Na drátě je celý svět
Tento článek vyšel v počítačových novinách Computerworld č. 4/95, v rámci tzv. tématu týdne, jako součást série článků věnovaných problematice Internetu.
Na Internet je možné se dívat jako na novodobý technický zázrak, na "síť sítí", která lidem a jejich počítačům přináší dosud netušené možnosti komunikace. V tomto ohledu je asi možné přirovnat Internet k soustavě dálnic, které ale místo měst, velkoměst i malých městeček propojují velké, malé i ty nejmenší počítače. U skutečné soustavy dálnic jsou jistě velmi důležité její technické parametry, jako šířka a nosnost jednotlivých vozovek apod. Ale ještě mnohem důležitější může být to, jaké lokality tyto dálnice propojují, a k čemu je lidé využívají. Není jistě těžké nahlédnout, že existence vhodné silniční a dálniční sítě je nutnou podmínkou k rozvoji celých regionů jak v oblasti obchodní, turistické, tak i v mnoha dalších oblastech.
Podobně je tomu i v případě Internetu. Také on je v užším slova smyslu pouze komunikační infrastrukturou, neboli dopravním systémem, určeným pro přenos dat mezi počítači. V širším slova smyslu je ale nutné zahrnout do Internetu i všechno to, co svými komunikačními možnostmi zpřístupňuje - tedy např. celé nepřeberné množství informačních zdrojů nejrůznějšího charakteru, od jednoduchých archivů se soubory všeho druhu až např. po specializované informační servery, které svým uživatelům průběžně poskytují informace o počasí, údaje o aktuálním dění na burze, zpravodajství z celého světa apod.
Ještě mnohem důležitější ale zřejmě bude způsob, jakým lidé využívají tyto informační zdroje, a k čemu a jak využívají možnosti komunikace i četné další služby, které jim Internet přináší. Využívají je takovým způsobem, který z dosud vzájemně izolovaných ostrůvků vytváří jednolitý celek, ve kterém se ztrácí jakákoli geografická hlediska, a na fyzickém umístění přestává záležet. Uživatelé Internetu se tak stěhují do něčeho, čemu se příznačně říká "globální vesnice" (global village) - globální kvůli svému dosahu, a vesnice proto, že vše je zde budováno spíše na distribuovaném principu a vztazích typu "rovný s rovným", než na hierarchickém principu nadřízenosti a podřízenosti, který by byl typičtější pro striktněji organizované "globální město".
Přitom termín "stěhování" zde asi není příliš na místě, protože nikdo se fyzicky nestěhuje - každý se pouze připojuje k univerzálnímu přenosovému prostředku, který mu rázem zpřístupňuje vše, co již bylo obdobně připojeno. Současně s tím se každý nově připojený uživatel ocitá ve zcela novém prostoru a světě, který mu přináší dosud netušené možnosti a šance, a na druhé straně sebou přináší i určité zvyky, konvence i trendy, které pro nově příchozí nemusí být zpočátku zcela průhledné, a na které je v některých případech nutné si i určitou dobu zvykat. Jde o svět vytvořený lidmi, s využitím nejmodernější výpočetní a telekomunikační techniky, a označovaný příznačně jako "cyberspace" - doslova: kybernetický svět.
Pojďme se nyní ponořit do tohoto kybernetického světa, a nechme se chvíli unášet jeho možnostmi a životním stylem jeho obyvatel. Mějme přitom na paměti, že Internet je pouze jedním ze stavebních kamenů tohoto "kybernetického světa" - kamenem sice nejvýznamnějším, který by sám o sobě vystačil pro všechny významné stavby tohoto světa, ale nikoli jediným možným stavebním kamenem. Vedle Internetu totiž existuje celá řada dalších rozlehlých počítačových sítí, které poskytují v zásadě stejné principiální možnosti (ale většinou v menším měřítku, za poněkud jiných podmínek apod.).
