně tak ale může být „rozesilajícím" samočinně fungující program, který obsah příspěvků nijak neinterpretuje. Podle toho, který případ nastává, se pak popisované elektronické diskuse dělí na moderované a nemoderované. A místo „elektronické diskuse" se jim říká spíše „elektronické konference".

Chcete-li se přihlásit do určité konkrétní elektronické konference, musíte ji samozřejmě nejprve najít. V dnešním Internetu to nemusí být tak úplně triviální, protože nejrůznějších konferencí je opravdu velmi mnoho (řádově tisíce), To, jak a kde hledat, si ale necháme na příští díl tohoto seriálu, zatímco dnes se zaměříme spíše na „procedurální" otázky. Předpokládejme tedy, že již známe adresu „správce" konference, kterému je třeba poslat žádost o zařazení do ní (resp. do seznamu jejích účastníků). Konkrétní adresy se mohou značně lišit, a to především v té své části, která představuje jméno (uživatelský účet) příjemce - nejčastější jména jsou: LISTSERV, MAJORDOMO, případně xxx-REQUEST (kde xxx je jméno konference jako takové). Tedy například LISTSERV@EARN.CVUT.CZ, MAJORDOMO@WORLD.STD.COM, TELECOM-REQUEST@DELTA.EECS.NWU.EDU apod. Kromě posledního případu obě jména souvisí s tím, jak se jmenují automaticky fungující programy, které povely od uživatelů přijímají, a reagují na ně.

Různou podobu mají i příkazy, které je třeba dotyčnému správci poslat, aby vás do příslušné konference zařadil. Nejčastější příkaz vidíte na dnešním prvním obrázku [ GIF1, URL1] (jde o zprávu, kterou jsem se přihlásil do konference CSINFO-L), ale pokud přesnou syntaxi neznáte, je nejvhodnější poslat správci nejprve zprávu, obsahjující kouzelné slovíčko HELP (a která již nemusí obsahovat nic dalšího). Automatický správce konference vám pak pošle potřebné pokyny, samozřejmě opět elektronickou poštou.

Odpověď, kterou jsem dostal na svou žádost o přihlášení do konference CSINFO-L, vidíte na dnešním druhém obrázku [ GIF2]. Je velmi poučná, neboť výstižně shrnuje všechno to, co by každý účastník konference měl znát. Především pak to, že samotné příspěvky do diskuse má posílat na jednu adresu (v případě konference CSINFO-L je na adresu CSINFO-L@EARN.CVUT.CZ), zatímco všechny požadavky na správce je třeba posílat na jinou adresu (v našem konkrétním případě LISTSERV@EARN.CVUT.CZ). Právě toto si méně zkušení uživatelé často neuvědomují, a své požadavky na přihlášení či odhlášení z konference pak posílají na adresu CSINFO-L@EARN.CVUT.CZ, odkud je jejich žádost rozeslána všem účastníkům konference. Dost často se pak najde někdo, který jim za to přímo či nepřímo vynadá (pošle jim tzv. flame, viz dnešní rubrika: Co to znamená, když se řekne ...).

Na závěr ještě k tomu nejpodstatnějšímu - o čem vlastně elektronické konference jsou? Dnes už platí, že prakticky o všem možném (a někdy by se chtělo říct, že i nemožném). Některé zajímavé příklady si schováme na příště, dnes si naznačíme jen malou ukázku, kterou vidíte na dnešním třetím obrázku [ GIF3]. Je z konference NET, věnované problematice využívání sítě Internet a vedené na uzlu CS.FELK.CVUT.CZ (kde sídlí její správce). Z něj je patrné, že elektronické konference je možné využít i jako místo, kde se na něco vyptat, a získat kvalifikovanou odpověď. Většinou to sice není přesně to, kvůli čemu elektronické konference vznikají, ale na druhé straně je podobné vznášení dotazů a odpovídání na ně dosti časté a typické.