INET'94/JENC5
Tento článek vyšel v počítačových novinách Computerworld č. 29/94, v rámci tzv. tématu týdne, jako součást série článků věnovaných konferencím INET/JENC.
4. výroční konference společnosti Internet Society a 5. výroční konference společnosti RARE se letos konaly společně. A to v Praze.
Když před čtyřmi a půl roky konečně spadla železná opona, na naši tuzemskou scénu mohlo vstoupit i to, o čem jsme do té doby slýchali jen z doslechu. Platilo to i pro rozlehlé počítačové sítě s celosvětovým dosahem, které se nám až do té doby vyhýbaly dosti velkým obloukem, ale po sametové revoluci k nám začaly rychle pronikat. První byla síť FIDO, následovaná v těsném závěsu sítěmi EUNET a EARN/BITNET. No a netrvalo příliš dlouho (do února 1992), a dostala se k nám i ta největší, nejprestižnější a uživateli nejvyhledávanější síť sítí - INTERNET. S ní se k nám pak začali dostávat i lidé, kteří o Internetu rozhodují, kteří se starají o jeho provoz i další rozvoj po organizační i technické stránce, a kteří mají na starosti také nejrůznější zdroje, přístupné prostřednictvím Internetu. Zřejmě se jim v naší krásné zemi a Praze konkrétně líbilo natolik, že přesvědčili organizace, ve kterých se sdružují, aby si své příští výroční dostaveníčko uspořádaly právě v naší stověžaté matičce. Díky příznivé shodě okolností se stalo, že přesvědčit se nechaly hned dvě velmi reprezentativní organizace, a obě se rozhodly pro Prahu. No a aby názorně předvedly světu, že to se vzájemnou spoluprácí myslí opravdu vážně, místo dvou samostatných výročních konferencí se rozhodly uspořádat pouze jednu jedinou. A tak se zrodila společná konference INET'94/JENC5, která se konala v Praze ve dnech 15. až 17. června 1994.
Co je INET a co je JENC?
Abychom si mohli říci, co se za těmito zkratkami skrývá, musíme si nejprve naznačit něco o oněch dvou organizacích, zmiňovaných v předchozím odstavci.
První z nich je společnost, která si říká Internet Society (doslova: společnost pro Internet). Je poměrně mladá, ještě nestačila oslavit své třetí narozeniny, ale má za sebou mnoho a mnoho let zkušeností lidí, kteří Internet doslova vybudovali z ničeho, a teprve v poslední době ucítili potřebu nahradit své neformální spojenectví formálnějším spolkem. Takovým spolkem, který by na jedné straně mohl být důstojným partnerem jiným spolkům a organizacím, a na druhé straně mohl lépe pečovat o další rozvoj Internetu jako takového i o rozvoj souvisejících technologií a aplikací. Již delší dobu se tito lidé pravidelně scházeli každý rok na neformálních seminářích - poprvé to bylo v roce 1983 v norském Oslu, kde se jich sešlo 25. Později pak tato jejich neformální setkání přerostla ve formálně organizované konference: ta první se konala v červnu 1991 v dánské metropoli Kodani, kde se sešlo cca 300 lidí. Zde také byl poprvé veřejně prezentován záměr, který v hlavách organizátorů již nějakou dobu uzrával - založit vlastní organizaci. Jasno již měli i v tom, že se bude jmenovat Internet Society, a tak svou konferenci mohli s předstihem nazvat INET, resp.: the Annual Conference of the Internet Society (doslova: výroční konference společnosti pro Internet). Formálně pak byla Internet Society ustavena v lednu 1992. Její druhá výroční konference se v roce 1992 konala v japonském Kóbe, a přilákala přibližně 600 účastníků. Třetí ročník si INET odbyl o rok později v San Francisku, kde se zúčastnilo cca 900 lidí. Letošní, již čtvrtý ročník, se tedy konal v Praze (společně s konferencí JENC), a přilákal přibližně 1200 účastníků. Další ročník je pak plánován na červen roku 1995 do Singapuru.
