Little Endian vs. Big Endian
Vybrat si, když v úvahu připadají pouze dvě možnosti, může být někdy pořádná fuška. Zvláště jde-li o bytí či nebytí, je rozhodování opravdu těžké. To snad skutečně dokáže popsat jen pan Shakespeare.
Princ dánský ovšem vybíral ze dvou opravdu rozdílných možností. Jsou však i takové situace, kdy obě možnosti vychází prakticky nastejno, ale podstatné je si mezi nimi jednu vybrat a té se pak důsledně držet. Jde-li například o to, zda auta mají jezdit vpravo či vlevo, nebo zda vyšší byte dvoubytového slova má být v paměti uložen na nižší adrese, nebo naopak na vyšší.
Existují ovšem i takové případy, kdy vlastně také o nic nejde, ale ze samotného výběru se dělá věc zásadního významu. Kromě našich poslanců, bojujících o pomlčku, to velmi pěkně parodoval již v 18. století Jonathan Swift, ve svých známých Gulliverových cestách. Když se jeho ztroskotaný námořník Lemuel Gulliver dostal do říše liliputské, shledal, že tato je ve válce s říší blefuskuánskou kvůli tomu, zda vajíčka se mají rozbíjet na užším, nebo na širším konci. A že nešlo o spor ledajaký, dokládaly ztráty na lidských životech, odhadované na 11 000 udatných bojovníků jen na straně říše Liliput.
Právě tento Swiftův příběh inspiroval v roce 1980 američana Danny Cohena při psaní jeho slavného článku "On Holy Wars and a Plea for Peace" (doslova: O svatých válkách a naléhavé prosbě o mír). Cohen v něm poprvé výstižně pojmenoval rozdílný přístup k tomu, jak ukládat do paměti vícebytové položky.
Některé počítače, jako například PDP-10, počítače řady IBM 360/370, mikroprocesory firmy Motorola a nejnovější procesory architektury RISC to dělají tak, že začínají od většího (širšího) konce: na nižší adresu ukládají vyšší (tj. významnější) byte. Cohen to přirovnal k rozbíjení vajec na širším konci, a k označení příslušných počítačů si vypůjčil původní Swiftovo pojmenování Blefuskuánců: Big Endians (jakožto lidí, kteří rozbíjí vajíčka na širším konci, anglicky: at the big end).
Na opačném pólu pak stojí počítače, které za své označení - Little Endians - vděčí bojovníkům z říše Liliput, kteří pokládali své životy za právo rozbíjet vajíčka na užším konci (anglicky: at the little end). Tyto počítače naopak ukládají na nižší adresy nižší (tj. méně významné) byty. Patří mezi ně například počítače PDP-11 a všechny počítače na bázi mikroprocesorů firmy Intel. Takže například všechna oblíbená pécéčka jsou "Little Endians".
Existují však i počítače, které se s problémem nejednotné konvence vyrovnávají velmi elegantně: nastavením příslušného příznaku jim lze předepsat, zda se mají chovat jako "Little Endians" či jako "Big Endians". V odborném žargonu se takové počítače označují přívlastkem bytesexual.