Když se řekne "počítačová síť"

Pod pojmem počítačová síť si snad každý dokáže představit soustavu vzájemně propojených počítačů. Přesto se v odborných článcích objevují dva pojmy označující totéž - LAN a WAN. Nebo to není totéž? Jaký je vlastně rozdíl mezi "lokální" a "rozlehlou" počítačovou sítí?

Lokální počítačová síť LAN (Local Area Network), rozlehlá počítačová síť WAN (Wide Area Network)

O přesné formální vymezení těchto dvou pojmů se raději nebudeme pokoušet. Jde totiž o dvě kategorie, do kterých se dnes počítačové sítě rozdělují spíše intuitivním způsobem, neboť mezi nimi neexistují přesně definované hranice. Soustředíme se proto spíše na typické odlišnosti obou kategorií.

Hlavním rozlišujícím kritériem, jak ostatně napovídají slovíčka "lokální" a "rozlehlá", je především geografická oblast, na které jsou jednotlivé uzlové počítače rozmístěny.

Lokální počítačová síť se nejčastěji rozkládá v jediné místnosti, v několika místnostech, v jedné budově, případně v rámci několika sousedních budov nebo např. v rámci areálu univerzity. Vzdálenost mezi jednotlivými uzlovými počítači lokální sítě je tedy nejčastěji v řádu jednotek až stovek metrů, vhodnými technickými prostředky ji však lze zvýšit i např. na několik kilometrů.

Naproti tomu uzlové počítače rozlehlé sítě bývají rozmístěny ve větším regionu, např. mezi různými městy, nebo dokonce kontinenty.

Další odlišností mezi lokální a rozlehlou počítačovou sítí bývá také druh uzlových počítačů.

U lokálních sítí jde obvykle o osobní počítače a o tzv. pracovní stanice, tedy o počítače, které jsou určeny vesměs pro jediného uživatele a jsou v provozu jen tehdy, když je uživatel skutečně potřebuje.

Naopak uzlovými počítači rozlehlých sítí bývají nejčastěji zařízení z kategorie střediskových počítačů, případně minipočítače, tedy stroje, vybavené sítí terminálů, schopné sloužit většímu počtu uživatelů současně a pracující nepřetržitě.

S tím také souvisí odlišný osud zpráv, které nelze v síti ihned předat jejím adresátům. V rozlehlé síti je zpráva doručena až do příslušného uzlového počítače (který je trvale v provozu) a zde se uchovává až do doby, než si její adresát sedne k terminálu, přihlásí se do systému a zprávu si převezme. Naopak v lokální síti se zpráva obvykle ztrácí (o čemž je její odesílatel zpravidla zpětně informován), neboť počítač, na který by měla být doručena, není právě v provozu.

Rozdíl bývá také ve způsobu, jakým jsou uzlové počítače lokální a rozlehlé počítače propojeny.

U lokálních sítí si veškerý hardware, potřebný k propojení počítačů (tj. kabeláž, rozbočovače apod.), kupuje majitel, resp. provozovatel sítě sám. Velmi často jsou všechny uzlové počítače připojeny na jediné společné komunikační médium (které pak funguje jako tzv. sběrnice). Každý uzlový počítač může tak mít přímé spojení s kterýmkoli jiným počítačem v lokální síti. Oba počítače mohou spolu komunikovat přímo, bez jakýchkoli prostředníků.

Naopak u rozlehlých sítí jsou jednotlivé uzlové počítače rozmístěny ve větších vzdálenostech od sebe a propojeny pomocí přenosových kanálů. Tyto kanály si majitel, resp. provozovatel sítě nejčastěji pouze pronajímá od spojových organizací; nejsou tedy jeho majetkem. Pronájem bývá značně nákladný; není proto u rozlehlých sítí únosné propojovat jednotlivé počítače tak, aby každý z nich mohl mít přímé spojení s kterýmkoli jiným. Dva uzlové počítače rozlehlé sítě tedy mohou být pro vzájemnou komunikaci odkázány na několik prostředníků, tj. na několik mezilehlých uzlových počítačů.

Další odlišností mezi lokální a rozlehlou sítí bývá také účel, k němuž je síť zřizována.

V případě lokálních sítích jde obvykle o možnost sdílení nákladných periférií (např. kvalitních tiskáren, velkokapacitních záložních pamětí), o možnost sdílení souborů a o přístup do společných databází.

U rozlehlých sítí bývá hlavním cílem umožnit přenos zpráv a datových souborů na větší vzdálenosti, možnost získat přímý přístup na vzdálený počítač, využití výpočetní kapacity jiného počítače v síti (např. superpočítače), možnost přístupu do rozsáhlých centrálních databází apod.

Z pohledu uživatele rozlišování mezi lokální a rozlehlou sítí postupně ztrácí význam. Stále častěji totiž dochází k vzájemnému propojování rozlehlých a lokálních sítí. Jedním z mechanismů, kterým se tak děje, je vzájemné propojování jednotlivých lokálních sítí prostřednictvím sítí rozlehlých - lokální sítě zde vlastně začínají vystupovat v roli uzlových (koncových) počítačů rozlehlých sítí.

Navzájem se však propojují i jednotlivé rozlehlé sítě. Vzniká celý konglomerát vzájemně propojených sítí, ve kterém se pro uživatele zcela ztrácí rozdíl mezi lokální a rozlehlou sítí - všechny propojené počítače se pro uživatele stávají z hlediska přístupu k síti rovnocenné a nabízejí mu stejné možnosti využití všech zdrojů, služeb a prostředků, které síť, resp. celé "sousítí" nabízí.