Elektronická pošta vítězí na celé čáře
Chcete--li se s někým domluvit, a dotyčný nestojí zrovna vedle vás, sáhnete nejspíše po telefonu. Přitom ale předpokládáte, že příslušná osoba je právě v dosahu veřejné telefonní sítě, a v daném okamžiku je schopna a ochotna se s vámi bavit. Což nemusí být zrovna splněno v případě, kdy sháníte někoho na druhé straně zeměkoule, a díky časovému rozdílu jej vytrhnete z hlubokého spánku. Nebo i tehdy, když voláte jen místně, ale dotyčný má důležitou poradu, schůzku, nebo je právě zaměstnán naléhavou prací, a nemá čas či chuť se s vámi vybavovat. Určitým řešením může být telefonní záznamník či fax, ale ani jejich možnosti nejsou zdaleka ideální.
V kybernetickém světě však máte k dispozici ještě jeden, velmi šikovný prostředek, který můžete využít pro komunikaci s jinými lidmi - ale nejen s nimi. Jde o elektronickou poštu, která vám umožňuje přenášet vaše zprávy a vzkazy ve formě psaných textů, a doručovat je v časech, které se mohou měřit na minuty a sekundy.
Elektronická pošta přitom má několik zásadních předností: své zprávy můžete sestavovat a odesílat tehdy, když se to právě hodí vám, zatímco jejich příjemce si je může odebírat a číst tehdy, když se to hodí zase jemu. Nejde tedy o interaktivní službu, která by vyžadovala současnou aktivitu obou stran, ale o službu charakteru spíše dávkového. Mnoho činností, spojených s odesíláním i příjmem elektronické pošty, přitom může být vhodně zautomatizováno - program, prostřednictvím kterého svou elektronickou poštu zpracováváte, může vést celé adresáře, ze kterých si jen vyberete konkrétního adresáta, a dotyčný program pak za vás sám vyplní všechny potřebné složky elektronické adresy. Na konec zprávy pak dokonce může automaticky připojit i kus textu, který jste si předem připravili jako váš vlastní podpis. Pokud mu to zadáte, je poštovní program schopen rozeslat jednu a tutéž zprávu celé skupině adresátů, je schopen archivovat všechny odeslané i všechny došlé zprávy, a v mnoha případech (kromě těch nejjednodušších programů pro elektronickou poštu) je schopen došlou poštu podle různých kritérií také třídit. Snad nejvyššího stupně automatizace pak dosahují příslušné programy při generování odpovědí na došlé zprávy - v tomto případě dokáží samy vyplnit nejen adresu příjemce, ale mohou také vložit do odpovědi původní text (vhodně graficky odlišený), a na vás tak nechat jen vkládání poznámek, kterými reagujete na konkrétní části původního textu.
Jednotlivé zprávy, přijaté prostřednictvím elektronické pošty, lze přitom velmi snadno mazat, bez jakýchkoli odpadů či zbytků (což velmi oceňují všichni, kterým ekologie leží na srdci). Na druhé straně je ale možné je libovolně dlouho archivovat, a kdykoli později se k nim vracet, citovat je, odkazovat se na ně, či jiným způsobem zpracovávat.
Elektronická pošta může být velmi laciná, mnohem lacinější než běžná pošta listovní, a přitom i neskonale rychlejší. Její rychlost sice závisí také na způsobu připojení příjemce i adresáta , ale v praxi se měří spíše na minuty a sekundy než na dny až týdny. Zkuste si například za jediný den vyměnit několik "obrátek" s jedním a týmž adresátem - prostřednictvím elektronické pošty to jde velmi snadno, běžnou listovní poštou nemáte vůbec šanci. Lze se pak divit, že počítačoví nadšenci přezdívají běžné listovní poště "hlemýždí pošta"?
