Drive
Doba parních strojů je již definitivně za námi. Není to zas tak dávno, co se naší krásnou zemí proháněly parní lokomotivy, ale i tito poslední zástupci strojů na parní pohon museli do muzea, jistě k velkému zármutku mnoha nadšenců, fandů, malých kluků i jejich tatínků. Dnes již všechno jezdí, pracuje či jinak funguje na benzín, naftu nebo na elektřinu, ale je asi zcela normální, že lidé hledají nové a netradiční způsoby pohonu svých strojů a zařízení.
Není proto divu, že se čas od času objevují různé více či méně extravagantní myšlenky a návrhy. Mezi ty kurióznější jistě patřily i zprávy o počítačích na diskový pohon, které se objevily v raných dobách tuzemské počítačové publicistiky (abych začínající Computerworld přímo nejmenoval). Vyskytly se dokonce i zprávy o počítačích na disketový pohon, někdy i se dvěma disketovými pohony současně (z nichž jeden byl asi nejspíše záložní).
Pozornější čtenář však z kontextu jistě brzy vytušil, že nešlo o převratný vynález, ale jen o nešťastný český překlad anglického "drive". Tento anglický termín skutečně může být překládán jako "pohon" či "náhon", a to například v souvislosti s automobily (kde kupř. známá zkratka 4WD znamená: 4 Wheel Drive neboli pohon všech 4 kol). V případě počítačů jde ale o něco jiného - "disc drive" není diskový pohon počítače, jako spíše "to, co pohání pevný disk (či disketu)".
Netřeba jistě popisovat, co jsou a k čemu slouží pevné disky a diskety, ale přesto neuškodí pozastavit se u jejich konkrétní technické realizace. Každá disková jednotka má vždy určitou čistě mechanickou část (např. nosný rám) a dále část elektromechanickou, která mj. zajišťuje otáčení vlastního disku či diskety, vystavování čtení a zapisovací hlavičky apod. Tato elektromechanická část je pak řízena elektronikou (obvody čtení a zápisu, obvody pro řízení rychlosti otáčení atd.), která spolu s elektromechanickou a čistě mechanickou části tvoří jediný konstrukční celek. A právě tento konstrukční celek je to, čemu se v angličtině říká "disc drive". V češtině je pak asi nejvýstižnějším ekvivalentem termín disková mechanika (resp. disketová mechanika), a to i přesto, že jde o celek, který kromě mechanických prvků obsahuje i dost velký objem elektroniky. V obdobném významu se termín "drive" používá i pro označování dalších druhů mechanik, například mechanik disků CD ROM (v angličtině: CD ROM drive) nebo mec hanik tzv. Bernoulliho disků (Bernoulli drive) apod.
Elektroniku, obsaženou v diskové (či disketové) mechanice, lze ovládat signály na úrovni vystavování čtecí a zapisovací hlavičky na sousední stopu, přímého čtení dat, které právě prochází pod snímací hlavičkou atd. Disketová mechanika však sama nezajišťuje např. členění stop na jednotlivé sektory, dodržování správného formátu těchto sektorů (včetně výpočtu zabezpečovacích údajů, kterými jsou vlastní data v sektoru chráněna), dodržování potřebných mezer mezi jednotlivými sektory na stopě a mnoho dalších funkcí. Pro každou diskovou či disketovou mechaniku je proto zapotřebí ještě další ovládací prvek - tzv. diskový řadič (HDC, Hard Disc Controller), resp. disketový řadič (FDC, Floppy Disc Controller), který umožňuje pracovat s diskovou či disketovou mechaniku na úrovni čtení a zápisu jednotlivých sektorů. Programy, které pracují s disky (u počítačů PC např. BIOS), pak ve skutečnosti komunikují pouze s tímto řadičem (resp. pracují s jeho vnitřními registry), zatímco vlastní disková mechanika a její říd icí signály nejsou pro programy přímo dostupné.
Anglický termín "drive" se však používá i v poněkud širším významu než jen pro označování "fyzických" diskových mechanik. Například v operačním systému MS DOS se pojem "drive" používá obecně pro cokoli, co se chová jako disk - tedy například i pro tzv. RAM disky, které jsou ve skutečnosti realizovány v operační paměti počítače (z tohoto pohledu je příznačné, že příslušný ovladač, který v MS-DOSu slouží k vytváření RAM disků, se jmenuje právě RAMDRIVE.SYS). Pak je ale asi namístě překládat anglické "drive" či "disc drive" spíše jako disková jednotka, což tak explicitně nezdůrazňuje vazbu na "fyzické" zařízení.
V MS DOSu je navíc možné (a obvyklé) i to, aby jeden (fyzický) disk byl logicky rozdělen na více částí, které vůči uživatelům vystupují jako samostatné a na sobě nezávislé (logické) diskové jednotky - viz minulé vydání této rubriky, téma: Partition. Manuály MS DOS si navíc nedávají příliš mnoho práce s explicitním rozlišováním "logických" a "fyzických" disků. Je pak na uživateli, aby sám podle kontextu poznal, kdy anglické "drive" (či "disc drive") znamená diskovou jednotku ve smyslu logického zařízení, a kdy má spíše význam diskové či disketové mechaniky.