Vyšlo v Softwarových novinách č. 4/98, v dubnu 1998
Vytištěno z adresy: http://www.earchiv.cz/a804s200/a804p211.php3

O nabídce rozhoduje uživatel

Budeme-li chápat Internet jako sdělovací prostředek, pak tento bude fungovat na zcela jiném principu, než na jakém fungují prakticky všechny ostatní sdělovací prostředky, jako např. televize, rozhlas, noviny apod. Všechna tato média vychází z centralizovaného principu, mají své vydavatele, redakce, šéfredaktory a redaktory, a ti pak rozhodují o tom, jaká bude nabídka koncovému odběrateli (jaký bude obsah příslušného titulu). Je to tedy poskytovatel informací, resp. obsahu, kdo určuje jaká bude nabídka, zatímco koncový uživatel má pouze možnost akceptovat, nebo zvolit jiný titul.

V prostředí Internetu došlo k zajímavému přerodu kvantity v kvalitu - nabídka informačních zdrojů je tak obrovská, a pro každého je tak jednoduché stát se sám zdrojem informací, že nyní jsou to sami uživatelé Internetu, kteří se stávají informačními zdroji a sami rozhodují o tom, jaká bude nabídka (a také jaká bude po nich poptávka). Extrapolováno do rozměrů celého Internetu to znamená, že o rozvoj jeho informačního obsahu se nemusí starat žádná formálně pověřená instituce (žádná "rada pro Internetové vysílání"), podle nějakého předem stanoveného a odsouhlaseného dramaturgického plánu. Místo toho se o rozvoj informačního obsahu sami a z vlastní iniciativy starají samotní uživatelé, aniž by je musel někdo řídit.

O tom, že tato strategie skutečně funguje, se může sám přesvědčit každý uživatel Internetu. Na druhé straně je korektní konstatovat i to, že princip nabídky vytvářené samotnými uživateli má i své stinné stránky - technické (nestejná kvalita informací, neutříděnost apod.) i morálně-etické (mohou být publikovány nesprávné, zkreslené, smyšlené či jinak nekorektní informace, informace nepatřící do rukou mladistvým apod.).