Počet lidí, dosažitelných elektronickou poštou, se s rychlým růstem "kybernetického světa" nebývalým tempem zvyšuje. Například počátkem roku 1993 se denní přírůstek pohyboval kolem 10 000 osob. Nyní, ke konci roku 1994, se celkový počet osob, používajících nějakou formu elektronické pošty, odhaduje na 200 milionů. Zde je ovšem vhodné si uvědomit, že nejde zdaleka jen o uživatele Internetu - existují totiž i četné další sítě s mnoha a mnoha uživateli, které také mohou používat elektronickou poštu, byť často stavěnou na poněkud odlišných technických principech. Z významnějších sítí zahraniční provenience lze jmenovat např. síť EARN/Bitnet, COMPUSERVE, Delphi, America OnLine, Genie, FIDO, a dále všechny systémy elektronické pošty na bázi standardu X.400, které po celém světě provozují spojové organizace. Z tuzemských pak je vhodné jmenovat alespoň systém elektronické pošty Mail602. Prakticky všechny tyto systémy ale jsou s Internetem propojeny pomocí tzv. poštovních bran, které umožňují automatický přenos zpráv z jedné sítě do druhé. Uživateli, který pracuje na úrovni elektronické pošty, to pak vytváří iluzi jediné velké celosvětové sítě. Nikoli náhodou je tato celosvětová síť označována jednoduše jako "The Net" (doslova" ta síť"), případně "The Matrix" apod.
Elektronická pošta ovšem nemusí sloužit zdaleka jen potřebám osobní korespondence. Například prezidentský kandidát Bill Clinton ji účinně využíval již při své předvolební kampani, a po svém zvolení zavedl Internet i s elektronickou poštou a dalšími síťovými službami až do Bílého domu. Dnes mu vlastně může tímto způsobem psát kdokoli, kdo má k elektronické poště přístup, a stejně tak může kdokoli elektronickou cestou získávat většinu volně dostupných materiálů, které Bílý dům i jiné vládní instituce v USA produkují. Clintonova příkladu pak následovali i další ústavní činitelé v USA, takže dnes se například voliči mohou obracet na senátory a kongresmany i prostřednictvím elektronické pošty. Té ostatně přišli na chuť i další státníci - svou první zprávu poslala např. i britská královna Alžběta. Premiéru v diplomacii si pak elektronická pošta odbyla v únoru 1993, kdy švédský premiér Carl Bildt blahopřál prezidentu Clintonovi k tomu, že USA zrušilo své embargo vůči Vietnamu.
Výraznějšímu vstupu elektronické pošty do úředního styku však zatím stále ještě brání její relativně malá bezpečnost - je totiž poměrně snadné zfalšovat adresu odesilatele či jiné části zprávy. Odborníci se sice snaží, a nachází různé způsoby zabezpečení elektronické pošty proti nejrůznějším neoprávněným zásahům, ale důslednější prosazení těchto metod do praktického života v "kybernetickém světě" je zatím stále ještě v nedohlednu.
Přesto ale elektronická pošta stále výrazněji zasahuje snad do všech oblastí lidského života. Dokáže lidi seznamovat - existují již i manželství, uzavřená po známosti navázané přes elektronickou poštu. Dokáže zprostředkovávat obchody, dokáže doslova zachraňovat životy - např. když jednomu lékaři umožní konzultovat s jiným lékařem. V poslední době proniká elektronická pošta dokonce i do vánočních zvyků: donedávna například děti psaly své dopisy Ježíškovi na papír, a dávaly mu je večer za okno. Na sklonku loňského roku však již mohly děti posílat své dopisy a svá přání Ježíškovi (či spíše Santa Clausovi) přímo na severní pól elektronickou poštou, prostřednictvím Internetu. Zajímavé bylo, že kybernetický Santa Claus měl hned tři různé adresy. Zda všem roztouženým dětským dušičkám stihl včas a správně odpovědět, a hlavně jejich přání splnit, však v době psaní tohoto článku nebylo ještě známo.
