Potřeba "rozvést" své přípojky a poskytovat své služby ve velkém počtu lokalit - nejlépe ve všech domácnostech - není výhradní záležitostí provozovatelů telefonní sítě. V dnešní době je charakteristická i pro provozovatele kabelových televizí, kteří potřebují rozvést TV signál do co největšího počtu domácností. Klasické drátové místní smyčky pro ně nejsou použitelné, a to jak z hlediska jejich vlastnictví (patří někomu jinému, a to telekomunikačním operátorům), tak i z hlediska kapacitního (pro přenos TV signálu nejsou dimenzovány). Další, velmi podstatnou odlišností, je i jejich celkový charakter: drátové místní smyčky, budované světem spojů, jsou v zásadě vyhrazenými spoji typu 1:1, vedoucí od telefonní ústředny k jedinému příjemci (s tím že sdílené optické kabely u řešení FTTH, FTTC a FTTN jsou technickými prostředky rozděleny na dostatečný počet samostatných přenosových kanálů). Jde o řešení, uzpůsobené specifickým potřebám hlasové telefonie - ta potřebuje přenášet jen jednotlivé individuální hovory, vždy jen k jedinému příjemci. V terminologii počítačových komunikací je tento způsob komunikace označován jako "unicast".

Naproti tomu rozvody kabelové televize potřebují fungovat na principu tzv. broadcastu (neboli: všesměrového vysílání). Potřebují dopravit jeden a tentýž signál, v přesně stejné podobě, ke všem svým příjemcům současně (pomineme-li možnost různých nabídek programové skladby, které přeci jen diferencují jednotlivé příjemce). Když už si proto provozovatelé kabelových televizí budují vlastní rozvody (což musí, protože "telefonní" drátové místní smyčky jsou pro ně nepoužitelné), dělají to tak, že své rozvody budují tak aby vycházely vstříc všesměrovému vysílání.

Úplně první rozvody kabelové televize byly budovány výhradně pomocí koaxiálních kabelů, za účelem rozvodu televizního signálu v obtížněji přístupných lokalitách, kde nebyl možný dostatečně kvalitní "vzdušný" příjem pomocí běžné antény. Proto také příslušné technologické řešení dostalo název CATV (od: Community Antenna TV, což lze volně přeložit jako "společná TV anténa pro určitou komunitu přijemců"). Dnes se ale tato zkratka chápe spíše jako Cable TV.

Dnešní typické řešení kombinuje použití dražších optických a lacinějších koaxiálních kabelů - na větší vzdálenosti, v páteřních částech rozvodů, bývají použita optická vlákna (optické kabely), zatímco pro "dotažení" rozvodů do jednotlivých domácností je používán téměř výlučně kabel koaxiální. Velmi často se v této souvislosti používá označení HFC (od: Hybrid Fibre Coax, doslova: hybridní řešení optika/coax). Důležité přitom je, že celý rozvod, včetně svého zakončení, má sdílený charakter.

Představa kabelových rozvodů na bázi HFC (Hybrid Fiber Coax) (větší obrázek)

V praxi však existují i jiné způsoby realizace kabelových rozvodů - například tuzemský KabelNet používá bezdrátový systém MMDS (Multibodový Mikrovlnný Distribuční Systém). Tu část, která je v systémech HFC realizována optickými kabely (resp. část rozvodů až po "nejzazší" rozvaděče) je zde realizována bezdrátovým způsobem, a teprve "koncová" část rozvodů (typicky v rozsahu jedné budovy) je vedena drátovými přenosovými cestami (koaxiálními kabely).

Pro možnost využití rozvodů kabelové televize pro přístup k Internetu je nesmírně důležitý konkrétní způsob, jakým jsou příslušné rozvody řešeny. Jistou nevýhodou je všesměrový charakter šíření signálu v kabelových rozvodech, který znamená že přenášená data mohou přijímat všechny stanice (neboli: přenosové médium má sdílený, a ne vyhrazený charakter). S tímto se však lze snadno vyrovnat - na stejné principu sdíleného přenosového média ostatně fungují i nejpoužívanější přenosové technologie lokálních sítí, zejména Ethernet.