Tím, kdo stojí za druhou částí společné konference, je organizace RARE. Ta již má za sebou poněkud delší existenci (od roku 1986), a je také zaměřena šířeji, než jen na rozvoj jediné (byť sebereprezentativnější) sítě: RARE (Reseaux Associes pour la Recherche Europeenne) byla založena na podporu výzkumu a výzkumných pracovišť, a má za úkol odstraňovat technické a organizační bariéry mezi národními počítačovými sítěmi, používanými pro potřeby výzkumu. Jak již z jejího názvu vyplývá, má i geograficky omezené působiště - jen na Evropu. Proto se také výroční konference organizace RARE uskutečňují vždy v Evropě, zatímco společnost Internet Society se svými výročními konferencemi objíždí svět.
Z počátku ovšem i organizace RARE pořádala jen neformální pracovní setkání (pod názvem NWS, neboli Net Workshops). Teprve s postupem času i tyto přerostly ve formálnější konference, konané pod názvem JENC (neboli: Joint European Networking Conference, doslova: společná ewvropská konference o sítích). První z nich se konala v roce 1990 (jako JENC1) v irském Killarney. Druhá pak o rok později ve francouzském Blois, třetí v rakouském Innsbrucku, a čtvrtá v Norském Trondheimu. Jistou zajímavostí je, že počet účastníků těchto konferencí byl více méně konstantní (kolem 350 lidí), zatímco v případě konferencí INET rostl počet jejích účastníků lineárně.
Letošní, již pátá konference JENC (tj. JENC5), se tedy konala v Praze, společně s konferencí INET.
Organizace RARE již má také velmi přesnou představu o tom, kde se budou její výroční konference konat v příštích letech: v roce 1995 to bude v izraelském Tel Avivu, v roce 1996 v Budapešti, společně s výstavou Expo, a o rok později se bude již osmá konference JENC konat ve skotském Edinburghu.
Podrobněji se o obou organizací můžete dočíst v samostatných boxech.
Proč právě Praha?
Současné konání obou výročních konferencí, formou jediné společné konference, se tedy stalo v zásadě možným díky jejich nepříliš častému souběhu v rámci téhož kontinentu. Vzhledem k tomu, kolik jich na naší Zemi máme, mělo by k další příznivé konstelaci hvězd dojít za šest let - pokud se ovšem Internet Society mezitím nerozhodne uskutečnit svou výroční konferenci INET na americké základně McMurdo v Antarktidě (kde už jsou také napojeni na Internet) - pak bychom si totiž museli počkat ještě o rok déle.
Jestliže se tedy obě organizace vzácně shodly na Evropě, co je skutečně přimělo k tomu, aby se rozhodly právě pro Prahu? Kromě krás našeho hlavního města, rozvoje Internetu u nás i naší aktivní účasti v obou organizacích zde svou roli jistě sehrály i čistě pragmatické důvody: obě pořádající organizace se rozhodly více otevřít svou náruč lidem z bývalé východní (a střední) Evropy, kde v současné době dochází k relativně největšímu "síťovému třesku". No a aby to lidé z bývalé východní Evropy neměli moc daleko (resp. aby si nemuseli kupovat drahé letenky), pořadatelé raději přesunuli konání konference tak, aby to měli co možná nejblíže - do Prahy.
Jak na jedné tiskové konferenci naznačil pan Tomaz Kalin, generální sekretář RARE, při volbě místa konání se rozhodovalo mezi Prahou a jedním městem v Německu - nakonec vyhrála Praha, protože pro účastníky z východu je zkrátka "blíž". Bylo to sice spojeno s jistými technickými obtížemi - protože obě organizace si předepsaly, že v místě konání společné konference chtějí mít přípojku na Internet s takovou přenosovou rychlostí, o jaké naše spoje v té době jen slýchaly z vyprávění svých zahraničních kolegů - ale i ty se nakonec podařilo vyřešit. A tak se Praha stala první zemí bývalého východního bloku, které bylo pořádání obdobné konference kdy svěřeno.
