EuroTel vypadl ze hry

V souvislosti s volbou technického řešení je vhodné se zmínit ještě i o třetí variantě - možnosti využití veřejné datové sítě.

Provozovateli veřejných datových sítí v jednotlivých státech jsou nejčastěji místní správy spojů, které na to vesměs mají od státu i legislativní monopol. Záleží pak i na formě tohoto monopolu, jakým způsobem a do jaké míry si mohou diktovat tarify za využití svých datových sítí. Uživatelé nejčastěji platí úměrně tomu, kolik dat veřejnou datovou sítí přenesou, ale jsou možné i jiné strategie placení - například paušálně. Obecně ale existuje pravidlo, které říká, že využití veřejně datové sítě se vyplatí při relativně malých objemech přenášených dat, zatímco při velkých objemech je pro uživatele výhodnější vybudovat si vlastní komunikační infrastrukturu. Přesná hranice ovšem závisí na konkrétní tarifní politice provozovatele veřejné datové sítě.

V této souvislosti je zajímavé si uvědomit, jak je tomu v jiných evropských zemích. Ve Velké Británii si akademická komunita spočítala, že se jí vyplatí pronajmout si pevné okruhy, a na nich si vybudovat vlastní komunikační infrastrukturu. Naopak v Německu dostala místní akademická komunita od své správy spojů tak výhodné podmínky, že se jí vyplatilo nechat si vytvořit potřebnou komunikační infrastrukturu právě od správy spojů (technicky jako privátní podsíť v rámci veřejné datové sítě Datex-P).

U nás byla situace následující: státem garantovaný monopol na budování a provoz veřejné datové sítě získala společnost EuroTel, založená v listopadu roku 1990. V průběhu roku 1991, kdy se o koncepci akademické páteřní sítě rozhodovalo, sice veřejnou datovou síť ještě doopravdy neprovozovala, ale svou tarifní politiku již s dostatečným předstihem zveřejnila.

Mohla proto být provedena studie o možnostech využití veřejné datové sítě pro akademické uživatele. Tato studie však jednoznačně ukázala, že i přes velmi velké náklady na pronájem pevných okruhů by při předpokládaných objemech přenosů byly služby EuroTelu ještě o hodně dražší.

Konečné řešení: z FESNETu je CESNET

V prosinci 1991 byl návrh na vybudování páteřní sítě CESNET oficiálně podán na české ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, a to jako projekt s názvem: "Vybudování počítačové sítě vysokých škol, připojených do Internetu" (nositelem projektu byl J. Gruntorád a Výpočetní centrum ČVUT).

Projekt byl zařazen do konkursního řízení v rámci Fondu dynamického rozvoje vysokých škol na rok 1992. Byl přijat, a z požadovaných 26 milionů Kčs dostal "přiklepnuto" 20 milionů, které pak byly v červnu 1992 resortem školství skutečně poskytnuty.

Díky tomu mohly přípravné práce dostat novou, konkrétnější dimenzi - mohlo se uskutečnit výběrové řízení na dodavatele okruhů a veškeré komunikační techniky, mohlo se začít objednávat, nakupovat a uvádět do provozu.

V průběhu roku 1992 se ovšem změnily některé výchozí předpoklady celého projektu sítě FESNET. Úplně první představa byla taková, že komunikační infrastruktura pro akademické sítě se bude budovat jednotně v rámci celého Československa a z federálních prostředků. Ty se ovšem nepodařilo získat, a tak se ukázalo jako nezbytné oddělit od sebe projekty na realizaci těchto sítí v Čechách a na Slovensku, a zajistit jejich financování z prostředků republikových ministerstev školství. Na Slovensku si tento úkol vzala za své akademická síťová organizace SANET (Slovak Academic Network), které v té době již existovala - zatímco v České republice takováto organizace není založena dodnes, a tak se nositelem českého projektu muselo stát jedno z akademických pracovišť (konkrétně Výpočetní centrum ČVUT). Oba projekty byly úzce koordinovány, a samozřejmě se předpokládalo vzájemné propojení obou národních sítí, a to po trase Brno - Bratislava. Zřízení okruhu z Brna do Bratislavy ovšem muselo být zahrnuto do jednoho z obou projektů, a tím se stal projekt český. Ten také díky tomu dostal přívlastek "federální", i když byl hrazen z prostředků českého ministerstva školství. Dohoda ovšem byla taková, že náklady na společný okruh Brno-Bratislava budou oběma stranami sdíleny.

