Vyšlo v Softwarových novinách č. 4/98, v dubnu 1998
Vytištěno z adresy: http://www.earchiv.cz/a804s200/a804p225.php3

Jak dál s DNS?

Vraťme se nyní zpět k dění kolem systému DNS jako takového. Problémy s doménou .com, které mají skutečně celosvětový dosah, totiž podnítily snahy o radikálnější řešení celé situace, ve snaze srovnat disproporce mezi tím, co je obvyklé na Internetu, a tím co je obvyklé pro komerční subjekty s jejich ochrannými známkami. Současně s tím je snahou odstranit i další potenciální zdroj problémů, kterým je monopolní postavení správce domény.com, resp. monopolní postavení subjektu, oprávněného registrovat nové subdomény v oblastech, o které je největší zájem. Objevily se v zásadě dva principiální návrhy:

  • vytvořit velký počet nových domén nejvyšší úrovně (tj. "vedle" přeplněné domény .com), udržovaných mnoha správcovskými subjekty
  • vymyslet a implementovat nová pravidla a postupy, které by odstranily případné konflikty a možnosti zneužití.

Většina konkrétních návrhů se ubírá prvním z obou naznačených směrů, který by bylo možné charakterizovat jako technologické řešení (zatímco druhý přístup odpovídá spíše procedurálnímu řešení). Prvním významnějším impulsem byl návrh pocházející od organizace IANA a jejího hlavního představitele, pana Jona Postela (který je současně také editorem všech dokumentů RFC), z ledna 1996. Tento návrh předpokládal výrazné posílení autority organizace IANA, která by byla hlavní autoritou ve všech rozhodujících otázkách kolem doménových jmen (jsa "zastřešena" společností Internet Society , která by byla nejvyšší autoritou ve všech ostatních oblastech, mimo jiné i ve finančních záležitostech, tj. k ní by směřovaly výnosy z nových registrací). V konkrétních aspektech tento návrh předpokládal zřizování velmi velkého počtu nových domén nejvyšší úrovně, cca 150, v zásadě na principu nabídky a poptávky, a stejně tak široký prostor pro subjekty, které by se chtěly zabývat správou těchto domén a registracemi nových subdomén v rámci těchto domén.

Tento pokus nebyl příliš úspěšný, a byl kritizován zejména jako příliš jednostranně zaměřený na společnost Internet Society a ignorující zájmy ostatních stran, které se také cítily zainteresovány na řešení celého problému.