Pořadatelé to neměli lehké
Upořádat konferenci, na kterou se z celého světa sjede více než 1000 účastníků (nepočítaje v to další doprovodné osoby), rozhodně není žádná legrace. Naštěstí se i zde podařilo aplikovat postup, obvyklý nejen ve světě počítačů: jeden velký problém rozdělit na několik menších, a ty řešit samostatně. Takže odbornou část konference si ponechala samotná Internet Society spolu s organizací RARE, zatímco o technické zázemí se staralo Výpočetní centrum ČVUT Praha (coby provozovatel naší národní akademické páteřní sítě CESNET), a o ubytování, kulturní akce a doprovodný program se starala cestovní kancelář Guarant.
Jedním z největších oříšků pro tuzemské pořadatele bylo vůbec najít nějaké místo, kde by se více jak tisíc účastníků mohlo sejít najednou na společných zasedáních (plenárních sekcích), kde by se mohli najednou naobědvat, a kde by se také dal uspořádat dostatečný počet paralelně probíhajících sekcí. Volba nakonec zákonitě padla na pražský Palác kultury, který je pro akce obdobného měřítka dostatečně dimenzován (i když původně pro akce poněkud jiného charakteru).
Bylo dva a půl dne málo, nebo
moc?
Celá společná konference INET'94/JENC5 byla nakonec doslova "nahuštěna" do dvou a půl dne: začala ve středu 15. června, a skončila v pátek 17. června v poledních hodinách. Za tu dobu se konala celkem čtyři plenárních zasedání (tedy společná pro všechny účastníky), a šestkrát se účastníci rozešli do paralelně konaných sekcí, kde měli na výběr vždy šest různě zaměřených seminářů.
O tom, zda takováto koncentrace do velmi malého časového úseku byla optimální či nikoli, by se jistě dalo dlouho diskutovat. Zvláště při konaní tolika paralelních sekcí najednou mnoho lidí jistě trpce litovalo, že existují jen v jediném exempláři, a nemohou tudíž být na více místech současně.
Hlavním důvodem pro tak krátké trvání celé konference a značné "nahuštění" jejího programu však zřejmě byly časové možnosti většiny účastníků z počítačově vyspělých zemí - a nejvíce pak samotných organizátorů. Na obvyklou zdvořilostní otázku, jak se jim líbí v Praze a zda již měli čas si prohlédnout její pamětihodnosti, mnozí s povdechem odpovídali, že na to bohužel nemají čas - že přiletěli bezprostředně před zahájením konference, a po jejím skončení zase musí pospíchat za dalšími povinnostmi.
Ostatně i příští ročníky konfernecí INET a JENC počítají se stejně "nahuštěným" programem.
Doprovodných akcí bylo požehnaně
Jestliže vlastní konference INET'94/JENC trvala skutečně jen dva a půl dne, se všemi doprovodnými akcemi trvala dva týdny.
V prvním týdnu, od 6. do 12. června, proběhl již druhý ročník semináře s diplomaticky formulovaným názvem "Network Training Workshop for the Technologically Emerging Countries". Šlo přitom o zcela obyčejnou, ale jistě velmi potřebnou "nalejvárnu" o sítích a komunikacích pro vybrané účastníky z počítačově rozvojových zemí. Loňské premiéry se zúčastnilo kolem stovky vybraných zájemců, letos pak již kolem 170 lidí z téměř 80 zemí. Ti byli zařazeni vždy do jedné ze čtyř paralelně probíhajících sekcí, které se zabývaly:
- využitím veřejné telefonní sítě a komutovaných spojů pro potřeby počítačových sítí
- protokoly TCP/IP
- síťovými službami a navigací v Internetu
- správou národních páteřních sítí
Další doprovodnou akcí pak byl celodenní seminář o technologii ATM, který v pondělí 13. června uspořádala firmy Digital (alias DEC) v hotelu Forum. Zde se účastníci mohli dozvědět, jaká je momentální situace kolem této velmi perspektivní technologie, která má ambice stát se univerzální přenosovou technologií jak pro prostředí lokálních sítí, tak i pro potřeby metropolitních sítí, a dokonce i pro potřeby sítí rozlehlých. Byly zde popisovány jak technické aspekty této technologie, tak i její očekávaný vliv na síťové aplikace, a v neposlední míře i na fungování sítí jako takových.
