Nulový modem
Je asi zcela přirozené a zákonité, že každý obor lidské činnosti si vytváří svou vlastní, specifickou odbornou terminologii. Když pak jeden obor přejímá standardy, metody, postupy či jiné výsledky druhého oboru, přebírá s nimi obvykle i související terminologii. Nejinak tomu bylo i v případě výpočetní techniky, která celou oblast sériových komunikací vlastně převzala od historicky staršího oboru telekomunikací a spojů.
Lidé od spojů jsou zvyklí vyjadřovat se v pojmech jako: ukončující zařízení datového okruhu (zkratkou UZD, anglicky: Data Communication Equipment, neboli DCE) či koncové zařízení přenosu dat (zkratkou KZD, anglicky: Data Terminal Equipment, neboli DTE), a mají tím na mysli to, co se jinak označuje jako modem a terminál (resp. modem a počítač).
Z oblasti spojů pak pochází i standardy, které specifikují rozhraní mezi ukončujícím zařízením datového okruhu a koncovým zařízením přenosu dat - spojaři prominou: mezi modemem a počítačem - tedy téměř identické standardy RS-232-C a V.24. Ty pak byly převzaty i do "světa počítačů", a jsou používány i v takových aplikacích, které s telekomunikacemi nemají mnoho společného - například pro připojování různých periferních zařízení (tiskáren, myší, tabletů apod.) k počítačům, i pro vzájemné propojování dvojic počítačů.
Problém je ovšem v tom, že zmíněné standardy počítají se dvěma vzájemně odlišnými zařízení, které mají odlišný vztah k jednotlivých signálům (ve spojařské terminologii: obvodům) příslušného rozhraní: například signál, pojmenovaný TxD (Transmitted Data, resp. vysílaná data) je z pohledu zařízení KZD (tj. počítače či terminálu) výstupní, zatímco z pohledu zařízení UZD (tj. modemu) naopak vstupním signálem. Analogicky je tomu i se signálem RxD (Received Data, resp. přijímaná data), a také s dalšími signály, které slouží k řízení přenosu.
Pokud tedy připojujete k počítači modem, potřebujete k tomu takový kabel, který vzájemně propojuje ty dvojice kontaktů na příslušných konektorech, které jsou určeny pro tentýž signál (například na 25-vývodovém konektoru tvaru D, tzv. Cannonu, je to vývod č. 2 pro signál TxD, a pro signál RxD vývod č. 3 ). Někdy je takovýto kabel označován také jako "kabel 1:1".
Pokud ovšem chcete propojit mezi sebou dva počítače (tj. dvě zařízení KZD), musíte použít jinak zapojený kabel. Ten musí mj. propojovat signály TxD a RxD mezi sebou křížem - tak aby to, co jeden počítač vysílá jako signál TxD, druhý přijímal jako signál RxD a naopak. Obdobné "překřížení" je však nutné i pro další řídicí signály, pokud jsou pro vzájemnou komunikaci obou počítačů používány. Takovýto kabel pak díky svému zapojení vytváří každému z obou připojených počítačů iluzi, že pracuje s modemem (resp. se zařízením UZD), zatímco ve skutečnosti pracuje s jiným počítačem (tj. se zařízením KZD). Zmíněný kabel tím vlastně nahrazuje dvojici modemů, přes které by jinak byly oba počítače propojeny. Proto se také takto zapojenému kabelu říká nulový modem (null modem). Musíte jej použít vždy, když propojujete dvě zařízení stejného typu, tedy nejen dvě zařízení KZD, ale také v případě vzájemného propojování dvou zařízení UZD.
U počítačů a modemů je téměř jisté, že jsou po řadě zařízeními KZD, resp. UZD, ale jsou možné i výjimky. Nejrůznější přídavná zařízení, která se k počítačům připojují přes sériové rozhraní, jsou obvykle zařízeními UZD - jejich výrobci to ale v průvodní dokumentaci systematicky tají. Jediným spolehlivým způsobem, jak zjistit, zda jde o zařízení UZD či KZD, je podívat se na zapojení příslušných konektorů - je-li například signál TxD (u 25-vývodového konektoru na vývodu č. 2) pro dané zařízení vstupní, jde o zařízení UZD, a pro jeho připojení k počítači (který by měl být zařízením KZD) potřebujete "kabel 1:1". V opačném případě je vaše zařízení zařízením DTE, a pro jeho připojení k jinému zařízení DTE potřebujete nulový modem.