Diskuse ve větším fóru
Elektronická pošta je skutečně neocenitelná - kdo si jednou zvykne na její možnosti a schopnosti, už by o ni jen velmi nerad přišel. Přesto ale i ona má své nedostatky a slabiny. Chcete-li se například prostřednictvím elektronické pošty obrátit na někoho pro radu, musíte vědět na koho. Nebo chcete-li se naopak vy iniciativně podělit o své zkušenosti s někým jiným, musíte vědět s kým.
V kybernetickém světě naštěstí existuje hned několik mechanismů pro vzájemnou komunikaci celých skupin uživatelů, které spojuje společný zájem o určitou problematiku. Vždy přitom jde o takový způsob dialogu, v rámci kterého jeden uživatel zpřístupňuje svá sdělení více ostatním uživatelům. Konkrétní forma může být například taková, že svůj příspěvek odešlete elektronickou poštou na předem dohodnuté místo (na speciální adresu), na kterém se nachází seznam všech účastníků příslušné skupiny, a odsud je pak tento příspěvek rozeslán (opět elektronickou poštou, a mnohdy bez zásahu člověka) všem, kteří jsou na tomto seznamu uvedeni.
Právě naznačená forma skupinové diskuse představuje tzv. elektronickou konferenci. Je prostředkem, který je v současné době využíván skutečně masově. Jinou možnost představují tzv. síťové news. Ty je možné si představit jako diskusní příspěvky, "zabalené" do tematických skupin (tzv. newsgroups) a jakoby "kolující éterem". V podstatě kdokoli si pak může z vlastní iniciativy kdykoli "stáhnout" a přečíst příspěvky z určitého tematické skupiny či skupin, a případně i do nich přispět svými názory, postřehy, náměty apod.
Ať již je ale konkrétní forma vzájemných diskusí v celých širších skupinách či kolektivech jakákoli, zajímavý je výsledný efekt této možnosti. Umožňuje totiž vznik celých virtuálních komunit lidí, kteří vedou jistou formu společenského a intelektuálního života prostřednictvím sítě. Života zajímavého i tím, že se v něm zcela stíraji některé rozdíly, které by jinak mohly být velmi významné. Jak říká jeden dnes již otřelý vtip, v Internetu nepoznáte, že se bavíte se psem, a ne s člověkem. To je sice přeci jen trochu nadsazené, ale stejně - při vstupu do virtuální komunity nemusíte dbát na své vhodné oblečení, a můžete se plně soustředit na formulaci svých názorů. Nikomu nebude vadit, že třeba nejste oholen, namalována či jinak vhodně upraveni, že sedíte doma v teple, v pohodlí a třeba v bačkorách, nebo že vás právě škrtí límeček obligátní bílé košile, bez které do svého zaměstnání jednoduše přijít nemůžete. Pokud to sami o sobě nerozhlásíte či nedáte jinak najevo, nikdo nepozná, jakou máte barvu pleti, jakého jste náboženského vyznání, jakého jste pohlaví atd. Život ve virtuálních komunitách může být velmi milosrdný k nejrůznějších handicapům, které jednoduše nebere na vědomí. Stejně tak ale dokáže být i velmi nelítostný, například když projevíte svůj názor, ostatní s ním nesouhlasí a dají vám to patřičně důrazně najevo.
Životu ve virtuálních komunitách, které neznají geografických ani mnoha jiných hranic, však mohou vyhovovat i jiné formy mezilidské komunikace, zprostředkovávané sítěmi. Jestliže například někomu nevyhovuje, že elektronická pošta a z ní odvozené služby neprobíhají v reálném čase, má možnost využít i takové prostředky, které v reálném čase fungují. Příkladem mohou být různé videokonference, přenášené "živě" prostřednictvím sítě. Tedy jak se zvukem, tak i s obrazem - někdy možná poněkud pomaleji se měnícím (to aby se více šetřilo s přenosovou kapacitou, resp. aby se vystačilo i s takovou, jaká je k dispozici). Pro ty poněkud skromnější pak existuje možnost přenosu živého zvuku, kterou lze využít například k šíření průběhu významného jednání, konference či obdobného podniku doslova po celém světě. Nebo také k šíření rozhlasového vysílání - i to je dnes v Internetu skutečností.