Kromě tohoto samostatného celodenního semináře byla technologii ATM věnována i jedna z paralelních sekcí na samotné konferenci INET'94/JENC5. Svědčí to o tom, že lidé kolem Internetu berou technologii ATM skutečně vážně - bez ohledu na to, že původně pochází ze "světa spojů", se kterým "svět počítačových sítí" neměl vždy ty nejlepší možné vztahy.
V pondělí 13. a úterý 14. června pak také probíhala paralelní zasedání jednotlivých pracovních skupin organizace RARE. Zúčastnit se jich mohl kdokoli, kdo o to projevil zájem, a to zadarmo (zatímco za účast na semináři o ATM se platil ekvivalent 60 amerických dolarů).
Účastnici, účastnické poplatky
a uživatelské účty
Pokud jste se chtěli letošní společné konference INET'94/JENC5 zúčastnit jako řádný účastník, přišel vás účastnický poplatek na cca 450 amerických dolarů (pokud jste se přihlásili s dostatečným předstihem, zatímco například přihláška na místě, těsně před zahájením konference, byla až o sto dolarů dražší). Méně "majetným" účastníkům z bývalé východní a střední Evropy organizátoři z Internet Society a RARE z těchto polatků neslevili ani cent (pouze jim vyšli vstříc tím, že jim celou konferenci přisunuli blíže). Zřejmě díky tomu byla například účast našich zástupců (coby řádných účastníků) spíše symbolická - méně než 30.
Kromě sborníku a různých propagačních materiálů však každý zaregistrovaný účastník konference získal i vlastní účet na počítačích, které byly po dobu konání konference nainstalovány v Paláci kultury, zapojeny do lokální sítě, a přes ní pak napojeny na Internet. Patřilo jaksi k věci, aby účastníci konference měli přístup k elektronické poště, aby se prostřednictvím vzdáleného přihlašování mohli dostat ke svým "domovským" počítačům, a stejně tak využívat další z řady bohatých možností, které jim dnešní Internet nabízí. Vždyť mnozí z nich již doslova "žijí na síti", a mají-li k dispozici přípojku na Internet, je jim vlastně jedno, ve kterém koutě světa se právě nachází - odevšad mohou komunikovat se svými bližními, nadřízenými i podřízenými, přáteli i konkurenty, a vlastně i pracovat. Pořadatelé dokonce vyšli vstříc i těm, kteří si přinesli vlastní notebook, a potřebovali se připojit s ním.
Technické zázemí konference
Jednou z podmínek, které si organizace Internet Society a RARE velmi důrazně kladly, bylo připojení místa konání konference na Internet s přenosovou rychlostí nejméně 2 Mbps. V době, kdy se o přidělení konference Praze teprve rozhodovalo (v červnu 92, v době konání INET'92 v Japonském Kobe), musel takovýto požadavek u nás znít jako z jiného světa. Naše spoje však přislíbily, a svůj závazek také skutečně dodržely: Palác kultury byl po dobu konání konference připojen na Internet datovými okruhy o celkové kapacitě dokonce 2,5 Mbps, vedených kabelovou trasou. Tato trasa pak byla navíc ještě zálohována rádiovým spojem o stejné propustnosti.