V druhé polovině roku 1992 se však stalo zřejmé, že písmeno "F" v názvu FESNET již nebude mít co označovat, a tak celý projekt dostal nové jméno: CESNET, neboli: Czech Educational and Scientific NETwork.

Neuskutečnila se nakonec ani myšlenka propojit českou a slovenskou část rychlým okruhem Brno - Bratislava. Místo toho se pro propojení slovenského SANETu a CESNETu využil již dříve používaný okruh 19,2 kbit/s Praha - Banská Bystrica, hlavně díky tomu, že v Banské Bystrici včas disponovali nezbytnými IP směrovači (routery) od firmy CISCO. V současné době je zřizován rychlý datový okruh (64 kbit/s), který propojí Bratislavu s Vídní, a nahradí tak stávající okruh 14,4 kbit/s.

Navazující sítě

Se způsobem financování celého projektu páteřní sítě však souvisela i další otázka: jak řešit situaci ve městech, kde je více než jedno akademické či vědeckovýzkumné pracoviště? Pokud je totiž jen jedno, může páteřní síť končit u něj, ale pokud je takovýchto pracovišť více, je potřeba k nim páteřní síť "rozvést" vhodnými metropolitními sítěmi, které by na národní páteřní síť v jednotlivých lokalitách navazovaly. Otázkou však bylo, z jakých prostředků mají být tyto metropolitní sítě financovány. Původní představa byla taková, že i tyto metropolitní sítě budou zahrnuty do projektu CESNET, a tudíž financovány z prostředků, přidělených tomuto projektu. Nakonec se však prosadila alternativní představa - řešit tyto metropolitní sítě jako samostatné projekty, samozřejmě se shodnou technickou koncepcí, ale se samostatnými finančními prostředky. Z těchto navazujících projektů je jistě největší projekt Pražské Akademické Sítě (PAS, resp. PASNET), jehož nositelem se stal Ústav výpočetní techniky při rektorátu Univerzity Karlovy v Praze, a na který ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy poskytlo částku 6 milionů korun. Další velké metropolitní sítě se obdobným způsobem realizovaly i v Liberci, Plzni, Brně, Olomouci a Ostravě.

Jak CESNET vypadá

CESNET je tedy ve své konečné podobě celostátní páteřní sítí v rámci České republiky, která spojuje jednotlivá sídelní města akademických a vědeckovýzkumných institucí, ale již nezajišťuje další návazný rozvod v těchto jednotlivých městech. V každém uzlovém městě je zakončena IP routerem (směrovačem), pracovní stanicí pro monitorování a správu sítě, a terminálovým serverem. Tato zařízení jsou ještě hrazena z prostředků CESNETu, ale další připojená zařízení si již zajišťuje konkrétní uživatel, resp. provozovatel lokální či metropolitní sítě.

Topologie CESNET-u je hvězdicová, se dvěma centry - v Praze a Brně - na které pak jsou (resp. budou) napojena další města: Plzeň, Cheb, Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, České Budějovice, Jindřichův Hradec, Olomouc, Ostrava, Opava, Karviná a Zlín (stav k počátku června ukazuje obrázek).

Spojení mezi Prahou a Brnem je zajišťováno datovým okruhem o přenosové rychlosti 64 kbps, který je pronajat od firmy IBM, a je realizován její sítí IMNS (aneb: IBM Managed Network Services, o které jste se mohli podrobně dočíst v CW 20/93 v článku "Vše na dosah"). Stejným způsobem jsou řešeny i datové okruhy Praha-Liberec, Praha-Plzeň, a Brno-Ostrava, které používají přenosovou rychlost 19,2 kbps. Přípojky k těmto digitálním okruhům jsou realizovány pevnými metalickými okruhy, osazenými měniči firmy Nokia.