Pro ty ještě skromnější, kteří nemají k dispozici dostatečně velkou přenosovou kapacitu, je k dispozici ještě i možnost "živého" přenosu psaných zpráv - to, co kterýkoli z účastníků takovéto diskuse napíše na klávesnici svého počítače, současně vidí na obrazovkách svým počítačů i všichni ostatní účastníci diskuse, kteří se mohou nacházet v podstatě kdekoli ve světě. Tento tzv. "chat" (česky asi nejvýstižněji "pokec") probíhá v rámci Internetu v podstatě trvale, navíc v mnoha tematických oblastech současně, jako tzv. Internet Relay Chat. Zájemce o účast si vybere tematickou skupinu, a kdykoli "vstoupí" do hry - začne přijímat zprávy, tvořící průběžnou diskusi, a případně na ně i reaguje vlastními podněty a názory. Je pak spíše jen technickou otázkou, jak zabránit chaotickému "skákání do řeči" - toto již stávající aplikace dokáží zajistit víceméně samy.
Nejen diskusí živ je člověk
O tom, že i informace mají svou cenu, dnes asi pochybuje již jen málokdo. Informací se produkuje opravdu velmi mnoho, a také jejich rychlá distribuce již dnes zdaleka není takovým problémem, jakým byla dříve. V dnešní době je problém spíše někde jinde - jak se může člověk účinně bránit přívalu takových informací, které nepotřebuje, a jak se může naopak co nejefektivněji a nejsnáze dostat k takovým informacím, jaké skutečně potřebuje. A právě v tomto dokáží dnešní počítačové sítě a jimi vytvářený kybernetický svět opravdu účinně pomoci.
Tytam již jsou doby, kdy se informace daly jednoduše distribuovat každému, kdo by o ně mohl mít v principu zájem - s tím, že když o ně v konkrétním případě mít zájem nebude, jednoduše je ignoruje, zahodí, smaže, nevyužije, či jiným způsobem eliminuje. Dnes již tato strategie není většinou myslitelná, protože již samotné náklady na plošnou distribuci jsou vzhledem k objemu nových informací neúnosné - o potřebné přenosové kapacitě ani nemluvě. Ostatně ani příjemci by při této strategii nedělali nic jiného, než se jen prokousávali záplavou pro ně neužitečných informací, než by se případně dostali k nějaké, kterou skutečně potřebují.
Na informace se dnes již musí zcela jiným způsobem. Není-li možné je direktivně distribuovat, je nutné, aby si pro ně zájemci "chodili" sami. Tady už se věci dají zařídit tak, aby si každý zájemce "chodil" jen pro to, co ho skutečně zajímá, v době kdy se to nejlépe hodí jemu, aby si sám rozhodoval o tom, jak "hluboké", konkrétní či podrobné informace potřebuje apod. Současně s tím se dá mnohem snáze respektovat i to, že informace mají svou cenu, a že za jejich poskytnutí, využití či jinou formu "realizace" se musí platit.
Kybernetický svět, vytvářený dnešními počítačovými sítěmi, nabízí celou řadu mechanismů pro zpřístupnění informací. Prakticky všechny tyto mechanismy již vychází ze zásady, že zájemce si musí sám "dojít" pro to, co skutečně potřebuje, a nikoli že informace mají být mechanicky rozesílány všem, kteří by o ně mohli mít v principu zájem.
Konkrétní škála mechanismů, které jsou za tímto účelem v Internetu k dispozici, je poměrně bohatá. Nejjednodušším případem jsou tzv. anonymní FTP archivy, které je možné si představit jako prostá skladiště souborů. Kdokoli (i zcela anonymní uživatel, proto "anonymní" archivy) může přijít (ve skutečnosti přihlásit se prostřednictvím sítě k příslušnému počítači), a nahrát si takové soubory, jaké chce (prostřednictvím protokolu FTP, File Transfer Protocol). Musí ovšem vědět, jaké soubory chce, a kde se nachází. Toto se většinou musí dozvědět jinou cestou.
