Drátová místní smyčka - wireline local loop
Historicky nejstarší potřeba překlenout "poslední míli" vznikla ve světě veřejné telefonie. Stalo se tak okamžitě, jakmile se ukázalo možným a potřebným umístit telefonní přístroj přímo u zákazníka (byť tehdy ještě chápaného spíše jako "účastníka" telefonního styku). Podle dnešní terminologie jde o potřebu připojit zákazníka ke vstupnímu bodu (PoP-u) sítě poskytující hlasové služby. Jelikož hlasové služby tradičně fungují na spojovaném principu (navazují spojení mezi komunikujícími účastníky) a počítají s existencí vyhrazené přenosové kapacity, je připojení uživatele k hlasové síti řešeno na bázi tzv. přepojování okruhů (circuit switching).
Tradičním řešením jak připojit telefonního účastníka k veřejné telefonní síti je natáhnout vhodný kus drátu od něj až k nejbližší telefonní ústředně. Tím vzniká to, co se dodnes označuje jako "drátová místní smyčka" (anglicky: wireline local loop). Po věcné stránce jde o pár kovových (tzv. metalických) vodičů, nejčastěji měděných (anglicky: copper wire), které jsou vedeny takovým způsobem, jaký při jejich instalaci připadal v úvahu - často jsou zakopány do země, a to i na veřejných prostranstvích.
Drátové místní smyčky se začaly budovat již s nástupem veřejné telefonie koncem minulého století, a v jejich budování se pokračuje do dneška. I dnešní nové domy jsou vybavovány metalickými "dráty" které jsou z jedné strany rozvedeny do jednotlivých bytů, a z druhé strany jsou tyto dvojice vodičů (resp. páry, označované také jako "dvoudrát") vedeny přes různé rozvaděče až k nejbližší telefonní ústředně, patřící místnímu provozovateli veřejné telefonní sítě (u nás tedy prakticky všude k ústřednám SPT Telecom). Situaci ukazuje obrázek.
 |