Celá Česká republika však byla do té doby připojena "ven" dvěma okruhy s celkovou přenosovou kapacitou 128 a 64 kbps. Po dobu konání konference se ale podařilo zvýšit přenosovou rychlost spoje 64 kbps (vedoucího z Prahy do Amsterodamu) na 512 kbps, a kromě toho zajistit ještě jeden další spoj s rychlostí 2 Mbps, vedoucí až do USA. V souvislosti s tím se pak v Praze sešla taková koncentrace aktivních síťových prvků (směrovačů, multiplexorů a dalších zařízení), jaká snad nemá obdoby v celé východní Evropě. Škoda jen, že po skončení konference byla skoro všechna tato technika zase rozebrána a odvezena zpět. Zrušen byl i dvoumegabitový spoj do USA, šanci zůstat má jen půlmegabitový spoj do Amsterodamu. Problémem již totiž nejsou ani tak technické možnosti našich spojů, jako jejich příliš vysoké tarify (v porovnání se západní Evropou několikanásobně vyšší za srovnatelné služby).
Podrobněji se o celém technickém zázemí konference INET'94/JENC5 můžete dočíst v samostatném boxu.
Nad nejmodernější technikou
zvítězil obyčejný lidský hlad
Požadavek na připojení místa konání konference přípojkou s dostatečně velkou rychlostí měl dvě významné motivace. Tou první byla potřeba podpory různých předváděcích akcí, které doplňovaly jednání konference (viz samostatný box), a tou druhou byla snaha přenášet jednání konference naživo do celého světa. Nikoli ovšem běžnou "televizní" cestou, ale prostřednictvím Internetu, formou tzv. pomalého videa (kdy se jednotlivé snímky přenáší s mnohem menší frekvencí, než u běžného videa - například jen 1 obrázek za sekundu, podle dostupné přenosové kapacity, schopností komprese a "složitosti" obrázku). Na druhé straně ale toto "síťové vysílání" mohl přijímat v podstatě kdokoli, kdo je připojen na Internet, a byl v příslušném okamžiku "na příjmu". Šlo přitom o tzv. multicasting, neboli o jednosměrné vysílání z jednoho zdroje k více příjemcům, bez zpětné vazby.
Přenášena byla takto všechna plenární zasedání, a to po jednom zvukovém a dvou obrazových kanálech (z nich jeden "zabíral" řečníka, a druhý plátno, na kterém se promítaly fólie ze zpětného projektoru). K dispozici byly i průběžné údaje o tom, z kolika míst v celém světě je toto vysílání sledováno: v průměru to bylo kolem 60 až 70 míst. Ovšem na otázku, kolik lidí se v jednotlivých místech na příslušné monitory právě dívalo, ani ta nejmodernější technika nedokázala odpovědět.
Další zajímavostí, související s přenosem opbrazu a zvuku po Internetu, byla videokonference mezi Prahou a švédským Stockholmem, kde svou výroční konferenci právě konala jiná organizace: EEMA (neboli: European Electronic Messaging Association). Přípravy na tuto živou videokonferenci, přenášenou po trase Praha-Londýn-Stockholm, ovšem potkalo několik organizačních pohrom: například hodinu před plánovaným začátkem se změnilo místo, odkud se mělo vysílat, a veškerá technika se musela stěhovat do jiné místnosti. Pak se zase ukázalo, že obě koncové strany se špatně dohodly s prostředníkem v Londýně, na kterém kanálu (adrese) budou vysílat. Jistou dobu tak trvalo, než se vše dalo do pořádku, a když už se konečně podařilo navázat oboustranné spojení, účastníci v Praze zjistili, že ve Stockholmu mezitím prakticky všichni odešli na oběd. Inu, technice člověk ještě dokáže (občas) poručit, ale vlastnímu žaludku?
Osoby a obsazení
Konference takového kalibru, jakou INET'94/JENC5 byl, přilákala do Prahy mnoho známých a slavných "síťových" osobností. Čtenáři odborné literatury zde mohli potkat některé známé autory: například paní Donnalyn Freyová přivezla do Prahy přivezla ještě tiskem vonící čtvrté vydání své úspěšné knihy se všeříkajícím názvem "!%:: A Directory of Electronic Mail Addressing and Networks". K vidění byl také její spoluautor Rick Adams, a stejně tak jistý pan Tim O'Reilly, v jehož nakladatelství tato kniha vyšla. Ze známějších spisovatelů přijela do Prahy také Tracy La Quey - Parkerová, jejíž kniha "The Internet Companion" se ani v dnešní záplavě knih o Internetu rozhodně neztratila, a stala se bestsellerem. Jistě ne pouze proto, že předmluvu k ní napsal americký viceprezident Al Gore.