Dnes však již mají uživatelé k dispozici i takové služby, které za ně dokáží vyhledávat soubory na anonymních FTP archivech. Příkladem mohou být služby Archie a Parker, postavené na následující myšlence: každý správce anonymního FTP archivu může svůj archiv přihlásit u toho, kdo příslušnou vyhledávací službu provozuje. Ten pak pravidelně (např. 1x za měsíc) jeho archiv projde, pamatuje si jaké soubory zde našel, a výsledky si zanese do své vlastní databáze. Koncový uživatel, který potřebuje něco konkrétního najít, se pak zeptá provozovatele vyhledávací služby (Archie, Parker či jiné obdobné služby). Pokud se v jeho databázi najde údaj o požadovaném souboru, zájemce se dozví, na který konkrétní anonymní FTP archiv (a kam, do kterého adresáře) si má pro požadovaný soubor dojít.
Mnoha uživatelům však takováto služba nepostačuje - již jen z toho prostého důvodu, že nehledají žádný konkrétní soubor, ale spíše informaci, údaj či něco jiného, co nemá nutně formu souboru. Pro tyto případy je k dispozici například služba se jménem Gopher. Dosud se vedou učené disputace o tom, zda jde o zkratku z anglického "go for information" (doslova: "jdi pro informace"), nebo zda byla tato služba pojmenována po malém zvířátku, které je domovem v USA v místech, kde byla tato služba vyvinuta (na univerzitě v americké Minnesotě). V každém případě je ale Gopher službou, která nabízí nejrůznější informace prostřednictvím systému menu.
V prvním přiblížení si lze představit, že Gopher je jedno obrovské celosvětové menu, do kterého lze vstoupit odkudkoli, a kterým lze libovolně procházet. Jednotlivé položky přitom mohou představovat jak vstupní body do jiných menu (submenu, podmenu), tak i konkrétní zdroje (například textové soubory s informacemi nejrůznějšího druhu, různé datové soubory - spustitelné soubory, grafické soubory s obrázky, zvukové nahrávky atd.). Stejně tak ale mohou jednotlivé položky menu představovat odkazy (ukazatele, "směrníky") na jiné systémy menu, které se mohou nacházet na jiných počítačích sítě. Díky tomu pak mohou být jednotlivé systémy menu vzájemně provázány takovým způsobem, že pro uživatele se v zásadě ztrácí představa o konkrétním uzlovém počítači. Místo toho vše splývá do jediného obrovského celku, ve kterém se uživatel pohybuje procházením jednotlivých systémů menu. Jednotlivé položky těchto menu však připravují konkrétní správci konkrétních uzlových počítačů, fungujících jako servery služby Gopher, takže výsledný komfort a náročnost orientace je na výsledku jejich práce samozřejmě velmi závislý.
Uživatelé však mají k dispozici i některé doplňující služby, které jim mohou usnadnit procházení systémů menu a vyhledávání konkrétních věcí. Jde zejména o službu se jménem Veronica, která je schopna prohledávat jednotlivé systémy menu a v jejich položkách hledat uživatelem zadaná slova. Takže když například hledáte nějaký zdroj informací o počasí, zadáte službě VERONICA klíčové slovo "weather" (anglicky počasí), a ona vám vrátí seznam položek, ve kterých se toto klíčové slovo vyskytuje. Mezi nimi pak zcela jistě najdete jak konkrétní soubory (jejichž popisy či jména obsahují hledané klíčové slovo), tak i položky, které jsou ve skutečnosti ukazately (směrníky) na informační zdroje, poskytující vám požadované informace i v jiné podobě.