Skutečným problémem však může být pouze jednosměrný charakter rozvodů kabelové televize - pro účel, kvůli kterému jsou tyto rozvody budovány, tedy pro šíření TV signálu kabelem, totiž stačí jen jednosměrný přenos. Pokud je konkrétní řešení kabelových rozvodů optimalizováno pro tento účel a neumožňuje žádný přenos opačným směrem, pak je využití kabelových rozvodů pro přístup k Internetu obtížně - ale ne nemožné. Vždy je totiž možné tzv. asymetrické řešení, spočívající v tom že pro přenos signálu jedním směrem se použije jedna přenosová cesta (například směrem k uživateli právě jednosměrné rozvody kabelové televize), a pro přenos opačným směrem se použije technologie jiná (například veřejná telefonní síť, resp. komutovaná připojení).

Některé rozvody kabelových televizí však pamatují na možnost přenosu oběma směry současně (i když často ne stejnými rychlostmi). Takovéto kabelové rozvody pak mohou být osazeny na svých koncích vhodnými zařízeními (tzv. kabelovými modemy) a použity pro plnohodnotný přístup k Internetu. V závislosti na schopnostech kabelových rozvodů i samotných kabelových modemů mohou být koncovým zákazníkům nabízeny buďto sdílené přípojky, nebo přípojky vyhrazené (viz článek "Co obnáší připojení k Internetu"), s různými rychlostmi. Obvyklá je přitom tarifikace připojení podle objemu přenesených dat, a to zejména proto, že umožňuje dosahovat relativně přijatelné ceny i pro typické domácí uživatele, kteří nevyužívají Internet příliš intenzivně. Na druhé straně ale stejná technologie umožňuje vyhovět i náročnějším uživatelům s požadavkem na vysoké přenosové rychlosti (například až do rychlosti klasického Ethernetu). Výhodou je samozřejmě i trvalý způsob připojení k Internetu.

Představa využití televizních kabelových rozvodů pro připojení k Internetu (větší obrázek)

V ČR je v současné době nabízen přístup k Internetu (pokud je autorovi známo) ve dvou kabelových sítí: v síti společnosti DattelKabel v Praze (konkrétně v oblastech Prahy 1, 4, 5, 12, 13), a v Kralupech nad Vltavou.

Pražský DattelKabel používá ve své síti technologii izraelské firmy NetGame, konkrétně její systém NeMo Cable Modem System. Přenos směrem k uživateli (tzv. downstream) funguje rychlostí 10 Mbps, na frekvenci cca 250 MHz (a v opačném směru, tzv. upstream, pracuje s rychlostí 2,5 MB, na frekvenci 5-30 Mhz). Z této "downstream" kapacity pak dokáže provozovatel vytvořit pro jednotlivé uživatele sdílené nebo vyhrazené přípojky (ve smyslu, který je popisován v úvodním článku "Co obnáší připojení k Internetu), a to s rychlostmi od 64 kbps do 256 Kbps.

V Kralupech nad Vltavou používá tamní společnost TELCOM s.r.o. technologii LanCity firmy Bay Networks, která patří mezi symetrické technologie (pracující se stejnými přenosovými rychlostmi v obou směrech, a to konkrétně 10 Mbps). Po půlročním pilotním projektu za účelem testování v Kralupech přešli na plně komerční fungování. Konkrétní cenové relace jsou uváděny v článku "Jaká je nabídka Internetu v ČR".

Využití rozvodů kabelové televize pro potřeby přístupu k Internetu, ale i pro poskytování dalších služeb (kromě samotné distribuce televizního signálu), je u nás zatím doslova v plenkách. K významnějším změnám nejspíše dojde s liberalizací telekomunikačního trhu v oblasti hlasových služeb, protože teprve pak budou moci provozovatelé kabelových sítí nabízet i hlasovou telefonii. Zřejmě teprve ta, na rozdíl od služeb spočívajících v přístupu k Internetu, může generovat potřebné výnosy, které dokáží zajistit návratnost potřebných investic.