Jaké jsou nejčastější typy přípojek?

Technologických možností připojení k Internetu (získání tzv. IP konektivity, umožňující přenášet data pomocí protokolu IP z/do Internetu, viz výše), existuje celá řada a jsou podrobněji rozváděny v samostatném článku (Technologie připojování, aneb: internetová poslední míle). Přesto je ale možné identifikovat tři nejčastěji používané varianty připojení:

• komutované připojení (někdy též: vytáčené připojení, či vytáčená linka, od anglického "dial-up"). Podstatou tohoto připojení je využití veřejné telefonní sítě pro potřeby propojení uživatelova počítače se vstupním bodem do sítě jeho poskytovatele připojení (providera). Jelikož je veřejná telefonní síť uzpůsobená potřebám přenosu hlasu, zatímco pro potřeby komutovaného připojení je potřeba přenášet data, je nutné použití vhodných modemů (modemů). Důležitou vlastností komutovaného připojení je to, že má dočasný charakter, a vzniká až na základě konkrétní potřeby na straně uživatele (a poté zase zaniká). Naproti tomu toto komutované připojení nemůže být iniciováno zvnějšku, například někým kdo by chtěl kontaktovat uživatele. Nevýhodou komutovaného připojení je i relativně malá spolehlivost a dosažitelná přenosová rychlost (podrobněji viz samostatný článek "Technologie připojování, aneb: internetová poslední míle"). Za komutované připojení je možné považovat i připojení přes síť ISDN, které se liší od právě popsané "základní" varianty komutovaného připojení zejména v tom, že přenos dat skrze telefonní síť (zde již označovanou jako síť ISDN) probíhá jako plně digitální. Beze změny je ale skutečnost, že jde o dočasné připojení, vznikající až na základě konkrétní potřeby a posléze zase zanikající.
• tzv. připojení pevnou linkou (též: pevné připojení). Zde je mezi uživatelem a providerem zřízeno spojení, existující trvale v čase. V úvahu přitom připadá více konkrétních možností realizace tohoto spojení (například může jít o pronajatý datový okruh telefonního typu, digitální datový okruh, ale třeba také o dvoubodový bezdrátový spoj v podobě tzv. bezdrátové místní smyčky apod.). Důležité je, že spojení i možnost přenosu dat existují trvale, a uživatel je tedy vždy dosažitelný. Tento způsob připojení připadá v úvahu zejména pro připojování celých lokálních sítí, resp. více počítačů vzájemně propojených do lokální sítě. Dále připadá v úvahu pro takové subjekty, které chtějí provozovat vlastní internetové služby.
• mobilní připojení k Internetu. Tato varianta je charakteristická tím, že umožňuje aby se uživatel připojoval k Internetu v zásadě odkudkoli, a hlavně se mohl se svým počítačem během připojení pohybovat (například cestovat v autě, ve vlaku apod.). V současné době ja takováto možnost mobilního připojení realizována zejména prostřednictvím sítě mobilních telefonů GSM, a má typicky charakter dočasného spojení (které vzniká až na základě skutečné potřeby, a není trvalé). V úvahu však připadá i připojení přes satelit.

Představa tří hlavních variant připojení k Internetu" (větší obrázek)

Všechny tři výše uvedené možnosti je vhodné chápat skutečně jako základní varianty, které mohou mít více různých konkrétních podob a konkrétních způsobů využití - zejména pak druhá z nich, označovaná jako "připojení pevnou linkou". Tato varianta totiž nepředpokládá vůbec žádnou mobilitu (ani co do možnosti připojovat se z různých míst). Důvodem je právě trvalý charakter připojení vždy ze stejného místa, který umožňuje použít v zásadě jakýkoli trvale dostupný přenosový mechanismus (kromě již zmiňovaných datových okruhů telefonního typu či dvoubodových bezdrátových spojů se může jednat například o sdílené bezdrátové prostředky, o rozvody kabelové televize, o silové napájecí rozvody, o satelity apod.).