Jak na to?

Absenci jakékoli podpory pro garanci kvality služeb v rámci protokolu IP je možné řešit různými způsoby. Prvním z nich je přístup "hrubou silou": zvyšováním celkové kapacity přenosových cest, při zachování principu "maximální snahy" v praxi znamená, že eventuelních problémů bude statisticky méně. Toto lze kombinovat i s budováním přenosových cest, které jsou používány pouze pro potřeby "živých" přenosů, a jsou také podle toho dimenzovány - touto cestou se vydávají například specializovaní poskytovatelé internetové telefonie, když si budují vlastní přenosové sítě, založené na stejné technologii jako Internet, ale jsou vyhrazeny jen pro přenosy hlasu (u nás je takto řešena například služba Paegas Internet Call).

Další možný přístup je založen na mírné modifikaci "přestupních uzlů" v sítích s protokolem IP (tedy tzv. směrovačů, alias routerů), které budou rozlišovat mezi různými formami provozu a budou dávat větší prioritu tomu, co má mít přednost. Díky tomu pak mohou IP pakety obsahující zdigitalizovaný telefonní hovor předbíhat ve výstupních frontách, a dostávat se na místo určení dříve než jiné druhy dat. Podstatné je to, že takováto úprava chování směrovačů je možná tak, kde vládu nad nimi má ten, kdo má současně i zájem na takovéto prioritizaci provozu - je to možné provést například v privátních sítích na bázi protokolů IP, nebo v těch částech veřejného Internetu, které jejich majitelé (provideři) sami chtějí lépe uzpůsobit možnostem internetové telefonie. V ostatních částech veřejného Internetu to ale možné není.

Konečně třetí možností, která se snaží řešit celý problém zásadním a principiálním způsobem, je změna vlastností protokolu IP, resp. celé rodiny protokolů TCP/IP. Snahy o takovéto řešení již značně pokročily, a na světě již jsou specifikace nových protokolů z rodiny TCP/IP, které by měly vycházet vstříc potřebám "živých" přenosů, požadujících alespoň nějakou garanci služeb. Konkrétně byl vyvinut protokol RTP (Real-time Transport Protocol), který doplňuje oba stávající transportní protokoly TCP/IP (konkrétně protokoly TCP a UDP), a právě on realizuje potřebné přenosy "v reálném čase", nad protokolem IP (neboli: sám k tomu využívá přenosových služeb protokolu IP). Vzhledem k tomu, co již bylo o protokolu IP řečeno, by k něčemu takovému nemohlo stačit pouhé vybudování nadstavby na protokolem IP - proto musel být vedle protokolu RTP vyvinut ještě protokol RSVP (Resource Reservation Protocol). Ten si lze představit jako "něco", co sedí v jednotlivých přestupních bodech sítě (ve směrovačích), a zde rezervuje určitou přenosovou kapacitu pro potřeby "živých" přenosů (přenosů v reálném čase), na úkor ostatních přenosů. Díky tomu je pak možné, aby protokol RTP, spolu s protokolem IP, skutečně garantoval pravidelnost doručování jednotlivých částí "živých" dat.

Problém kolem protokolů RTP a RSVP je ale v tom, že jejich nasazení do praxe je dosti problematické. Příslušné standardy sice již jsou připraveny, ale praxe zatím tuto cestu řešení příliš nepřijala za svou.