Mobilní přístupové technologie
Pro skutečně mobilní uživatele, kteří se potřebují během svého připojení k Internetu pohybovat (např. jezdit v autě apod.), nebo kteří se potřebují připojovat i z odlehlých míst které nejsou v dosahu klasické veřejné telefonní sítě, připadá v úvahu přístup skrze síť GSM. Operátoři GSM sítí tuto možnost nabízí již delší dobu, a na trhu jsou dostupné i produkty které tento způsob přístupu realizují (buďto GSM adaptéry ve formě PCMCIA karet do notebooků, nebo speciální kity na propojení GSM telefonu s datovým rozhraním a notebooku, nebo přístroje které v sobě integrují GSM telefon a počítač, jako např. známý Nokia Communicator).
Stávající mechanismus fungování mobilních sítí GSM však nabízí přenos dat rychlostí pouze 9,6 kbps. Důvodem je skutečnost, že samotný přenos hlasu v GSM sítích, kvůli kterému jsou tyto sítě stavěny, využívá přenosovou kapacitu odpovídající rychlosti jen o málo vyšší než 10 kbps - takže pro přenos dat je k dispozici největší nižší "normalizovaná" rychlost, kterou je právě 9,6 kbps. Jde přitom o vyhrazenou linku bez komprese, a přenos dat po ní se děje dle standardů V.110 a V.32. S případnou kompresí dle V.42bis, která dosahuje stupně komprimace až 4:1 (ovšem v závislosti na povaze dat) pak může být efektivní přenosový výkon patřičně vyšší. Celková kvalita datových přenosů po sítích GSM však není ideální, a největší problémy nastávají při přechodu (handover-u) mezi základnovými stanicemi, kde dochází k relativně dlouhým výpadkům (které z hlediska hlasové komunikace nemusí být ani postřehnutelné, ale pro datové přenosy jsou dosti nepříjemné).
Velmi důležité přitom je, že Internet kvůli svému konkrétnímu mechanismu fungování vlastně žádný mobilní přístup neumožňuje - v tom smyslu, že by nějaký mobilní uživatel mohl mít stále stejnou adresu (IP adresu) a s tou mohl cestovat po světě a připojovat se k různým částem Internetu. I to, co je označováno jako mobilní přístup k Internetu skrze GSM, je ve skutečnosti pouze mobilní propojení se stále stejným vstupním bodem do sítě providera (přičemž toto propojení je realizováno GSM sítí, zmíněnou rychlostí 9,6 kbps).
Zajímavé také je, že oba naši GSM operátoři nabízí takovýto druh přístupu k Internetu v podstatě zadarmo - ve skutečnosti za poplatky, které uživatel zaplatí za použití GSM sítě (a GSM operátor zřejmě odvádí část výnosů internetovému providerovi, který funguje jako jeho subdodavatel).
Určité zvýšení přenosové rychlosti v GSM síti ze stávajících 9,6 kbps by zřejmě mělo být možné, např. Eurotel údajně připravuje zvýšení na 14,4 kbps nekomprimovaně. Zásadnější zrychlení ale možné není, kvůli samotnému principu fungování sítě GSM (kvůli tomu, jakou přenosovou kapacitu vyhrazuje pro jednotlivé kanály, přesněji tzv. časové sloty). Jedinou cestou jak zvýšit rychlost je sdružit více kanálů (slotů), technikou označovanou jako "slot bundling". Na této technice je založeno řešení jménem GPRS ( General Packet Radio Services), které umožňuje dosahovat až 115 kbps (ale tak, že si přivlastní přenosové kanály resp. sloty, které by jinak mohly být využity pro běžné GSM hovory).
Zásadnější řešení zřejmě přinese až nová generace mobilních sítí (UMTS), která se teprve připravuje - ta by měla nabídnout přenosové rychlosti od 144 kbps až do 2 Mbps.