Naproti tomu okruhy Praha-České Budějovice, Praha-Hradec králové, Praha-Pardubice a Brno-Olomouc, jsou realizovány pomocí analogových telefonních okruhů, pronajatých přímo od SPT Telekom, jsou osazeny modemy od firmy Motorola (CODEX Motorola 3266 Fast), a pracují s přenosovou rychlostí 19,2 kbit/s. Pro spojení s vnějším světem je opět používána trasa Praha - Linec, od září 1992 však již po digitálním okruhu s přenosovou rychlostí 64 kbit/s, pronajatém od SPT Telekom.

V jednotlivých uzlech sítě CESNET jsou pak umístěny routery od renomované firmy CISCO. Jedná se vesměs o routery řady AGS a MGS, vybavené alespoň jedním rozhraním AUI pro připojení na místní lokální síť, a alespoň jedním sériovým portem pro připojení na vlastní páteřní síť CESNET. Mají ovšem dostatečnou rezervu pro budoucí rozšiřování, a také odpovídající rezervu výkonu.

Routery firmy CISCO jsou všeobecně uznávaným standardem, a v akademických sítích ve světě jsou velmi rozšířené. Kromě síťového protokolu IP umí tato inteligentní zařízení směrovat i protokoly AppleTalk, IPX, VINES, DECNET, ISO CLNS, protokoly XNS a další. Pro šíření směrovacích informací jsou schopné používat také celou řadu protokolů: RIP, IGRP, BGP, EGP, OSPF a další. Plně podporují také protokol SNMP, díky čemuž je možné zajišťovat jejich správu jak lokálně, tak i na dálku.

Právě pro potřeby řízení a správy sítě byla do každého uzlu zakoupena také pracovní stanice SPARCstation firmy Sun, a program PSI SNMP version 4.1 firmy Network Performance Systems International.

Veškerým nákupům přitom předcházelo výběrové řízení (společné s projektem pražské akademické sítě). Díky tomu se nejen podařilo vybrat skutečně nejkvalitnější techniku, ale podařilo se také získat výrazné množstevní slevy. Díky nim se pak bylo možné z přidělených finančních prostředků zakoupit do všech uzlů i tzv. terminálové servery, se kterými se původně počítalo jen do Prahy, včetně nezbytných modemů.

Terminálový server je zařízení, které umožňuje přístup do páteřní sítě (v postavení emulovaného terminálu) i těm uživatelům, kteří nejsou "v dosahu" navazujících rozvodných sítí, a to prostřednictvím běžných komutovaných telefonních linek (tedy například i z jejich domu). Zakoupené terminálové servery (opět od firmy CISCO) umožňují současné připojení 8 (resp. 16) uživatelů po komutovaných telefonních linkách.

Strukturu typického uzlu sítě CESNET ukazuje následující obrázek.

Průběh realizace

• Budování páteřní sítě CESNET probíhalo podle předem připraveného harmonogramu, který se dařilo průběžně dodržovat. Jmenujme alespoň některé významné milníky v historii CESNETu:
• duben 1992: schválení projektu ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR
• červen 1992: podepsána smlouva mezi MŠMT ČR a ČVUT o realizaci projektu
• červenec 1992: vypracování technického projektu řešení,
• srpen 1992: oponentura návrhu technického řešení, vyhodnocení výběrového řízení, objednávky datových okruhů a síťové techniky
• září 1992: stávající datový okruh Praha - Linec byl povýšen na rychlost 64 kbps
• listopad 1992: byl zahájen experimentální provoz na okruhu Praha - Brno, rychlostí 64 kbps
• únor 1993: připojení Liberce, Českých Budějovic, Olomouce, Pardubic a Plzně,

• březen 1993: připojení Hradce Králové No a 15.6. se tedy bude konat slavnostní zahájení provozu celé páteřní sítě CESNET.