Služba Gopher zaznamenala po svém uvedení do praxe nebývalý rozmach. V současné době však ale vyklízí dobité pozice, a ustupuje jiné službě - World Wide Web, zkráceně jen WWW. Předností této nové služby je to, že svým uživatelům dokáže předkládat nejrůznější nabídky v mnohem hezčím a líbivějším "kabátě", než jak to dokáže služba Gopher - jestliže ta je v zásadě jen textová (resp. znakově orientovaná), a nabízí pouze řádkově orientovaná menu, služba WWW dokáže své nabídky prezentovat v grafické podobě. Do svých nabídek dokáže začlenit v zásadě jakýkoli obrázek, různě formátovaný text, a dnes dokonce i zvukové nahrávky, videosekvence či jiné multimediální prvky. Také aktivní prvky - tedy ty, které slouží uživateli k volbě dalšího postupu - mohou mít nejrůznější grafickou podobu. Mohou to být například různě věrně vyvedená tlačítka, knoflíky, kliky, body na mapách apod. Výsledkem pak může být značně intuitivní nabídka, ze které si uživatel může vybírat jednoduchým ukázáním na to, co ho zajímá. A zřejmě to je hlavním důvodem současné obrovské popularity služby World Wide Web.
Internet je svou vlastní revolucí
Internet jako základní stavební kámen současného kybernetického světa prošel za dobu své existence zajímavým vývojem. Zpočátku byl malou experimentální sítí, sloužící potřebám resortu obrany, a tedy záležitostí spíše utajovanou než široce zveřejňovanou. Posléze se stal sítí především akademickou, sloužící potřebám vědy, výzkumu a vzdělávání. Jako takový začal být prezentován širší odborné veřejnosti, která se ale stále ještě rekrutovala jen z poměrně úzkého spektra lidí, působících na akademických pracovištích. Jakmile se ale Internet otevřel i komerčním organizacím, spektrum potenciálních uživatelů Internetu se rázem mnohonásobně rozšířilo, a pokrylo vlastně celou lidskou populaci. Stalo se tak na zhruba přelomu let 1990 a 1991, ale ještě chvíli trvalo, než lidstvo vzalo Internet patřičně na vědomí.
K tomu došlo až v roce 1993, kdy se Internet dostává výrazněji do povědomí široké veřejnosti. Náhle se o něm začínají objevovat podrobné články i v prestižních novinách a časopisech, které se problematikou počítačů a počítačových sítí dosud příliš nezabývaly. O Internetu se začíná hovořit na nejrůznějších fórech, setkáních a jednáních. Mnoho jednotlivců i celých firem náhle zjišťuje, že jejich případné připojení k Internetu by jim přineslo mnoho užitečného, a tak se skutečně připojují. Začínají využívat služby, které jsou jim prostřednictvím Internetu nabízeny, včetně služeb nabízených za úplatu - což dále zvyšuje zájem těch, kteří takovéto služby poskytují, motivuje je ke zdokonalování a rozšiřování své nabídky atd. Všichni náhle zjišťují, že Internet není jen šikovným a efektivním prostředkem, který dokáže pomáhat při sjednávání obchodů. Internet a jím zprostředkovávaný virtuální svět se náhle sám stává místem, kde se dá obchodovat, a nikoli jen pouhou pomůckou, nástrojem či zprostředkovatelem.
Zájem o připojení k Internetu tak dále roste, či spíše exploduje. Současně s tím se rozvíjí i samotný Internet - kromě jiného se zvyšují přenosové kapacity jeho páteřních spojů i nejrůznějších dílčích přípojek, což zase otevírá brány novým, náročnějším multimediálním aplikacím. Tím se roztáčí nové kolo spirály, které ještě dále eskaluje růst Internetu, i celého kybernetického světa jako takového. Při stávajícím tempu by počet uživatelů Internetu v roce 2001 vyrovnal očekávaný počet obyvatel na světě. Vlastně už plně kybernetickém světě.
Takže uvažujete-li už nyní o vstupu do kybernetického světa prostřednictvím Internetu, neváhejte.