Zasvěcení odborníci přes počítačové sítě mohli na konfewrenci potkat také nenápadného vousáče jménem Jon Postel, který je údajně jedinou lidskou bytostí, která přečetla všechny dokumenty RFC (které jsou formálními i neformálními standardy Internetu, kterých k dnešnímu dni existuje přes 1600, a pod mnoha z nich je právě Jon Postel podepsán).
Na slavnostním zahájení konference byl přítomen také George Soros, kterému Internet vděčí za svůj výraznější rozvoj v zemích bývalé východní evropy a bývalém Sovětském Svazu. Pan Soros totiž v těchto zemích zakládá a dotuje celou síť nadací, které mj. finančně podporují i provoz Internetu. Je jistě příznačné, že například v Rumunsku je po něm pojmenováno mnoho poštovních serverů, a jeho jméno dokonce nese i jedna ze subdomén pod rumunskou národní doménou RO.
Ovšem hvězdou první velikosti byl na letošní konferenci INET'94/JENC5 pan Vinton G. Cerf. Pro ty, kteří neznají historii Internetu a "pozadí" soustavy protokolů TCP/IP, jen malé představení: pan Vinton Cerf je tím, kdo vymyslel základ protokolů TCP/IP (spolu se svým tehdejším spolupracovníkem Richardem Kahnem, který byl také v Praze přítomen), a který také stál u zrodu celého Internetu - jeho role zde byla taková, že je zřejmě po právu označován jako "otec Internetu". Podrobněji se o některých jeho životních názorech, postojích a zkušenostech můžete dočíst v interview, které jednomu z autorů poskytl.
V Praze byl pan Cerf především v roli předsedy společnosti Internet Society, a dále pak i jako viceprezident americké telekomunikační společnosti MCI (která se mj. postarala o linku 2 Mbps z Prahy do USA).
Závěry
Účastník, který by od konference INET'94/JENC5 očekával nějaká závazná usnesení, společné závěry či alespoň doporučení, by jistě odešel zklamán. Konference takovéhoto typu, se stovkami účastníků a mnoha paralelně konanými sekcemi, jsou především místem setkávání lidí, zainteresovaných na určité společné problematice. Jsou fórem, kde je možné prezentovat ostatním své názory, postoje i konkrétní výsledky, kde je možné potkat lidi, kteří právě řeší stejný problém, pohovořit si s nimi a domluvit si další vzájemnou spolupráci. Jsou místem, kde je možné získat všeobecný přehled o stavu celého širšího oboru, o jeho trendech - neboli poznat, co v daném okamžiku nejvíce zajímá lidi, pracující v daném oboru, co je tíží, či baví, láká apod. Nejsou naopak místem, kde se skutečně řeší jednotlivé technické porblémy, a dokonce ani místem, kde se přijímají závažná strategická či koncepční rozhodnutí - od toho jsou nejrůznější pracovní skupiny a předsednictva, která na konferencích tohoto typu mohou jednak sbírat podklady pro svou práci a pro své rozhodování, a jednak seznamovat širší odbornou veřejnost s výsledky své práce.
Z tohoto pohledu konference INET'94/JENC5 zcela jistě splnila veškerá očekávání, a stejně tak i všechny její doprovodné akce. Dík za to patří nejen všem sponzorům (kteří byli snad při každé možné příležitosti podrobně vyjmenováváni), ale také všem těm, kteří nikde jmenováni nebyli, ale bez jejichž poctivé a obětavé práce by konference INET'94/JENC5 nemohla vůbec proběhnout. Děkujeme.